Abraxas nebo také Abrasax (starořecky Αβρασαξ, Abrasax) je koptské jméno božské bytosti v představách některých skupin starověkých gnostiků. Podle basileidovců se má jednat o jednoho z archóntů (knížat), „velkého archonta“ neboli významné nižší božstvo (mocnost), který v nebeské hierarchii stojí nad demiurgem Jaldabaothem, židovským bohem známého ze Starého zákona, který se stal stvořitelem hmotného světa. Stvořitel není v představách gnostiků totožný s nejvyšším Bohem ani s Kristem. Podle některých autorů je Abraxas nejvyšším Bohem, který vyslal Krista na svět v podobě Ježíše.

Abraxas byl symbolicky vyobrazován na antických řeckých a římských amuletech (gemách) vždy v hybridní antropomorfní podobě zvané „anguipes“, stvoření kombinující lidskou podobu se zvířecí. Postava se vždy vyznačuje lidským trupem s hlavou kohouta a dvěma hady místo nohou, v jedné ruce svírá bič, v druhé kulatý štít. Dle některých výkladů má jméno Abraxas odkazovat na čtveřici písmen JHVH. Jméno souvisí také s magickou formulí slova abrakadabra.

Výklad Velký archón basileidovců Egyptský gnostik Basileidés (aktivně působil v letech 117–161 n. l.) označuje pojmem Abraxa významnou božskou bytost nižšího řádu, „velkého archonta“ (megas archōn), který vládne 365 nebesům. Stejně tak má kalendářní rok 365 dní.

Abraxas je jedním z archontů, skupiny nižších planetárních božstev, kteří mají obecně v gnosticismu funkci vládců vesmíru. Obecně tyto bytosti brání duším opustit hmotný svět a dosáhnout Boha Otce. V sestupném řádu archoti reprezentují časovou a prostorovou vzdálenost mezi hmotným světem a Nezrozeným Bohem, jež vyslal na svět Krista, jehož gnostici považovali za ducha. Po smrti duše člověka vystupuje přes jednotlivá nebesa a archonty, aby bylo možné přes ně projít, je nutné poznání o archontech, kteří jsou vězniteli světa. Ti nechtějí, aby se božská částečka obsažená v lidech dostala zpět k pravému nejvyššímu Bohu.

náhled|upright=0.6|vpravo|Oboustranná gema, ilustrace v Židovské encyklopedii Kristus byl dle gnostiků dokonalé duchovní podstaty, ale vzal na sebe hmotné tělo, aby se mohl projevit. Jeho cílem bylo ukázat lidstvu cestu z nevědomosti skrze své učení a takto jej spasit, nikoli spásu přinést skrze vlastní oběť smrtí na kříži jak to chápou a učí křesťané.

Gnostický učitel Basileidés a jeho následovníci chápali Abraxa jako bytost stojící nad demiurgem, kterého ztotožňovali s bohem Židů ze Starého zákona, stvořitelem hmoty a těla člověka. Židovský stvořitel není v představách gnostiků totožný s nejvyšším Bohem ani s Kristem.

Abraxas basileidovců, jehož dalšími jmény jsou Jao a Sabaot, v sobě slučuje dobro i zlo, protikladné síly tvoření a zániku, v jedné entitě uctívané božstvo i obávaný démon. Z této rozporuplné bytosti pak vzešlo pět prasil: duch, slovo, prozřetelnost, moudrost a moc.

Abraxas jako Bůh u jiných autorů náhled|upright=0.5|Náčrt gemy, na opačné straně jsou řecky psaná jména Jao, Abrasax a Sabaot náhled|upright=0.5|vlevo|Abraxas, antická gema Církevní otec Epifanios, zřejmě částečně ovlivněn Irenejem, který dříve vycházel z nedochované sbírky Hyppolita, představuje Abraxa jako nejvyšší moc a prvotní princip, který byl příčinou všech věcí.

Anonymní autor dodatku k Tertullianovi, označovaný jako Pseudo-Tertullianus, rovněž vychází ze ztracené Hippolytovy sbírky a doplňuje několik podrobností: Abraxas stvořil Mysl (nús), první ze zástupu prvotních sil zmiňovaných Irenejem i Epifaniem. Hmotný svět, stejně jako 365 nebes, měl být stvořen na počest Abraxase, a byl to také právě on a nikoli stvořitel, kdo na něj měl později vyslat Krista v podobě Ježíše. Také sv. Jeroným naznačuje, že Abraxas byl nejvyšším Bohem Basileidovým.

Kristovým údělem bylo podle gnostiků vysvobození božské podstaty člověka. Oproti křesťanské církevní verzi příběhu nebyl Ježíš ukřižován, ale místo něj se na kříži octl Šimon z Kyrény. Kristus se vrátil zpět k Bohu Otci.

Abraxas podle setovců V setovském gnosticismu hraje Abraxas poněkud nejednoznačnou roli. Ve Svaté knize Velkého neviditelného ducha neboli Evangeliu Egypťanů, které patří ke gnostickým rukopisům z Nag Hammádí a tudíž je možné jej pokládat za primární zdroj, vystupuje Abraxas jako jeden z aionů pleromy vedle Sofie (moudrosti) a dalšími. Podle textu Apokalypsa Adamova byl vyslán spolu se Sablom a Gamalielem, aby vyvedl některé gnostiky „z ohně a hněvu“ od „věků a mocností“ (...) do věčného příbytku obývaném svatými anděly, přičemž muži by pak měli být jako tito andělé. Abraxas tu zaujímá jakousi spasitelskou roli při nápravě světa, který vznikl pochybením Sofie.

Egyptské magické papyry náhled|upright=0.5|vpravo|Obrázek č. 024 v Ottově slovníku naučném Na jednom z papyrů nazývajícím se „Monáda“ či „Osmá kniha Mojžíšova“ je vzývání nejvyššího Boha. Abraxas se zde uvádí jako „jméno Boha v jazyce paviánů“. Popisuje také kosmogonický mýtus o stvoření Abraxem. Mýtus pojednává o tom, jak svým smíchem tvořil Ogdoadu: prvním smíchem stvořil světlo, druhým rozdělil prvotní vody, třetím stvořil mysl, čtvrtý plodnost a plození, pátým osud, šestým čas (jako slunce a měsíc) a sedmým, který byl poslední, duši. Z dalších zvuků pak ještě povstali had Pýthón „předvídající všechny věci“, první člověk (nebo Strach) a Jao, „který je pánem všeho“ a nadřazený všem ostatním bohům. Text také zmiňuje Hélia jako archanděla Boha (tedy Abraxa).

náhled|upright=0.4|vlevo|Římský amulet s gemou Abraxa Jiný papyrus označený jako „PGM VIII. 1-63“ identifikuje Abraxa jako Herma (Thovta), přičemž jeho sedm písmen odpovídá sedmi planetám sluneční soustavy i číslu 365, které představuje počet dnů v roce. Spojení Abrasax-Thóth obsahuje také papyrus „PGM LXXIX. 1-7“, který oznamuje „Jsem duše temnoty, Abrasax, věčný, Michael, ale mé pravé jméno je Thōouth, Thōouth.“ Ztotožnění Abraxa s Hermem a Thovtem je jevem řecko-egyptského synkretismu, který byl běžným v době helénistického Egypta.

Další magické slovo „ablanathanalba“, které se v řečtině čte stejně zepředu jako pozpátku, se vyskytuje na magických papyrech i gemách (kamenných amuletech). Předpokládá se, že toto slovo vzešlo z hebrejštiny (nebo aramejštiny) a znamená „Ty jsi náš otec.“ (אב לן את).

Etymologie Někteří vidí původ jména v kopštině 1. století n. l., v níž by mohlo znamenat „svaté slovo“ či „svaté jméno“. Valentinus, nazývaný „nejhlubším učencem gnoze“, vykládal jméno velkého gnostického božstva Abraxas jako složeninu ze slov Ab nebo Af („budiž“) + rax nebo rak („uctíváno“) + sas nebo sax, pův. ze sadži („jméno“). Kurt Rudolph, světově uznávaný odborník na gnózi, však uvádí, že se původně jednalo o „tajemný opis jména židovského boha Jahveho, psaného čtyřmi (hebrejsky: arba = abra) souhláskami (tetragram)."

Výskyt Starověk náhled|upright=0.7|vpravo|Jedna z mnoha římských gem s Abraxem V pozdním starověku byla na četných řeckých i římských gemách vyobrazena bytost tohoto jména v podobě „anguipes“, tedy hybridní postavy s trupem člověka, hlavou kohouta (symbol fronésis, prozíravosti), dvěma hady místo nohou loga (slova) a núse (rozumu), držící štít (symbol sofie, moudrosti) a bič (symbol dynamis, síly/potence). Dále se vyskytoval: během 1. století n. l. se symbol Abraxas hojně vyskytoval ve formě kamenných magických amuletů a pečetí (tj. jako „anguipes“) s nápisy židovských božích jmen jako Jao (ΙΑΩ), Eloaj, Adonaj, Sabaot, Michael, Gabriel, Uriel, Onoel, Ananoel, Rafael, Japlael a mnohé další, časté jsou kombinace „Jao Abrasax“, „Sabaot Jao“, „Adonaj Abrasax“ apod., ale také jmen perských, egyptských a řeckých bohů (názvů planet) a s tradičními symboly jako je staroegyptský skarabeus apod., v gnostickém spise zvaném Svatá kniha velkého neviditelného Ducha neboli Evangeliu Egypťanů, v egyptských magických papyrech helénistické doby, kde je jeho jméno užíváno k zaklínání spolu s jmény židovského boha, ve spise „Požehnaný Eugnóstos“, dalšího textu z Nag Hammádí, který by mohl do určité míry reflektovat Basileidovu kosmologii, ve 13. století byl motiv Abraxa používán templáři na jedné z jejich pečetí spolu s latinským nápisem „TEMPLI SECRETUM“, symbolem kříže a řeckými písmeny odkazujících ke Kristu. Latinský nápis mohl naznačovat řádové tajemství a užíván pro přísně tajné dokumenty. Pečeť údajně vlastnil a používal francouzský mistr André de Colours.

V démonologii a okultismu náhled|upright=0.6|Abraxas jako démon v Dictionnaire Infernal, 1863 V novověku byl katolickou církví chápán jako falešné božstvo starověkých pohanů, případně jako démon nebo padlý anděl. Také novověká západní okultní tradice řadily Abraxa do svých grimoárů pojednávajících o čarodějnictví a černé magii. V současnosti proto někdy bývá mylně spojován s démonologií i se satanismem.

Galerie Na výtiscích od Bernarda de Montfaucona z L'antiquité expliquée et représentée en figures:

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Gnosticismus Kategorie:Mytičtí tvorové a rasy