Jan Kasprowicz (12. prosince 1860 v Szymborze, Polsko – 1. srpna 1926 v Zakopanem) byl polský básník, dramatik, literární kritik a překladatel patřící do hnutí Mladé Polsko.
Biografie Jeden ze zástupců hnutí Mladé Polsko, spjatý s několika hlavními směry soudobé lyriky, především naturalismem, symbolismem a expresionismem. Průkopník v užívání volného verše, předjal i katastrofismus a primitivistické tendence v moderním umění. Byv stavěn na úroveň Adamu Mickiewiczovi, ba dokonce do role "věštce" (wieszcz), považuje se za jednoho z předních básníků v dějinách polské literatury.
Jeho díla, ceněna zejména pro originalitu stylu i tvůrčí nezávislost, vznikala jako plod autorova bolestného životního údělu, provázeného bídou, samotou, rozpadem rodinných vazeb a úsilím o navázání dialogu s Bohem. Odsud také postupné proměny estetických postojů jeho zpočátku rouhačské, později zoufalstvím prosycené tvorby, jejíž finální etapou byla františkánská apoteóza sblížení s přírodou, prostoty a vyrovnání s žitím plným neštěstí. Kasprowicz byl přitom, podle názoru Adama Ważyka, "jedinou religiózní povahou mezi soudobými básníky"; každou existenciální zkušenost svého bouřlivého života odrazil totiž v reflexích, jež jsou hluboko zakořeněny v Bibli a křesťanské tradici. Jiní badatelé věnují pozornost na vývoj vnímání lásky u Kasprowicze: od ničivého erotu po caritas (boží milost).
Významné místo v jeho poezii zaujímalo nadšení pro přírodu rodného Kujavska a později i Vysokých Tater, které rád navštěvoval. Část veršů též vznikla vlivem fascinace kulturou Dálného Východu a řeckou mytologií.
Díla Jako překladatel-samouk ovládal klasickou latinu a řečtinu (Aischylos, Euripides), z moderních jazyků francouzštinu (Bertrand, Rimbaud, Maeterlinck) a angličtinu (Shakespeare, Marlowe, Byron (Childe Haroldova pouť, 1895), Shelley (Epipsychidion, 1888), Keats, Thákur, Swinburne, Coleridge (Píseň o starém námořníkovi), Wilde aj.). Věnoval pozornost i písemnictví italskému (d'Annunzio), nizozemskému (Heijermans), německému (Goethe, Schiller) a norskému (Ibsen).
Z chałupy (1887), Z chalupy Poezje (1889), Poezie Chrystus (1890), Kristus Z chłopskiego zagonu (1891), Ze selského záhonu Świat się kończy (1891), Svět se končí Anima lachrymans i inne nowe poezje (1894), Anima lachrymans a jiné nové básně Miłość (1895), Láska Krzak dzikiej róży w Ciemnych Smreczynach (1898), Keř divokých růží v Temných Smrčinách Ginącemu światu (1901), Jinému světu Salve Regina (1902) Ballada o słoneczniku (1908), Balada o slunečnici Chwile (1911), Chvíle Księga ubogich (1916), Kniha bědných Hymny (1921) Sita Dies Irae v českém překladu vyšlo O bohatýrském koni a hroutícím se domu (přel. Jos. Matouš, Praha 1919) ve slovenském překladu Hymny (přel. Frant. Šubík, Trnava 1949)
Odkazy
Související články Seznam polských spisovatelů
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Úmrtí v roce 1926 Kategorie:Polští básníci Kategorie:Polští dramatici Kategorie:Mladé Polsko Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi Lipské univerzity Kategorie:Překladatelé do polštiny Kategorie:Překladatelé z angličtiny Kategorie:Překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé z latiny Kategorie:Překladatelé z řečtiny Kategorie:Překladatelé z norštiny Kategorie:Překladatelé z nizozemštiny Kategorie:Překladatelé z němčiny Kategorie:Básníci tvořící polsky Kategorie:Úmrtí v Zakopaném Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Varšavské univerzity