vpravo|rám|Fiktivní design nacistického létajícího talíře Haunebu (německy, zkratka z Hauneburg-Geräte nebo také Rundflugzeug, Reichsflugscheiben) je název hypotetického letadla ve tvaru létajícího talíře, které údajně vyvíjelo nacistické Německo během druhé světové války. Předpokládá se, že část neidentifikovaných létajících objektů, které byly nad Německem pozorovány v letech 1941 až 1945 mohly být právě Haunebu, přičemž je prý viděli i někteří spojenečtí piloti. Haunebu mělo patřit mezi německé Wunderwaffen (zázračné zbraně), společně s novými tryskovými letadly (Me 262, Horten Ho 229) a střelami Fieseler Fi 103 (V-1) a Aggregat 4 (V-2).
Historie Jako první se o nacistických létajících talířích zmiňuje roku 1950 ve svých článcích italský inženýr Giuseppe Belluzzo. V reakci na tyto články začal německý vědec Rudolf Schriever tvrdit, že se na vývoji těchto letadel podílel. Anglický inženýr Roy Fedden (designér většiny motorů společnosti Bristol) po válce prohlásil, že jediná letadla, která by mohla mít schopnosti údajných létajících talířů, byla ta vyvíjená Němci ke konci války. Fedden také řekl, že Němci pracovali na mnoha neobvyklých leteckých prototypech.By Jupiter! The Life of Sir Roy Fedden, Bill Gunston, 1978, Royal Aeronautical Society, United Kingdom Svá tvrzení ale nijak neupřesnil. V roce 1956 se k tématu rovněž vyjádřil kapitán Edward J. Ruppelt (vedoucí projektu Blue Book) s podobným názorem jako Fedden. I ten však prohlásil, že většina těchto radikálních letadel byla pouze ve vývojovém stádiu.
O nacistických létajících talířích vyšlo v druhé polovině 20. století i v 21. století mnoho knih jak beletristického, tak historického žánru.Aufbruch ins dritte Jahrtausend: Von der Zukunft der phantastischen Vernunft, Louis Pauwels a Jacques Bergier, 1979, Goldmann, Leipzig, DeutschlandHitler's Flying Saucers: A Guide to German Flying Discs of the Second World War, Henry Stevens, 2003, Adventures Unlimited Press, U.S.Man-Made UFOs: WWII's Secret Legacy, Renato Vesco, David Hatcher Childress, 2007, Adventures Unlimited Press, U.S.UFO'S: Nazi secret weapon?, Mattern & Friedrich, 1975, Samisdat, Toronto, Canada V části těchto knih se objevuje názor, že němečtí vědci spolu se svými plány létajících talířů byli transportováni do Spojených států v rámci operace Paperclip, do Velké Británie nebo do Sovětského svazu (po obsazení východu Německa), kde dále pokračovali ve vývoji. Údajné konstrukce Konspirační teoretikové, kteří považují Haunebu za skutečné, se značně rozcházejí v názorech na to, na jakém principu by mělo fungovalo. Haunebu mělo být na svou dobu velmi revoluční letadlo (respektive létající křídlo). Mělo mít schopnost zastavení a vznášení se na místě a velmi krátké akcelerace.http://www.bibliotecapleyades.net/
Podle některých teoretiků měl být použit dodnes neznámý princip antigravitace,Exposing German Tesla Free Energy Program, Paul Scarzo, 2004, Samisdat, Toronto, Canada podle jiných měla být využita takzvaná síla Vril. Objevují se i názory, že Haunebu mělo fungovat na stejném principu jako dnešní VTOL letadla Harrier (natáčení trysek). V tom případě by ovšem nemohlo dosahovat údajných vlastností.
Podobné reálné konstrukce Nacistické Německo neúspěšně zkoušelo letoun s kruhovými křídly (Sack AS-6). Do roku 1961 skutečně probíhal v kanadské firmě Avro s finanční podporou americké armády a technickou podporou bývalých nacistů vývoj veřejně známého experimentálního VTOL letounu VZ-9-AV Avrocar, vypadajícího jako létající talíř. Ten ovšem skončil neúspěchem, jelikož stroj nebyl schopen letět výše než metr nad zemí. Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:UFO Kategorie:Konspirační teorie Kategorie:Pseudověda Kategorie:Městské legendy Kategorie:Záhady v Německu