Therese Johaugová, nepřechýleně Therese Johaug (* 25. června 1988 Røros) je norská bývalá běžkyně na lyžích. Je čtrnáctinásobnou mistryní světa (z toho 10× v individuálních závodech) a čtyřnásobnou olympijskou vítězkou. Vyhovovaly jí náročné tratě – už od svých dvaceti let dosahovala skvělých výsledků ve stoupání na Alpe Cermis v Tour de Ski (tento závod vyhrála 9× z 10 účastí) a v závodě na Holmenkollenu (pětinásobná vítězka – 2. nejlepší v historii za Marit Bjørgenovou). Je rekordmankou v počtu vítězství v distančních závodech Světového poháru (76×). Svou první medaili na Mistrovství světa vybojovala v osmnácti letech na klasické třicítce. Její slabší stránkou byly sprinty. Od října 2016 do dubna 2018 nesměla závodit kvůli dopingovému nálezu při mimosoutěžním odběru na soustředění v Itálii. Sezóny 2022/23 a 2023/24 vynechala, protože se jí 17. května 2023 narodila dcera Kristin.
Sportovní kariéra Světového poháru v běhu na lyžích dospělých se poprvé zúčastnila už ve svých osmnácti letech jako studentka lyžařské akademie střední školy v Tynsetu. Měsíc po svém pohárovém debutu se zúčastnila Mistrovství světa v klasickém lyžování 2007 v Sapporu. Zde se stala velkým překvapením závodu v běhu na 30 km klasicky, neboť se dlouho držela ve vedoucí trojici se suverénkou sapporského šampionátu Kuitunenovou a krajankou Steiraovou a dojela si pro bronzovou medaili. Od přestupu z juniorské kategorie mezi dospělé do roku 2009 měla Therese, jak je v norském lyžování obvyklé, osobního mentora pro tvorbu tréninkových programů, konzultace a jednání se sponzory, jímž byla bývalá olympionička Maj Helen Nymoen z obce Os.
Sezóna 2010/11 se jí výsledkově velmi vydařila, přestože ještě před jejím začátkem se ocitla v ohrožení. V říjnu 2010 ji při tréninku na kolečkových lyžích v Trondheimu srazilo auto. Utrpěla odřeniny a naražený loket. V celkovém pořadí Světového poháru se každým rokem zlepšovala – v roce 2011 skončila čtvrtá, pak třetí, další rok druhá a v roce 2014 seriálu dominovala. A to i díky vítězství v etapové Tour de Ski. Celkové vítězství ve Světovém poháru zopakovala o dva roky později, kdy zvítězila v 17 závodech sezóny a vyrovnala tak rekordní výkon Marit Björgenové, která dosáhla stejného počtu vítězství v ročníku 2011/12.
V říjnu 2016 se v médiích objevila informace o pozitivním dopingovém nálezu ve vzorku z letní přípravy v Itálii. Ten měl obsahovat stopy steroidu clostebol a do těla Johaugové se údajně dostal z přípravku trofodermin, který dostala od týmového lékaře na ošetření popraskaných rtů.Běžkyně na lyžích Johaugová měla v přípravě dopingový nález Podle vyšetřovatelů činila koncentrace clostebolu v jejím vzorku 13 nanogramů na mililitr. V minulosti byl za užití clostebolu potrestán na 15 měsíců cyklista Stefano Agostini, koncentrace steroidu přitom byla v jeho případě přibližně poloviční. V únoru 2017 Norská sportovní federace rozhodla o jejím potrestání na 13 měsíců se zpětnou platností od 18. října 2016. Délka trestu na spodní hranici byla zvolena kvůli tomu, že nebylo prokázáno vědomé požití zakázaných látek. S tímto výkladem projevila nesouhlas Mezinárodní lyžařská federace (FIS), která se proti výši trestu odvolala ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu (CAS) v Lausanne. Sportovní arbitráž odvolání Mezinárodní lyžařské federace vyhověla a stanovila trest na 18 měsíců se zdůvodněním, že Johaugová vlastní chybou nezkontrolovala obal přípravku, na kterém byla zakázaná látka uvedena jako jedna ze složek a rovněž zřetelné dopingové varování. Původní třináctiměsíční distanc by ji vypršel v listopadu 2017, před začátkem olympijské sezony, zvýšení trestu pro Johaugovou znamenalo, že se nemohla zúčastnit ZOH v Pchjončchangu.
Po odpykání trestu za doping ovládla hned první distanční závod Světového poháru ve finské Ruce. Vrcholem sezóny pro ní bylo Mistrovství světa v Seefeldu, na němž získala tři zlaté medaile z individuálních závodů a v historických tabulkách MS se s 10 zlatými medailemi zařadila za Marit Björgenovou (18) a Rusky Jelenu Vjalbeovou (14) a Larisu Lazutinovou (11). Na šampionátu nezvítězila pouze ve štafetě, když na posledním úseku neuspěla ve finiši proti Nilssonové, která zajistila Švédkám nečekaný triumf. Ve Světovém poháru 2018/19 vyhrála 10 z jedenácti distančních závodů do kterých nastoupila (kvůli přípravě na šampionát vynechala Tour de Ski). Jedinou její přemožitelkou se stala Stina Nilssonová, která uspěla na klasické desítce s hromadným startem v Québecu ve finiši o dvě desetiny sekundy.
V sezóně 2019/20 překonala rekord v počtu vítězství v závodech Světového poháru – vyhrála všechny 3 etapové závody sezóny a k tomu 17 jednotlivých závodů. V distančních závodech tak našla přemožitelky jen ve třech z dvaceti závodů, ve kterých startovala: ve stíhacím závodě na 10 km klasicky v Toblachu ji porazila Ingvild Flugstad Östbergová, v závodě na 10 km klasicky s hromadným startem ve Val di Fiemme dojela čtvrtá za Astrid Uhrenholdt Jacobsenovou, Ebbou Andersonovou a Katharinou Hennigovou a v posledním závodě sezóny (6 závodů v Kanadě a USA bylo odvoláno kvůli pandemii covidu-19) na 30 km volně s hromadným startem v Oslo na lyžařském festivalu Holmenkollen ji v závěrečném sprinterském souboji porazila dvacetiletá Frida Karlssonová poté, co v posledních zhruba sedmi kilometrech zlikvidovala padesátisekundový náskok Johaugové. Johaugová se musela na Holmenkollenu obejít bez podpory domácích fanoušků, kteří měli kvůli obavám z šíření koronaviru na stadion zakázaný přístup. V předcházejícím distančním závodě na 10 km klasicky v Lahti si připsala 63. výhru kariéry a osamostatnila se na prvním místě historického pořadí vítězek v distančních závodech Světového poháru před Marit Björgenovou. Celkově si připsala své třetí vítězství ve Světovém poháru a v historickém pořadí se dotáhla na pátou Marjo Matikainenovou (4 vítězství mají Bente Skariová, Marit Björgenová a Justyna Kowalczyková, rekordmankou je s 5 tituly Jelena Välbeová).
Sezónu 2020/21 zahájila stejně jako tu předchozí, vítězstvím na Ruka Triple, kde triumfovala v obou distančních závodech. Poté celá norská reprezentace kvůli špatné epidemiologické situaci v Evropě vynechala závody v Davosu a v Drážďanech i Tour de Ski. Ve světovém poháru tak znovu startovala na skiatlonu v Lahti až po téměř dvouměsíční pauze a potřetí v sezóně zvítězila. Poslední dva závody před mistrovstvím světa však její vítěznou sérii přerušily – ve Falunu ji nejprve v běhu na 10 km volně porazila Jessie Digginsová (pro Johaugovou šlo o první porážku na distanční trati volnou technikou poprvé od závodu 11. března 2016 v Canmore, kde byla šestá) a v běhu na 10 km klasicky s hromadným startem ji ve finiši předstihly Linn Svahnová a Julija Stupaková (bylo to její druhé nejhorší umístění v distančním závodě od návratu po dopingovém trestu). Naděje soupeřek, že by ji mohly porazit i na šampionátu, však v Oberstdorfu zhatila suverénními výkony a ziskem 4 zlatých medailí – ve skiatlonu (nezastavil ji ani pád po srážce s Fridou Karlssonovou), v běhu na 10 km volně (vyhrála s náskokem 54 sekund, což byl největší náskok v závodech žen na této trati na MS od roku 1962, kdy Alevtina Kolchinová na 10 km klasicky na MS v Zakopaném vyhrála o minutu a 11 vteřin), ve štafetě (na svém třetím úseku získala rozhodující náskok před ruskou štafetou) a v běhu na 30 km klasicky (zvítězila o 2:34 minuty před krajankou Heidi Wengovou). Čtrnáctým titulem mistryně světa se vyrovnala Jeleně Vjalbeové na druhém místě historického pořadí. Posledních dvou závodů SP v Engadinu se nezúčastnila kvůli zánětu v zápěstí.
Na ZOH 2022 v Pekingu získala tři individuální zlaté medaile: nejprve ve skiatlonu, poté v běhu na 10 km klasicky a nakonec v běhu na 30 km v posledním závodě her. Po olympiádě ukončila kariéru, v roce 2023 se stala matkou.
V sezóně 2024/25 se vrátila, jejím cílem bylo zlato v závodě na 50 km na Mistrovství světa 2025, které se konalo na domácí půdě v Trondheimu. Zapsala by se tak do historie jako první mistryně světa na 50 km. Neuspěla, získala bronz, zlato vybojovala Švédka Frida Karlssonová. Malé satisfakce se Johaugová dočkala o dva týdny později, na 50 km ve finále Světového poháru v Lahti, kde drtila všechny a zvítězila s rozdílem jedné minuty. Svůj poslední závod Světového poháru absolvovala 23. března 2025. Po sezóně zvažovala myšlenku pokračovat ve své kariéře až do olympijských her v roce 2026. V pondělí 26. května 2025 oznámila, že se nezúčastní ZOH 2026 v Itálii, kde se mohla stát první olympijskou vítězkou v běhu na 50 km.
Výsledky
Výsledky ve Světovém poháru Sezóna Věk Sezónní výsledkyVýsledky na Ski TourCelkověDistance SprintyNordicOpening Tour deSki SkiTour WCFinalSki TourKanada 2006/07 18 44. 23. — — 2007/08 19 18. 15. 47. 4. 21. 2008/09 20 8. 7. 89. 6. 2. 2009/10 21 17. 14. 61. DNF 7. 2010/11 22 4. 3. 70. 10. 2. 3. 2011/12 23 3. 3. 38. 2. 3. 4. 2012/13 24 2. 2. 39. 4. 2. 2. 2013/14 25 1. 1. 32. 3. 1. 1. 2014/15 26 2. 2. 39. 2. 2. 2015/16 27 1. 1. 16. 1. 1. 1. 2016/17 28 zákaz činnosti kvůli dopingu 2017/18 29 2018/19 30 3. 1. 72. 1. — 2. 2019/20 31 1. 1. 17. 1. 1. 1. 2020/21 32 9. 5. 87. 1. — 2021/22 33 5. 1. — — 2022/23 34 mateřská dovolená 2023/24 35 2024/25 36 1.
Výsledky na OH Rok Věk 10 km 15 km skiatlon 30 km hromadný start sprint 4 × 5 km štafeta sprint dvojic 2010 21 — 6. 7. — 1. — 2014 25 3. 4. 2. — 5. — 2018 29 zákaz činnosti kvůli dopingu2022331.1.1.—5.—
Výsledky na MS Rok Věk 10 km 15 km skiatlon 30 km hromadný start sprint 4 × 5 km štafeta sprint dvojic 2007 18 — — 3. — — — 2009 20 10. 6. 4. — 4. — 2011 22 4. 3. 1. — 1. — 2013 24 1. 2. 3. — 1. — 2015 26 27. 1. 1. — 1. — 2017 28 zákaz činnosti kvůli dopingu 2019 30 1. 1. 1. — 2. — 2021 32 1. 1. 1. — 1. — 2025 36 2. 2. 3. — 2. —
Výsledky na MSJ Mistrovství světa juniorů 2007 (Tarvisio) – 3. místo ve stíhacím závodě, 4. místo v běhu na 5 km klasicky Mistrovství světa juniorů 2008 (Val Venostas) – trojnásobná mistryně světa – běh na 5 km klasicky, běh na 10 km volně, štafeta
Osobní V současnosti žije v Oslo, ale vyrůstala v Dalsbygdě, která je součástí obce Os na východě středního Norska. Její rodiče Torvall a Gro Johaugovi mají v Dalsbygdě farmu. Therese má tři sourozence – staršího bratra Joakima, mladšího bratra Karsteina, který rovněž závodí v běhu na lyžích, a mladší sestru Veroniku.
V roce 2008 natočila s kolegyněmi z norské reprezentace Kristin Størmer Steira a Ingrid Aunet Tyldum videoklip nazvaný "Skippagurra-girls", v němž představovaly ruské prostitutky. Poté, co bylo video zveřejněno na internetovém serveru YouTube, kritikové označili tento počin za urážku ruských žen. Protagonistky klipu se bránily s tím, že se jednalo o nevinný žert. Ostatní kolegyně z norské reprezentace je podpořily a zazpívaly s nimi píseň z klipu na konferenci norské lyžařské federace v Beitostølenu.
V červenci 2011 vystoupila na Mont Blanc, přestože předtím kvůli strachu z výšek žádné horské túry nepodnikala. Dokonce se vyhýbala vlekům, lanovkám či výtahům v hotelech. Výstup na nejvyšší horu Evropy byl součástí psychologické terapie, kterou by měla bariéru strachu překonat.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Norské olympijské vítězky v běhu na lyžích Kategorie:Norští bronzoví olympijští medailisté Kategorie:Norští stříbrní olympijští medailisté Kategorie:Narození v roce 1988 Kategorie:Narození 25. června Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Ženy Kategorie:Dopingové případy v klasickém lyžování Kategorie:Stříbrní olympijští medailisté v běhu na lyžích Kategorie:Bronzoví olympijští medailisté v běhu na lyžích Kategorie:Mistryně světa v běhu na lyžích Kategorie:Vítězky Světového poháru v běhu na lyžích Kategorie:Vítězky Tour de Ski Kategorie:Narození v Rørosu Kategorie:Juniorské mistryně světa v běhu na lyžích