Bitva o Westerplatte byla první bitvou v rámci německé invaze do Polska a je považována za úvodní střetnutí druhé světové války.
Westerplatte je polský poloostrov vybíhající z pevniny do Baltského moře. V jeho těsném sousedství se nachází město Gdaňsk. Na poloostrově během dvacátých let 20. století postavili Poláci překladiště, které později chránila jejich vojenská jednotka. Útokem na ni 1. září 1939 začaly boje druhé světové války. Ač Němci měli převahu, a to jak počtem vojáků, tak materiální, dokázali jim polští obránci úspěšně vzdorovat po celých sedm dní, než byli donuceni kapitulovat. Na památku těchto obránců, kteří jsou v Polsku ceněni pro svou chrabrost, byl roku 1966 na Westerplatte vybudován pomník. U něj si vysocí političtí představitelé pravidelně připomínají začátek, ale i konec bojů druhé světové války v Evropě.
Lokalita Westerplatte je písčitý poloostrov u polského města Gdaňsk vybíhající do Baltského moře. Nachází se severně od ústí Mrtvé Visly do moře.
Historie Vznikl v polovině 18. století, kdy tato část pevniny vystoupila nad vodní hladinu. Před rokem 1914 se na něm nacházely pláže a pobřežní pevnost obrácená do moře. Oblast města Gdaňsk a jeho okolí patřila do takzvaného Pomořanského koridoru, který odděloval Východní Prusko od zbytku Německa. Na délku měl koridor asi 150 kilometrů a v nejužším místě byl široký 50 kilometrů. Pro Polsko představoval jediné spojení s mořem. Z pohledu Němců naopak tvořil klín rozdělující celistvost Říše.
Město Gdaňsk bylo hanzovní s většinou německého obyvatelstva. Z jeho přístavu již ve středověku vyplouvaly lodě s polským zbožím. Na začátku 20. století, po první světové válce, se podle Versailleské smlouvy měl Gdaňsk stát součástí Polska. Ovšem na přání Německa vzniklo z Gdaňsku a jeho okolí Svobodné město s vlastní vládou, měnou i vlajkou. Dozor nad ním vykonával zvláštní komisař Společnosti národů, jímž se stal Carl Jacob Burckhardt.Valenta, Vašák, s. 30. Využívat tak přístav ve městě mohli jak Němci, tak také Poláci. Ti navíc museli zbourat starou pevnost na Westerplatte, naopak mohli mít v Gdaňsku vlastní poštu a na Westerplatte si směli vybudovat překladiště vojenského materiálu. Městský senát ovšem Polákům postupně znepříjemňoval postavení ve městě do té míry, že Polsko roku 1924 zahájilo stavbu vlastního námořního přístavu ve Gdyni. Po jeho dokončení se pro vykládání vojenského materiálu již gdaňské přístaviště nevyužívalo.Valenta, Vašák, s. 7. Od roku 1925 ale mohli mít Poláci na Westerplatte pro ochranu překládaných vojenských materiálů ochranný oddíl čítající 88 mužů. Nesměli ale mít žádnou těžkou výzbroj a zapovězenu rovněž měli výstavbu opevnění. Gdaňské úřady mohly dodržování tohoto nařízení kontrolovat.
Popis poloostrova náhled|Schéma poloostrova během bitvy Poloostrov Westerplatte má tvar oválu ve směru západ–východ. Ze severu a východu jej omývají vody Baltského moře, po západní a jižní straně Mrtvá Visla využívaná též jako přístavní kanál. Za ním jižně se nachází Nový přístav. Jediné spojení Westerplatte s pevninou je zajištěno úzkou šíjí v jihovýchodní části poloostrova. Tudy sem vedla železniční trať a silnice.Wańkowicz, s. 56–57.
V centrální části poloostrova se nacházela kasárna spolu s dalšími objekty obránců Westerplatte. Kolem těchto objektů stálo přibližně v kruhu pět strážních bunkrů označovaných čísly 1 až 5. Z dalších vojenských staveb se na ostrově nacházelo sedm menších pevnůstek. Jednou z nich byl i „Prám“ nacházející se jihovýchodně od zmíněných v kruhu vybudovaných bunkrů. Na severovýchodní straně poloostrova se nacházela železniční stanice, nicméně železniční koleje byly vedeny po celé východní i severní straně až k západnímu okraji Westerplatte.
Bitva Před válkou Ač nesměli Poláci ostrov opevňovat, přesto tajně vyztužili stěny některých zdejších budov.Zaloga, s. 39. Upravovalo se také okolí budov na poloostrově. Všechny tyto činnosti ale mohly být prováděny pouze v noci, aby Němci nic nepoznali. Přes den musel být vždy klid.
Navíc se povedlo tajně posílit i jednotku polských obránců. Na Westerplatte totiž vedle vojáků pracovalo ještě asi třicet civilních zaměstnanců. Tvořili je především technici a řemeslníci. Na neděli však někteří vojáci dostávali propustku a mohli vyrazit do Gdyně. Dovážel je tam malý parník polského válečného námořnictva. Ráno vyrážel plný z Westerplatte a večer se vracel nazpět. Příslušník gdaňské policie vždy ráno ze břehu spočítal počet osob, které do lodě nasedly a stejný počet osob se pak musel navečer opět navrátit. Ve skutečnosti ale ranním spojem z Westerplatte necestovali vojáci, nýbrž civilní zaměstnanci oblečení do vojenských stejnokrojů a v příručním kufříku si vezli svůj civilní oděv. Když parník dorazil do Gdyně, převlékli se civilisté do běžného denního oblečení a odešli domů. Večer pak loďkou cestovali na Westerplatte noví vojáci. Následující den se civilní zaměstnanci dopravili na poloostrov přes Gdaňsk místní tramvají.Valenta, Vašák, s. 9.
25. srpna náhled|vlevo|Loď Schleswig-Holstein Během noci z 24. na 25. srpna 1939 se na otevřeném Baltském moři setkaly dvě německé vojenské lodě. Jednou byla bitevní loď Schleswig-Holstein a druhou vojenská dopravní loď. Ta v podpalubí převážela ozbrojené vojáky. Když byly lodě v těsné blízkosti, natáhli mezi nimi námořníci můstek a vojáci po něm přešli z dopravní lodě na bitevní, na které se opětovně schovali do jejích útrob. Následně loď Schleswig-Holstein zamířila do Gdaňsku.Valenta, Vašák, s. 26. Tam doplula 25. srpna. Když se blížila k přístavišti, vyjely jí naproti dva remorkéry, a sice Danzig a Albert Forster, které ji následně podél Westerplatte zavedly hlouběji do přístavu.Valenta, Vašák, s. 27. Podle zpráv berlínského i gdaňského tisku a rozhlasu připlula německá loď proto, aby se její námořníci (kadeti) na zdejším hřbitově poklonili svým předchůdcům z křižníku SMS Magdeburg, kteří zde byli pohřbení, a na jejich hroby položili květiny.
Večer ten den přetáhly loď Schleswig-Holstein remorkéry do těsné blízkosti Westerplatte. Zakotvily od něj ve vzdálenosti asi 200 metrů v místě, kde nikdy předtím žádná loď nekotvila a pouze tudy proplouvaly hlouběji do vnitrozemí.Valenta, Vašák, s. 31. Následujícího dne (26. srpna) totiž plánoval Adolf Hitler zahájit válku s Polskem.Zaloga, s. 10. Asi ve 20.30, když už byla úplná tma, spustili námořníci z německé lodi na hladinu několik člunů, na něž z podpalubí nasedali ukrytí vojáci. V tichosti se pak přeplouvali k poloostrovu, kde čekali na své spolubojovníky.
Protože však 25. srpna poskytlo Spojené království Polsku v případě jeho napadení Německem písemné zárukyZaloga, s. 11. a vojenskou pomoc, Hitler svůj původní úmysl přehodnotil a rozhodl se nezaútočit. Po 21. hodině tak radisté na lodi Schleswig-Holstein přijali telegrafickou depeši odvolávající připravovanou akci. Vojáci, kteří se tou dobou již nacházeli na pobřeží Westerplatte, tak opětovně nasedli na čluny a přeplavili se zpět na loď. Následně němečtí vojenští velitelé narychlo vymýšleli program, jenž by zdůvodňoval setrvávání válečné lodě v tomto prostoru.Valenta, Vašák, s. 32.
26.–31. srpna Během následujících dnů se na kotvící lodi konaly exkurze pro veřejnost a školní mládež. Sice tedy Němci 25. srpna nakonec Polsko nenapadli, ale jejich vojenští velitelé upozorňovali Adolfa Hitlera, že je nutné vbrzku skutečně zaútočit, aby Němci nepřišli o moment překvapení. Poslední srpnový den se tedy Hitler rozhodl, že ráno následujícího dne na Polsko zaútočí.
Tou dobou, na konci srpna, měla německá armáda v okolí Gdaňsku dislokovánu Skupinu armád Sever, které velel generálplukovník Fedor von Bock.Zaloga, s. 35. Tvořila ji 3. a 4. armáda. První z nich velel generál dělostřelectva Georg von Küchler a nacházela se ve Východním Prusku. Druhá pod vedením generála dělostřelectva Günthera von Kluge vyčkávala na německo-polských hranicích západně od Gdaňsku. Podle německých plánů se měly po zahájení útoku tyto dvě armády spojit a rozdělit tak horizontálně polské území na dvě části, a sice oblasti kolem města Gdyně oddělit od zbytku Polska. Spojené armády pak měly postupovat směrem na Varšavu.
Podle plánů Generálního štábu polské armádyValenta, Vašák, s. 8. se měla westerplattská jednotka v případě napadení bránit šest hodin.Valenta, Vašák, s. 89. Poté ji měl podpořit armádní sbor od Grudziądze.Valenta, Vašák, s. 90. Poslední srpnový den se ale tato lhůta protáhla na dvojnásobek, tedy na dvanáct hodin. Navíc obránci Westerplatte netušili, že se armádní sbor, jenž jim měl v případné obraně pomoci, z rozkazu vrchního velitele maršála Edwarda Śmigły-Rydze stáhl hlouběji do vnitrozemí.
Poláci na Westerplatte byli na přelomu srpna a září vyzbrojeni 35 těžkými kulomety, šesti lehkými kulomety, čtyřmi minomety ráže 81 milimetrů, 160 puškami, jedním pěchotním dělem ráže 75 milimetrů, dvěma protitankovými kanóny ráže 37 milimetrů, střelivem a ručními granáty.Hrbek, s. 50.
1. září náhled|Loď Schleswig-Holstein ostřeluje Westerplatte V pátek 1. září 1939 ve 4.45 ránoValenta, Vašák, s. 94. začala děla lodi Schleswig-Holstein,Zaloga, s. 39. jíž velel námořní kapitán Gustav Kleikamp, bez vyhlášení válkyHrbek, s. 48. ostřelovat polské skladiště na Westerplatte. To bránilo 189 mužů, jimž velel Henryk Sucharski a jeho zástupcem byl Franciszek Dąbrowski.Valenta, Vašák, s. 97. Útok německé lodi je považován za začátek druhé světové války, ačkoli na město Wieluń začaly padat bomby již ve 4.40 hodin.
Ostřelování z lodi trvalo sedm minut, během nichž na poloostrov dopadlo 67 střel. Po útoku se rozprostřelo ticho. Následně na skladiště zaútočily jednotky gdaňských SS, které dosud vyčkávaly na břehu podél přístavního kanálu. Obráncům Westerplatte se je ale podařilo odrazit.
V další fázi začali cesty spojující jednotlivé objekty na Westerplatte ostřelovat němečtí kulometčíci nacházející se v hnízdech v nejvrchnějších patrech vysokých domů na protějším břehu kanálu Mrtvé Visly.Valenta, Vašák, s. 100. Proti těmto ostřelovačům se obránci úspěšně bránili střelbou z 75mm pěchotního děla.Valenta, Vašák, s. 101. Kolem osmé hodiny ranní následovalo několikaminutové ostřelování poloostrova z lodi Schleswig-Holstein,Valenta, Vašák, s. 102. během něhož se Němcům podařilo vyřadit z provozu polské pěchotní dělo.Valenta, Vašák, s. 103.
Pak útočníci plánovali polskou posádku přemoci útokem přes oblast nazývanou Prám.Valenta, Vašák, s. 115. Nacházela se v jihovýchodních částech poloostrova. Útočníky kryla palba z lodi Schleswig-Holstein. I tento atak však obránci za pomoci střelby z minometů dokázali odrazit. Blížilo se poledne 1. záříValenta, Vašák, s. 119. a Němci v tu dobu již útočili také na města Gdyně a Oksywie.Valenta, Vašák, s. 120. Ač se Němci i nadále snažili, první den války se jim Westerplatte dobýt nepodařilo.Valenta, Vašák, s. 133.
Během nastalé noci navíc dva polští vojáci záměrně poškodili trať, která na poloostrov z vnitrozemí vedla. Obránci se totiž obávali, že by po ní mohli Němci poslat obrněný vlak, který by mohl těžce poškodit polské objekty. Útočníci o přerušení tratě nevěděli, neboť místo Poláci zamaskovali.Valenta, Vašák, s. 170. Během nočních hodin také obránci pravidelně pohřbívali své padlé spolubojovníky.Valenta, Vašák, s. 200.
2. září