Ašský výběžek je označení výběžku českého území, které na úplném západě Čech vybíhá do území Německa. Ašský výběžek je také nazýván Ašsko (). Od roku 1938 do roku 1945 tvořilo tzv. Zemský okres Aš (německy Landkreis Asch) a po 2. světové válce politický okres Aš.Historie správy Sudet (německy)
V Ašském výběžku se nachází nejzápadnější bod Česka jakož i nejzápadnější česká železniční stanice.
K 1. lednu 2010 žilo v Ašském výběžku 17 949 obyvatel,Ročenka města Aše (2010), MÚ Aš 2011 do 1. ledna 2024 jejich počet poklesl přibližně o sedm set, na 17 255.
Geografie náhled|Ašský výběžek Ašský výběžek je geograficky součástí Smrčin, jejichž podcelky, Ašská vrchovina a Hazlovská pahorkatina se ve výběžku rozprostírají. Nejvyšším vrcholem je Háj (757 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Štítarský vrch (717 m) nebo Studánecký vrch (696 m).
Hlavní vodní tok Ašska tvoří Bílý Halštrov, který pramení v Halštrovských horách, mezi Aší a Hazlovem. Dalšími vodními toky jsou Ašský potok, Hazlovský potok, Hranický potok nebo Újezdský potok.
Ašský výběžek zahrnuje katastrální území měst Aše a Hranic, a obcí Hazlov, Krásná a Podhradí. Zaniklá sídla jsou vyznačena v závorkách a kurzívou. Aš Dolní Paseky, Doubrava, Horní Paseky, Kopaniny, Mokřiny, Nebesa, Nový Žďár, Vernéřov Hazlov Lipná, Polná, Skalka, Vlastislav, Výhledy (Otov) Hranice Pastviny, Studánka, Trojmezí Krásná Kamenná, (Ängerlein, Elfhausen, Steingeröl, Štítary, Újezd) Podhradí
Historie Ve 12. století bylo Ašsko součástí Fojtska (Vogtland). Region byl do Českého království plně včleněn teprve v roce 1775, a to po vydání tzv. Temperamentních bodů. Proto na Ašsku neproběhla protireformace, tamní luterské sbory si uchovaly svou autonomii a fungovaly kontinuálně od 16. století až do skončení druhé světové války. Významný rod, který zde působil, byli Zedtwitzové. Po vzniku Československa bylo Ašsko součástí odtrženecké německé provincie Německé Čechy, která byla záhy vojenskou cestou připojena k Československé republice a opětovně začleněna do Čech. Po podepsání Mnichovské dohody bylo toto území až do konce druhé světové války součástí Sudet, a bylo obýváno převážně německým obyvatelstvem. V této době bylo Ašsko velkou a bohatou průmyslovou oblastí. Po skončení války byl Ašský výběžek navrácen Československu a veškeré německé obyvatelstvo bylo odsunuto na německá území. Většina okrajového Ašska se poté ocitla v zakázaném hraničním pásmu, proto byla v celém výběžku zachována nádherná příroda. Následkem toho byla většina textilních či papírenských továren uzavřena, protože tehdejší československá dosidlovací politika nebyla schopna zajistit dostatečné množství pracovních sil.
Současnost Značná spolupráce českých, bavorských a saských měst přispěla k obnově či k vytvoření několika turistických přechodů, z nichž většina sleduje již před válkou existující, dopravní či obchodní cesty, které byly v průběhu komunismu zapomenuty i zničeny. Všechna města a obce ašského výběžku jsou členy česko-německého mikroregionu Přátelé v srdci Evropy a sdružení Ašsko.
Hraniční přechody Do vstupu Česka do Schengenského prostoru existovaly v Ašském výběžku tyto hraniční přechody s Německem:
Dopravní Aš – Selb Doubrava – Bad Elster Hranice – Ebmath Hranice – Bad Elster
Turistické Kromě níže uvedených hraničních přechodů existovala další místa, kde bylo možné přejít po cestách či tzv. „signálkách“ do sousedních německých vesnic, která jsou téměř na státních hranicích (například Gürth, Sigmundsgrün nebo Schönberg). Horní Paseky – Bad Brambach Krásná – Neuhausen Trojmezí – Prex
Pamětihodnosti V Ašském regionu se nenachází velké množství památek. Většina z těch, které přežily druhou světovou válku byly zničeny během komunismu, ať už z důvodu vandalismu a rozkrádání, či nedostatkem péče ze strany státu.
Hrady a zámky hrad Neuberg v Podhradí patří k nejstarším památkám na Ašsku. Byl postaven na počátku 13. století. ruiny zámku v Podhradí zámek Doubrava ruiny zámku v Kopaninách zámek Hazlov
Zaniklé hrady a zámky tvrz a 4 zámky v Aši zámek Smrčina (Sorg) tvrz v Dolních Pasekách
Ostatní památky katolický kostel sv. Mikuláše v Aši evangelický kostel Dobrého pastýře v Podhradí katolický kostel sv. Karla Boromejského v Mokřinách evangelický kostel v Mokřinách katolický kostel Nejsvětějšího srdce Páně v Kopaninách katolický kostel Navštívení Panny Marie v Hranicích evangelický kostel v Hranicích katolická kaple Panny Marie v Nebesích katolický kostel Povýšení sv. Kříže v Hazlově hřbitovní kostel sv. Jiří v Hazlově evangelický kostel v Hazlově pravoslavná kaple sv. Huberta a sv. Jiří v Horních Pasekách
Německé názvy měst a obcí Všechna města, obce i vesnice na Ašsku byla po druhé světové válce přejmenována. Jediný název který přežil patří městu Aši, i když už v počeštěném tvaru. Zde je seznam německých exonym pro obce v Ašském výběžku: Aš – Asch Dolní Paseky – Niederreuth Doubrava – Grün Hazlov – Haslau Horní Paseky – Oberreuth Hranice – Rossbach (Rossbach bei Asch) Kamenná – Steinpöhl Kopaniny – Krugsreuth Krásná – Schönbach Lipná – Lindau Mokřiny – Nassengrub Nebesa – Himmelreuth, Himmelreich Nový Žďár – Neuenbrand Otov – Ottengrün Pastviny – Friedersreuth Podhradí – Neuberg Polná – Hirschfeld Skalka – Rommersreuth Studánka – Thonbrunn Štítary – Schildern Trojmezí – Gottmannsgrün Újezd – Mähring Verneřov – Wernersreuth Vlastislav – Seichenreuth Výhledy – Steingrün
Odkazy
Reference
Literatura Města a městečka západočeského kraje, Jan Pelant (1988) Aš v zrcadle času, Kolektiv autorů, vydal MěÚ Aš, (2005) Obce Ašska v proměnách času, Kolektiv autorů, vydal Domovský spolek okresu Aš, Muzeum Aš (2008) Publikace "Podhradí", vydal Obecní úřad Podhradí
Související články Přátelé v srdci Evropy Sdružení Ašsko Správní obvod obce s rozšířenou působností Aš
Externí odkazy
http://www.turistika.cz/oblasti/detail/assko-chebsko Rozbor Ašského výběžku na státních hranicích a v pohraničí
Kategorie:Čechy Kategorie:Výběžky Česka Kategorie:Geografie okresu Cheb