Ferdinand Sasko-Kobursko-Gothajský (28. březen 1785, Coburg – 27. srpen 1851, Vídeň; celým jménem Ferdinand Georg August Sasko-Kobursko-Gothajský) byl sasko-kobursko-gothajský princ z koburské dynastie a bratr prvního belgického krále Leopolda I., otec portugalského krále Ferdinanda II. a děd bulharského cara Ferdinanda I. Dále byl Ferdinand také strýcem britské královny Viktorie i jejího manžela prince Alberta, mexické císařovny Charloty nebo belgického krále Leopolda II. Ferdinand sloužil v rakouské armádě a jako důstojník jezdectva se několikrát vyznamenal v průběhu napoleonských válek. Později zastával velitelské posty vyšších jednotek ve Vídni a v roce 1841 byl penzionován v hodnosti generála jezdectva. Sňatkem se spříznil s uherskou šlechtickou rodinou Koháryů a jeho potomkům patřily do 20. století rozsáhlé velkostatky v Horních Uhrách.KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech, České Budějovice, 2011; s. 38 ISBN 978-80-254-9315-1

Životopis Pocházel z knížecí rodiny sasko-kobursko-saalfeldských vévodů, narodil se jako mladší syn Františka Sasko-Kobursko-Saalfeldského (1750–1806) a jeho manželky Augusty von Reuss-Ebersdorf (1757–1831).Rodokmen sasko-koburské dynastie dostupné online Jako příslušník panovnické dynastie získal již v dětství důstojnické hodnosti v armádě a od roku 1791 byl poručíkem. Díky přízni svého prastrýce prince Friedricha Sasko-Koburského se v roce 1798 stal kapitánem. Fakticky se vojákem stal až v roce 1805 jako major v rakouské armádě během války v roce 1805, ve vojsku v té době vystupoval inkognito jako hrabě Sorbenburg. Ještě v roce 1805 byl povýšen na podplukovníka a v roce 1808 byl jmenován plukovníkem. V tažení roku 1809 bojoval v bitvách u Eggmühlu, u Aspern a Wagramu. Za zásluhy byl dekorován rytířským křížem prestižního Vojenského řádu Marie Terezie (1810).Přehled nositelů Vojenského řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian-army.co.uk. dostupné online K datu 3. dubna 1811 byl sice povýšen do hodnosti generálmajora, ale během spojenectví Rakouska a napoleonské Francie byl mimo aktivní službu. Po přechodu Rakouska do protifrancouzské koalice v roce 1813 se znovu vyznamenal v bitvě u Chlumce, kde byl vážně zraněn a získal vyšší stupeň Řádu Marie Terezie jako komandér.MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 115

Po skončení napoleonských válek zastával funkci velitele brigády ve VídniMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1819; Vídeň, 1819; s. 43 dostupné online a ke dni 28. prosince 1824 získal hodnost polního podmaršála.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1826; Vídeň, 1826; s. 42 dostupné online Jako velitel divize nadále pobýval ve Vídni. V roce 1830 byl odeslán do stavu záloh s polovičním platem, definitivně byl penzionován k datu 3. dubna 1841, krátce poté ještě obdržel hodnost generála jezdectva (General der Kavallerie, 11. června 1841).SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Vídeň, 2006; s. 85 dostupné online

Zemřel ve Vídni 27. srpna 1851 ve věku 66 let, pochován byl v rodovém mauzoleu v Coburgu.

Tituly a ocenění Jako příslušník sasko-koburské vládnoucí dynastie užíval od narození titul vévody s nárokem na oslovení Jeho Jasnost (Seine Durchlaucht). Po úmrtí svého tchána Františka Josefa Koháryho a převzetí dědictví v Horních Uhrách přijal v roce 1826 jméno Sachsen-Coburg-Koháry. Během služby v armádě se stal nositelem řady vyznamenání. Od roku 1828 byl čestným majitelem 8. husarského pluku.

60x60pixelů rytíř Vojenského řádu Marie Terezie (1810, Rakousko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1813, Rakousko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (1815, Prusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu routové koruny (Sasko) alt=|60x60pixelů velkokříž Řádu Guelfů (1819, Hannoversko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Leopolda (1834, Belgie) 60x60pixelů velkokříž Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu (1834, Sasko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Kristova (1839, Portugalsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu věže a meče (1839, Portugalsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu lázně (1840, Spojené království) 60x60pixelů velkokříž Řádu čestné legie (1840, Francie) 60x60pixelů velkokříž Řádu zähringenského lva (1844, Bádensko)

Rodina Dne 30. listopadu 1815 se ve Vídni oženil s uherskou šlechtičnou Marií Antonií Koháry de Csabrág, dědičkou magnáta Františka Josefa Koháryho (1767–1826).Rodokmen Koháryů dostupné online Z manželství se narodily čtyři děti vychované v katolické víře, což byla podmínka pro převzetí obrovského dědictví Koháryů v Uhrách.

Ferdinand II. Portugalský (29. října 1816 – 15. prosince 1885) ⚭ 1836 Marie II. Portugalská (4. dubna 1819 – 15. listopadu 1853), portugalská královna, ⚭ 1869 herečka Elisa Hensler (22. května 1836 – 21. května 1929), morganatický sňatek August Sasko-Kobursko-Gothajský (28. března 1818 – 27. srpna 1881) ⚭ 1843 Klementina Orleánská (6. března 1817 – 16. února 1907), francouzská princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Kohárská (14. února 1822 – 10. prosince 1857) ⚭ 1840 Ludvík Orleánský (25. října 1814 – 26. června 1896), vévoda z Nemours Leopold Sasko-Kobursko-Kohárský (31. ledna 1824 – 20. května 1884) ⚭ Constanze Geiger (16. října 1835 – 24. srpna 1890), morganatický sňatek

Jeho starší bratr Arnošt I. Sasko-Kobursko-Gothajský (1784–1844) byl také důstojníkem rakouské armády a posledním svrchovaným vládcem Sasko-Kobursko-Saalfeldského knížectví.Přehled představitelů Sasko-Kobursko-Saalfeldského knížectví na webu worldstatesmen.org dostupné online Díky sňatkům svých sester byl také švagrem belgického krále Leopolda I. a ruského velkoknížete Konstantina Pavloviče, dále by strýcem britské královny Viktorie.LOUDA, Jiří: Les dynasties d'Europe; Paříž, 1984; s. 85 ISBN 2-04-012873-5 Díky sňatku sestry Žofie (1778–1835) byl též švagrem rakouského generála Emanuela Mensdorff-Pouilly (1777–1852), s nímž se zúčastnil bojů v napoleonských válkách.Biografie Emanuela Mensdorff-Pouilly na webu napoleon-series dostupné online

Vývod z předků

Odkazy

Reference

Externí odkazy [napoleon-series https://www.napoleon-series.org/research/biographies/Austria/AustrianGenerals/c_AustrianGeneralsS1.html#S4]

Literatura SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; 436 s. ISBN 978-80-7203-859-6

Kategorie:Sasko-kobursko-gothajská dynastie Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští velitelé napoleonských válek Kategorie:Čestní rytíři velkokříže Řádu lázně Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Kristova Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Řádu svatého Jiří (Rusko) Kategorie:Rytíři Řádu svatého Ondřeje Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Něvského Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Řádu věže a meče Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie Kategorie:Nositelé Řádu Guelfů Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Nositelé Řádu zähringenského lva Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození v roce 1785 Kategorie:Narození 28. března Kategorie:Narození v Coburgu Kategorie:Úmrtí v roce 1851 Kategorie:Úmrtí 27. srpna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení v Coburgu Kategorie:Muži