Afroameričané ( African Americans nebo Black Americans) jsou etnikem Američanů, kteří mají celkový nebo částečný původ v černošských obyvatelích Afriky, a to zejména Subsaharské Afriky. Pojem obvykle označuje potomky zotročených obyvatel Afriky, následně převezených a žijících ve Spojených státech amerických.
Černí- a Afroameričané tvoří třetí nejpočetnější etnikum v USA (po bílých Američanech a Američanech hispánského a latinskoamerického původu. Podle průzkumů imigračního úřadu USA se většina novodobých afrických, karibských a jihoamerických přistěhovalců neidentifikuje s označením Afroameričan.
Afroamerická historie začala v 16. století, kdy došlo k odvlečení obyvatel západní Afriky do Hispanoameriky a následně v 17. století do britských kolonií v Americe a jejich zotročení. Po založení Spojených států amerických otrokářství pokračovalo. K osvobození Afroameričanů došlo až v roce 1865 po Americké občanské válce, byl přijat 13. dodatek Ústavy USA, kterým bylo otroctví zrušeno. Nicméně i poté byli kvůli udržení nadvlády bílé populace USA považováni černoši za občany druhé kategorie. Zákon o udělení občanství z roku 1790 striktně vymezoval udělení amerického občanství pouze bělošské populaci. Tímto byla ostatní etnika zkrácena na svých občanských a politických právech. Toto se začalo pozvolna měnit v éře rekonstrukce po občanské válce (1863–1877) a v důsledku účasti Afroameričanů ve všech válkách vedených USA. Po téměř celé 20. století přetrvával koncept rasové segregace, a to zejména na jihu USA. Plného občanství a občanských svobod Afroameričané nabyli ve druhé polovině 20. století, díky aktivitám a protestům Hnutí za občanská práva. V roce 2008 se stal prezidentem USA Barack Obama, který se hlásí k svému afroamerickému původu, ačkoli sám je mulat.
Dějiny
Koloniální éra náhled|Dílo První aukce otroků v Novém Amsterodamu (1655) od Howard Pyle. První černí otroci byli dovezeni do Hispanioly, španělského území v nově objevené Americe, v 16. století, a to do kolonie San Miguel de Gualdape, která se nacházela na území dnešní Jižní Karolíny. Kolonii založil v roce 1526 Lucas Vázquez de Ayllón. Nicméně brzy poté došlo k revoltě části otroků, kteří utekli k původním obyvatelům Ameriky. Osadníci kolonie následně zemřeli na epidemii a kolonie zpustla. Zbytek otroků se vypravil do kolonií na Haiti.
Prvními zdokumentovanými černými otroky na území britské Severní Ameriky byla skupina otroků v Jamestownu ve Virginii, která dorazila v roce 1619 jako smluvní služebníci. Tento status (který mohly mít jak černé, tak bílé osoby) znamenal smluvní závazek na 4 až 7 let práce bez mzdy, pouze za stravu a přístřešek. V praxi situace odpovídala otroctví: služebníci mohli být prodáváni a kupováni, biti a trestáni dle úsudku zaměstnavatele. Nicméně po splnění služby byli propuštěni. Kvůli tvrdým podmínkám v koloniích a časté smrti osadníků začalo docházet ke stále masovějšímu dovozu služebníků na práci. Černí služebníci se mohli mezi sebou ženit a vychovávat rodiny. Děti se nestávaly automaticky služebníky. Docházelo i k mezirasovým sňatkům s bílými osadníky, ale také s původními obyvateli Ameriky. První záznam o celoživotním otrokovi je z roku 1640. Byl jím John Punch, kterému bylo celoživotní otroctví přikázáno jako trest za pokus o útěk ze služby. Otroci byli nejdříve využíváni na práci na polích s tabákem, rýží a indigem.
Mezi lety 1640 a 1650 se ve Virginii začali objevovat první černí vlastníci půdy, kteří si najímali vlastní služebníky. Na území Španělské Floridy docházelo běžně k mezirasovým sňatkům, ze kterých vzešly populace Mesticů a Mulatů. Španělští kolonialisté v té době nabízeli černým služebníkům z britských kolonií svobodu výměnou za přijetí katolictví. Král Karel II. Španělský dokonce vydal edikt, který zaručoval svobodu všem uprchlým otrokům, kteří se usídlí ve Španělské Floridě a nechají se pokřtít. Většina osvobozených otroků se usídlila v St. Augustine, kde k roku 1683 utvořili také první zcela černošskou osádku obranné pevnosti ve službách španělského impéria.
Nizozemská západoindická společnost přivezla na svá území (Nový Amsterdam) v Americe první otroky v roce 1625.
Massachusetts byl první britskou kolonií, která uzákonila otroctví. Došlo k tomu v roce 1641. V roce 1662 došlo ve Virginii k uzákonění principu Partus sequitur ventrem, který stanovil, že dítě zotročené matky přejímá její status. V roce 1699 došlo k zákonem stanovené deportaci svobodné černé populace Virginie s tím, že všechny ostatní osoby s africkými kořeny se stávají otroky. Typický systém otrokářství založený na rase a plantážích se v USA plně rozvinul až během 18. století, a to s přechodem na pěstování a vývoz bavlny a třtinového cukru. Rozvoj obchodu s bavlnou zapříčinil vynález vyzrňovacího stroje a rozmach přádelen bavlny v Evropě. Černí otroci znamenali zásadní ekonomickou sílu jihu USA, jelikož byla prostřednictvím jejich levné práce produkována bavlna. Obrovské zisky z jejího prodeje posilovaly separatistické tendence jihu USA. Otroci byli dále využíváni na stavby, postavili například Kapitol Spojených států amerických a Bílý dům, stejně jako celou řadu dalších význačných staveb.
Kolem roku 1775 tvořili Afričané 20 % populace kolonií Ameriky, čímž byli po Britech druhým nejpočetnějším etnikem. Do roku 1800 se v následku prvního velkého probuzení utvořily první černošské křesťanské sbory.
Od Americké revoluce po občanskou válku + Animace, zobrazující svobodné a otrokářské státy a teritoria v letech 1789–1861 400px|vpravo|Animace, zobrazující svobodné a otrokářské státy a teritoria v letech 1789–1861 Během Americké revoluce v sedmdesátých letech 18. století se zotročení i svobodní Afroameričané přidali na stranu osadníků v boji proti Britskému impériu. Důvodem byl příslib svobody za službu v armádě. Velení povstalců navíc muselo vlastníkům otroků finančně kompenzovat odvody. Slib svobody ovšem nakonec nebyl vládou USA nijak vymáhán, afroameričtí vojáci se tak po revoluci vraceli do otroctví. Část Afroameričanů vstoupila do britských jednotek, jelikož koruna rovněž slibovala svobodu za službu v armádě. Po prohrané revoluci tito Afroameričané odpluli na britských lodích do Kanady, kde se usídlili, a to i přesto, že USA požadovaly vrácení otroků, kteří bojovali za Brity. Ve Španělské Louisianě byli osadníci s africkými kořeny během Americké revoluce přijati do armády, aby pomohli chránit španělské území. V roce 1779 například bojovali v bitvě o Baton Rouge, který Španělsko dobylo od Britů.
Po revoluci bylo otroctví v tichosti zakotveno v Ústavě Spojených států amerických. Otrokářství (v té době již takřka výhradně zaměřené na Afroameričany) se stalo základem ekonomiky jihu USA během éry zvané Antebellum, která trvala až do občanské války (1861). Postupný rozkol v názorech na otrokářství, občanství a směřování ekonomik mezi severem a jihem USA vedl k řadě střetů, které se musely diplomaticky řešit, například Missourský kompromis nebo kompromis roku 1850. V období před Americkou občanskou válkou vlastnilo celkem osm prezidentů USA otroky. Kolem roku 1860 bylo v USA mezi 3,5 až 4,4 milionem afroamerických otroků. Dalších 500 000 Afroameričanů žili jako svobodní občané s omezenými právy.
V roce 1808, za prezidentství Thomase Jeffersona, došlo k zákazu dovozu otroků do USA (importního obchodu s otroky). Nicméně výpadek dodávek vedl k nárůstu poptávky a tím ceny otroků, rozšíření domácích „chovných farem“ na otroky, unášení svobodných Afroameričanů a ilegálnímu dovozu nových otroků. Zákazu se navíc v jednotlivých státech USA dostávalo různé podpory. V roce 1833 založili William Lloyd Garrison a Arthur Tappan Americkou protiotrokářskou společnost, jejímž významným hlasem byl uprchlý otrok Frederick Douglass. Se 250 000 členy byla jednou z nejvýraznějších amerických abolicionistických sil 19. století. Organizace byla například zapojena do podzemní železnice, sítě tajných cest a bezpečných úkrytů, kterými byly organizovaně převáděny karavany uprchlých otroků na sever USA a dále do Kanady. Významnou převaděčkou a abolicionistkou byla například bývalá otrokyně Harriet Tubmanová.
V důsledku rasové diskriminace se část svobodných Afroameričanů v první polovině 19. století vydala zpět do Afriky, kde založili stát Libérie. Ten vznikl na území Americké kolonizační společnosti, jejímž prostřednictvím abolicionisté poskytli Afroameričanům možnost odcestovat z USA. Myšlenka vlastního státu bývalých otroků v Africe byla podpořena také těmi Američany, kteří věřili, že společný život černochů a bělochů není možný a usilovali o deportaci černochů do Afriky. Libérie byla založena roku 1822, ale realita nenaplnila očekávání. Do nového státu se vydalo jen několik tisícovek Afroameričanů (do roku 1867 šlo o 13 000 osob). Nově usídlení obyvatelé Libérie se sami začali identifikovat jako Amerikanoliberijci a v roce 1847 vyhlásili nezávislost na USA.
V roce 1863, během americké občanské války, podepsal prezident Abraham Lincoln proklamaci o emancipaci, která zrušila otroctví a dávala svobodu všem otrokům na území konfederace. Vojáci Unie měli nařízeno, aby při dobývání jihu USA osvobozovali i otroky. Posledním osvobozeným státem byl Texas v roce 1865. V prosinci 1865 byl poté přijat třináctý dodatek Ústavy USA, který zakazoval otrokářství. V roce 1868 bylo Afroameričanům čtrnáctým dodatkem Ústavy přiznáno občanství a v roce 1870 získali patnáctým dodatkem Ústavy právo volit (v té době mohli v USA volit pouze muži).
Rekonstrukční éra a velká migrace náhled|Fotografie zachycuje lynč Willa Browna během rasových nepokojů ve městě Omaha v září 1919. Po získání občanství a svobody se Afroameričané začali začleňovat do společnosti. Zakládali například vlastní sbory, školy a komunitní centra. Velmi rychle pronikali do všech zásadních odvětví společnosti. Například byly v této době zakládány první afroamerické univerzity, příkladem Howard University ve Washingtonu (1867), Shaw University ve městě Raleigh v Severní Karolíně (1865) nebo Clark Atlanta University v Atlantě v Georgii (1865). Afroameričané, s podporou Lincolnovy Republikánské strany, obdrželi řadu úředních postů a volených politických funkcí. Do konce 19. století byli zvoleni také do Kongresu USA a Senátu USA. Úspěchy zaznamenávali dále ve sportu i umění (divadlo, kabarety). Překotné tempo integrace Afroameričanů znepokojovalo, zejména na jihu USA, bělošskou populaci. V důsledku byly zakládány reakční paramilitantní rasistické skupiny Ku-klux-klan (1865–1871, z bývalých vojáků Konfederace), Bílá liga (1874–1876) nebo Rudé košile (1875–1914). Cílem těchto skupin byl teror Afroameričanů a jejich sympatizantů spolu s politickým cílem odstranit vládu Republikánské strany a zajistit vládu segregační Demokratické strany, což se jim nakonec podařilo. Po celých USA se tak mezi lety 1866 a 1910 udála řada rasových nepokojů, během kterých byly ničeny černošské čtvrtě a docházelo k lynčování a dalšímu vraždění.