Jaromíra Hüttlová, rozená Jaromíra Eliášová (11. listopadu 1893 TáborMatriční záznam o narození a křtu – 21. října 1964 Praha) byla česká středoškolská pedagožka, spisovatelka a překladatelka z němčiny a francouzštiny. Autorka knih a románů převážně pro mládež, dcera spisovatele T. E. Tisovského.
Mládí a studia Narodila se v rodině státního úředníka Zemského finančního ředitelství Tobiáše Eliáše a Rosalie (roz.Janovské, 1868–1943). Jaromíra vyrůstala s bratry Oldřichem a Mojmírem a sestrou Miloslavou. V roce 1899 se Eliášovi přestěhovali do Prahy, kde začala chodit do pětitřídní školy v Praze na Karlově, pak pokračovala ve studiu na dívčím gymnáziu Minerva a středoškolské vzdělání zakončila maturitou na Akademickém gymnáziu v roce 1912. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě pražské německé univerzity – latinu a němčinu, aby perfektně zvládla jazyk. Za rok po sňatku s německým praporčíkem PhDr. Willym Hüttlem, v roce 1917 získala doktorát– PhDr. (prací Untersuchungen zum Leben der Kaiserin Julia Domna - Studie o životě císařovny Julie Domny) a dále studovala oba jazyky na Univerzitě Karlově. Vysvědčení učitelské způsobilosti (latiny a němčiny na středních školách) získala 18. 12. 1925; vyučovala v Praze na Reformním reálném gymnáziu ve Slezské ul. a Reálném gymnáziu Smíchov. Pak působila na Akademickém gymnáziu (klasickém) Na Příkopech a na Reálném gymnáziu ve Vršovicích v Kodaňské ulici, zde byl ředitelem prof. Josef Rybka, její druhý manžel od roku 1936. Po obsazení Sudet 1938 byly vdané profesorky předčasně penzionovány, aby se mohly umístit stovky profesorů odsunutých z pohraničí. V roce 1945 se J. Hüttlová-Rybková vrátila do škol – nejprve Klasické gymnázium Žižkov-Kubelíkova, pak Reálné gymnázium Lobkovicovo náměstí. Po zrušení gymnázií učila na nižším stupni škol (př.Na Zelené lišce), ale jiné předměty než měla aprobaci. V roce 1951 odešla do důchodu a až do konce svého života dávala soukromé hodiny němčiny, latiny a francouzštiny, většinou studentům z okolí svého stálého bydliště – na rozhraní Strašnic, Vinohrad a Žižkova – v Okrajní ulici. Tato lokalita je často zachycována v jejích románech z té doby. Jaromíra Hüttlová zemřela v 70 letech a je pochována v rodinné hrobce na hřbitově v Sadské u Nymburka.
Spisovatelka vlevo|náhled|autorka řady románů pro mládež i dospělé Jaromíra Hüttlová ve své pracovně PhDr. Jaromíra Hüttlová je známá především jako spisovatelka – autorka povídek a románů pro mládež; napsala více než 40 knih a 8 povídek,Kompletní dílo J.Hüttlové je uvedeno Lexikon české literatury, H - J – str. 370 některé také pod pseudonymy Anna Štětková, B.Dubská, Jarmila Svobodová a Dr.J.H.. V třicátých a čtyřicátých letech 20. století byly její knihy neobyčejně populární. Patřily sice do kategorie umělecky nenáročné a zábavné konzumní četby, ale obsahovaly také výchovné a morální poslání. Ve svých románech se snažila vyhnout podbízivé kýčovité sentimentalitě, která se objevila Lexikon české literatury,Osobnosti, díla, instituce 2 / IH - J – str. 370 např. v knihách ze studentského prostředí Viléma Neubauera (př. Sextánka – kniha 1927, film 1936; Filosofka Mája – 1928). Jako pedagožka zachycovala reálnou atmosféru gymnaziálního světa, kde učila, popisovala studentský život v kolektivu i zdravou morálku studentů. Její dílo bylo adresováno především dospívajícím dívkám a dětem (např.edice Dívčí knihovna - Pod vlajkou mládí). Psala však i pro dospělejší čtenáře (více než 11 titulů) – některé její romány vyšly ve známé Červené knihovně. Obsahem většiny románů i povídek byla milostná témata, ale i příběhy s mírně dobrodružným nebo detektivním dějem. Romány byly většinou ilustrovány, v 30. letech např. A. L. Salačem, Artušem Scheinerem, F. J. Peškem, H. Jakobem, E. Posledníkem. Po roce 1941 napsala pro mládež už jen dvě knihy a čtyři povídky; v důchodu (po roce 1951) napsala ještě jednu knížku pro děti, ale rukopis nebyl nikdy vydán, protože jako „buržoasní“ spisovatelka byla na "seznamu režimem nežádoucích" autorů. Několik knih Jaromíry Hüttlové vyšlo v dalších upravených vydání v letech 1992-1994 a 2000, např.: v nakladatelství Ivo Železný-Praha: Dáša, pražská studentka (l. vyd. 1929); Jarčina píseň (1931 ); Táňa z naší oktávy (1930); Věrka, hvězda stadionu (1934); Rok dovolené (1934) a Ženy bez domova; Čajovna U dvou růží, Vánoční píseň; Zpověď ženy svého věku; Tragická léta (první vydání rukopisu z autorčiny pozůstalosti).
Z díla J.Huttlové + Z románů pro mládež: Svéhlavička ze zámoří -1925 Markova děvčata – 1932 Hanka z hor – 1933 Alenčina láska – 1933 Hoši a děvčata – 1933 Jožka hledá samostatnost – 1933 Maryna Horynová – 1933 Lída a Pavel,kamarádi z páté obecné – 1933 Jaryna – 1934 Jenda, slavný sportovec – 1934 Jirka, děvče bez talentu – 1934 Sestřička Petra Zemana – 1934 Olga poznává život – 1935 Dana – 1935 Honza a Manka,dvojčata ze sekundy – 1935 Jarka a Věrka a kamarád Ivan – 1935 Soňa hraje za oktávu – 1935 Irča vede jedenáctku – 1936 Jindra,děvče ze Šumavy – 1936 Z primy do sekundy – 1936 Tři děvčata ze sekundy (2.vyd) – 1936 Děvčata vedou – 1937 Cesta do ráje – 1937 Prázdniny naší sekundy – 1937 Studenti a profesoři – 1937 Trojlístek z Doubravic – 1937 Diplomatka Karla – 1937 Božka jde do primy – 1938 Majka cvičí čtvrthodinku – 1938 Maryna – 1938 Z usnesení konference – 1938 Anka se rozhodla – 1939 Evka jede z Indie – 1939 Tonča z páté třídy – 1939 Milča z naší primy – 1940 My se nebojíme – 1940 Spolužačky z páté třídy – 1940 Ančiny veselé kamarádky – 1940 Nebojácné oktavánky – 1941 Mluví se o Monice – 1947 Z ostatních románů: Jediná noc – 1930 Filmové nebe – 1933 Muž a dvě ženy – 1934 Muž dvou sester – 1934 Rok dovolené – 1934 Zaslíbená země – 1935 Děvče mých snů – 1936 Trest za manželství – 1938 Čajová panenka – 1943 Marie – 1944 Pohádka o černé růži – 1944 Poslední noc – 1947
Překladatelka Jaromíra Hüttlová se věnovala také překladům z němčiny a francouzštiny, přeložila více než 20 knih. Byla „dvorní‘ překladatelkou populárního rakouského spisovatele především dobrodružné, krimi a sci-fi literatury Josepha Delmonta – přeložila 9 z 10 jeho knih u nás vydaných: Divoká zvířata ve filmu (1927), Miliardář vagabund (1929), Ostrov popravených (1928), Fantóm rádia (knižně vydané roku 1929, vycházelo na pokračování již v roce 1927 v časopise Radio-Journal.), Tulákovo srdce (1928), V okovech (1928), Darebácké kousky Tima Shea (1930), Zemětřesení (1932), Casanova z Budišína (1931). Jako překladatelka cizích románů pro dívky upravovala texty převáděním děje do českého prostředí a také počešťovala jména hrdinů. Z jejích překladů jsou známy např.: Brehmův ilustrovaný život zvířat 1-6 (1925-1927); A. Machard: Cvrček detektiv (1928); T. Etzel: Brehmovy povídky o zvířatech 1,2 (1928); L. Steveanhagen: Požár atomů (1930); L. Rogeveen: Tajemná vysílačka (1934); F. Norfolk: Zářící plamen (1942); H. E. Bates: Poslední přistání (1946).
Publicistka Kromě spisovatelské práce se také věnovala psaní populárně naučných prací. Uváděny jsou např.: Poklady egyptských hrobů. Z dějin papyru a papyrových nálezů (1919); První pomoc při úrazech (1931). Věnovala se též úpravám textů: Francouzsky v 1000 slovech (1927), Mytologie Řeků a Římanů (1948) a jiné. Pod jménem J. Rybková, nebo také Rybková-Hüttlová-po svém druhém sňatku-vydala po roce 1936 několik jazykových příruček a učebnic němčiny, např.: Učte s česky /pro německé děti/ (1919); Německy rychle, správně a vesele (1939); Německy rychle v praktických rozhovorech (1940) a jiné. Pod různými jmény (A.Štětková, B.Dubská, J. Svobodová a Dr.J.H.) publikovala (často fejetony) v tisku: Národní politika (v letech 1930-1938), Úhor (1933,1939) a Zora (1936), tento časopis v roce 1936 také redigovala.
Rodina PhDr. Jaromíra Hüttlová měla dvě děti: dceru Editu (1917) a syna Pavla (1921-1995), ten byl povoláním ekonom, ale celý život psal básně, jak pro sebe, tak do novin a časopisů. V roce 1990 bylo v Praze ve Viole uvedeno pásmo jeho poezie (recitovali Radovan Lukavský a Vladimír Ráž). Zděděné literární vlohy se zřejmě projevují i v další generaci – blízko k psaní má i jeho dcera Mgr. Jaromíra Hüttlová (např. působí v České televizi jako scenáristka a dramaturgyně).
Otec Jaromíry Hüttlové Tobiáš Eliáš byl znám pod jménem T. E. Tisovský (19.1. 1863 – 23.3.1939). Absolvent ČVUT v Praze byl zaměstnán na Zemském finančním ředitelství jako kontrolor, později vrchní kontrolní rada. Byl literárně činný a jeho tvorba představuje více než padesát položek. Novely; knihy pro děti; vzdělávací knihy; romány pro dospělé; překlady knih. Přítel Aloise Jiráska je čestným občanem tisovské obce a v roce 2008 mu byl u rodného domu čp.46 v Tisové odhalen pamětní kámen.. Sestra Jaromíry Hüttlové – PhDr. Miloslava Eliášová (9. 2. 1891 – 14. 1. 1942 ) byla profesorkou převážně na Státních reálných gymnáziích, naposledy v Nymburku (1935–1941). Také se věnovala psaní, např. Příhody Odysseovy (1911), Cid: O národním hrdinovi španělském (1913 – obě u nakl. Šimáček, Praha); knížky vyšly znovu v roce 1921 (nakladatel Šolc a Šimáček). Mladší bratr Jaromíry Hüttlové – JUDr. Oldřich Eliáš (24. září 1895 – 8. listopadu 1941), úředník, vrchní rada Nejvyššího finančního kontrolního úřadu v Praze, se zajímal o kabbalu v souvislostech dějin židovského národa; navštěvoval přednášky o asyrologii a egyptologii a studoval hebrejštinu; jako jeden z mála českých hermetiků ovládal starou hebrejštinu. Jeho dílo – Monografie o Golemovi z roku 1924 je považována za nejlepší, co bylo ve světové literatuře k problematice magicky oživených soch publikováno. Hodně publikoval časopisecky, redigoval časopis Stopy duše. Za německé okupace byl zatčen, po věznění v Terezíně byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 8. 11. 1941 zemřel. Bratr JUDr. Mojmír Eliáš (1901–1945), byl gestapem zatčen v lednu 1945 a vězněn v Terezíně, po návratu domů podlehl tyfové infekci – zemřel 5. 6. 1945. Publikace O.Eliáše: Mrtví se mstí – na okraj záhadné smrti objevitele hrobky Tutanchámonovy (Praha 1923); Magie a démonologie ve staré Babylónii (Praha 1923, reprint 1997); Golem – historická studie na podkladě okultním (Praha 1924, reprint 1996); Úvod do magie (Universalia, Praha 1935); Kabbala - pojem, dějiny a prameny (Praha 1938).
Reference
Externí odkazy
T.E.Tisovský Tisovský-Ottův slovník Oldřich Eliáš O.Eliáš
Literatura
Ottův slovník naučný, sv. XXV, str. 469 PhDr.Eva Uhrová: "Život měl daleko k červené knihovně: Jaromíra Hüttlová psala a snila"; Měsíčník „Krásná“, č.10/2008;- článek TRS, Čtrnáctideník pro oblast Choceň, Vysoké Mýto a Litomyšle č.9/2008 Tisovské okénko – Zpravodaj obce Tisová – duben 2008, str.3 Novodobý český hermetismus – Milan Nakonečný, naklad.VODNÁŘ, 1. vydání, 1995
Kategorie:České pedagožky Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Narození 11. listopadu Kategorie:Narození v Táboře Kategorie:Úmrtí v roce 1964 Kategorie:Úmrtí 21. října Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Ženy Kategorie:Pohřbení v Sadské