Šternberský palác na Hradčanském náměstí 15, čp. 57 v Praze 1 patří mezi nejvýznamnější díla světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Čechách. Od roku 1964 je kulturní památkou a od roku 2026 má status národní kulturní památky.

Šternberský palác leží poněkud stranou Hradčanského náměstí, až na samém okraji Jeleního příkopu. Prochází se k němu levým křídlem Arcibiskupského paláce.

Dějiny Na místě dnešního paláce stával renesanční palác Lobkoviců. Bydlel zde např. i nejvyšší hofmistr císaře Rudolfa II. Kryštof starší Popel z Lobkovic. Později patřil rodu Fürstenbergů, poté Schwarzenbergů a v roce 1690 se stal vlastnictvím Šternberků. Hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka přikoupil v roce 1697 sousední Sasko-lauenburský palác a rozhodl se vystavět v těchto místech palác nový. Stavba byla zahájena v roce 1698.

Stavba se protáhla do roku 1707, a i když z původní plány nebyly zcela uskutečněny, stala se jednou z nejvýznamnějších staveb světské architektury nastupujícího vrcholného baroka v Česku.

V roce 1811 palác zakoupila Společnost vlasteneckých přátel umění, která v letech 1835–1842 provedla dostavbu jižního křídla ve stylu pozdního klasicismu podle projektu Jana Novotného. Při této přestavbě vzniklo nové barokní průčelí. V této době (1821 až 1847) byly v paláci umístěny i sbírky Národního muzea. Zde pracovali zakladatelé české vědy (Pavel Josef Šafařík, Karel Bořivoj Presl). Archivář Václav Hanka (považovaný za možného spolutvůrce rukopisů Královédvorského a Zelenohorského) a malíř Antonín Mánes zde v té době i bydleli.

V roce 1871 objekt získal Spolek paní a dívek sv. Anny, který zde zřídil útulek pro mentálně postižené – první svého druhu v Rakousku-Uhersku, podle mecenášky Ernestiny, kněžny z Auerspergu nazvaný Ernestinum. Pod tímto jménem bývá také v literatuře někdy palác uváděn.

V letech 1918–1947 palác užívala Československá armáda. V paláci byla umístěna intendantní vojenská škola, sídlilo zde protektorátní vládní vojsko a po roce 1945 Hradní stráž. Až v roce 1947 se stal majetkem Národní galerie.

V současné době zde sídlí stálá expozice evropského malířství Národní galerie.

Autor stavby Totožnost architekta je dodnes nejasná. Za nejpravděpodobnější je přijímána osoba Giovanniho Battisty Alliprandiho, ale není vyloučena spoluúčast Jana B. Matheye, autora šternberského zámku v Troji. Uvádějí se však jména i dalších možných stavitelů: Domenico Martinelli, C. Fontana, Kryštof Dientzenhofer, Johann Bernhard Fischer z Erlachu či Jan Blažej Santini-Aichel.

Výzdoba Výzdoba interiéru odpovídá významu stavby. Štuky jsou dílem Giuseppe Donata Frisoniho, na malířské výzdobě se podíleli významní umělci té doby: Michael Václav Halwax, Matěj Nettel, Jan Rudolf Bys, Jan Václav Kratochvíl.

náhled

Zahrada Součástí paláce je nevelká obdélná zahrada. Je situována na hraně Jeleního příkopu, od něhož je oddělena nízkou zídkou. Její šířka odpovídá šířce palácového křídla a je protaženo k západu směrem k Loretě. Do zahrady směřuje hlavní (západní) palácové průčelí s půlkruhovým mohutným rizalitem ve střední ose. Z rizalitu v přízemí byl ze saly terreny vstup do zahrady.

Barokní zahrada byla upravena do současné podoby po roce 1947, kdy se palác stal majetkem Národní galerie. Na jejím vzhledu se podíleli zaměstnanci galerie a také, dle ústního podání, vnučka prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, historička umění Anna Masaryková, která v galerii pracovala. V zahradě vysadila několik rododendronů. Mimo několika vzrostlých stromů je zde umístěno dominantní žulové jezírko se sochou čápa v nadživotní velikosti od Jana Laudy. Na ploše zahrady jsou umístěny plastiky umělců 20. století, např. Žena s delfínem od Jana Štursy, sousoší nahé ženy na pláži od Břetislava Bendy a také od Vincence Makovského nebo Josefa Kaplického. Vstup do zahrady vede z nádvoří dvoukřídlými dveřmi průchodem ukončeným dvoukřídlými dveřmi a kovovou mříží, které se otevírají do zahrady. Po obvodu travnaté plochy vede štěrkový chodník. V zahradě jsou umístěny dřevěné stolky se židlemi.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Ravik, Slavomír: Velká kniha o Praze, Regia, Praha, 2000, Kubíček, Alois: Pražské paláce, Poláček, Praha, 1946 Poche, Emanuel; Preiss, Pavel: Pražské paláce, Odeon, Praha, 1977

Související články Ernestinum

Externí odkazy

Šternberský palác – turistické informace a historie objektu Sternbergové, Modrá krev, Česká televize https://web.archive.org/web/20070208133011/http://pragensia.tiscali.cz/art.asp?id=519 [nefunkční]

Kategorie:Národní galerie v Praze Kategorie:Sbírky starého umění v Praze Kategorie:Kulturní památky na Hradčanech (Praha 1) Kategorie:Národní kulturní památky v Praze Kategorie:Paláce na Hradčanech Kategorie:Barokní paláce v Praze Kategorie:Stavby Giovanniho Battisty Alliprandiho Kategorie:Hradčanské náměstí