La Monte Young (* 14. října 1935 Bern, Idaho, USA) je americký hudební skladatel a hudebník. Narodil se v malém srubu uprostřed idažských plání, odkud čerpal své první hudební inspirace – pískání větru mezi kládami srubu a zvuky větru či elektrického transformátoru. Později žil v Kalifornii, kde postupně docházel na několik škol. Zpočátku se věnoval serialistické hudbě, později, když se odstěhoval do New Yorku, skládal kompozice ovlivněné Johnem Cagem a hnutím Fluxus. Poté experimentoval s dlouho drženými tóny (tzv. drone music); v té době s ním hráli například Tony Conrad a John Cale. Do značné míry byl ovlivněn indickou klasickou hudbu. Čtvrt století se svou manželkou Marian Zazeelaovou studoval u indického hudebníka Prana Natha.
Dětství a studium La Monte Thornton Young se narodil dne 14. října 1935 ve srubu v malé mormonské vesnici Bern na jihozápadě Idaha. Jeho otcem byl Dennis Young, který v té době pracoval jako pastýř ovcí, a matka se jmenovala Evelyn Grandy Young. La Monte je nejstarší z jejich šesti dětí (ve srubu se později narodila sestra La Juana, zatímco další děti se narodily později).Grimshaw, s. 164. K hudbě se dostával již od dětství, zprvu díky dětským písním a chvalozpěvům v montpelierském kostele, a kovbojským písním, které jej učila jeho teta (od té zároveň dostal lekce hry na kytaru, ale na tento nástroj později nehrál). Hudbu dále vnímal také ze svého okolí, kde slýchal pískání větru mezi kládami srubu, bzukot cvrčků či hluk elektrického transformátoru. Vzhledem k velmi špatné finanční situaci rodiny se otec v roce 1941 rozhodl odjet stopem do Los Angeles. Zbytek rodiny jej následoval o měsíc později.Grimshaw, s. 21. Zde na základní škole začal studovat hudbu a hrát v orchestru na saxofon. Zprvu hrál na altsaxofon, později tenorsaxofon a následně také na sopraninový saxofon. Zanedlouho, v roce 1946, však začala být špatná finanční situace opět neúnosná a Youngovi se přestěhovali do utažského města American Fork, kde La Monteův prastrýc provozoval malou farmu. Kromě klasického hudebního vzdělání, kterého se mu dostávalo ve škole, jej strýc seznamoval také s jazzem.Grimshaw, s. 22. náhled|vlevo|Terry Riley (2017) V roce 1950 se Youngova rodina vrátila do Los Angeles, kde Young začal scházet na Střední školu Johna Marshalla. Prostřednictvím svého učitele se zde začal seznamovat se soudobou klasickou hudbou – vzal jej například na vystoupení Losangeleské filharmonie, která hrála Bartókův Koncert pro orchestr. Již na střední škole Young získal improvizační schopnosti a po večerech hrával s různými jazzmany, jako byli Billy Higgins, Don Cherry či i starší Ornette Coleman a Eric Dolphy.Grimshaw, s. 23. Střední školu ukončil v roce 1953 a následně zahájil studium u skladatele a klavíristy Leonarda Steina na Los Angeles City College. V letech 1953 až 1955 složil svou první jazzovou kompozici Annod ve stylu dvanáctitaktového blues v c moll. Nedlouho po vzniku této skladby začal Young vyvíjet bluesový styl hraní na klavír, který později využil ve své skladbě Young's Blues, což byl název, který používal pro různé improvizace v bluesovém stylu v univerzitním období a krátce po něm.
Během studia na univerzitě začal rebelovat proti své náboženské výchově a ještě v roce 1953 odešel od rodičů. Usadil se u babičky, u které žil do roku 1955, kdy se pohádali a Young začal žít v motelu a později v levném bytě. Na čas rovněž zanechal studia, aby se mohl věnovat hraní jazzu. Svého času rovněž pracoval v továrně na bezpečností pásy, přičemž i zde čerpal inspiraci ze zvuků různých strojů. V únoru 1957 Young definitivně odešel z Los Angeles City College a nastoupil na Kalifornskou univerzitu (UCLA), kde se seznámil s japonskou hudbou gagaku a objevoval též západní duchovní hudbu. Významným objevem pro něj byla také nahrávka indického sarodisty Aliho Akbara Khana, která pro něj znamenala počátek celoživotního studia indické klasické hudby.Grimshaw, s. 25.Potter, s. 27. Na UCLA se také spřátelil s mladým skladatelem Dennisem Johnsonem, který zde také studoval, a který se účastnil či přímo hrál v premiérách několika Youngových studentských kompozicích. Dalším z Youngových přátel zde byl Terry Jennings.Grimshaw, s. 26. V roce 1958 získal titul B.A.Potter, s. 24.
Rané skladby a další studia Na univerzitě v Los Angeles se Young začal zajímat o dvanáctitónovou hudbu, což je technika vymyšlená Rakušanem Arnoldem Schoenbergem, a v listopadu 1956 dokončil svou první skladbu v tomto stylu – Five Small Pieces for String Quartet, On Remembering A Naidad.Grimshaw, s. 30. Mezi další rané skladby patří Variations for Alto Flute, Bassoon, Harp and String Trio (únor 1957), která je stejně jako předchozí skladba inspirována tvorbou Antona Weberna.Grimshaw, s. 31. Významnou je též skladba for Brass (červen 1957), která používá stejnou palindromickou strukturu jako Five Small Pieces for String Quartet, avšak na rozdíl od ní má pouze jednu část, a to pro žesťový oktet. Skladba je významná tím, že v ní Young používá palindromy a symetrie – později se proslavil právě hlavně díky častému užívání dlouhotrvajících tónů a expanzivních pomlk.Grimshaw, s. 32. V létě roku 1958 trávil dlouhé hodiny tvorbou dlouhotrvajících harmonií pro rozsáhlou skladbu Trio for Strings na varhanách v Royce Hall (koncertní síň v kampusu UCLA).Grimshaw, s. 33.
V září 1958 zahájil Young graduální studium na Kalifornské univerzitě v Berkeley.Potter, s. 41. Zde se seznámil s dalšími studenty, jako byli například David Del Tredici, Douglas Leedy, Pauline Oliveros a zejména Terry Riley, s nímž se následně několik desítek let občasně stýkal.Grimshaw, s. 53. Během studií v Berkeley složil několik kratších skladeb, jako například Sarabande (pro nespecifikované nástroje) a Study I (pro klavír). Koncem července byl Young přijat do třídy Karlheinze Stockhausena v německém Darmstadtu, kam okamžitě odjel. Younga zde však nakonec nezaujal primárně Stockhausen, ale John Cage, o jehož tvorbě se zde žhavě diskutovalo.Grimshaw, s. 54.Potter, s. 44. Young si později s Cagem začal dopisovat a Cageově tvorba, stejně jako jejich korespondence, měla značný vliv na Youngovo pozdější smýšlení.Grimshaw, s. 55. Kromě Cage zaujala Younga v Darmstadtu také tvorba Angličana Cornelia Cardewa, stejně jako Christiana Wolffa.Grimshaw, s. 56. Po návratu do Kalifornie dokončil Young druhý ročník graduálního studia na Berkeleyské univerzitě a zároveň zde uváděl díla svého dalšího vzoru, Richarda Maxfielda, který se věnoval převážně elektronické hudbě.Grimshaw, s. 57. V té době chodil s básnířkou Diane Wakoskou, s níž měl i dítě, které bylo dáno k adopci.
Šedesátá léta náhled|Tony Conrad (2009) Léto 1960 Young s Rileyem strávili netradičním vyučováním kompozice na letní škole Anny Halprin v Marin County.Potter, s. 48. Na podzim roku 1960 se La Monte Young přestěhoval do New Yorku, kde studoval elektronickou hudbu a působil jako asistent Richarda Maxfielda na The New School for Social Research. Z té doby pochází například kompozice Poem for Chairs, Tables, Benches, etc. (or other sound sources), v níž má performer na rozdíl například od skladby Vision ze stejného období, která má pevně daný počet hudebníků a délku, značnou volnost. Kompozice má být hrána na různé části nábytku, s nimiž performeři hýbou po podlaze. Místo je však i pro další zvuky (pištění, „měkké zvuky“). Pod vlivem Cage tedy Young v této skladbě upustil od tradičního notového zápisu a místo toho napsal pokyny v próze. Rovněž délka kompozice je téměř naprosto na předvádějícím (jsou dány různé možnosti, které mají trvat od deseti sekund do dvaceti minut, od dvaceti minut do dvou hodin a od dvou do dvanácti hodin).Grimshaw, s. 67. Kompozice měla premiéru dne 11. dubna 1960 v newyorském Living Theatre a vykonávali ji John Cage a David Tudor.Grimshaw, s. 68.
Nedlouho po přestěhování se Young prosadil na newyorské umělecké scéně a brzy jej umělkyně Yoko Ono jmenovala hudebním ředitelem série koncertů, které probíhaly od prosince 1960 do června 1961 v jejím bytě. Young zároveň blízce spolupracoval s dalšími hudebníky, jako byli například Walter De Maria, Terry Jennings či Henry Flynt. Scházel se s lidmi kolem George Maciunase a pozdějšího hnutí Fluxus. V roce 1962 se řada z jeho děl uváděla v Evropě, ale Young se postupně od Fluxusu odtahoval.Grimshaw, s. 72. Mezi další díla z této doby patří X for Henry Flynt (též jako Arabic Numeral). Po uvedení v USA se tato skladba dočkala také britské premiéry – tu provedl velšský hudebník a Youngův velký obdivovatel John Cale. Řada z jeho děl z roku 1960 nese název Composition 1960 s číslem na konci.Grimshaw, s. 74. Mnoho z nich vyšlo v Youngově antologii An Anthology, v níž vyšla také díla dalších skladatelů.Grimshaw, s. 75. Významnou kompozicí z této série (číslo 10 pro Roberta Morrise) má v zápisu pouze slova Draw a straight line and follow it (tj. Nakreslete přímku a postupujte podle ní).Grimshaw, s. 76.Potter, s. 52. Několik skladeb z toho roku nevyužívá Youngova sjednoceného titulu, patří mezi ně například Piano Piece for David Tudor, Target for Jasper Johns či Piano Piece for Terry Riley.Grimshaw, s. 77.
V zápisu skladby Piano Piece for David Tudor #1 (říjen 1960) Young například nabádá performera, aby na pódium přinesl seno a kbelík vody, aby se klavír mohl najíst a napít. Performer má následně dvě možnosti – buď klavír nakrmí, nebo jej nechá, ať se nakrmí sám. V případě, že se rozhodne pro první možnost, skladba končí po nakrmení. Pokud se rozhodne pro druhou, dílo končí ve chvíli, kdy se buď klavír nakrmí sám nebo se rozhodne nejíst.Potter, s. 51. Značnou volnost má předvádějící také v kompozici Composition 1960 #13 (listopad 1960) – Young zadal, aby si performer vybral jakoukoliv skladbu a následně ji zahrál jak nejlépe umí. V prosinci 1962 začal Young pracovat na kompozici The Four Dreams of China se „snovým akordem“ (tóny C, F, Fis a G) s danými pravidly, jak je hrát.Grimshaw, s. 44. Tehdy však šlo pouze o koncept, který na čas opustil, ale ke kterému se vrátil po roce 1964, kdy začal používat racionální ladění.Grimshaw, s. 90. V pozdějších letech byly veřejně představeny části skladby, ale k premiéře kompletního díla došlo až v roce 2011.Grimshaw, s. 91.
Theatre of Eternal Music V polovině roku 1962 začal Young (hrající na sopraninový saxofon) zkoušet s perkusionistou Angusem MacLisem a choreografkou Simone Forti, která zpívala drone. Forti byla brzy nahrazena umělkyní Marian Zazeelaovou, s níž Young dne 22. června 1962 začal žít (a na den přesně o rok později se vzali).Grimshaw, s. 115.Potter, s. 60. V té době do uskupení přibyl také Billy Linich. Čtveřice odehrála v létě 1962 několik vystoupení, přičemž na některé z nich dorazil také Tony Conrad. I ten se později, na jaře 1963, stal členem skupiny, nyní označované jako Theatre of Eternal Music. Linich skupinu posléze opustil a v září 1963 se ke Conradovi, který hrál na housle, přidal další hráč na smyčcový nástroj – Velšan John Cale hrající na violu.Grimshaw, s. 88. Na návrh Tonyho Conrada, který dříve studoval matematiku a byl jí ovlivněn i ve své hudební tvorbě, začalo v roce 1964 uskupení experimentovat s táhlými tóny, jejichž frekvence byly dány celočíselnými poměry (nikoliv určitým počtem polovičních nebo celých kroků). Soubor experimentoval se souzvuky hlasů a smyčcových nástroji (resp. zpočátku Youngova saxofonu); dalším neměnným prvkem jejich hudby byl motorek z želvího akvária.Ferenc, s. 123. V únoru 1964 začala skupina hrát improvizační skladbu Pre-Tortoise Dream Music s výraznými dronovými prvky.Grimshaw, s. 89. Později vznikla též kompozice The Tortoise, His Dream and Journeys, která je celá postavená na dronech, a každé její představení Young považoval za jedinečné dílo s vlastním názvem. náhled|vlevo|John Cale (2006)