Josef Myslivec (7. července 1907 Praha – 20. listopadu 1971 tamtéž) byl český právník, historik umění, byzantolog a překladatel, v 50. letech politický vězeň, syn advokáta a politika Josefa Myslivce, otec Michaely Freiové.
Život Narodil se v rodině říšského poslance JUDr. Josefa Myslivce a jeho manželky Boženy, rozené Staňkovské. V roce 1930 úspěšně ukončil studia na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kromě toho však studoval také dějiny umění a zajímal se zejména o byzantské umění; zde ho silně ovlivnil N. L. Okuněv, který jej také uvedl do pražského Archeologického institutu N. P. Kondakova. Myslivec publikoval v časopise Byzantinoslavica a v ročence Kondakovova institutu Seminarium Kondakovianum. Roku 1934 obhájil rigorózní práci Sv. Jiří ve východokřesťanském umění. Od roku 1937 spolupracoval na Ottově slovníku naučném nové doby.
V letech 1945–1948 byl jedním z redaktorů časopisu Vyšehrad; spolupracoval s Josefem Zvěřinou či Bedřichem Fučíkem. Roku 1947 vydal dvě knihy věnované východnímu křesťanskému umění: Ikona a Dvě studie z dějin byzantského umění. Po roce 1948 se živil jako překladatel a pod pseudonymem Martin Šíma vydal několik překladů z ruštiny (Leskov, Čechov aj.).
V r. 1952 byl zatčen; r. 1953 byl v jednom z procesů s katolickými intelektuály odsouzen na 10 let vězení a jako vězeň pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a Příbramsku a ve valdické věznici. Roku 1960 byl propuštěn na amnestii a pracoval jako skladník, později mohl externě spolupracovat s Ústavem dějin umění ČSAV, pro který mj. sestavil katalog ikon ze sbírek bývalého Kondakovova institutu (1968, publikován až r. 1999). V letech 1968–1970 přispíval do časopisů Via a Katolické noviny, zejména na liturgická témata. Účastnil se překladu mešního řádu do češtiny. Patřil také ke spolupracovníkům Jiřího Reinsberga při zavádění liturgických reforem v Týnském chrámu a v kostele sv. Havla, podílel se mj. na edici Svatohavelského zpěvníku. Pod pseudonymem Pavel Strachota připravil výbor z patristických textů, vydaný r. 1970 v exilové Křesťanské akademii pod titulem Hlasy Otců.
Podle svědectví rodiny je autorem tří krátkých textů, které ve sbírce Hlasy Otců otiskl pod pseudonymem Kartuziánský anonym z XV století.
Je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.
Dílo (výběr) Liturgické hymny jako náměty ruských ikon, in: Byzantinoslavica 3, 1931, str. 462–497 Ikonografie Akathistu Panny Marie, in: Seminarium Kondakovianum 5, 1932, str. 97–130 České Madony gotické byzantských typů, in: Památky archeologické 40, 1937, str. 1–24 Italořecké ikony, in: Dílo 32, 1941-42, str. 53–56. Umění byzantské církve jako projev jejího duchovního života, in: Apoštolát sv. Cyrilla a Methoda pod ochranou blahoslavené Panny Marie 33, 1946, str. 24–26, 63–65, 101–103, 178–181 Ikona. Praha, Vyšehrad, 1947 Une contribution à l'étude de genre dans l'art byzantin, in: Byzantinoslavica 9, 1947-48, str. 324–341 Přijď, radosti věčná. Modlitby křesťanského Východu (překlad a vydání J. M.), Praha, Vyšehrad, 1948 Ruské ikony , Praha, Spolek výtvarných umělců Mánes, 1948 Dvě studie z dějin byzantského umění. Praha, Universum, 1948 (Práce) O řeckém církevním roce, in: kolektiv autorů, Tváří k východu. Příspěvky k poznání křesťanského východu, Brno, Nakladatelství brněnské tiskárny, 1948, str. 7–20 Několik slov o řeckoslovanských liturgických knihách, tamtéž, str. 21–27 Výtvarné umění řecké církve, tamtéž, str. 63–65, 101–103, 178–181 Duchovní Mystéria na Východ, tamtéž, str. 33–40 Myslivec, Josef (přel.): "Metropolity Ilariona `Pochvala sv. Vladimíra`", tamtéž, str. 99–105 Myslivec, Josef: „Počátky didaktických námětů ve starém ruském malířství“, in: Cestami umění. Praha, Melantrich, 1949 Myslivec, Josef: "Česká gotika a Byzanc", in: Umění 18, 1970, str. 333–351 Křesťanský východ a my, in: J. Myslivec, Křesťanský východ a my – V. Tkadlčík, Velehradská cesta k odloučeným bratřím, Praha, ČKCh 1970, str. 7–40 Hlasy Otců. Liturgický rok s osobnostmi církevních dějin (pod pseudonymem Pavel Strachota), Řím 1970, Kostelní Vydří 2005 Sakrální prostory na Karlštejně. Příspěvek k problematice jejich programu, (autoři Zdeněk Bouše a Josef Myslivec), in: Umění 19, 1971, str. 280–295 Řeholní život v Čechách a na Moravě v době předhusitské, samizdat Catalogue of Icons from the Collection of the former N. P. Kondakov Institute in Prague (vyd. H. Hlaváčková), Praha 1999 (Fontes Historiae Artium VII)
Odkazy
Literatura Hlaváčková, Hana: "Josef Myslivec 1907–1971: Nekrolog", in: Byzantinoslavica 32, 1972, č. 4, str. 256–264 Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 964-965, Academia Praha 2016,
Otýpková, Petra: "Katolický aktivista a politický vězeň dr. Josef Myslivec. Pokus o analýzu zatčení a vyšetřování", in: Studia theologica 12, 2010, č. 1, str. 63–71 Otýpková, Petra: "Dr. Josef Myslivec (1907–1977) a křesťanský Východ: Jak přispěl k jeho poznání?", in: Theologos – Theological Revue 19, 2017, č. 1, str. 193–214
Reference
Externí odkazy
iEncyklopedie.cz: heslo Myslivec, Josef Národní muzeum
Kategorie:Čeští historikové umění Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Narození v roce 1907 Kategorie:Úmrtí v roce 1971 Kategorie:Muži Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z ruštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Narození 7. července Kategorie:Úmrtí 20. listopadu Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v Praze