Egypťan Sinuhet (finsky Sinuhe egyptiläinen) je historický román finského spisovatele Miky Waltariho, v českém překladu doprovázený též podtitulem patnáct knih ze života lékaře. Poprvé byl publikován ve Finsku v roce 1945 a je to nejúspěšnější autorův román.Panu Rajala: Waltari předjal události dnešního Egypta , Novinky.cz, citováno 21. 10. 2013
Ačkoli se dílo odehrává v minulosti, lze v ději najít prvky, které jsou nesmrtelné a důmyslně se prolínají s dnešní dobou. Autor, silně ovlivněný svými zážitky z druhé světové války, poukazuje na důležitost a víru v základní lidské hodnoty, jako je svoboda a tolerance. Sám Waltari v jednom rozhovoru prohlásil: „Psal jsem o své vlastní době v historickém převleku.“
Děj Děj knihy je zasazen do starověkého Egypta, koncem 18. dynastie. Konkrétně se odehrává za vlády panovníků Amenhotepa III., Amenhotepa IV./Achnatona, Smenchkarea, Tutanchamona, Aje a Haremheba. Hlavním hrdinou je Egypťan jménem Sinuhet (syn sykomory), jehož život sledujeme od dětství, přes studium lékařství a jeho cestování po mimoegyptských zemích až po jeho zapojení do bouřlivých událostí Achnatonovy reformy a nakonec jeho stáří během restaurace předreformních poměrů. Příběh je vyprávěn ich-formou, čili Sinuhet sám je nám vypravěčem celé knihy.
Děj samotné knihy byl částečně inspirovaný vlastními zážitky (jak prohlásil sám autor) a pak také i staroegyptským literárním dílem, známém jako Povídka o Sinuhetovi nebo také Vlastní životopis Sinuhetův, k čemuž se autor přiznává prostřednictvím své postavy. Sinuhet o svém jménu v knize praví, že mu jej dala jeho matka podle Sinuheta z tohoto starověkého příběhu. Na rozdíl od starověkého díla se však tento příběh odehrává o šest století později.
Kniha první – Lodička z rákosu Sinuhetův příběh začíná na pískem zaprášeném a Nilem omývaném území starověkého Egypta. Vesetský lékař chudých Senmut a jeho žena Kipa naleznou během období záplav malou rákosovou loďku, jak se poklidně houpe na nilské hladině. Jaké je jejich překvapení, když v ní naleznou malého, ba snad i právě narozeného chlapce. Dítě označí za dar bohů, dají mu jméno Sinuhet a s neutuchající radostí jej přijmou za vlastního. Chlapec vyroste v nadaného, chytrého a na to, že zřejmě pocházel z prosté egyptské rodiny, až neobyčejně pohledného mládence. Sinuhet se z počátku chce stát vojákem, aby se nemusel učit číst a psát, a přesto si dobyl slávy. Avšak otec Senmut jej seznámí s chromým invalidním a chudým starcem, který kdysi byl známým a slavným faraonovým vojákem, který však již ze své slávy a bohatství nemá nic než vzpomínky, bolest a kyselé víno od rodičů, kteří chtějí, aby řekl jejich potomkům pravdu o svém bídném řemesle. Během svého dospívání se tedy Sinuhet rozhodne stát se lékařem jako jeho otec a nastoupí proto do chrámové školy.
Kniha druhá – Dům života Po dlouhé roky nevkročí do vesetských ulic. Celé jeho dospívání však provázejí pochyby o skutečné síle bohů a starých tradic. Přesto se však stává zdatným lékařem a je dokonce přizván k faraonskému dvoru, byť jen jako pomocník královského otvírače lebek Ptahhora, aby pomohl při otvírání lebky faraona Amenhotepa III., který je stár a nemocen a po zákroku zemře.
Kniha třetí – Vzrušení Vesetu V této době se také seznamuje s faraonovým synem Amenhotepem (po otcově smrti Amenhotep IV., později Achnaton), a také s Haremhebem, v té době prostým mladíkem z Hatnisutu, toužícím po vojenské kariéře. Po smrti faraona je Sinuhet, jako pomocník lékaře, který jej ošetřoval v posledních okamžicích, „popraven“ spolu s Ptahhorem a duševně prostým zastavovačem krve. Šlo však jen o symbolickou popravu, ačkoliv již nikdy nemohl oficiálně vystupovat jako Sinuhet, pokud by ke svému jménu nepřidal druhé jméno Ten-jenž-jest-osamělý, které získal od nového faraona
Kniha čtvrtá – Nefernefernefer Nezkušenost předčasně vyspělého chlapce se brzy projeví, když se Sinuhet nechá vlákat do záludných intrik bastetské kněžky Nefernefernefer, jejíž oči jsou svůdné a jméno tak krásné, že se musí opakovat třikrát, aby se člověk nabažil. Na její naléhání jí věnuje majetek jak svůj, tak později i svých rodičů; ti v zoufalství spáchají sebevraždu. Mladý lékař je zdrcen vlastním chováním, neví, co si má vlastně sám se sebou počít, a proto spolu s věrným otrokem Kaptahem prchá do dobrovolného vyhnanství do Sýrie.
Kniha pátá – Chabirové V Sýrii se Sinuhetovi podaří vybudovat mezi ostatními lékaři pověst výtečného odborníka. Chce také poznat válku, a proto se rozhodne rozjet za svým dávným přítelem Haremhebem bojovat proti Chabirům. Vojsko je porazí a Sinuhet se vrací. Díky šikovnému Kaptahovi bohatne i v nepřítomnosti, ale vzpomínky na hořkou minulost jej stále pronásledují, a tak smutně opouští Sýrii a vydává se vstříc novým cestám za poznáním.
Kniha šestá – Den nepravého krále Sinuhetovi se během jeho dlouhého putování podaří navštívit nejdřív zemi Mitanni – štít mezi bojovnými národy, a poté slavný Babylón, kde vládne mladičký Burna-Buriaš II., kterému pomůže od problémů se zuby. Nedlouho potom nastane den nepravého krále, což je tradice, při které nejhloupější z města je na den králem a král jeho otrokem. Nepravý král je večer usmrcen. Král Burna-Buriaš II. si vybere Sinuhetova sluhu Kaptaha jako nepravého krále, pro jeho směšné chování. Seznámí se tu s krásnou otrokyní krále Mineou, které dopomůže k útěku, stejně jako zachraňuje svého otroka před osudem nepravého krále.
Kniha sedmá – Minea Sinuhet doprovází Mineu na cestě do jejího domova na ostrově Kréta s rozkvétající minojskou civilizací. Cestou se přestrojí za chudáky a projdou zemí Mitánskou a Chatti, Chetitskou říší, kde Sinuhet získá vzácný železný nůž od strážného, jehož uzdravil. Uvidí také Mineu poprvé tančit před býky. Minea mu však i přes vzájemný cit nedovolí, aby do ní vstoupil, neboť se zaslíbila krétskému bohu a náleží jedině jemu.
Kniha osmá – Temný dům Po dlouhém putování tam nakonec dorazí a v té době není ani on zdaleka Minei lhostejný. Avšak je zaslíbená krétskému bohu a nakonec i odvedena do paláce boha, jako mnoho jiných jí předcházejících. Podle tradice se tento losem vyvolený návštěvník může po měsíci vrátit zpět, ovšem nikdo tak zatím neučinil.Sinuhet pronikne dovnitř, navzdory zákazu, a odhalí strašlivý původ krétského boha i osud Minei. Tvor, jemuž byli mnozí jí předcházející obětováni, byl mrtev a rituální smrt Minei měl na svědomí velekněz, který se snažil zachovat běh obřadu. Starobylá legenda však předpovídala, že zemře-li jejich bůh, zemře i jejich civilizace (a nedlouho poté vskutku vybuchne ostrov Théra a civilizaci zničí). Z Kréty se Sinuhet vrací do Egypta.
Kniha devátá – U krokodýlova ocasu Sinuhet zjistí, že král Aziru kuje pikle proti Egyptu. Sinuhet tedy odcestuje do Egypta. Tady se zatím nový panovník Amenhotep IV. k velké nelibosti kněžstva a obyvatel země pokouší nastolit kult nového boha Atona, který má nahradit dosavadní božstva a hlavního boha Amona, jehož kněží jsou mocnější než faraon. Sinuhet se mezitím zamiluje do Merit, chudé dcery hostinského U krokodýlova ocasu, s níž se seznámil již po svém návratu z cest po cizích zemích. Ta ho okouzlí svou neobyčejnou moudrostí a laskavostí.
Kniha desátá – Město nebeských výšin Bezradný faraón žádá o pomoc jak Sinuheta, tak i jeho dávného přítele Haremheba, silného pouštního bojovníka, nedlouho po jeho návratu ze země Kuš. Haremheb je pověřen, aby nenásilně potlačil vzpouru proti Atonovi, ovšem to se zvrhne v krveprolití. Egypt je také ohrožen králem Aziru a lstivými Chetity, ovšem faraon nechce válku a Egypt ztrácí většinu Sýrie. Amenhotep si změnil jméno na Achnaton a zahájil reformu náboženství tím, že převzal vojensky Amonův chrám a jeho kult zakázal. V téže době založil i nové město Achetaton a již nikdy neopustil hranice jeho pozemků. Sinuhet je nucen se odstěhovat do Achetatonu, nového hlavního města, vystavěného jako Atonova oáza. Poklidná idyla však netrvá dlouho.
Kniha jedenáctá – Merit Veset mezitím prochází řadou proměn, neboť jsou postupně zakázány i všechny ostatní kulty, chrámy zavírány a jejich majetek zabavován. Což však činí problémy pro hospodářství, neboť chrámy plnily i funkci hospodářských center. Nejlépe si vede Egypt i v mezinárodních vztazích, a protože Achnaton je pacifista, nijak ani nezasahuje proti různým nepokojům v egyptských državách na jihu země i na východě v Levantě. Sinuhet odcestuje do Vesetu a u Merit jej nečeká jen ona, ale i její údajný kmotřenec Thovt.
Kniha dvanáctá – Vodní hodiny měří čas Nedlouho poté však musí společně s Haremhebem odjet do války. Vrátí se a již vidí faraonovy vize jinýma očima. Faraonova druhá dcera zemře a pro faraona je to velká rána.
Kniha třináctá – Království Atonovo na zemi Jak doba plyne, nepřátelství lidu je čím dál větší a Atonovi odpůrci jsou stále výbojnější. Při jedné krvavé vzpouře mezi Atonovými a Amonovými stoupenci jsou ve Vesetu zavražděni i Merit a Thovt, o němž se teprve nyní Sinuhet dozví, že je jeho vlastní syn. Sinuhet ztrácí chuť žít, klade si jejich smrt za vinu, připadá si jako prázdná skořápka a vše mu připadá čím dál marnější. Postupně se proti panovníkovi plánuje spiknutí, do kterého jsou zapojeni Amonovi kněží, Haremheb, mocný kněz Aj a nakonec i samotný Sinuhet, jenž se pro dobro své země rozhodne podat faraónovi smrtící jed. Po něm nastupuje nový faraon Smenchkare, avšak ten se ukáže jako slabý panovník, a proto je záhy vystřídán mladým Tutanchatonem. Ten pod vlivem a taktovkou jak Haremheba, tak Aje přesunul dvůr zpět do Vesetu, poklonil se Amonovi a změnil si jméno na Tutanchamon.
Kniha čtrnáctá – Svatá válka V zemi, rozvrácené stálými náboženskými vzpourami a boji, se moci chopí Haremheb a Aje, avšak stále je oficiálně panovníkem mladičký faraon. Oni dva však mezitím pracují na restauraci předreformních poměrů v zemi a Haremheb se pokouší vojenskou silou zpacifikovat jak vzpoury uvnitř země, tak hlavně vojenské nebezpečí ze strany Chetitů, kteří zničili mocnou říši Mitanni, spojence Egypta, a byli pro něj hrozbou a dobyli mnoho egyptských držav v Sýrii a Levantě. Uzavřeli spolu úmluvu, že po dobu této války bude u moci mladý faraon, ale jakmile bude vybojováno bezpečí Egypta a zajištěn mír, bude i Tutanchamon odstraněn.
Kniha patnáctá – Haremheb Když byl tento mír a klid zajištěn, nastoupil podle úmluvy jako nový faraon Aje. Ten byl z nich starší, a proto se i oba dohodli, že Haremheb vydrží a na trůn si počká. Aby však potvrdil vlastní nárok na trůn, nechá zapsat své chudé rodiče do knihy vyšší vrstvy a pro spojení s posvátnou božskou krví se ožení s princeznou Beketamon. Sňatek s Beketamon však není jednoduchá záležitost, neboť princezna je již dlouhou dobu zaslíbena chetitskému princi Šubattuovi. I zde musí nastoupit Sinuhetovo lékařské umění a mladý princ je zákeřně otráven. Tím sice Sinuhet zachránil egyptský trůn před Chetity a vložil jej do rukou Haremhebovi, stále ho však pronásledují neodbytné sny, plné myšlenek na správnost jeho počínání a na jeho původ. Již věděl, kým ve skutečnosti je, a ironicky sledoval boje o trůn, neboť jediná osoba, jež se mohla nazývat synem bohů, byl on sám. Ještě za Achnatonova života se shodou náhod dozvěděl, že je utajeným potomkem dřívějšího faraóna Amenhotepa III. a jeho mladičké manželky, mitannské princezny Taduchippy. Ihned po porodu byl vyměněn za jiného – mrtvého – novorozence, vložen do rákosové loďky a poslán po proudu Nilu, aby nemohl ohrozit nárok na dědictví trůnu očekávaného potomka, syna faraóna a královské manželky Tij, jenž se měl narodit o několik měsíců později. Nicméně osud kdysi zamíchal kartami a Sinuhetovi nezbývá nic jiného než svůj původ tajit. A tak se po Ajově smrti moci chopil Haremheb. Faraón Haremheb hodně cestoval, podnikl mnohé, někdy méně, jindy více úspěšné výpady proti svým nepřátelům a pozvolna obnovoval vojenskou stabilitu Egypta.