Walter a.s., hovorově Waltrovka, je bývalý strojírenský podnik v Praze 5-Jinonicích, vyrábějící nejdříve motocykly a motorové tříkolky, později i automobily a letecké motory. Od září 2004 byla letecká výroba prováděna společností WALTER ENGINES a.s. Tato společnost byla vymazána z obchodního rejstříku 30.9.2008, protože zanikla, na základě smlouvy o fúzi ze dne 11. 9. 2008, sloučením se společností FF Invest a.s. FF Invest (vymazána z obchodního rejstříku 8. prosince 2010) prodala aktiva bývalé společnosti Walter Engines společnosti, vzniklé v roce 2007 a působící pod obchodním jménem GE Aviation Czech, která je součástí GE Aviation, letecké divize koncernu General Electric.

Název „Waltrovka“ se používá i pro komplex administrativních a rezidenčních budov současné rezidence Waltrovka a také autobusových zastávek v okolí hlavního vchodu do areálu bývalé továrny.

Vývoj názvu a vlastnictví K 1. prosinci 1911 byla založena Josefem Waltrem společnost Walter a spol., která úspěšnou výrobu motocyklů a motorových tříkolek postupně rozšířila na výrobu automobilů a leteckých motorů. V roce 1919 je tato společnost přejmenována na Akciovou továrnu automobilů Josef Walter a spol. a posléze v lednu 1932 se změnil název na „Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory“. V době II. světové války byla společnost přejmenována na Walter Automobil und Flugmotoren Fabrik A.G. Po znárodnění Walter a.s. působila relativně krátce jako Letecké závody n. p., závod 01 a od 1. ledna 1948 jako Motorlet n. p. (národní podnik byl zřízen listinou ministra průmyslu ze dne 2. 9. 1948, obchodní rejstřík uvádí datum zápisu 15. 1. 1951, avšak dnem vzniku národního podniku je uváděn 1. leden 1948). Potom podnik střídal různé názvy: Motorlet, národní podnik 1951–1957, Závody Jana Švermy Jinonice, národní podnik 1957–1966, Motorlet, národní podnik 1966–1973, Motorlet, Závod Jana Švermy, národní podnik 1973–1988. V roce 1988 byl podnik z obchodního rejstříku vymazán, nástupcem byl státní podnik Aero, koncern Československého leteckého průmyslu Praha. V tom období byl Motorlet pouze koncernovým podnikem státního podniku Aero. Od roku 1991, kdy zanikl s.p. Aero, se stal akciovou společností jako Motorlet, a.s.. V roce 1995 se společnost vrátila ke svému původnímu názvu Walter a.s. V červenci 2005 původního podniku Walter a.s. vyčleněna část podniku do WALTER MEDICA a.s. a v srpnu 2005 letecká výroba do WALTER ENGINES a.s. Zbytková společnost Walter a s. existuje sice dál, ale s původní výrobou v Jinonicích nemá již nic společného, protože jejím předmětem činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. náhled|Továrna J. Walter a spol. (před r. 1929) Představitelé společnosti Společnost byla založena Josefem Walterem. Společníky mj. byli továrník Vítězslav Kumpera, stavitel a městský rada na Smíchově Antonín Šimek (pozdější 1. předseda správní rady), profesor na ČVUT Ing. Ludvík Šimek, ředitel pivovaru Karel Vendulák, ředitel záložny Josef Tvrzský, majitel koželužny V. Tvrzský, ředitel a ministerský rada Dr. Vil. Weingärtner, továrník Prokop Fořt, statkář J. Březnovský, Bedřich Linhart, advokát a předseda vývozního spolku atd. Společníků bylo asi 25. Po změně statutu společnosti na akciovou v roce 1919 začíná slábnout vliv zakladatele, Josefa Waltera a z továrny odchází konstruktér ing. Josef Zubatý (konstruktér automobilů řady Walter WZ a motocyklu Walter 706 cm3). V roce 1920 přišli z Kopřivnické vozovky a Českomoravské strojírny ředitel ing. Jan Novák (konstruktér leteckých motorů řady Walter NZ, vrchní a technický ředitel 1920–1927), ing. Otomar Benák (vedoucí výroby 1920–1945), Theodor Svoboda (komerční ředitel, obchodní ředitel 1920–1945) a dílovedoucí soustružny Kamil Polívka, za protektorátu členem odbojové organizace Věrný pes (vrchní mistr, 1920–1943).

V lednu 1922 "po vzájemné dohodě" končí ve funkci ředitele a v dubnu 1922 definitivně odchází i ze správní rady společnosti Josef Walter a rozhodující vliv získává Vítězslav Kumpera (od r. 1927 předseda správní rady a prezident společnosti), který v roce 1927 přivedl svého staršího syna, ing. Antonína Kumperu a v roce 1929 mladšího syna JUDr. Vítězslava Kumperu ml. Předsedou správní rady byl Vítězslav Kumpera st. až do května 1945, místopředsedou správní rady byl vrchní ředitel Karel Vendulák. Karel Vendulák mimo to byl posledním majitelem pivnice a sládkem pivovaru U Medvídků (Na Perštýně, čp. 345/7), ředitelem Družstva pro ustanovení lidového divadla Uranie a také prvním ředitelem Prvního pražského měšťanského pivovaru (Měšťan) v Holešovicích (U Průhonu 13).

Antonín „Teny“ Kumpera se stal v roce 1927, po odchodu ing. Jana Nováka do Škody Mladá Boleslav (tehdy pobočný závod Akciové společnosti, dříve Škodovy závody v Plzni), vrchním ředitelem a v roce 1929 generálním ředitelem. Hlavní konstruktér ing. František Barvitius byl v roce 1929 jmenován technickým ředitelem. Stejným aktem správní rady společnosti byli jmenováni ing. Otomar Benák závodním ředitelem (výrobní ředitel), místoředitelem JUDr. Vítězslav Kumpera a šéfinženýrem ing. Josef Kurzweil. V 30. letech se asistenty (zástupci) manažerů stali ing. Jan Šusta (1924–1945, syn Josefa Šusty), Emil Havlíček a ing. Josef Kurzweil, kterého ve funkci šéfinženýra vystřídal ing. František Nušl (přišel po dokončení studia z „radlické“ firmy Automontage Jos.Janatka, která vyráběla motocykly Itar/mj. Walter 706 cm3). Ing. Jan Šusta byl navíc jmenován místoředitelem. Po ukončení automobilní výroby odešli konstruktér ing. Josef Plocek (1911–1923, (Walter M 922, Walter P, Walter PN) a konstruktér karoserií ing. Vladimír Balcar. V uvedeném složení pracoval management společnosti až do vypuknutí II. světové války. náhled|Projekt tovární budovy J. Walter a spol. (1929) náhled|Továrna Walter, zcela vlevo Kumperova vila (1930) Za války byla společnost „poněmčena“ a vedl ji německý správce Gustav Klestil, narozený ve Vídni. Po absolvování vojenské akademie se stal důstojníkem z povolání v československé armádě. Po okupaci se přihlásil k německé národnosti. V bouřlivých květnových dnech 1945 byla zaměstnanci zvolena Závodní rada, která odmítla s Antonínem Kumperou spolupracovat a navíc 15. května 1945 vydala „Sdělení“ o propuštění některých zaměstnanců, mezi nimiž byli mj. hlavní konstruktér a technický ředitel ing. František Adolf Barvitius, komerční ředitel dílen (výrobní ředitel) ing. Otomar Benák a ředitel ing. Jan Šusta, spolužák A. Kumpery z pražské techniky. Jak se uvádí ve „Sdělení“ byli propuštěni bez jakékoliv náhrady a nesmí jim být vyplacena jakákoliv hotovost. U Šusty následovalo i obvinění z kolaborace a přímo z pohřbu jeho otce prof. Josefa Šusty (prezident České akademie věd a umění, který 27. 5. 1945 spáchal sebevraždu) byl odveden do zajišťovací vazby.

Nejznámějšími „nemanagery“ továrny Walter v meziválečném období byli automobiloví závodníci Jindřich Knapp a Ivan Hodáč. K nim je třeba přiřadit i Bohumila Turka, který začínal svou kariéru na motocyklu Walter M 922.

Po II. světové válce přešla továrna do vlastnictví státu znárodněním. Od 19. 7. 1945 vedla továrnu A.S. Walter, po výnosu ministerstva průmyslu, národní správa, jejímiž členy byli Josef Krátký, ing. Alois Krátký, ing. František Nušl, Theodor Svoboda a ing. Václav Šístek. Theodor Svoboda byl na přelomu let 1945/1946 zatčen společně s otcem Vítězslavem a bratry Antonínem a Vítězslavem ml. Kumperovými a obviněn z finančních machinací. Svoboda ve vyšetřovací vazbě zemřel. Po znárodnění a po vzniku Leteckých závodů 01 byl ředitelem závodu v Jinonicích ing. Stanislav Rejna, obchodním vedoucím závodu byl Josef Louma, technickým vedoucím závodu byl ing. František Nušl. Ing. František Nušl, který bydlel na Barrandově, v rodinné vile Pod Habrovou 153/14 (blízký přítel Miloše Havla, syn prof. Františka Nušla, jeho mladším bratrem byl sochař, restaurátor a šperkař Jan Nušl), byl po roce 1948 ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 20 let, odseděl si 7,5 roku.

Toto období včetně personálií je zpracováno na stránkách podniku Walter Jinonice. náhled|Továrna Walter, výstavní síň v nové betonové budově (1937) náhled|Továrna Walter, zasedací síň ředitelství v nové betonové budově (1937)

Výrobky Automobily Walter

Společnost Walter byla založena Josefem Walterem roku 1911. V letech 1913–1914 byla úspěšně zahájena výroba automobilů Walter W-III, W-II a W-I.

Během první světové války byly provozy továrny těžce poškozeny, výroba byla obnovena v roce 1919. Továrna byla téměř zničena velkým požárem ve čtvrtek 27. srpna 1914. Oheň vznikl při polední přestávce, kdy dělnictvo nebylo v továrně. Vybuchl buben na převařování klihu v kolárně (jiný zdroj uvádí, že se vzňaly od kamen hoblovačky), která následným požárem byla zcela zničena a s ní i řada strojů a karosárna. Popelem lehla téměř třetina továrny. Hasičský sbor ze Smíchova zdolával požár přes 3 hodiny.

Od roku 1919 až do roku 1928 byly vyráběny automobily WZ, WIZ, WIZI, Walter P-I, Walter P-II, Walter P-III a Walter P-IV. V roce 1928 začala výroba vozů Walter 4-B a Walter 6-B. Tyto automobily byly také velmi úspěšné a na jejich základě byly postupně vyvíjeny typy Walter Standard, Walter Super 6, Walter Regent a luxusní Walter Royal. Od roku 1924 byly vyráběny i užitkové automobily (nákladní, sanitní, požární a autobusy): Walter PN, Comercial, FN/FNA, Universal, Ideal, Diesel a D-Bus)

V licenci zde byly později vyráběny i automobily Fiat 508, Fiat 514 a Fiat 522/524, které se vyráběly pod názvy Bijou, Junior, sportovní Junior S a SS, Princ a Lord (1931–1937). Výroba automobilů pokračovala v letech 1946–1951, nejprve byla vyrobena 200 ks série nákladních automobilů vlastní konstrukce Walter PN, návazně byly vyráběny benzínové motory pro nákladní automobily Praga RN a podvozky s motorem pro automobil Aero Minor. Posledním projektem byly 2 protypy lidového vozitka Minicar z roku 1948. Po 50 letech továrna v automobilovém průmyslu (1901–1951) skončila, připočteme-li prvních 10 roků podnikatele Josefa Waltera, protože od roku 1951 byl ve velkých sériích vyráběn, mimo výroby pístových motorů vlastní konstrukce, licenční proudový motor M05 pro stíhačky MiG-15. náhled|Tabulka leteckých motorů Walter vyráběných v roce 1939 Letecké motory Walter

1923–1939 V roce 1923 začala firma Walter vyrábět letecké motory. Byly to jednak licenční vodou chlazené šestiválce BMW III (Walter W-III) a BMW IV (Walter W-IV), jednak první motory vlastní konstrukce. Jednalo se o hvězdicové motory řady NZ využívající shodné díly – od tříválce NZ-40 přes pětiválec NZ-60 a sedmiválec NZ-85 po devítiválec NZ-120, kde číslo značilo výkon v koňských silách. Motory řady NZ našly uplatnění v lehkých sportovních letadlech a byly vyváženy i do zahraničí. Řada NZ byla na přelomu 20. a 30. let nahrazena modernějšími motory Polaris, Vega, Venus a Mars I s vyššími výkony.

Ve vyšší výkonové kategorii byly vyráběny hvězdicové motory Regulus (5 válců), Castor (7 válců) a Pollux (9 válců), pokrývající rozsah výkonů 185–420k. Pro ještě vyšší výkony byl konstruován hvězdicový devítiválec Atlas o výkonu 650k, jeho vývoj se ale nepodařilo dovést do úspěšného konce. V roce 1936 přišly hvězdicové devítiválce Gemma, Bora a Scolar, lišící se zdvihem pístů a tím i výkonností v rozsahu 150–230k. Pro nejlehčí sportovní letadla byl v menším množství vyroben Atom, plochý dvouválec o výkonu 28k; byl použit na několika motorizovaných kluzácích.