náhled|200px|Němečtí zástupci Johannes Bell a Hermann Müller podepisují v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles Versaillskou mírovou smlouvu V důsledku první světové války došlo především v Evropě, ale též v Asii, Africe, ale i v dalších světových oblastech, k drastickým politickým, kulturním a společenským změnám, jež zásadním způsobem ovlivnily další průběh 20. století. Vznikly nové státy a dřívější státy zanikly. Zřízeny byly nové mezinárodní organizace, přičemž hlavní z nich představovala nově ustanovená Společnost národů. První světová válka, která byla ukončena příměřím, jež vstoupilo v platnost 11. listopadu 1918, si mezi roky 1914 a 1918 vyžádala životy přibližně 9,5 milionu vojáků a další statisíce byly v bojích doživotně zmrzačeny. Miliony civilistů navíc zemřely v důsledku světového konfliktu v zázemí. První světová válka se tak stala do té doby nejkrvavějším světovým konfliktem.Westwell, Ian. První světová válka den po dni Praha: 2004. [dále jen Westwell (2004)]. Str. 185. Válkou umocněná podvýživa, přeplněné nemocnice a špatná hygiena, posílily dopad španělské chřipky, která měla na svědomí další miliony lidských životů.

Mírové smlouvy mezi vítězi a poraženými byly podepsány během mírové konference konané v letech 1919 až 1920 v Paříži.

Přímým politickým důsledkem války byl pád tří tradičních evropských panovnických dynastií, Habsburků, Hohenzollernů a Romanovců. Došlo též k rozpadu Rakouska-Uherska, carského Ruska a Osmanské říše. Vedle oslabených západních mocností Velké Británie a Francie, se mezi velmoci definitivně zařadily Spojené státy americké, jejíž ekonomika z války profitovala nejvíce.Vinen, Richard. Evropa dvacátého století Praha: 2007. [dále jen Vinen (2007)]. Str. 67. Versailleská smlouva podepsaná na mírové konferenci s Německem zakořenila v tamější společnosti touhu po odplatě, což později využil pro svůj politický vzestup Adolf Hitler.Vinen (2007), s. 83. Nenaplněné ambice a válečné cíle Itálie a Japonska vedly také v těchto zemích k růstu revizionistických nálad a v Itálii přispěly ke vzniku fašismu. Pro střední a východní Evropu, kde se rozpadly mnohonárodnostní monarchie a vzniklo množství menších států, znamenal konec první světové války vypuknutí nových vojenských konfliktů mezi těmito nástupnickými státy.Křen, Jan. Dvě století střední Evropy Praha: 2005. [dále jen Křen (2005)]. Str. 361.

Po první světové válce se v Evropě změnily nejen politické instituce, ale též zvyky a tradice, móda, výrobní systémy, morální hodnoty, společenské vztahy, způsob myšlení a další aspekty života.Astorri, Antonella - Salvadori, Patrizia. První světová válka Praha: 2010. [dále jen Astorri (2010)]. Str. 177.

Konec světové války náhled|Zástupci Dohody krátce po podpisu příměří s Německem v odstaveném železničním vagonu v compiègnském lese Hospodářské vyčerpání a následné vojenské zhroucení Centrálních mocností vedlo v roce 1918 k ukončení bojů první světové války. Jako první požádalo o příměří s Dohodou vyčerpané Bulharsko, na jehož území se v září probily britské, řecké, francouzské a srbské jednotky. Smlouva o příměří s Bulharskem byla v Soluni podepsána 29. září 1918, přičemž v platnost vstoupila následující den.Westwell (2004), s. 177.Warner, Philip. První světová válka Praha: 1997. [dále jen Warner (1997)]. Str. 258. O měsíc později, 30. října, následovala krok Bulharska Osmanská říše, jejíž zástupci před spojenci kapitulovali na ostrově Lémnos. K podpisu příměří došlo na palubě britské lodi Agamemnon v přístavu Mudros a odtud je smlouva známá jako tzv. mudroské příměří.Warner (1997), s. 264. Posledním z válčících spojenců Německého císařství tak zůstalo Rakousko-Uhersko. Na konci října však Italové podpoření Brity, Francouzi a Američany přešli z postavení na řece Piavě do ofenzívy a po porážce u Vittorio Veneta byla rozpadající se monarchie donucena před postupujícími italskými vojsky kapitulovat. Příměří podepsala rakousko-uherská komise v čele s generálem Viktorem Weberem von Webenau ve Villa Giusti nedaleko Padovy 3. listopadu.Westwell (2004), s. 180 – 181. Osamocené Německo, jehož situace na západní frontě byla navíc po neúspěchu jarní Ludendorffovy ofenzívy a úspěšném protiútoku Dohody kritická, tak bylo přinuceno vzdát se. Příměří mezi Německým císařstvím a Dohodou bylo podepsáno 11. listopadu nedaleko Compiègne, čímž první světová válka oficiálně skončila.Müller, Helmut a kol. Dějiny Německa Praha: 2004. [dále jen Müller a kol. (2004)]. Str. 228.

Na stranu vítězů, tedy k hlavním mocnostem Dohody Spojenému království, Francii, Itálii, Japonsku a Spojeným státům americkým, se během mírových jednání v Paříží zařadily i další spojenci a přidružené státy zapojené do konfliktu na straně Dohody. Jednalo se o Belgii, Srbsko a Černou Horu bojující ve válce proti Centrálním mocnostem od roku 1914, Rumunsko a Portugalsko, jež se k Dohodě připojily v roce 1916 a Čínskou republiku, Brazílii a Řecko, které se do války zapojily v průběhu roku 1917. Vedle nich se mezi vítězné státy zařadily také Bolívie, Kuba, Ekvádor, Guatemala, Haiti, království Hidžáz, Honduras, Libérie, Nikaragua, Panama, Peru, Siam, Uruguay, ale také nově vytvořené státy Československo, Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů a obnovené Polsko. Během mírových jednání mezi vítězi naopak chybělo Rusko válčící na straně Dohody do roku 1917, které se od vypuknutí bolševické revoluce propadlo do krvavých bojů občanské války.Macmillan, Margaret Olwen. Mírotvorci : pařížská konference 1919 Praha: 2004. [dále jen Macmillan (2004)]. Str. 78 – 79. Vítězové: Spojené království Francie 22px|okraj Spojené státy americké Itálie JaponskoSpojenci Dohody:

22px|okraj Srbsko 22px|okraj Černá Hora Rumunsko Portugalsko Řecko 22px|okraj Čínská republika 22px|okraj Siam 22px|okraj Brazílie Hidžáz 22px|okraj Libérie 22px|okraj Kuba 22px|okraj Panama 22px|okraj Haiti

Arménie 22px|okraj Polsko Československo ...a dalšíPoražení:

okraj|22px Osmanská říše Bulharské carství

V poraženém Německu a Bulharsku vypukly revoluce a prohraná válka vedla k zániku Rakousko-Uherska. Během mírových jednání bylo pak jako s poraženými nástupci podunajské monarchie jednáno s delegáty z Rakouské a Maďarské republiky.Macmillan (2004), s. 248 a 261. Osmanská říše byla při mírových jednáních připravena o většinu území, načež i zde došlo k revoluci a následnému vzniku Turecka.

Pařížská mírová konference a mírové smlouvy náhled|vlevo|Zástupci čtyř vítězných velmocí – zleva premiér Spojeného království Lloyd George, italský premiér Vittorio Emanuele Orlando, francouzský premiér Georges Clemenceau a americký prezident Woodrow Wilson

Po uzavření příměří svolaly vítězné státy Dohody do Paříže mírovou konferenci, která byla oficiálně zahájena 18. ledna 1919.Macmillan (2004), s. 78. Na konferenci pak byly se zástupci poražených států v průběhu let 1919 až 1920 dojednány jednotlivé mírové smlouvy, které položily základ tzv. Versaillského mírového systému. Klíčovou roli na konferenci sehráli především představitelé tří hlavních vítězných mocností, tedy francouzský premiér Georges Clemenceau, premiér Spojeného království David Lloyd George a americký prezident Woodrow Wilson,Macmillan (2004), s. 19. kteří při jednáních společně s italským premiérem Vittoriem Orlandem vytvořili takzvanou Radu čtyř (anglicky Big Four).Macmillan (2004), s. 69.

Versailleská smlouva, která ustanovila mírové podmínky mezi vítězi a Německem a zakládala mezinárodní organizaci Společnost národů, byla v Zrcadlovém sále zámku ve Versailles podepsána 28. června 1919 a v platnost vstoupila 10. ledna 1920. S Rakouskem byla mírová smlouva uzavřena 10. září 1919 v zámku Saint-Germain-en-Laye.Macmillan (2004), s. 257. S Bulharskem byla dohoda uzavřena 27. listopadu 1919 v Neuilly-sur-SeineMacmillan (2004), s. 154. a s Maďarskem, které bylo považováno za nástupnický stát po Uhersku, byla Trianonská smlouva podepsána 4. června 1920.Macmillan (2004), s. 270 – 271. Sèvreská smlouva uzavřená s Osmanskou říší 10. srpna 1920 v Sèvres vedla v Turecku ke kemalistickému povstání vedenému Mustafou Kemalem Atatürkem a následné řecko-turecké válce, po které byla Sèvreská smlouva 24. července 1923 nahrazena smlouvou Lausannskou.Macmillan (2004), s. 437 – 441.

Politické důsledky a územní změny náhled|Mapa Evropy v roce 1923 včetně vyznačení předválečných hranic V důsledku první světové války definitivně přestal fungovat Koncert velmocí ustanovený na Vídeňském kongresu v roce 1815. Jedním ze zásadních důsledků války byl zánik starých a vznik nových států ve střední a východní Evropě.Křen (2005), s. 355. Během války a krátce po ní byly donuceny abdikovat tradiční dynastie Romanovců, Hohenzollernů, Habsburků a Osmanů. Tak došlo k výrazné demokratizaci Evropy, neboť ve většině nástupnických států bylo monarchistické zřízení po vzoru vítězných mocností USA a Francie nahrazeno republikami.Ferguson, Niall. Nešťastná válka . Praha: 2004. [dále jen Ferguson (2004)]. Str. 357 – 358.Křen (2005), s. 357 – 358. Následkem války byl rozpad Ruského impéria, Rakouska-Uherska i Osmanské říše. Oslabené západní evropské mocnosti Velká Británie a Francie si status velmocí udržely, avšak světovou politickou silou se nově staly Spojené státy americké. V Rusku se po občanské válce ustanovil Sovětský svaz, načež se zdejší extrémně levicová komunistická strana stala vládnoucí silou v největší evropské zemi. Sovětské Rusko a Výmarská republika, která se po listopadové revoluci ustanovila v poraženém Německu, byly na nějaký čas izolovány a dočasně přišly o status mocností.Křen (2005), s. 355.

Vedle územních změn, jež potvrdila jednání vítězů, na pařížské mírové konferenci, došlo v Paříži k založení nové mezinárodní organizace, Společnosti národů, jejíž vznik prosazoval především americký president Wilson.Macmillan (2004), s. 99. Organizace si kladla za cíl s pomocí diplomatických vyjednávání a zásad kolektivní bezpečnosti udržet světový mír. Společnost národů, jejímiž členy se však USA kvůli odmítavému postoji Kongresu nestaly, ale nebyla schopna mír zajistit. Mnoho zemí Evropy se již krátce po válce propadlo do občanských válek, v nichž se světovým konfliktem posílená socialistická levice střetávala s nacionální pravicí.Vinen (2007), s. 131 – 132. Po první světové válce se navíc dříve okrajový extremismus stal masovou politickou silou, který v podobě komunismu respektive fašismu, ovlivnil dějiny zbytku 20. století.Křen (2005), s. 337.

Státy zaniklé během války V důsledku první světové války a během války občanské vznikly na území drolícího se Ruského impéria tyto státy: Ruská republika (1917) Ruská sovětská federativní socialistická republika (1917 – 1991; od 1922 součástí Sovětského svazu) Finské království (1917) Finská socialistická dělnická republika (1918) Finská republika (1918 – současnost; oblast dnešního Finska spolu s částmi Karélie) Republika Severní Ingrie (1919 – 1920; jižní část Karelské šíje) Běloruská lidová republika (1918 – 1919) Běloruská sovětská socialistická republika (1919 – 1991; od 1922 součástí Sovětského svazu) náhled|Politická mapa oblasti okolo Černého moře z roku 1919 Ukrajinská lidová republika (1917 – 1919) Ukrajinská sovětská socialistická republika (1919 – 1991; od 1922 součástí Sovětského svazu) Spojené baltské vévodství (1918 – 1919) Estonská republika (1918 – 1940; oblast dnešního Estonska a Pečory) Lotyšská republika (1918 – 1940; oblast dnešního Lotyšska a Pytalova) Litevské království (1918) Litevská republika (1918 – 1940; oblast dnešní Litvy bez území kolem Vilniusu) Polské království (1916 – 1918) Polská republika (1918 – 1939; část dnešního Polska a Litvy kolem Vilniusu, Západní Bělorusko, Volyň, Polský koridor) Kubáňská lidová republika (1918 – 1920; Kubáň) Donská republika (1918 – 1920) Horská republika (1917 – 1920; Předkavkazsko) Horská autonomní sovětská socialistická republika (1921 – 1924) Zakavkazská demokratická federativní republika (1918; území dnešní Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu)