Boris Vsevolodovič Ignatovič (rusky Борис Всеволодович Игнатович; 4. dubna 1899 Sluck – 4. dubna 1976 Moskva) byl sovětský novinářský fotograf. Stál u počátků moderní fotožurnalistiky ve dvacátých a třicátých letech v bývalém SSSR. Společně s fotografy jako byli Max Alpert, Alexandr Rodčenko, Arkadij Šajchet, Georgij Petrusov nebo Ivan Šagin se staly nástrojem programové, centrálně řízené a didakticky zaměřené propagandy.Okruhy otázek pro magisterské zkoušky z dějin fotografie, Ateliér reklamní fotografie – dějiny oboru 2007/2008.http://vystavy.kdykde.cz/fotografie/praha/14311___fotostrojka---sovetska-fotografie-1917-1941
Biografie Vystudoval gymnázium ve Slucku. Novinářem byl od roku 1918. V roce 1921 v Moskvě pracoval v redakci novin Gornjaki (Horníci). V době mezi rokem 1922 a 1925 se v Petrohradě (Leningradě) začal poprvé zajímat o fotografii. Po návratu do Moskvy (1926) pracoval jako jeden z členů Asociace fotoreportérů v Domě tisku, od roku 1927 fungoval jako obrazový redaktor a fotoreportér deníku Bědnota, dále pracoval v časopisech Narpit, Spot, Ogoňok, Sovětskoje foto a SSSR na strojke.
Společně s Alexandrem Rodčenkem byl jeden z organizátorů a vedoucích skupiny Říjen (Oktjabr). Ve 30. letech se podíleli na propagaci nové věcnosti v Rusku. Využívali speciální techniky, například Sabatierův efekt, porušení citlivé vrstvy retikulací (zvrásnění, mřížkováníhttp://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/retikulace), fokalk (tepelná destrukce citlivé vrstvy skleněné fotografické desky) a struktáž (kresba fotografickými roztoky – vývojkou nebo ustalovačemhttp://encyklopedie.seznam.cz/heslo/98246-struktaz). V kompozici využívali úhlopříčky, dvojexpozice, montáž, koláž, kombinaci s kresbou nebo typografií. Invenční prací s úhlem pohledu, místem snímání a kompozicí dával Rodčenko a jeho příznivci svým snímkům dynamiku, která se ukázala jako účinný způsob tlumočení myšlenky.
V roce 1930 se jej také zmocnila vášeň pro filmové reportáže a natočil několik dokumentárních filmů (Sevodnja, film o Kukryniksích, atd.). Současně řídil oddělení ilustrací novin Večerní Moskva. Spolupracoval s agenturou Sojuz foto fotografoval pro časopisy Strojim, Naši dostiženija, Strojitělstvo Moskvy. Vytvořil fotoreportáže z moskevského závodu Frezer a továrny Parižskaja Kommuna. Během Velké vlastenecké války pracoval jako fotožurnalista v novinách 30. armády Bojevoe Znamja a v týlu nepřítele a dokumentoval partyzánská hnutí. Po válce pak pracoval v mnoha časopisech a novinách. a stal se jedním z vedoucích představitelů klubu Novator. Vytvořil portréty umělců a představitelů kultury (Korneje Čukovského, Michaila Zoščenka, Borise Leonidoviče Pastěrnaka a dalších). Byla mu také udělena medaile SSSR.
Knihy s díly Borise Ignatoviče Fotoalbum «Государственная Оружейная палата в Московском Кремле», Moskva Boris Ignatovič fotografie 1972—1963 Фотоальбом Издательство Moskevský dům fotografie, rok 2002, str. 144, Boris Ignatovič Издательство Арт-Родник 2007
Knihy, na kterých Boris Ignatovič spolupracoval Antologie sovětské fotografie, 1941-1945, vydavatelství Planeta, Moskva 1987 PROPAGANDA & DREAMS, Edition Stemmle 1999
Galerie
Odkazy Reference
Související články Fotografie v Rusku Eleazar Michajlovič Langman
Externí odkazy
Boris Ignatovič na artnet.com Fotografie na stránkách SFCH „Boris Ignatovič“ Valerij Stigneev „Boris Ignatovič“ Gregorij Čudakov „Boris Ignatovič“ Konstantin Agunovič Fotogralerie bratří Lumierů
Kategorie:Narození v roce 1899 Kategorie:Úmrtí v roce 1976 Kategorie:Sovětští fotografové Kategorie:Fotožurnalisté Kategorie:Muži