thumb|right|Památník Velké Moravy, vstup Památník Velké Moravy – Cyrilometodějské centrum nacházející se ve Starém Městě je součástí národní kulturní památky České republiky, vyhlášené v roce 1969 jako „Soubor pozůstatků velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá“. Budova památníku byla postavena v letech 1959–1960 nad základy první objevené a uznané stavby z doby velkomoravské, kostela Na Valách.

Poloha Archeologické naleziště Na Valách je dnes součástí centra města Staré Město. Na jihu prochází jeho pomyslná hranice Jezuitskou ulicí, na východě Velkomoravskou ulicí, na severu ulicí Na Hradbách a konečně na západě ulicí Antonína Zelnitiuse. Zahrnuje tak místní polohy Na Valách, Dvorek a jižní část Nového světa. Z hlediska krajinného se naleziště rozprostírá na mírném svahu tzv. východní staroměstské ostrožny tvořené nejmladší štěrkovou terasou řeky Moravy a částečně zasahuje i pod ni, na okraj samotné nivy.

Historie Historie archeologického výzkumu V době prvních vykopávek, prováděných zde v letech 1887 a 1889 Františkem Myklíkem, Ignácem Tkáčem a Martinem Křížem, se zde nacházel tehdy ještě vodní mlýn a zahrady soukromých zemědělců. Právě na nich byl v roce 1897 otevřen písečník. V důsledku toho docházelo ke každoročnímu nekontrolovanému ničení desítek kostrových i žárových hrobů, protože panoval názor, že tyto jsou jen pozůstatkem běsnění z doby třicetileté války. Až teprve úsilí nového učitele Antonína Zelnitia a náhodný nález zlaté náušnice z roku 1924 vedly k tomu, že naleziště Na Valách začalo poutat zájem nejprve místních vlastivědných činovníků a později i odborníků a konečně poodhalilo svoji pravou dějinnou podobu. Zásluhu na tom měl především Antonín Zelnitius, který se také v roce 1929 z rozhodnutí Jaroslava Böhma stal vedoucím záchranného výzkumu prováděného zde od roku 1928 Státním archeologickým ústavem v Praze. Do roku 1932, kdy byly výzkumy zastaveny, došlo k prozkoumání 350 kostrových hrobů a několika desítek sídlištních objektů z doby Velké Moravy a byla poznána struktura valového tělesa. Získaný, nezřídka honosný inventář, se stal základem sbírek staroměstského muzea.

Terén prozkoumaný na přelomu 20. a 30. let 20. století měl tvar podkovy obepínající vytěženou část písečníku, přičemž na východním okraji dosáhl oplocení zahrady patřící k mlýnu vlastněném tehdy Vratislavem Schildrem. To a zejména nedostatek financí byly hlavní příčiny, proč se v odkryvech dále nepokračovalo.

K obnovení zemních prací došlo až po válce v roce 1948. Jejich řízením byl pověřen tehdy mladý kustod Slováckého muzea, později vynikající archeolog a pracovník Moravského muzea v Brně a dlouholetý vedoucí výzkumů ve Starém Městě, Vilém Hrubý. Už v roce 1949 byl pod jeho vedením Na Valách učiněn objev, který se nesmazatelně zapsal do dějin české archeologie: při pokračujícím výzkumu pohřebiště došlo k odkryvu negativní výplně základových rýh sálového kostela s podkovovitou apsidou, což představovalo objevení prokazatelně první architektury z doby Velké Moravy v Česku. Přitom bylo prozkoumáno více než 1 000 hrobů z 2. poloviny 8. až 1. poloviny 10. století, přičemž ty z nich, které se nacházely blízko kostela, ležely často v superpozicích nad sebou, mnohé také obsahovaly zlaté a stříbrné šperky, honosné zbraně i předměty denní potřeby. Výzkum trval do roku 1951. V jeho průběhu byla s pochopením i podporou ze strany majitele pozemku prozkoumána především mlýnská zahrada. Vzhledem k významu celého objevu byl nad kostelními základy vystavěn provizorní dřevěný přístřešek a posléze bylo rozhodnuto o vybudování rozsáhlého památníku, který měl obsáhnout celou plochu někdejší zahrady. Tento plán si letech 1957–1959 vyžádal pokračování výzkumné činnosti, cílem které bylo prozkoumání okrajových částí ostrožny a to hlavně v jižní a východní části polohy Na Valách. Opět došlo k odkryvu kostrových hrobů a sídlištních objektů, zachycen byl však i průběh opevňovacích příkopů raně středověkého stáří. Po skončení těchto výzkumů dosáhl počet objevených hrobů čísla 1636, což už tehdy ze staroměstské polohy Na Valách činilo největší pohřebiště doby velkomoravské a to nejen v Česku, nýbrž i na územích spadajících pod vliv panovníků Velké Moravy. Historie Památníku Velké Moravy Z velkorysých plánů rozsáhlého komplexu památníku, jehož součástí měla např. být i archeologická základna či depozitář s knihovnou, byla nakonec v letech 1959–1960 v poloze Na Valách zrealizována budova jen jedna a sice ta, která dodnes stojí na ostrožně nad Jezuitskou ulicí. Byl v ní vytvořen Památník Velké Moravy, k jehož částečnému instalování a následnému otevření došlo v polovině roku 1961. Technické problémy stavby i nepřesvědčivá prezentace archeologických nálezů vedly už v roce 1964 k jeho uzavření, což se samozřejmě setkalo s negativní odezvou veřejnosti. Po jisté nápravě byl památník v roce 1966 sice opět zpřístupněn, nicméně náležitý vzhled získaly jak budova, tak především expozice až v roce 1969, v době příprav na oslavy 20. výročí objevu svého nejvýznamnějšího exponátu – základů velkomoravského kostela. Nové expozici se dostalo pojmenování „Veligrad – Staré Město“.

V témže roce, tedy 1969, se dochované relikty církevní architektury i samotný Památník Velké Moravy Na Valách staly součástí Národní kulturní památky I. kategorie s názvem Staré Město – Veligrad. Z hlediska správy přecházel Památník postupně z Moravského muzea v Brně na Okresní národní výbor Uherské Hradiště a jeho Slovácké muzeum, pak na Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, aby se v roce 1986 opět dostal pod okres Uherské Hradiště, kde v rámci Slováckého muzea zůstal až dodnes. Poměrně časté stavební úpravy prováděl investor, reinstalace výstav ve většině případů vedl prof. Vilém Hrubý. Byl to právě on, kdo v roce 1985 u příležitosti 1 100. výročí úmrtí arcibiskupa sv. Metoděje vytvořil scénář a výrazně přispěl k realizaci nové expozice, která dostala název „Velkomoravské Staré Město“. I přes pozdější dílčí zásahy zůstala tato expozice dodnes základem prezentačního systému staroměstského památníku.

Už v minulosti se budova Památníku Velké Moravy stávala místem, které navštěvovali významní představitelé vědy, kultury i politického života. V roce 1975 zde např. pobývali účastníci Kongresu slovanské archeologie, v roce 1991 archeologové doslova z celého světa, kteří se pak zúčastnili celosvětového archeologického kongresu věd historických a protohistorických UISPP konaného v Bratislavě a konečně v roce 1999 u příležitosti 50. výročí objevu kostela Na Valách navštívili prostory velkomoravského památníku význační slavisté i představitelé státní správy, účastníci mezinárodní konference Velká Morava mezi východem a západem, pořádané pod patronací kanceláře prezidenta ČR v Uherském Hradišti. Při té příležitosti zde také proběhla vernisáž výstavy Meč, symbol moci, cti a odvahy, což byl jeden z prvních počinů, jimiž se vedení Slováckého muzea a archeologického výzkumu ve Starém Městě snažilo o aktualizování a oživení Památníku i o jeho hlubší vpravení do role významného veřejného kulturního subjektu celého Uherskohradišťska.

Neberou-li se v úvahu občasné obhlídky drobných výkopů v okolí Památníku, pak seriozní zájem archeologů o naleziště Na Valách opět vzrostl zejména na sklonku 80. let 20. století. Byl vyvolán tím, že se pozemek někdejšího mlýna dostal do správy JZD Dolina ve Starém Městě, a to na něm plánovalo výstavbu zařízení hotelového typu. Proto se roce 1988 v lokalitě jmenované jako Dvorek (Na Dvorku), mezi budovou Památníku a Velkomoravskou ulicí, opět objevili archeologové brněnského Moravského muzea na čele s vedoucím výzkumů ve Starém Městě, Luďkem Galuškou. V této dosud neukončené etapě bylo v podobě více než 150 hrobů zachyceno pokračování kostelního pohřebiště východním směrem, doložena byla existence předvelkomoravského opevnění a sídliště z 8. a 1. poloviny 9. století, zkoumány byly mohutné kamenné základy staveb z 13.–15. století a z téže doby byly odkryty také spodní části hrnčířských pecí i s vypalovanou keramikou. Výzkumy zde stále pokračují, protože tato místa ještě stále nevydala všechna svá tajemství. Mají záchranný charakter, neboť centrální poloha lokality Dvorek v rámci města předurčila tato místa k tomu, aby zde v budoucnu vzniklo nové městské náměstí Starého Města, jehož součástí by se měl stát i nový kostel zasvěcený sv. Duchu. V souvislosti s tím se po létech opět aktualizovala otázka dostavby nejen Památníku a jeho zázemí, ale i depozitářů a archeologického centra. Je proto možné, že v novém tisíciletí přece jen dojde k naplnění idejí z 50. let 20. století, a že časem budou sbírky opět uloženy tam, odkud pocházejí. Historie lokality Na Valách Zdá se, že první člověk, který se zastavil v blízkosti dnešní budovy Památníku Velké Moravy ve Starém Městě Na Valách, byl mladopaleolitický lovec starší doby kamenné (40 000 – 10 000 př. n. l.). Jeho pobyt zde dokládají kamenné čepelky a úštěpy, tedy nástroje a odpad vzniklý při jejich výrobě. V období pozdního paleolitu (10 000 – 8 000 př. n. l.) tady byla pohřbena drobná, asi pětačtyřicetiletá žena, v jejíž blízkosti se našlo ohniště a v něm drobné kamenné nástroje. Jde o doposud jediný a tím i velmi významný antropologický nález pozdněpaleolitického člověka z území České republiky. Potom, asi na konci 5. tisíciletí př. n. l., se Na Valách objevili první zemědělci, nositelé kultury s moravskou malovanou keramikou, kteří se zde na nějakou dobu i usadili. Dokládají to sídlištní jámy s typickou malovanou keramikou i broušené kamenné nástroje, někdy ovšem nacházené v druhotném uložení v zásypu hrobových jam velkomoravských hrobů. Po více než 3 000 let dlouhé mezeře osídlil svažitý terén polohy Na Valách lid lužické kultury lužických popelnicových polí mladší doby bronzové (1 250 – 1 000 př. n. l.). Zůstala však po něm jen hrubá prstovaná keramika, kostěné šídlo a snad i jedno ohniště. A potom, až do 6. století po Kristu, jakoby se dění okolního světa míst na konci východní staroměstské ostrožny úplně vyhnulo. Nicméně pak nastal zlom a Na Valách se objevili staří Slované.

První Slované se ve Starém Městě Na Valách, na pro ně typickém místě na terase nedaleko řeky, poprvé zastavili v průběhu 6. nebo v 1. polovině 7. století, tedy v tzv. časně slovanském období. S velkou pravděpodobností si zde založili malou osadu, byť prokazatelné sídlištní objekty z té doby dosud odkryty nebyly, pokud ovšem netvořily součást starších odkryvů Antonína Zelnitia. Existenci osady tak dokládají zejména roztroušené zlomky typické nezdobené keramiky pražského typu. Naopak přítomnost pohřebiště těchto prvních Slovanů je Na Valách jasně prokazatelná. Dokládá ji pět žárových hrobů objevených na samém severním okraji naleziště v blízkosti někdejšího mlýnského náhonu a zbytky několika dalších hrobů porůznu lokalizovaných v rámci celého pohřebiště. Jednu skupinku z nich tvořily hroby v nádobách, kde zbytky žehu spočívaly v popelnicích umístěných v plytkých jámách, v případě druhé byly zbytky posmrtné hranice jen tak vsypány do zemní jamky a překryty hlínou snad někdy vytvářející malou mohylku.