Gertruda Sekaninová-Čakrtová, rozená Stiassna (21. května 1908 Budapešť – 29. prosince 1986 Jihlava), byla česká a československá právnička, politička a diplomatka, později též významná disidentka.
Pocházela z bohaté podnikatelské rodiny, před válkou pracovala jako advokátka a vstoupila do KSČ, za války byla pro svůj židovský původ vězněna v řadě nacistických koncentračních táborů. Po válce se stala náměstkyní ministra zahraničních věcí ČSR. V 60. letech se stala poslankyní Národního shromáždění, angažovala se v pražském jaru a nejvíce se proslavila na podzim roku 1968, kdy vystoupila proti smlouvě o dočasném pobytu sovětských vojsk. Za tyto postoje byla nucena z politiky odejít. Závěr života strávila jako disidentka, jedna z prvních signatářek Charty 77 a zakladatelka Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
Mládí Narodila se v Budapešti jako Gertruda Stiassna, coby nejstarší dítě v bohaté židovské rodině původem z Humpolce. Její dědečkové, bratři Josef a Ignác Stiassní, spolu založili v Německém Brodě (roku 1945 přejmenovaném na Havlíčkův Brod) továrnu na barvení sukna. Ignác Stiassny se později přestěhoval do Budapešti, kde řídil pobočku této firmy.KAMP, Michal. Podnikatelské rodiny v Německém Brodě 1850–1950. S. 76–80. Jeho dcera Lili Stiassny se provdala za Richarda Stiassného, syna Josefa Stiassného (rodiče Gertrudy tedy byli bratranec a sestřeniceKAMP, Michal. Podnikatelské rodiny v Německém Brodě 1850–1950. S. 79.), a v roce 1908 se jim v Budapešti narodila Gertruda. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Německého Brodu, a tam se rozrostla o další tři děti. Jedním z nich byl Josef „Pepek“ Stiassny (1916–1944), který během druhé světové války proslul jako opatrovník a vychovatel chlapců v Terezínském ghettu, kde se také podílel na vydávání časopisu Vedem. Další z bratrů, Petr (1918–1943), se za války angažoval v odboji, ale byl dopaden a popraven.KAMP, Michal. Podnikatelské rodiny v Německém Brodě 1850–1950. S. 82.
Otec Gertrudy zemřel v roce 1920, když jí bylo 11 let.Židovská matrika zemřelých v Německém brodě, záznam z 24. února 1920 V letech 1919–1922 studovala na Státním německém lyceu v Jihlavě,PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 180 v letech 1922–1927 absolvovala reálné gymnázium v Německém Brodě. Ve studiu pokračovala na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Univerzity Karlovy, inventární číslo 8, Matrika doktorů Univerzity Karlovy VIII., folio 3582. Dostupné online. Tehdy se sblížila s levicovými studenty, působila v různých levicových organizacích (např. Společnost pro hospodářské a sociální sblížení se SSSR, Komunistická studentská frakce (Kostufra), Syndikát ženské pracující inteligence) a v roce 1932 vstoupila do Komunistické strany Československa (KSČ).PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 182 V témže roce úspěšně ukončila studium, a o rok později začala pracovat jako koncipientka v advokátní kanceláři dr. Ivana Sekaniny, za kterého se v roce 1935 provdala.Portréty: Právnička a politička Gertruda Sekaninová-Čakrtová. Český rozhlas 6 , vysíláno dne 21. 10. 2007 ve 22:10, [cit. 2008-11-04]. Dostupné online. V roce 1938 složila advokátní zkoušky a začala se věnovat samostatné advokátní praxi; jako obhájkyně se účastnila i zahraničních procesů s představiteli levice, například s rumunskou komunistkou Anou Paukerovou. Pracovala též v různých levicových organizacích (např. v Levé frontě) a v KSČ.
Její manžel Ivan Sekanina proslul mimo jiné jako obhájce Ernsta Torglera a Georgi Dimitrova, obžalovaných ze zapálení německého Říšského sněmu, čímž si vysloužil nenávist nacistů. Dne 16. března 1939, den po začátku německé okupace Československa, byl Sekanina zatčen a vězněn nejprve ve věznici na Pankráci a poté v koncentračním táboře Sachsenhausen. Sekaninové bylo v roce 1939 několikrát umožněno ho ve vězení navštívit.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 20 Následující rok v Sachsenhausenu zemřel.
Druhá světová válka Po zatčení svého muže pokračovala v advokátní praxi, až do roku 1940, kdy ji musela kvůli důslednějšímu uplatňování Norimberských zákonů na území Protektorátu ukončit. Poté pracovala jako ošetřovatelka v dětských útulcích. Kvůli svému židovskému původu musela v říjnu 1942 nastoupit do transportu do terezínského ghetta. Tam pracovala jako vychovatelka a opatrovnice dívek ze smíšených manželství, které byly do Terezína deportovány bez rodičů. Její bratr Josef Stiassny v Terezíně vychovával osiřelé chlapce.
Jako vychovatelka se snažila dbát na rozvoj svých svěřenkyň, například často pořádala různé přednášky zajímavých osobností z řad vězňů.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 25 Byla též dívkám důvěrnicí, děvčata se jí mohla svěřit se svými osobními problémy,KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 24 o politice však s dívkami nemluvila. Podílela se na vydávání ilegálního časopisu Bonaco.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 28
Česká národní komise (Landsmannschaftkomission) Sekaninovou zařadila na tzv. objektivní seznam osob s kulturními, občanskými či jinými zásluhami. Díky tomu byla dlouho chráněna před deportací do některého z vyhlazovacích táborů. Tato ochrana platila až do podzimu 1944, kdy se struktury SS rozhodly většinu obyvatel ghetta odvézt a zlikvidovat.Hájková (2021), s. 242–243. V říjnu 1944 byla deportována do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Tam ji při selekci vybrali na nucené práce v Kurzbachu u Trachtenbergu (dnes polské město Żmigród u Vratislavi), kde byla pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen.PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 184 Byla zde přiřazena na kopání zákopů a práci v lese.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 29 Dne 21. ledna 1945 byl tábor z důvodu ústupu před Rudou armádou evakuován, a vězni nastoupili na pochod smrti směrem do koncentračního tábora Bergen Belsen. Z tohoto pochodu se jí spolu s několika dalšími vězni podařilo uniknout,Vzpomínky paní Elišky K., [cit. 2008-10-31]. Dostupné online několik měsíců se skrývala v Sasku, až ji osvobodila americká armáda. Většina její početné rodiny holokaust nepřežila. Z jejích blízkých jí zbyli zejména přátelé z předválečných levicových kruhů. Mnoho z nich v novém uspořádání po válce zaujalo různá významná místa, což otevřelo Sekaninové cestu vzhůru.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 32–33
Na vrcholu kariéry Gertruda Sekaninová uvěřila, že nastolení socialismu bude zárukou, že se hrůzy druhé světové války už nikdy nebudou opakovat.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 122 Již koncem května 1945 obnovila své členství v KSČ.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 33 V červenci 1945 ji státní tajemník na ministerstvu zahraničních věcí (MZV) Vladimír Clementis (taktéž člen KSČ) přijal jako referentku anglosaského odboru. V této funkci vykonala mnoho zahraničních cest – působila jako stálá delegátka Československa při Organizaci spojených národů (OSN). Nadřízení jí dávali výborné hodnocení, například v roce 1947 napsali „Široký politický rozhled a výborná znalost souvislostí mezinárodní politiky. Zvláštní píle a svědomitost ve výkonu služby.“Archiv Ministerstva zahraničních věcí, Personálie, Osobní spis Gertrudy Sekaninové-Čakrtové – a postupně stoupala v hierarchii ministerstva. Věnovala se také stranické práci, jakožto členka různých stranických výborů a komisí, a na 8. sjezdu KSČ byla zvolena členkou Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ). V tomto vrcholném orgánu strany působila do roku 1947 (podle jiného zdroje 1949), kdy na funkci rezignovala z důvodu velkého pracovního vytížení. Angažovala se i mimo KSČ – jakožto zakládající členka a místopředsedkyně Svazu osvobozených politických vězňů (společně s Miladou Horákovou), členka Revolučního odborového hnutí (ROH), Rady československých žen či Společnosti přátel Lužice. Byla zvolena do Ústředního národního výboru v Praze (funkci vykonávala v letech 1946–1948) a neúspěšně kandidovala do Národního shromáždění. V únoru 1948 slovně podpořila komunistický puč a stala se na členkou akčního výboru Národní fronty na MZV.
Od roku 1949 se v dědickém řízení snažila získat zpět majetek, který její rodině zabavili nacisté. V témže roce se (podruhé) provdala za Kazimíra Čakrta, který pracoval na ministerstvu financí, a se kterým již měla ročního syna Michala. Mateřská dovolená jí umožnila vyhnout se na ministerstvu složitému období čistek, intrik a donášení, a v roce 1949 se stala první náměstkyní ministra zahraničních věcí Clementise.PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 186 Na starosti měla styk s vyspělými kapitalistickými státy, s výjimkou Západního Německa a Rakouska, a také tiskový odbor.HÁJEK, Jiří. Paměti. S. 215 Československo v té době kopírovalo zahraniční politiku Sovětského svazu – Sekaninová-Čakrtová například na půdě OSN protestovala proti vzniku NATO a SEATO a proti americké intervenci v korejské válce. Historik Martin Kopeček o jejím působení v té době napsal: „I přes nepochybnou rigidnost stanovisek, zakotvených v marxisticko-leninské doktríně, byla řada jejich postojů nepochybně pokroková a tak dále posouvala hranice možného a nutila protivníky z kapitalistických států k adekvátní reakci (koloniální politika, sociální a pracovní práva, ženská emancipační práva, odmítání rasismu).“KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 69 V roce 1955 jí byl poprvé udělen Řád republiky, jedno z nejvyšších československých vyznamenání, a v roce 1957 Řád 25. února II. stupně.PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 189
Ústup ze slávy náhled|Gertruda Sekaninová-Čakrtová při procesu s Hansem Globkem (1963) Přelom 40. a 50. let byl v Československu ve znamení čistek, kdy byli z důležitých funkcí ve státní správě a v KSČ odstraňování nepohodlní lidé, často též byli vybraní vysoce postavení jedinci označeni za vnitřního nepřítele a perzekvováni na výstrahu ostatním. Tyto procesy se samozřejmě nevyhnuly ani ministerstvu zahraničních věcí. Sekaninová-Čakrtová podle historiků přesně zapadala do šablony skrytých třídních nepřátel, před kterými varovali sovětští poradci – byla Židovka, buržoazního původu, vzdělaná, na ministerstvo jí pomohl Rudolf Slánský, měla příbuzné v USA, apod.PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 188 V rámci procesu s Rudolfem Slánským byl popraven její bývalý nadřízený Vladimír Clementis, a dva z jeho náměstků – Artur London a Vavro Hajdů – dostali doživotní trest odnětí svobody. Vedoucí sovětského oddělení na MZV Ivan Kopecký (syn Václava Kopeckého) požadoval, aby i Sekaninová-Čakrtová byla vyloučena z KSČ a zatčena, neboť údajně podporovala nepřátelskou činnost Londona a Hajdů.PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. S. 178–179 V této době se musela pod hrozbou perzekuce vzdát (dosud nevypořádaného) nároku na dědictví nemovitostí po matce; o tento majetek se dosud (2014) soudí její syn.
Zatčena však nebyla a místo toho ji nový ministr zahraničních věcí Viliam Široký pověřil vedením československé delegace na VI. valné shromáždění OSN.KOPEČEK, Martin: Gertruda Sekaninová-Čakrtová. S. 67–68 Je možné, že ji od perzekuce uchránilo přátelství s mnohými představiteli režimu, s nimiž se znala ještě z předválečného období (mohlo jít o Antonína Zápotockého, s jehož ženou se přátelila). Není též vyloučeno, že po řadě odmítavých reakcí na justiční vraždu Milady Horákové se komunistický režim zdráhal popravit další ženu a matku malého dítěte. Ve funkci náměstkyně pokračovala i poté, co byl novým ministrem jmenován Václav David. Podle hlášení americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) z roku 1953 byl David považován za neschopného a skutečnou hlavou československé diplomacie byla Sekaninová-Čakrtová.
V letech 1954–1958 byla sledována Státní bezpečností (StB).Archiv bezpečnostních složek, Protokol registrace osobních operativních a agenturně pátracích svazků, složka 1395