Svatá Olga (rusky Княги́ня О́льга, křtěna jako Jelena (Еле́на), † 11. července 969) byla ruská kněžna, manželka knížete Igora a po jeho smrti regentka původního Kyjevské Rusi v době nezletilosti jejich syna Svjatoslava I. Igoreviče. Jako první z ruských vládců přijala křesťanství a později začala být uctívána jako světice. Roku 1547 byla prohlášena ruskou pravoslavnou církví za svatou, její svátek slaví 11. července. Jako světici jí uctívá i římskokatolická církev.

Sňatek a počátek vlády náhled|upright=0.7|vlevo|První setkání knížete Igora s Olgou., malíř V. K. Sazonov Podle Pověsti vremennych let oženil kyjevský kníže Oleg svého svěřence Igora s Olgou, pocházející ze Pskova, v roce 903. To je značně nepravděpodobné, protože se tu zároveň uvádí, že jejich syn Svjatoslav I. se narodil teprve v roce 942.

náhled|upright=0.7|vlevo|Kněžna Olga shledává tělo zabitého knížete Igora, skica V. I. Surikova, 1915 Roku 945 byl kníže Igor zabit při výběru daní u Drevljanů. Následníkovi trůnu Svjatoslavovi byly tehdy teprve tři roky, proto se regentkou a faktickou vládkyní Rusi stala kněžna Olga. Igorova družina jí přísahala věrnost a uznala Olgu za zástupce zákonného následníka trůnu.

Pomsta Drevljanům náhled|upright=0.7|vlevo|Druhá Msta Olgy na Drevljanech. Miniatura z Radivilské kroniky náhled|upright=0.6|vpravo|Kněžna Olga na pomníku Tisíciletí Rusi ve Velikém Novgorodu Drevljané po zabití Igora poslali za jeho vdovou Olgou posly, kteří ji nabídli, aby se vdala za jejich knížete Mala. Kněžna je nechala upálit v lázni a podobně zúčtovala i s dalším poselstvem. Nato vytáhla proti Drevljanům s vojskem, pokořila je a přivedla pod vládu Kyjeva. Povesť vremennych let podrobně líčí pomstu, jak krutě se Olga pomstila za smrt svého muže: 1. msta kněžny Olgy: 20 drevljanských poslů přijelo v loďce, kterou druhý den na rozkaz kněžny Olgy Kyjevané odnesli a hodili do hluboké jámy na dvoře jejího paláce. Posly – namlouvače zaživa zasypali společně s bárkou.

2. msta: Olga si vyžádala z důvodu dostatečného projevu úcty, aby k ní byli vysláni noví poslové, tentokrát však nejlepší z nejlepších, což bylo ochotně ze strany Drevljanů splněno. Posly z urozených Drevljanů upálili v lázni, když se myli a připravovali na setkání s kněžnou. 3. msta: Kněžna s nevelkou družinou přijela do země Drevljanů, aby podle obyčeje vykonala obřad tryzny na hrobě svého muže. Poté, co Drevljany v čase tryzny opili, zavelela Olga, aby je rozsekali. Letopis vypráví o 5 tisících zabitých Drevljanů. 4. msta: V roce 946 Olga vytáhla s vojskem na Drevljany. Podle Novgorodského prvního letopisu kyjevská družina porazila Drevljany v boji. Olga se vydala po drevljanské zemi, zavedla zde daně a poplatky, a poté se vrátila do Kyjeva. V Pověsti dávných let letopisec doplnil vsuvku do textu Počáteční sbírky o obléhání drevljanského hlavního sídla Iskorosteně. Po neúspěšném obléhání v průběhu léta údajně nechala Olga vypálit město s pomocí ptáků, k jejichž nohám nechala připevnit zapálenou koudel se sírou. Část obránců Iskorosteně byla zabita, ostatní se vzdali. Shodná legenda o vypálení města za pomoci ptáků se objevuje také u Saxóna (12. století) v jeho sbírce dánských vyprávěných bájí o hrdinských činech Vikingů a také u básníka a dějepisce Snorri Sturlusona. Snorri Sturluson, Okruh světa (česky jako „Královské ságy“), Sága o Haraldovi Ukrutném

Poté, co se vypořádala s Drevljany, se snažila uspořádat správu Kyjevské Rusi a položila základy ruské státnosti.

Vztahy s Byzancí a Západem, přijetí křesťanství Tradičně se uvádí, že se Olga nechala pokřtít v Konstantinopoli v roce 955 patriarchou Theofylaktem a jejím kmotrem se stal sám byzantský císař Konstantin VII. Porphyrogennetos, jak si sama přála. Povesť vremennych let (Nestorův letopis), která se o této události zmiňuje, totiž uvádí, že ji císař požádal o ruku, ale byl tímto způsobem odmítnut, neboť jako Olžin kmotr se nemohl stát jejím chotěm. Tvrzení nemůže být pravdivé, neboť Konstantin VII. byl v té době ženatý.

Pravděpodobnější však je, že se po návratu ze své návštěvy na byzantském císařském dvoře (mohlo k ní dojít v roce 946), kde se jí nejspíše dostalo poučení o křesťanské víře, dala pokřtít místním knězem v Kyjevě. V té době zde totiž již existoval chrám sv. Eliáše. Šlo však zřejmě o dřevěnou stavbu, jejíž archeologické pozůstatky se nedochovaly.

V roce 957 byla Olga v Konstantinopoli znovu slavnostně přijata. Olga žádala o zřízení biskupství na Rusi, její žádosti však nebylo vyhověno, neboť tento akt odporoval byzantským zvyklostem.

náhled|upright=0.6|vlevo|Svatá kněžna Olga na ikonostasu v chrámu svaté Olgy ve Františkových Lázních V roce 959 Olga požádala o vyslání misie v čele s biskupem na pomoc při christianizaci Kyjevské Rusiřímskoněmeckého krále Otu I..Jediná podrobná zmínka o Olze v latinské kronice: (Text citátu: "Legati Helenae reginae Rugorum, quae sub Romano imperatore Constantinopolitano Constantinopoli baptizata est, ficte, ut post clariut, ad regem venientes episcopum et presbiretos eidem genti ordinari petebant / překlad = Přišli poslové od Heleny, královny Rusi, pokřtěné od římského císaře konstantinopolského v Konstantinopoli a prosili, aby byl do jejich říše vyslán biskup a kněz. / pramen=Reginonis abbatis prumiensis Chronicon, cum continuatione treverensi) Tímto poselstvem se Olga pokusila vybudovat těsnější spojení se západním císařstvím, a získat tak církevní nezávislost na Byzanci.Olga ovšem nesprávně vyhodnotila vztahy na Západě, neboť bylo pouze v moci papež jmenovat plnohodnotného biskupa.

Poté se mnich Adalbert (pozdější arcibiskup magdeburský) vydal na východní misii, avšak již roku 962 se vrátil zpět:Příčinou tohoto vývoje situace byla zřejmě skutečnost, že mezitím se vlády v Kyjevě ujal Olžin syn Svjatoslav, který odmítal přijetí křesťanství a spíše inklinoval k islámu.

Olga zemřela v roce 969.V Pamětech knížete Vladimíra Jakuba Černorizce se uvádí 11. červenec 969 Teprve na přelomu 80. a 90. let 10. století došlo za vlády Olžina vnuka Vladimíra, který zřejmě trávil dětství na babiččině dvoře, a tak se mohl s novou vírou seznámit, k christianizaci Rusi. Křesťanství bylo přijato z Byzance. To rozhodujícím způsobem předznamenalo budoucí duchovní vývoj původního ruského státu i pozdějšího Ruska.

Druhý život

Odkazy

Reference

Literatura

PICKOVÁ, Dana. Velké ruské dějiny I: Od Rusi k moskevskému carství. Praha: Nakladatelství Epocha, 2023.

Externí odkazy

Prominent Russians - princess Olga of Kiev

Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Pravoslavní konvertité Kategorie:Kyjevské velkokněžny Kategorie:Regentky Kategorie:Úmrtí 11. července Kategorie:Úmrtí v roce 969 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v Pskově Kategorie:Ženy bojovnice Kategorie:Ukrajinští svatí