Robert Owen (14. května 1771, Newtown, Spojené království – 17. listopadu 1858, tamtéž) byl britský socialista, průmyslník, myslitel a sociální reformátor. Marxisté ho nazvali „utopickým“ socialistou, jelikož nebyl stoupencem revolučního třídního boje. Jako manažer a spoluvlastník mnoha výrobních podniků a společností se pokoušel humanizovat podmínky v anglických továrnách. Ve své továrně vytvářel vhodné prostředí pro dělníky. Stavěl jim školy, knihovny a domy, upravil délku pracovní doby a změnil pohled na práci dětí. Je označován za otce družstevního hnutí a zároveň je na něj pohlíženo jako na představitele předklasické teorie managementu.
Owen své filozofické postoje publikoval v článcích, spisech, projevech ať už v rámci svého časopisu The Crisis (1832), či v rozsáhlých knižních dílech. Mezi nejvýznamnější Owenova díla patří: O novém pohledu na společnost nebo eseje (1813), Výklad zásad a plánů na vybudování svépomocných osad v tuzemsku (1841) a Kniha o novém mravném světě (1842).
Lukáš Perný uvádí, že Robert Owen dosáhl i konkrétní legislativní změny: v praxi omezení dětské a ženské práce, zasloužil se o reformu vzdělávání (Owen prosadil výchovné osnovy pro dospívající mládež a usiloval o zákonné ukotvení povinné školní docházky v Británii), založil vůbec první veřejnou školku na světě a prosadil 10hodinovou pracovní dobu. Svůj boj začal ještě v časech New Lanark. Již v roce 1815, v Poznámkách o vlivu průmyslového systému s návrhy jak zlepšit ty jeho složky, které nejvíce škodí zdraví a mravnosti, kde tvrdě kritizoval tehdejší poměry, navrhoval: omezení pracovní doby, omezení zaměstnávání dětí a povinnost společnosti vzdělávat děti. Owen už tehdy vizionářsky zdůrazňoval potřebu zavedení celonárodního výchovného systému pro chudé (obecná školní povinnost a národní školství v Británii bylo realizováno až po Owenově smrti v roce 1870).
V USA přednášel i pro tři bývalé americké prezidenty Johna Adamse, Thomase Jeffersona a Jamese Madisona.OWEN, R.: Vybrané spisy. Praha: Státní nakladatelství politické literatury, 1960
Robert Owen byl prvním utopistou, který své ideje zhmotnil do praxe:
sociálním podnikáním (v továrně New Lanark zajistil pro své zaměstnance volný přístup ke vzdělání, zdravotnictví a bydlení) komunistickými koloniemi v USA (v komunitě New Harmony se pokusil o nastolení lokálního komunismu; v Británii zřídil sídlo v komunitě Queenwood a s veřejnou školou Harmony Hall). zakládání družstevních bank/výměnných bazarů pokusy o strukturální změnu společnosti prostřednictvím odborů, které měly prorůstat do družstevních organizací a tak postupně vybudovat komunismus zdola zakládáním vzdělávacích institucí (vůbec první veřejné školky; později projekt Harmony Hall)
Hlavní Owenovy myšlenky:
Tři kořeny zla: soukromé vlastnictví, náboženství, současná rodina Nový názor na společnost Institut pro národní výchovu charakteru Výchova: mravní, pracovní, rozumová, tělesná, estetická
Život Narodil se 14. května 1771 v městečku Newtown, v Montgomeryshire, ležícím v severní části Walesu ve Velké Británii, jako šestý ze sedmi dětí. Zemřel ve stejném městě 17. listopadu 1858, ve věku 87 let.
Jeho otec byl sedlář a vlastník železářství. Později pracoval i jako poštmistr. Matka pocházela z prosperující farmářské rodiny a říká se, že to byla jemná a ušlechtilá žena, po které její syn zdědil mnoho povahových rysů.
Owen navštěvoval místní školu, kde nepřehlédnutelně vynikal. Pětileté učivo zvládl během tří let a na zbylé dva roky byl školou jmenován na učitelského pomocníka. V tehdejších školách se běžně vyučovalo jen čtení, psaní a základní aritmetické operace. Robert měl ale volný přístup ke knihám nejvzdělanějších mužů vesnice, a to duchovního, lékaře a advokáta. Mohl si tedy půjčovat všechny jejich knihy a díky tomu se mu podařilo získat větší rozhled a stal se z něj uvědomělý člověk, který po celý život prosazoval své ideály.
Založil sociálně řízený podnik v New Lanark a komunistickou kolonii Nová Harmonie.
Bylo známo, že pracovní podmínky v New Lanarku byly dlouho dobu na skvělé úrovni, ale jinde tomu tak ještě nebylo. Owen se proto pokusil ovlivnit události skrze politiku. Navrhl všeobecný zákon o zákazu dětské práce v továrnách. Parlament s tímto návrhem souhlasil, ale sněmovna lordů, ve které byla spousta továrníků, návrh odložila. Po roce si Owen vynutil znovuobnovení, ale ustanovený kompletní výbor byl jednoznačně proti. Po čtyřech letech Owenovy agitace byl konečně zákon uznán, i když ve značně překroucené formě. Platil pouze pro bavlnářský průmysl a dětská práce byla snížena na hranici 12 hodin denně.
Owen navrhl plán národních družstev (national companies), čímž ovlivnil vznik družstevnictví a odborového hnutí (The Grand National Consolidated Trade Union; navazovala London Working Men's Association), ke které se přidala jako první Unie stavbařů, pro kterou sepsal celý manifest. Hnutí bylo však nepřipravené a selhalo.
V roce 1835 založil Association of All Classes of All Nations, na šíření owenovských idejí. Vyzýval vlády, strany, sponzory, aby si získaly jeho učení společenské reformy. Na konci života se zabýval spiritismem. Kdysi bohatý podnikatel Owen umírá v chudobě, bez peněz, v roce 1858.
Nový společenský systém Owen si vytyčil za cíl objevit prostředky, jimiž by se daly zlepšit životní poměry chudiny a dělnictva, a to způsobem prospěšným i pro jejich zaměstnavatele. Přechod k novému řádu měl být snadný, protože: "Prostředky leží všude kolem, jsou nám k disposici a existují v nadbytečném množství." s. 43-44 Owen se domníval, že: "Přirozenou měrou hodnot je v principu lidská práce čili spojení ruční a myšlenkové síly lidí k práci povolaných." Tato práce měla být zprůměrována na průměrnou jednotku lidské pracovní síly a měla být stanovena podobně jako jednotka koňské práce.
Dále mělo být zrušeno soukromé vlastnictví. Owen napsal: Soukromé vlastnictví bylo a je i dnes příčinou nekonečného počtu zločinů a neštěstí člověka; člověk by měl uvítat dobu, kdy pokrok vědy a znalost prostředků na utváření vyššího charakteru všech jednotlivců lidského rodu způsobila, že další existence soukromého vlastnictví je nejen zbytečná, ale velmi škodlivá pro všechny. V rozumné společnosti nebude existovat soukromé vlastnictví. Ať už bylo či nebylo užitečné před zavedením strojů a chemie, dnes je zcela zbytečné a čisté zlo ... každému člověku, od nejvyššího po nejnižšího, možná na celý život zajistit mnohem více skutečně blahodárných věcí pro lidstvo a štěstí jednotlivce prostřednictvím veřejných zařízení ...až bude všechno, kromě čistě osobních věcí veřejným vlastnictvím a veřejné vlastnictví se bude udržovat v nadbytku pro všechny, až přestanou se cenit zdánlivé hodnoty a cenit se budou jen pravé hodnoty, pak bude správně oceněna i nezměrná převaha soustavy veřejného vlastnictví nad zly, vyplývajícími ze soukromého vlastnictví. Ve správně organizované vědecké soustavě veřejného vlastnictví a při stejné výchově a rovných podmínkách pro každého člověka nebudou námezdní pracující ani nerovné manželství, ani rozmazlené děti a ani žádné špatnosti, které vycházejí z chyb nynějšího systému ...veřejné vlastnictví (dokáže) ve srovnání se soukromým takovou úsporu času, práce a kapitálu, že si to nemůže nikdo představit ... boj o individuální vlastnictví plodí největší marnotratnost a největší ztráty ve všech odvětvích společnosti, ničí nejlepší a nejkrásnější vlastnosti lidské povahy a pěstuje a podněcuje nejníže city a vášně. Místo obdělávání půdy pluhem mělo být zavedeno obdělávání půdy rýčem. Protože pokrok techniky a chemie způsobil, že se vyrábělo více, než lidé dokázali spotřebovat. Parní stroj označil Owen za pohromu pro společnost. s. 45
Ve Zprávě výboru sdružení pro pomoc průmyslové a zemědělské chudoby z roku 1817 píše o znehodnocení lidské práce, mechanizovanými zařízeními, tedy práce prostřednictvím nových strojů, automatizací výroby. Owen zdůraznil, že mechanizace snížila ceny, zvýšila se poptávka, snížila cenu lidské práce, ale zvýšila individuální bohatnutí na úkor chudoby. Připomínal, že stroje jednak zvětšují výrobní moc země (schopnost země vytvářet bohatství vzrostla 12násobně), na straně druhé zvýšily sociální nerovnost a vykořisťování (díky nim klesla cena práce a snížil se počet pracovních míst, nezvýšily se však mzdy). Už tehdy Owen řešil problém, který trápí společnost i dnes: nutnost vynalézt vhodné zaměstnání pro chudobu a nezaměstnané, jejichž práci nahradily mechanismy, a dokud se tento problém nevyřeší, Owen navrhuje omezení automatizace. Owen připomíná, že stroje a pokrok mohou přinést blahobyt a štěstí celé společnosti, přesto slouží k hromadění bohatství v rukou malého počtu lidí na úkor bídy ostatních. Dodává, že pokrok civilizace a všeobecné zdokonalení, může být provedeno pouze pomocí vědy a využití strojů ve prospěch obecného blahobytu (později Marx rozvíjí podobný termín, všeobecný intelekt).
Navrhuje kolektivní stravování v komunitách; jídlo by se chystalo v jednom podniku, kde by ho poté všichni osadníci jedli jako jedna velká rodina. s. 48
Zvláštní péči věnoval Owen vzdělávání a výchově. Dle něj: "jedním z nejrozšířenějších zdrojů omylů a zla ve světě je mínění, že nemluvňata, děti i dospělí jsou činitelé spravující se vůlí, kterou si vytvářejí sami a obracejí podle své vůle". s. 50
Vytvářením vnějších podmínek a indoktrinací mělo být možné vytvoření nového člověka.
O konkurenci Owen soudil, že způsobuje to, že se lidé bojí náskoku druhých, a kdyby se nesnažili na tento náskok reagovat, tak přijdou o živobytí. Robert Owen v tomto kontextu napsal:Nemůže být pochyb o tom, že umělý zákon poptávky a zisku je v protikladu k obecnému blahobytu společnosti ... Zaručeným výsledkem principu individuálního zisku je, že vždy omezuje, pokud vezmeme v úvahu nabídku potravy ... v letech úrodných a úměrně příznivým okolnostmi je nadbytek potravy a bude levná, kdežto za neúrody a úměrně s nepříznivými okolnostmi roku bude potrava vzácná a drahá a bude následovat hlad ... a přece každý, kdo něčemu z toho prakticky rozumí, ví nad veškerou pochybnost jistě, že v době bezprostředně před nejhoršími známými hladomory existovaly až nadbytečně hojné prostředky, které by byly umožnily obyvatelstvu za předpokladu správních předpisů a dostatečných znalostí potřebných k jejich provedení vyrobit zásobu potravin rovnajícím se přímo neobyčejnému nadbytku.Odstraněním konkurence měl nový společenský systém zajistit větší množství výrobků, ale také jejich spravedlivější distribuci.
New Lanark Továrna New Lanark, ležící poblíž města Glasgow, poskytla Owenovi první velkou příležitost, díky níž mohl začít prosazovat a realizovat své humanitní myšlenky, kterými si získal postavení dobrého ředitele s organizačními schopnostmi a zároveň oblibu u zaměstnanců.
Továrnu vybudoval úspěšný obchodník David Dale, společně s vynálezcem Richardem Arkwrightem. Tito muži totiž přišli na to, jak využít sílu řeky Clyde k pohonu strojů. David Dale proto koupil pozemky v okolí řeky a během deseti let zde vybudoval rozsáhlý komplex budov továrny na spřádání bavlny, barvírny i domů pro zaměstnance. Nacházela se zde největší přádelna v Británii. Navíc byla doplněna automatickým dopřádacím strojem, který jako první na světě umožnil strojní výrobu bavlněných látek. Je zřejmé, že továrna musela díky technické vyspělosti prosperovat. Ale vytvářela vysoké zisky i díky tomu, že zaměstnávala spoustu dětí. Například v roce 1793 bylo z 1150 zaměstnanců 800 dětí. Mnoho z nich pocházelo ze sirotčinců. Děti pracovaly kromě nedělí od 6 hodin ráno do 7 hodin večer a v tomto čase měly půlhodinovou přestávku na snídani a hodinovou na oběd. Zvláštní je, že navzdory těmto skutečnostem to byly v tehdejší době skvělé pracovní podmínky. Jinde se pracovalo běžně 14 hodin denně. Tady děti navíc měly dobré ubytování, nadstandardně kvalitní stravu a denně trávily 2 hodiny ve škole. Platové ohodnocení bylo taky vysoce nad průměrem platů v celém Skotsku.