Slávka jedlá (Mytilus edulis) je kosmopolitní středně velký jedlý mořský mlž z čeledi slávkovitých.
Rozšíření Slávky jedlé se nacházejí na severoatlantickém pobřeží Severní Ameriky, Evropy a v dalších mírných i polárních vodách po celém světě.
Stanoviště Žijí v příbřežních oblastech na skalách a dalších pevných podkladech přichyceny byssovými vlákny, která jsou vylučována byssovými žlázami umístěnými ve spodní části slávek.
Popis Mušle je hladká s jemnými soustřednými rýhami v linii růstu. Lasturu mají slávky světle hnědou, modravou nebo černou. Může být dlouhá až 12 cm.
Použití vlevo|náhled|260x260pixelů|Uvařené slávky připravené ke konzumaci. Po celém světě jsou běžně sbírány na jídlo z přírodních i z uměle vytvořených lokalit. Slávky jsou základem pro mnohá jídla z mořských plodů ve španělské, portugalské, francouzské, holandské, belgické a italské kuchyni. Jejich chuť je zvláštně kořenitá. Obsahují málo kalorií, minerální soli, železo, vitamíny A, B, C, D a bílkoviny. Podávají se bez i s lasturou. V Evropě se jich ročně spotřebuje přibližně 100 tisíc tun.
Predátoři Slávky jedlé jsou kořistí hvězdic jako hvězdice růžová (Asterias rubens, Linnaeus, 1758). Malé slávky jsou také požírány plži nachovec obecný (Nucella lapillus, (Linnaeus, 1758)).
Poddruhy M. e. abbreviatus (Lam., 1818) M. e. aoteanus (A.W.B. Powell, 1958) M. e. diegensis (Coe, 1946) M. e. elegans (Brown, 1827) M. e. modiolaeformis (Bucquoy, Dautzenberg & Dollfus, 1889) M. e. obesus (Bucquoy, Dautzenberg & Dollfus, 1889) M. e. planulatus (Lam., 1819) M. e. platensis (A.D.Orb., 1846) M. e. retusus (Lam., 1818) M. e. spathulinus (Locard, 1889) M. e. uncinnatus (Bucquoy, Dautzenberg & Dollfus, 1889)
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Slávkovití