náhled|Obležení Konstantinopole v roce 1453 Obléhání ve středověku bylo jednou z nejdůležitějších složek tehdejšího válečnictví. Ve středověku bylo obléhání mnohem častější než bitvy v poli, bylo totiž levnější a zároveň vyžadovalo menší množství vojska, což znamenalo nižší ztráty. Obléhatel po vítězném obléhání navíc získal mnohem více území a zisků než kdyby svedl bitvu. Obléhací prostředky a stroje raného středověku skoro vždy vycházely ze starších starověkých kusů. To dokazuje kvalitu starověkých obléhacích technik. Brzy se však tyto stroje začaly zdokonalovat a byly vyvíjeny nové obléhací postupy a obléhací stroje. Vzhledem k tomu, že si každý evropský panovník chtěl udržet vládu nad svou zemí, začaly se stavět hrady. Hrady nejdříve kopírovaly techniku obrany od starověkých pevností, ale později byly zavedeny nové metody obrany. Hrady měly vodní příkopy, padací mosty, kruhové věže, dvoje hradby a více obranných staveb. Vrcholný středověk se nazývá zlatým věkem hradů. To však neznamená, že by se nezdokonalovaly útočné metody. Trebuchet byl prvním originálním obléhacím dílem středověku. Byl vynalezen ke konci 12. století a masově se začal používat ve století třináctém a čtrnáctém. Nakonec začala být používána děla, která změnila charakter středověkého válčení a to znamená konec hradů a tím i středověké obléhací techniky.
Obléhání v raném středověku náhled|vlevo|Katapult, vrhající řecký oheň V raném středověku byly všechny obléhací stroje kopiemi strojů starověkých. I obranné stavby byly zcela stejné jako ve starověku. Je více než pravděpodobné, že kvalita těchto strojů a staveb byla horší než u jejich starověkých předchůdců, protože došlo ke zhoršení úrovně výroby a chyběli kvalifikovaní lidé.Bennett, str 174. Ke konci tohoto období se však začaly stroje zdokonalovat a nesly tradiční rys středověkého válečnictví. V raně středověké Evropě docházelo často k válkám a tím i k obléhání. Způsobeno to bylo častými invazemi a nestabilitou tehdejších států. Byzantská říše si zachovala tradiční římské obléhací postupy a vynalezla i nové, účinné zbraně. Nejimpozantnější zbraní tehdejší doby byl řecký oheň. Řecký oheň nejspíše vynalezl syrský technik Kallinikos.Bennett, str 174. Jednalo se o hořlavou směs, která se zapálila a po určité době explodovala. Řecký oheň se hojně užíval i při námořních bitvách. Byzantinci považovali řecký oheň za dar od boha a tajemství jeho složení bylo tak žárlivě střeženo, že složení a ani výrobní postup této zbraně není známo. Hlavní složkou byla nejspíše nafta. Mezi další složky patřil nejspíše ledek, síra, pryskyřice a petrolej.Bennett, str 174. Řecký oheň se mnohokrát osvědčil a právě jemu je připisována zásluha na prodloužení existence Byzantské říše. I když bylo složení této zbraně důkladně střeženo, nakonec byl řecký oheň používán Araby a nejspíše i Francouzi. Když roku 476 padla Římská říše, bylo její válečnictví a tím i její obléhací techniky převzaty barbary. Kvalita zbraní byla zpočátku nižší než ve starověku, ale neustálé války vedly k jejich zdokonalování. Barbaři se usazovali v bývalých římských městech a rychle se naučili římským způsobům. Středověcí válečnictví používali jako hlavní informační zdroj knihy starověkých Římanů. Hlavním přínosem v tomto směru znamenalo Vegetiovo dílo De Re Military. Vegetius v této knize popisuje obléhací postupy a dává čtenářům různé rady. Římané ke konci své říše začali používat ryze středověké obléhací stavby. Kruhové věže, které jsou tak často přisuzovány středověké obléhací technice, ve skutečnosti vynalezli Římané a středověcí válečníci je znovuobjevili až na konci raného středověku. Byly používány vodní příkopy, padací mosty a mříže, které po určité době taktéž přijali barbaři.Bennett, str 174.
Vznik hradů a jejich využití náhled|Klasické opevnění typu motte Hrad byl jedinečnou středověkou stavbou a existence hradů je s tímto obdobím pevně spjata. Hrady vznikly v 10. století a jejich význam zanikl v průběhu 16. století. Hlavním důvodem zániku hradů byl objev střelného prachu a vynález děla. V hradu byla ubytována společenská elita, která se obávala o svou bezpečnost. Hrad měl mnoho funkcí. Chránil své obyvatele, střežil obchodní cesty a sloužil jako opěrný bod všech armád.Bennett, str 176. Hrad byl budován na co možno nejmenším území, což přinášelo mnoho výhod. Stavba hradu byla levnější, bylo zapotřebí méně vojáků na jeho obranu a útočník měl na výběr méně míst k útokům. Je těžké určit s přesností vznik prvních hradů. Zatím nejstarší objevený hrad byl postaven okolo roku 950. Nacházel se ve Francii a jmenoval se Doulé-la-Fontaine. Hrad Doulé-la-Fontaine byl postaven z kamene, ale v tomtéž období byly běžné pevnosti, jejichž opevnění bylo tvořeno zemními pracemi.
Tyto pevnosti měly několik výhod, ale i nevýhod. Vzhledem k tomu, že jejich opevnění tvořily náspy ze zeminy, příkopy a palisády, byl tento typ opevnění velmi levný a mohl být vystavěn i během válečného tažení.Bennett, str 176. Nevýhodou opevnění ze zeminy bylo to, že byly zapotřebí časté opravy (náspy rychle chátraly). Opevnění tohoto typu se nazývalo motte-and-bailey, přičemž motte znamená pahorek a bailey vnější opevnění či hradní nádvoří. Zkrácený název zní motte. Stejně jako u hradů kamenných je těžké učit původ či vznik opevnění motte. Historikové a archeologové dospěli k názoru, že první opevnění motte pochází z Francie či Flander a doba vzniku se odhaduje na 10. století. Hlavní důvodem výstavby motte byly časté nájezdy nepřátel, přičemž bylo zapotřebí rychlého opevněného bodu, který zajišťovalo motte. Největší koncentrace tohoto typu opevnění se nacházela v Normandii a Bretani.
Z opevnění motte se po určité době stávaly kamenné hrady. Samotní Normané, kteří osídlili území Normandie, byli velkými průkopníky obléhací techniky a jako první začali ve velkém stavět kamenné hrady. V jedenáctém století se začaly hromadně stavět kamenné hrady a opevnění motte přestalo být využíváno.Bennett, str 176. Zvýšení počtu hradů bylo zapříčiněno stabilizací Evropy a evropských států, které se kamennými hrady snažily udržet svá území. Určitý pokrok byl zaznamenán i v obranné technice. U nově zbudovaných hradů byly vystavěny kruhové věže (i když byly stále více k vidění věže čtvercové), které byly odolnější vůči útokům nepřátel. Byly také zavedeny prvky byzantské a arabské obranné techniky, které si s sebou přivezli křižáci, vracející se z křížových výprav. Raně středověký hrad byl vystavěn z kamene, ale výjimkou nebyla ani syntéza kamenných a zemních prací. Hrad té doby postrádal vodní příkop, padací most, padací mříže a opevněné brány, které se staly nedílnou součástí vrcholně středověkých hradů.Bennett, str 176.
Vrcholné středověké hrady náhled|vlevo|Krak des Chevaliers Vrcholně středověké hrady byly syntézou toho nejlepšího co vzniklo během starověku a středověku. Znovu se v tomto období objevily staré starověké obranné postupy, jako byly kruhové věže a padací mosty. Hlavním důvodem znovuobjevení starých obranných postupů byl stále větší zájem o římskou literaturu. Nebyl to však jen vliv starověké literatury. Během středověku docházelo k obléhání velice často. Díky tomu měli stavitelé hradů možnost pozorovat účinnost hradů a mohli se ze svých chyb učit. Významným způsobem k vývoji vrcholně středověkých hradů přispěla i byzantská a arabská opevnění.Weir, str 67. Byzantinci a Arabové, kteří mezi sebou neustále bojovali, se i navzájem ovlivňovali a kopírovali své obranné postupy. Hlavně Byzantinci byli mistři v obléhání, protože to byli většinou oni, kdo byli napadáni sousedními agresory. Při křížových výpravách se evropští válečníci setkali s velkolepými orientálními pevnostmi. Na křižáky udělaly největší dojem mohutné hradby města Konstantinopole, jimiž pak byly inspirovány některé středověké hrady.Weir, str 67.)
náhled|Hrad Caerphilly, Wales Během křížových výprav se křižáci naučili stavět velmi impozantní hrady. Jedním z nejlepších byl Krak des Chevaliers.Weir, str 67. U těchto hradů se dá pozorovat jev, který se za několik let objevil v Evropě. Nejen že to byly první soustředné hradyWeir, str 67. (viz dále), ale lze pozorovat zvýšený důraz na vnější hradby.Weir, str 68.
U raně středověkých hradů byl kladen největší důraz na poslední pás hradeb (samozřejmě pokud měl hrad více než jeden pás hradeb) a především na hlavní hradební věž. Právě u hlavní hradební věže byl obvykle sveden nejtvrdší boj. U vrcholně středověkých hradů znamenala hlavní hradební věž poslední místo záchrany (obránce hradu se obvykle vzdal ještě předtím, než začal boj o tuto věž). Většina vrcholně středověkých hradů měla dvojité hradby a společně s několika dalšími prvky tak tvořily soustředné hrady. Vnější hradby byly nižší než hradby vnitřní. Bylo tak učiněno proto, aby byla možná snazší obrana hradu. Byla tak zaručena podpora obléhaných jednotek střelbou z vyšších hradeb. Hrady tohoto typu se stavěly po celé Evropě, ale v největším počtu byly zastoupeny ve Francii a Anglii.Weir, str 68.
Mnoho měst a malých států dokázalo udržet svou nezávislost díky svým mocným hradům. Výstavba hradů byla poměrně drahou záležitostí, ale i tak se vyplatila. Hrady byly mnohem levnější než budoucí novověké pevnosti.
Hrady se od sebe lišily, ale lze popsat typický vrcholně středověký hrad: měl vodní příkop, který nejen zabraňoval útočníkům v přímém postupu k hradbám, ale hlavně chránil hrad proti nepřátelským podkopům. Věže byly většinou kruhového půdorysu, neboť tyto věže byly odolnější vůči útokům i podkopům. Brány byly silně opevněné, měly padací most a jednu či dvě padací mříže.Weir, str 68. Hrad byl samozřejmě soustředného typu a byl budován na vyvýšenině. Takto popisovaný hrad byl silným protivníkem každé armády.
Obléhací zbraně raného a vrcholného středověku náhled|Obléhací věž Obléhací zbraně raného a vrcholného středověku byly bez výjimky kopiemi strojů starověkých a jejich konstrukce byla jen nepatrně změněna. Typické středověké zbraně jako byl trebuchet či dělo se začaly používat až v pozdním středověku.Bennett, str 196. Vzhledem k tomu, že se konstrukce hradů neustále zlepšovala, není příliš jasné proč se obléhací zbraně taktéž nezlepšovaly. Jeden z důvodu může být ten, že tyto zbraně byly stále účinné.Bennett, str 198. Archeologické nálezy však nasvědčují tomu, že útočníci byli mnohokrát poraženi. Další důvod může být ten, že středověcí stavitelé či technici prostě neměli k dispozici dostatek vhodných technologií a ani vyškolených inženýrů.Bennett, str 198. Nepřímo to potvrzuje vynález mocných obléhacích zbraní v pozdním středověku, kdy došlo k většímu rozmachu učenosti a zlepšování kovolijectví.Bennett, str 198. I když byl vrcholně středověký hrad stále dokonalejší, existovala šance na jeho dobytí. Středověký válečník měl na výběr z mnoha obléhacích zbraní, více či méně účinných.Bennett, str 198.