náhled|Moldanubikum na mapě hercynského systému Moldanubikum je jednou ze základních geologických jednotek Českého masivu. Je tvořeno zejména magmatickými (vyvřelými) a metamorfovanými (přeměněnými) horninami. Tyto horniny byly vytvořeny převážně během variského (hercynského) vrásnění před přibližně 370 – 300 miliony let. Podle moldanubika je pojmenována moldanubická zóna – nejvnitřnější a nejvíce erodovaná zóna variského orogenu.
Termín moldanubikum zavedl rakouský geolog Eduard Suess v roce 1901 podle dvou řek, v jejichž povodí se nachází – Vltava a Dunaj.
Umístění Moldanubikum leží na území Čech, Moravy, Německa a Rakouska. Na východě hraničí s moravskoslezskou oblastí, na severozápadě s tepelsko-barrandienskou (středočeskou) oblastí, na severovýchodě je překryto sedimenty české křídové pánve, na západě sedimenty bavorské tabule a na jihu sedimenty alpské předhlubně. Geomorfologicky zabírá Českomoravskou vrchovinu, Šumavu, Český les a Novohradské hory.
Vniřní regionální členění Na území Česka se moldanubikum člení na následující zóny:Dudek, A., Chlupč, I., Pouba, Z., Vejnar, Z., Zapletal, J., 1994, Report of the Working Group for Regional Geological Classification of the Bohemian Massif at the former Czechoslovak Stratigraphic Comission: Regional geological subdivison of the Bohemian massif on the territory of the Czech republic. Journal of the Czech Geological Society, 39, 1, s. 127–144 Moldanubikum Českého lesa a Šumavy: je tvořené monotónní skupinou s převahou pararul a svorů. Jihočeské moldanubikum: obsahuje serpentinity, granulity a pegmatity, u Písku jsou známá naleziště zlata Moravské moldanubikum: tvořené monotónní i pestrou skupinou Strážecké moldanubikum: tvořené pestrou skupinou Kutnohorsko-svratecké krystalinikum: tato část moldanubika bývá často vyčleňována jako samostatná jednotka kvůli své příkrovové stavbě a nižší metamorfní facii. Nejčastěšími horninami jsou zde svory, amfibolity, pararuly a ortoruly.
Hojné granitoidní plutony v moldanubiku mají hercynské stáří, všechny starší granitoidy jsou přeměněny na ortoruly. Dva plošně nejrozsáhlejší plutonické komplexy jsou: moldanubický pluton: tvoří centrální část moldanubika, převahu mají granitoidy S-typu středočeský pluton: tvoří jej granodiority až křemenné diority, durbachity
Samostatný celek tvoří tzv. ostrovní zóna, která je uzavřeninou středočeské oblasti v moldanubiku.
Tektonostratigrafie Tektonostratigrafie, neboli tektonický vztah horninových vrstev moldanubika, je stále předmětem debat na nejvyšší vědecké úrovni. Tradičně se moldanubiku přisuzovala příkrovová stavba se třemi základními příkrovovými jednotkami: jednotvárná (ostrongská) skupina: je tvořena hlavně pararulami a ortorulami, místy migmatitizovanými. Reprezentuje strukturně nejnižší příkrov. pestrá (drozendorfská) skupina: tvořena pestrou škálou různých metamorfovaných hornin – pararulami, ortorulami, svory, amfibolity, skarny, erlány a mramory. Strukturně se nachází mezi jednotvárnou a gföhlskou skupinou. gfhölská jednotka: tvořená silněji metamorfovanými horninami, například granulity, serpentinity, eklogity a migmatity. Ačkoliv má nejvyšší metamorfní postižení, nachází se v nejvyšším strukturním patře moldanubika. Nový model vysvětlující výskyt vysokotlakých hornin (např. granulitů) ve svrchích patrech moldanubika popírá předchozí předpoklad o příkrovové stavbě, granulity totiž považuje za diapiricky vmístěné horniny derivované ze spodní subdukované desky.
Geologický vývoj Velká část nyní metamorfovaných hornin moldanubika původně vznikala jako sedimentární a vulkanické horniny na mořském dně během paleozoika (prvohor). Na základě studia detritických zirkonů uvádí Košler et al., že protolit jednotvárné skupiny se vytvářel v období neoproterozoika až nejstarších prvohor (Ordovik), zatímco protolit pestré skupiny během následných prvohorních období (do Devonu). Oblast moldanubika se tehdy nacházela v předpolí kontinentu Gondwana. Materiál z tohoto kontinentu byl spolu s materiálem z nových vulkanických oblouků ve velké míře splachován do okolních moří (např. dnešní oblast Moldanubika), kde se ukládal.
Klíčovou událostí je zde rifting spojený s otevíráním rheického oceánu během ordoviku, během něhož došlo k rozsáhlým granitoidním intruzím (dnes přeměněné na ortoruly, stáří protolitu je ca 490–480 milionů let), bazaltickému podmořskému vulkanizmu (dnes přeměněné na amfibolity, stáří protolitu je ca 470 milonů let) a významnému zahlubování pánve.
Na vývoj moldanubika během variského vrásnění jsou různé názory. Předně stále není objasněno, kolik suturních zón a s nimi spojených subdukcí, se nachází napříč Českým masivem. Tradiční interpretace spojená s rozsáhlými příkrovovými pohyby předpokládá přítomnost suturní zóny na hranici tepelsko-barrandienské a moldanubické oblasti. Subdukce moldanubického oceánu pod tepelsko-barrandienskou jednotku během devonu byla následována kontinentální kolizí mezi oběma jednotkami a násunem příkrovů na moldanubikum. Nová interpretace stavby Českého masivu podle Schulmann et al. předpokládá spojení moldanubické a tepelsko-barrandienské oblasti již před variskou orogenezí a přítomnost jediné suturní zóny v českém masivu mezi tepelsko-barrandienskou a sasko-durynskou oblastí (tzv. tepelská sutura). Tato teorie předpokládá subdukci sasko-durynského oceánu jihovýchodně pod zbytek českého masivu (spojené jednotky moldanubika, bohemika a bruno-vistulika) během devonu, s následnou kontinentální kolizí mezi oběma (mikro)kontinenty během karbonu. Moldanubikum zde reprezentuje nejhlouběji ponořenou a tedy nejvíce metamorfovanou část kůry s diapiricky vyhřezlými částmi subdukované sasko-durynské desky (např. granulitové a durbachitové masivy).
Během svrchního karbonu a permu došlo k relaxaci orogenu, rapidnímu výzdvihu moldanubika a tvorbě příčných poklesových brázd (grabenů), např. blanická a boskovická brázda.
Magmatismus V moldanubiku je mnoho magmatických (vyvřelých) těles, která základně můžeme rozdělit na předvariská a variská (hercynská).
Předvariské magmatické horniny jsou vždy metamorfované (např. ortoruly, metagabra, amfibolity, metaryolity), neboť prošly metamorfózou při variském (hercynském) vrásnění. Můžeme je dále rozdělit podle věku do několika skupin:
Paleoproterozoické ortoruly (světlická a rájovská) staré ca 2.1 miliardy let nacházející se v jižních Čechách. Jsou to vůbec nejstarší horniny v Česku. Drobný výskyt mezoproterozoické ortoruly byl nalezen pouze v rakouské části moldanubika (Doberská ortorula, ca 1.4 milardy let) Neoproterozoické ortoruly a vulkanity vzniklé během kadomského vrásnění. Mezi ně patří například ca 610 milionů let stará Spitzká ortorula, či ca 550 milionů let staré metaryolity a metaandezity z bavorské strany moldanubika. Plošně rozsáhlý je kambro-ordovický magmatismus. Patří sem mnoho ortorulových těles (např. kouřimská, blanická, svratecká aj.) a také amfibolitů.
Z variských magmatických hornin dominují granitoidní horniny doplněné o drobné výskyty gaber a dioritů. Můžeme je rozdělit podle vzniku na dva základní typy: I typy a S typy.
I typy vznikají „magmatickou cestou“ ve vulkanickém oblouku, v moldanubiku jsou zastoupeny zejména středočeským plutonickým komplexem. Ten se vyvíjel před ca 355–340 milony let a nalezneme v něm intruze granitu, granodioritu, tonalitu, durbachitu, v menší míře také gaber a dioritů. Hojný je zde žilný doprovod v podobě porfyrů, aplitů, pegmatitů a lamprofyrů. S typy vznikají přetavením původně sedimentárních hornin a v moldanubiku jsou nejvíce rozšířené v moldanubickém plutonickém komplexu. Jeho vývoj zabírá dlouhý časový úsek před ca 350–300 miliony let. Oproti středočeskému plutonickému komplexu jsou zde více zastoupeny felsické horniny, neboť zde dominují granity a granodiority. Obklopeny jsou zónou migmatitů, což svědčí o jejich genezi přetavením okolních sedimentárních hornin.
Rozdíly s okolními jednotkami Od okolních jednotek odlišují moldanubikum následující charakteristické rysy: Moldanubikum bylo v celém svém objemu postiženo vysokým stupněm metamorfózy. Proto se zde například nevyskytují žádné zkameněliny. Jsou zde přítomné některé specifické typy metamorfitů (granulity, granátické serpentinity, cordieritické migmatity, eklogity). Jsou zde velmi hojné granitoidní plutonické horniny variského stáří. Nachází se zde hodně žilných hornin, nepř. pegmatitů.
Reference
Kategorie:Geologie Česka Kategorie:Geologie Německa Kategorie:Geologie Rakouska Kategorie:Český masiv
de:Variszische Orogenese#Gliederung der Varisziden in Mitteleuropa