4. ukrajinský front () byl název dvou vojenských formací Rudé armády za druhé světové války.
4. ukrajinský front (20. října 1943 – 31. května 1944)
Historie 4. ukrajinský front vznikl 20. října 1943 přejmenováním Jižního frontu.
Do začátku listopadu 1943 dokončil Melitopolskou operaci s výsledkem postupu o 300 km k ústí Dněpru a Perekopské šíji. V lednu a únoru 1944 se pravé křídlo frontu účastnilo Nikopolsko-Kryvorižské operace ve které společně s 3. ukrajinským frontem zlikvidoval Nikopolské předmostí nepřítele. V dubnu a květnu 1944 ve spolupráci s Samostatnou přímořskou armádou a Černomořským loďstvem osvobodil Krym.
16. května 1944 Hlavní stan rozhodl o zrušení frontu k 31. květnu, Přímořská armáda zůstala na Krymu, ostatní vojska byla odeslána na jiné úseky fronty, většinou do Běloruska.
Podřízené jednotky 2. gardová armáda (20. října 1943 – 20. května 1944) 3. gardová armáda (20. října 1943 – 13. února 1944) 5. úderná armáda (20. října 1943 – 29. února 1944) 28. armáda (20. října 1943 – 1. března 1944) 44. armáda (20. října 1943 – 9. listopadu 1943) 51. armáda (20. října 1943 – 20. května 1944) 8. letecká armáda (20. října 1943 – 13. května 1944)
Přímořská armáda (18. dubna – 20. května 1944) 4. letecká armáda (18. dubna – 25. dubna 1944)
Velení Velitel 20. října 1943 – 31. května 1944 – armádní generál Fjodor Ivanovič Tolbuchin
Člen vojenské rady 20. října 1943 – leden 1944 – generálplukovník Jefim Afanasjevič Ščaděnko leden 1944 – 31. května 1944 – generálmajor (od 20. dubna 1944 generálporučík) Nikita Jegorovič Subbotin
Náčelník štábu 20. října 1943 – květen 1944 – generálporučík Sergej Semjonovič Birjuzov květen 1944 – 31. května 1944 – generálporučík Feodosij Konstantinovič Korženěvič
4. ukrajinský front (5. srpna 1944 – 25. srpna 1945)
Historie Podruhé byl 4. ukrajinský front vytvořen 5. srpna 1944 z levého křídla 1. ukrajinského frontu v sestavě 1. gardové a 18. armády s 8. leteckou armádou. V září a říjnu 1944 s 1. ukrajinským frontem ve Východokarpatské strategické útočné operaci (jejíž částí byla Karpatsko-dukelská operace) osvobodil Podkarpatskou Rus a východní Slovensko. V lednu a únoru v Západokarpatské operaci vojska frontu osvobodila značnou část Československa. Na jaře roku 1945 4. ukrajinský front bojoval na severní Moravě (Ostravské operace), válku zakončil účastí v Pražské operaci.
Po skončení bojů byl front 25. srpna zrušen, bývalé velitelství frontu převzalo řízení Karpatského vojenského okruhu.
Podřízené svazky 1. gardová armáda (5. srpna 1944 – 25. srpna 1945) 18. armáda (5. srpna 1944 – 25. srpna 1945) 8. letecká armáda (5. srpna 1944 – 25. srpna 1945)
38. armáda (30. listopadu 1944 – 25. srpna 1945) 60. armáda (6. dubna – 25. srpna 1945)
Velení Velitel 5. srpna 1944 – 26. března 1945 – generálplukovník (od 26. října 1944 armádní generál) Ivan Jefimovič Petrov 26. března – 25. srpna 1945 – armádní generál Andrej Ivanovič Jerjomenko
Člen vojenské rady 5. srpna 1944 – 25. srpna 1945 – generálplukovník Lev Zacharovič Mechlis
Náčelník štábu 5. srpna 1944 – 2. dubna 1945 – generálporučík Feodosij Konstantinovič Korženěvič 2. dubna 1945 – 25. srpna 1945 – generálplukovník Leonid Michajlovič Sandalov
Národnostní složení Po vytlačení německých vojsk z území Ukrajiny a Běloruska v letech 1943 a 1944 proběhla mobilizace místních mužů a stoupl tak podíl Ukrajinců a Bělorusů v Rudé armádě. Podle oficiálních údajů k 1. lednu 1945 sloužilo ve 4. ukrajinském frontu celkem 150 912 Rusů, 98 704 Ukrajinců, a 6 074 Bělorusů.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vojenské jednotky Sovětského svazu ve druhé světové válce Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1944 Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1945 Kategorie:Dějiny ukrajinského vojenství Kategorie:Dějiny Ukrajiny během druhé světové války