náhled|Vladimír „Ze'ev“ Žabotinský, zakladatel revizionistického sionismu Revizionistický sionismus je nacionalistická větev sionistického hnutí. Prosazuje územní rozpínavost s deklarováním získání židovské suverenity nad oběma břehy řeky Jordán. S touto ideologií přišel Vladimír Žabotinský ve dvacátých letech 20. století. Požadoval revizi praktického sionismu Davida Ben Guriona a Chajima Weizmanna, který se zaměřoval na nezávislé osadnictví Země izraelské jednotlivci. Revizionističtí sionisté naproti tomu věřili v odvěké právo Židů na celé biblické území, tj. v době založení hnutí na mandátní Palestinu a Zajordánsko. Šlo o hlavního ideologického soupeře v té době dominantního socialistického proudu dělnického sionismu.
V raných letech tohoto hnutí, a pod Žabotinského vedením, se revizionističtí sionisté zaměřovali na získání britské podpory pro osadnictví. V první polovině třicátých let se však přeorientovali na fašistickou Itálii Benita Mussoliniho, který deklaroval velkou podporu revizionistickému sionismu. Ve čtyřicátých letech revizionistické skupiny páchaly teroristické akce proti britským cílům v mandátní Palestině, aby urychlily založení židovského státu.
Během vývoje revizionistického sionismu vzniklo několik uskupení, která sdílela jeho ideologii. Jednalo se například o mládežnickou organizaci Bejtar či o teroristické organizace Irgun a Lechi. Po vzniku Státu Izrael došlo k přetransformování Irgunu v politickou stranu Cherut, která se později přeměnila v uskupení Gachal a nakonec v současnou politickou stranu Likud.
V roce 1934 byl revizionistickým hnutím jako protiváha centristicky a levicově orientované odborové centrály Histadrut založen odborový svaz Histadrut ha-ovdim ha-le'umit. Roku 1936 Židovská agentura odmítla Žabotinského revizi programu a ten na protest vystoupil ze Světová sionistické organizace a založil Novou sionistickou organizaci.
Ideologie Ideologicky revizionistický sionismus obhajoval vytvoření židovského státu na obou stranách řeky Jordán, což by byl stát zahrnující současný Západní břeh Jordánu a celé dnešní Jordánsko, které se v roce 1922 odtrhlo od mandátní Palestiny, v reakci na arabské nepokoje po Balfourově deklaraci. Všechny tři proudy (středový, které obhajoval britskou liberální demokracii a proudy, z nichž později vznikly Irgun a Lechi) podporovaly židovské osídlení na obou stranách řeky (což podporovali i někteří dělničtí sionisté, jako například Ben Gurionova strana Mapaj), ale v mnoha ohledech se však lišili v tom, jak toho má být dosaženo. Žabotinský chtěl v tomto získat podporu od Britů, zatímco Irgun a Lechi chtěli toto území dobýt nezávisle na Britech.
Historie Počátky náhled|Rozdělení britského mandátu Palestina – oddělení Zajordánska Revizionistický sionismus navázal na směr tzv. politického sionismu, který prosazoval již Theodor Herzl. Cílem bylo získat suverenitu nad celým biblickým území Země izraelské a tím vytvořit tzv. Velký Izrael. Poté, co Britové, kteří měli od Společnosti národů po první světové válce v dočasné správě mandátní Palestinu, v roce 1921 vytvořili Emirát Transjordánsko, který připravoval zemi na plnou nezávislost, bylo zřejmé, že sionistické hnutí svého velkého cíle nedosáhne.
Vydání Churchillovy bílé knihy v roce 1922, která upřesňovala britskou pozici v židovsko-arabském konfliktu v Palestině a částečně omezovala další imigraci Židů, byla posledním impulsem pro vytvoření Revizionistického svazu. Vedení svazu se v prohlášení zavázalo loajalitou ke Spojenému království, ale současně zpochybnilo schopnosti a úmysly britské mandátní správy v Palestině. V roce 1928 podpořili, aby se z Palestiny stalo další britské dominium.
Vedení Vladimíra Žabotinského náhled|vlevo|upright|Žabotinský na sionistickém kongresu (1931) V roce 1923 založil ruský Žid Vladimír Žabotinský v lotyšské Rize mládežnickou a brannou organizaci Bejtar (ve spolupráci s Aronem Propesem) a v roce 1925 v Paříži spoluzaložil politickou stranu Svaz revizionistických sionistů. Prvním cílem bylo vytlačit konkurenční hnutí tzv. Všeobecných sionistů. Strana poprvé kandidovala do židovského Shromáždění zvolených v roce 1925 a umístila se na čtvrtém místě. V letech 1931 až 1934 vycházel v mandátní Palestině stranický tisk Svazu revizionistických sionistů Chazit ha-am. V letech 1938 až 1948 pak tisk Ha-Maškif.
V letech 1928 a 1929 se v Palestině vedl spor mezi Židy a Araby o přístup k tzv. Západní zdi či Zdi nářků. Žabotinský ve stranickém tisku vedl dlouhodobou vyhrocenou kampaň tvrdící, že Židé mají na zeď právo a pokud k ní nebudou mít volný přístup, bude nezbytné se obrátit k „násilí a neposlušnosti“. V srpnu 1929 vedl Josef Klausner pochod ke zdi, kterého se účastnili i členové Bejtaru. Společně u zdi vztyčili židovskou vlajku a zpívali píseň ha-Tikva. Mezi arabskou komunitou se roznesla nepravdivá zpráva, že Židé během pochodu napadli Araby a znesvětili jméno proroka Mohameda. V odvetné akci následujícího dne pochodovali ke zdi Arabové, které organizovala Nejvyšší muslimská rada. Ti poté u zdi pálili modlitební knihy a poničili několik obchodů. Dalšího dne došlo k zavraždění jednoho Žida, což spustilo vážné nepokoje. Během nich bylo zabito 133 Židů a 116 Arabů. V důsledku došlo k další radikalizaci revizionistických sionistů, ale také arabských nacionalistů.
Revizionistické hnutí se dle názvu orientovalo na požadavek revize Světové sionistické organizace a na kritiku jejího předsedy Chajima Weizmanna. Žabotinský na sionistickém kongresu proto roku 1931 vyzval Weizmanna k rezignaci na svou funkci. Hnutí však nemělo většinovou podporu a proto Žabotinský z organizace v roce 1935 vystoupil. Se svými příznivci si založil Novou sionistickou organizaci a byl zvolen jejím předsedou. Centrála organizace byla v Paříži a po roce 1936 v Londýně. Když Světová sionistická organizace podepsala s nacistickým Německem v roce 1933 tzv. smlouvu o přechodu (dohoda Ha'avara), která v praxi umožnila mezi lety 1933 a 1936 emigraci desítek tisíc Židů z Německa do Palestiny, revizionisté protestovali. Žabotinský na kongresu navrhl připojení se k protinacistickému bojkotu, který byl v roce 1933 vyjádřením protestu proti jmenování Adolfa Hitlera kancléřem, nicméně v hlasování byl jeho návrh odmítnut.
Revizionisté a Polsko náhled|Vladimír Žabotinský (vpravo dole) se setkává s vůdci Bejtaru ve Varšavě. Vlevo dole Menachem Begin (pravděpodobně 1939). Revizionističtí sionisté měli největší odezvu a podporu v Polsku, ve kterém ve státním převratu převzal moc maršál (a bývalý náčelník státu) Józef Piłsudski. Po převratu zavedl autoritativní systém opírající se o armádu a své stoupence – zvaný sanace. Jen ve Varšavě se v této době organizovalo deset mládežnických organizací revizionistických sionistů, z nichž jedna byla Bejtar. Žabotinský organizaci Bejtar vedl od roku 1929 jako její předseda. Téhož roku vstoupil v Polsku do organizace Menachem Begin, budoucí velitel Irgunu a poté premiér Izraele za stranu Cherut. Stal se předsedou polské organizace, která byla největší organizací Bejtaru. Socialističtí sionisté v Polsku v téže době varovali před růstem fašismu v zemi, k čemuž počítali i militarizované a nacionální projevy Bejtaru. Chajim Weizmann tematizoval podobnost a vazby revizionistických sionistů s italskými fašisty Benita Mussoliniho. Mussolini veřejně podporoval revizionistický sionismus a Žabotinský v roce 1934 s jeho svolením založil v italském přístavním městě Civitavecchia námořní akademii Bejtaru. Přes sto členů hnutí zde bylo vycvičeno italskými černými košilemi. Spolupráce s Itálií skončila v roce 1936, kdy představitelé země podepsali spolupráci s nacistickým Německem.
Během 30. let se Žabotinský velmi znepokojoval situaci židovské komunity v Polsku. V roce 1936 proto připravil tzv. „evakuační plán“, který počítal s evakuací veškeré židovské populace Polska do Palestiny. Téhož roku navštívil východní Evropu a setkal se s polským ministrem zahraničí, plukovníkem Józefem Beckem, autoritativním regentem Maďarska, admirálem Miklósem Horthym a premiérem Rumunska, Gheorghe Tătărescu, aby společně projednali evakuační plán. Plán získal podporu všech tří vlád, ale způsobil značnou kontroverzi uvnitř polského židovstva, kvůli tomu, že hrál do rukou polských antisemitů. Zejména skutečnost, že evakuační plán měl podporu antisemitské polské vlády, si mnoho Židů vyložilo tak, že Žabotinského podporují ti, které považovali za „zlé lidi“. Evakuace židovských komunit z Polska, Maďarska a Rumunska se měla uskutečnit během deseti let. Britská vláda však tento plán vetovala a předseda Chajim Weizmann jej odmítl. O dva roky později, roku 1938, řekl Žabotinský v projevu polským Židům, že „žijeme na pokraji vulkánu“, a varoval, že se v Polsku v blízké budoucnosti odehraje vlna krvavých super-pogromů. Žabotinský jezdil varovat Židy do Evropy, aby uprchli do Palestiny, co nejdříve to půjde.
náhled|vlevo|upright=1.0|Členové Bejtaru na letním táboře v polském Zakopané, 1935 Polská armáda také v utajeném táboře v Zakopané vycvičila desítky členů Irgunu k partyzánskému boji a používání výbušnin. V roce 1939 polská vláda souhlasila s tajným plánem Žabotinského na invazi do Palestiny a převzetí moci. Žabotinský v plánu reagoval na skutečnost, že britská vláda přijala tzv. MacDonaldovu bílou knihu, která výrazně omezovala další imigraci evropských Židů do Palestiny a slíbila do roku 1949 vyhlášení nezávislého arabského státu s židovskou menšinou s rovnými právy. Svůj plán zaslal v kódovaných zprávách vedení Irgunu. Povstání mělo dle plánu vypuknout v říjnu 1939, kdy by se Žabotinský s dalšími exulanty vylodil u Tel Avivu, zatímco by bezpečné vylodění zajistil právě Irgun. Společně by poté obsadili klíčová místa britské správy. Dále by se probojovali do Jeruzaléma, kde by vyhlásili židovský stát, který by dle plánu museli udržet alespoň jeden den, aby sionistické komunity v západní Evropě a ve Spojených státech amerických stihly stát uznat a následně zformovaly exilovou vládu. Avraham Stern plán přivítal, ačkoliv vedení Irgunu bylo rezervované kvůli hrozbě vysokých ztrát. Stern však navrhl doplnit plán vyloděním desetitisíců imigrantů z Polska. Revizionističtí sionisté získali podporu vlády v Polsku, která souhlasila s vyzbrojením a tréninkem členů Irgunu s tím, že by se invaze konala v dubnu 1940. Plán byl zastaven vypuknutím druhé světové války v září 1939. Sám Žabotinský zemřel v roce 1940.
Po vypuknutí druhé světové války a okupaci Polska příslušníci Bejtaru, kteří byli připravováni na boj, založili v Polsku Židovský vojenský svaz. Ten se účastnil povstání ve varšavském ghettu (1943) a varšavského povstání (1944).
Ozbrojený boj v Palestině náhled|upright|Propagandistický plakát Irgunu z roku 1931 určený k distribuci v Evropě – mapa zobrazuje Izrael vymezený v hranicích mandátní Palestiny a emirátu Transjordánsko, které si nárokovali jako budoucí židovský stát. Militantní organizace Irgun vznikla v roce 1931 odloučením z Hagany. Irgun prováděl útoky na Araby i britskou správu. Proti Arabům se často obracel v koloběhu odplat. Velmi násilné útoky Irgun vedl během arabského povstání z let 1936–1939. Po přijetí MacDonaldovy bílé knihy v roce 1939 se teroristické útoky obrátily proti britské správě. To vedlo k zatčení Davida Razi'ela, jednoho z vůdců. Ze zahraničí hnutí řídil Žabotinský a to až do své smrti v roce 1940. Od roku 1943 byl vůdcem Irgunu v Palestině Menachem Begin. Po přenesení druhé světové války do regionu Blízkého východu, Irgun s útoky na Brity přestal. Následovalo tzv. 200 dnů hrůzy.