Guy Verhofstadt (* 11. dubna 1953 Dendermonde, Belgie) je belgický politik, člen Otevřených vlámských liberálů a demokratů (Anders), v letech 1999–2008 premiér Belgie. V letech 2009 až 2024 byl poslancem Evropského parlamentu, kde byl v září 2016 jmenován hlavním vyjednavačem pro výstupní jednání se Spojeným královstvím v rámci brexitu. Hlásí se k eurofederalismu a je zakládajícím členem Spinelliho skupiny.
Vzdělání V roce 1975 ukončil studium práv na státní univerzitě v Gentu. Po studiu pracoval v tomtéž městě jako advokát u advokátské komory.
Politická činnost První politické zkušenosti sbíral jako předseda vlámské Asociace liberálních studentů v Gentu, kde působil v letech 1972 až 1974. Od roku 1976 byl členem obecní rady města Gent a v roce 1977 se stal politickým sekretářem předsedy středo-pravicové belgické strany Willy De Clercqa PVV (neplést si s nizozemskou PVV Geerta Wilderse). V následujících letech zaujímal různé posty, jako například první náměstek poslanecké sněmovny Gent-Eeklo (1978) a viceprezident sdružení PVV v Gent-Eeklo (1979). Rovněž v roce 1979 převzal předsednictví mladých PVV a stal se členem předsednictva PVV. Předsedou PVV se stal v roce 1982 a roku 1985 úspěšně vstoupil do Sněmovny reprezentantů.
Od roku 1988 byl předsedou stínové vlády. V roce 1989 byl znovu zvolen předsedou PVV (Vlámští liberálové a demokraté) a v roce 1992 obdržel stejný post v VLD. Poté, co nastoupil v roce 1995 jako státní ministr, byl zvolen v květnu téhož roku senátorem a dokonce místopředsedou senátu. 7. června 1997 převzal opět předsednictví VLD.
Vládní funkce V letech 1985–1988 byl Verhofstadt vicepremiérem a ministrem pro státní rozpočet a vědecký výzkum. Od 12. července 1999 do 20. března 2008 byl belgickým premiérem. Tento právník udělal od poloviny 70. let strmou kariéru u belgických liberálů. Na pozadí posledních politických a justičních skandálů v Belgii se Guy Verhofstadt, od poloviny roku 1999 premiér země, podílel na radikální přestavbě systému. Verhofstadtova takzvaná fialovo-zelená koalice, která se skládala ze dvou liberálních, dvou socialistických a dvou zelených stran, se spojila proti křesťanskodemokratické opozici. Když byl jako premiér potvrzen na jaře 2003 pro druhé volební období, stvořil čistě fialovou koalici s liberály a socialisty.
Při belgických parlamentních volbách 10. června 2007 ztratila vládní koalice zřetelně podporu a Verhofstadt po prohraných volbách podal demisi.
Protože Yves Leterme, lídr kandidátky křesťanských demokratů CD&V, po 6 měsících vzdal snahu o vytvoření vlády, pověřil král Albert II. Verhofstadta 3. prosince, aby našel se všemi stranami východisko z krize. Od 21. prosince 2007 vedl Verhofstadt přechodnou vládu, která se skládala z vlámských a frankofonních křesťanských demokratů a liberálů i frankofonních socialistů, kteří zůstali v úřadu do jmenování nové Letermovy vlády 20. března 2008.
Další kariéra V roce 2009 byl zvolen do Evropského parlamentu. V témže roce byl zvolen předsedou skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu v EP. Zastupoval Evropský parlament při jednáních mezi EU a Velkou Británií o brexitu. Od roku 2019 byl členem pracovní skupiny pro Konferenci o budoucnosti Evropy. V roce 2021 jej Evropský parlament jmenoval svým předsedou pro vedení této konference.
Dne 8. května 2023 Verhofstadt oznámil svůj odchod z politiky po skončení volebního období tehdejšího Evropského parlamentu. 11. dubna 2024 vedl v Evropském parlamentu iniciativu, která měla Evropské radě odepřít rozpočtové prostředky, dokud nezajistí systémy protivzdušné obrany požadované Ukrajinou pro obranu proti ruským silám vedeným Vladimirem Putinem. Návrh získal podporu 515 poslanců, proti hlasovalo 62 poslanců, a byl schválen.
Vyznamenání StátStuhaNázevDatum udělení60x60pixelůVelkokříž Řádu Leopolda21. dubna 200860x60pixelůVelkokříž Řádu koruny5. června 200760x60pixelůVelkokříž Řádu Dannebrog200260x60pixelůVelkokříž Řádu bílé růže30. března 200460x60pixelůRytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku20. února 198660x60pixelůVelkokříž Norského královského řádu za zásluhy200360x60pixelůVelkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky14. října 2004alt=|60x60pixelůVelkokříž Řádu prince Jindřicha8. března 200660x60pixelůVelkokříž Řádu cti200559x59pixelůRytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické200060x60pixelůKomtur velkokříže Řádu polární hvězdy2001
Politické postoje náhled|Verhofstadt s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, 2001
Rusko V dubnu 2015 Verhofstadt kritizoval řeckého premiéra Tsiprase za jeho setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v době probíhající rusko-ukrajinské války a složitých jednání mezi Evropskou unií, Evropskou centrální bankou, Mezinárodním měnovým fondem a nově zvolenou řeckou vládou vedenou levicovou stranou Syriza. Prostřednictvím sociální sítě Twitter uvedl, že Tsipras by „měl přestat stavět Putina proti Evropské unii“ a „řídit se společnými pravidly a provádět reformy“. V květnu 2015 média informovala, že Verhofstadt byl zařazen na ruský seznam osobností z Evropské unie, kterým byl zakázán vstup do Ruska.
V červnu 2018 prohlásil, že kolem Evropy existuje „kruh zla“, do nějž zařadil Rusko pod vedením Vladimira Putina, Turecko vedené Recepem Tayyipem Erdoğanem a Spojené státy během prezidentství Donalda Trumpa. Uvedl též, že problém Evropy sahá hlouběji než jen do oblasti zahraniční politiky či bezpečnosti, protože podle něj má Evropa ve svých řadách „pátou kolonu“. Za „Putinovy roztleskávače“ označil mimo jiné Marine Le Penovou, Geerta Wildersa a Nigela Farage. Spolu s politiky jako je Viktor Orbán, Jarosław Kaczyński a Matteo Salvini je obvinil z toho, že usilují o oslabení evropské integrace a liberální demokracie.
Migrace V srpnu 2015 vyzval k reformě azylového a migračního systému Evropské unie v reakci na evropskou migrační krizi. Kritizoval rovněž britského premiéra Davida Camerona a francouzského prezidenta Françoise Hollanda za jejich odpor vůči návrhu Evropské komise na přerozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy Evropské unie. Současně vyzval vlády Francie, Spojeného království a Maďarska, aby upustily od budování hraničních bariér a posilování pohraničních opatření a namísto toho zaměřily své úsilí na poskytování humanitární pomoci.
Brexit V lednu 2013, tři roky před referendem o členství Spojeného království v Evropské unii, označil Verhofstadt brexit za „hloupost pro zemi, jejíchž 53 % vývozu směřuje na kontinent a do zbytku Evropy“. V únoru 2016, během kampaně před referendem o brexitu, prohlásil, že „jedinými vítězi brexitu budou Nigel Farage a Vladimir Putin“, kteří by podle něj uvítali rozdělenou Evropu. V červenci 2016 uvedl, že se Spojené království politicky již vydalo cestou soupeře Evropské unie spíše než jejího důvěryhodného partnera.
V květnu 2019 zveřejnil soukromý žert mezi sebou a hlavním britským vyjednavačem Ollym Robbinsem, který podle něj v nadsázce poznamenal, že by po brexitu rád získal občanství Evropské unie. Dne 10. května 2019 se Verhofstadt v Londýně připojil k demonstraci odpůrců brexitu. Prohlásil při té příležitosti, že je nutné co nejrychleji zastavit nacionalismus a populismus, jinak by podle něj mohl být ohrožen celý evropský integrační projekt. Dne 25. července 2019 označil závazek premiéra Borise Johnsona vyvést Spojené království z Evropské unie do 31. října téhož roku za nezodpovědný vzhledem k možnosti odchodu bez dohody. V září 2019 rovněž kritizoval Johnsonovu rétoriku během jednání o brexitu a označil ji za „jazyk temné minulosti Evropy“. V roce 2023 své kritické hodnocení brexitu zopakoval a uvedl, že odchod Spojeného království z Evropské unie nepřímo usnadnil ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022. Podle Verhofstadta by byl Vladimir Putin při rozhodování o invazi opatrnější, pokud by Evropa vystupovala jednotněji, zejména v oblasti obrany.
Knihy Europe's Last Chance. Why the European States Must Form a More Perfect Union. New York 2016.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Guy Verhofstadt – oficiální stránky Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí premiéři Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2009–2014) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2014–2019) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (2019–2024) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu Otevřených vlámských liberálů a demokratů Kategorie:Absolventi vysokých škol v Belgii Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Isabely Katolické Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu cti (Řecko) Kategorie:Nositelé velkokříže Norského královského řádu za zásluhy Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Polské republiky Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu koruny (Belgie) Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Komtuři velkokříže Řádu polární hvězdy Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Narození v roce 1953 Kategorie:Narození 11. dubna Kategorie:Narození ve Vlámském regionu Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi Gentské univerzity