Tuberkulóza (z lat. tuberculum – hrbolek, nádorek), též TBC, dříve souchotě, souchotiny či úbytě (oubytě), je infekční onemocnění způsobené bakteriemi ze skupiny Mycobacterium tuberculosis komplex s nejvýznamnějším zástupcem M. tuberculosis. Nemoc napadá nejen člověka, ale i zvířata.OSEL.cz: Intenzivní chovatelství znamená více tuberkulózy Tuberkulóza většinou napadá plíce, ale může postihnout i jiné části těla. Šíří se kapénkovou infekcí, to znamená vzduchem, když osoba s aktivní formou tuberkulózy kašle, kýchá nebo jiným způsobem rozšiřuje své sliny vzduchem. Většina infekcí je asymptomatická, latentní; zhruba jedno z deseti onemocnění přejde v aktivní tuberkulózu, která, když se neléčí, způsobuje úmrtí ve více než 50 % případů. Tuberkulózou se zabývá medicínský obor ftizeologie.
Nejtypičtějším příznakem je chronický kašel s krvavým sputem – vykašlávání nebo chrlení krve (hemoptoe nebo také hemoptýza), horečka (Febris), noční pocení a ztráta tělesné hmotnosti. Infekce dalších orgánů způsobuje velkou škálu symptomů. Diagnóza se provádí mikrobiologickým vyšetřením sputa či odebraných vzorků tkáně, tuberkulinovým testem, pomocí radiologie (nejčastěji rentgenem hrudi) nebo krevními testy. Léčba je náročná a vyžaduje dlouhodobé užívání různých antibiotik. Vzrůstajícím problémem při léčbě je antibiotická rezistence některých druhů tuberkulózy. Prevence spočívá ve screeningu a očkování, převážně bacilem Calmettovým-Guérinovým (BCG) – očkování proti tuberkulóze se označuje jako kalmetizace.
Předpokládá se, že třetina světové populace je infikována bakterií M. tuberculosis, který cituje a zhruba každou sekundu je infikován nový člověk. Procento celosvětové populace, které každý rok onemocní tuberkulózou, zůstává stejné nebo klesá, ale v důsledku růstu populace se počet nakažených zvyšuje. V roce 2007 bylo odhadováno na 13,7 milionů chronických aktivních případů, 9,3 milionů nových případů a 1,8 milionů úmrtí, a to většinou v rozvojových zemích. Ve světě není tuberkulóza rozšířena rovnoměrně – v mnoha asijských a afrických zemích je jí nakaženo až 80 % obyvatel, kdežto ve Spojených státech jen 5–10 %. V Česku bylo v roce 2023 hlášeno 459 onemocnění tuberkulózou, tj. 4,2 případu na 100 000 obyvatel, v roce 2009 to bylo 710 případů, tj. 6,8 na 100 tisíc obyvatel.
Terminologie Dříve se tuberkulóze říkalo souchotiny, úbytě nebo ftíza (což je řecký výraz pro úbytek), protože se zdálo, že lidi konzumuje zevnitř. Dalšími názvy jsou např. bílý mor, protože nemocní jsou výrazně bledí; nebo královo zlo, protože se věřilo, že králův dotyk souchotiny vyléčí. Krtice je tuberkulóza napadající lymfatický systém, tuberkulóza okruží napadá břicho, lupus vulgaris napadá kůži a Pottova nemoc je zánět páteře a obratlů.
Miliární tuberkulóza vzniká rozsevem mykobakterií přes oběhovou soustavu. Bakterii M. tuberculosis se někdy říká Kochův bacil po jejím objeviteli Robertu Kochovi.
Historie náhled|Známky tuberkulózy byly nalezeny v páteři egyptských mumií. Na obrázku je mumie v Britském muzeu.
Průkaz a rozšíření Tuberkulóza se u lidí vyskytuje už od pravěku. Genetická analýza indikuje stáří 40 tisíc let.Origin, Spread and Demography of the Mycobacterium tuberculosis Complex Nejstarší jednoznačný nález Mycobacterium tuberculosis pochází z pozůstatků bizona starého zhruba 18 000 let. Není známo, jestli se tuberkulóza vyvinula u dobytka a pak se přenesla na lidi (zoonóza) nebo jestli se odpojila od společného předka infikujícího jiné druhy. Spíše půjde o původní onemocnění člověka a jeho výskyt možná způsobuje používání ohně.Early controlled use of fire may have led to emergence of tuberculosis M. tuberculosis je považována za nejstarší druh tuberkulózních bakterií, z kterého se pak odpojila linie bakterií M. africanum, M. microti, M. pinnipedii, M. caprae a M. bovis. M. bovis je z těchto druhů považována za nejstarší.
Kosterní pozůstatky z neolitické osady ve východním středomoří ukazují, že někteří lidé z období 7000 let př. n. l. měli tuberkulózu a známky tuberkulózy se našly i v mumiích z období 3000–2400 let př. n. l. Řecký výraz pro tuberkulózu je phthisis (česky ftíza); okolo roku 460 př. n. l určil Hippokratés ftízu jako nejrozšířenější onemocnění té doby, které zahrnuje vykašlávání krve a horečku a které je téměř vždy smrtelné. V Jižní Americe pochází první důkazy tuberkulózy od kultury Paracas (zhruba 750 př. n. l.–100 n. l.). Suzanne Austin Alchonová napsala, že „kosterní pozůstatky z pravěké Severní Ameriky naznačují, že tuberkulóza byla tak častá, že ‚prakticky každý člen těchto pravěkých společností byl vystaven tuberkulóze.‘“
V 19. století patřila tuberkulóza mezi nejčastější příčiny úmrtí. Např. v Praze v dubnu 1862 z 527 zemřelých byla příčinou tuberkulóza u 155 z nich. Na sešlost věkem, vysílení a přirozenou slabost, což byla druhá nejčastější příčina, zemřelo ve stejném období jen 85 Pražanů. V první polovině 20. století zemřelo v Čechách na tuberkulózu 600 000 lidí.
Výzkum a léčba vlevo|upright|náhled|Mycobacterium tuberculosis objevil Robert Koch Ve starověku se léčba soustředila na stravu nemocných. Plinius starší popsal několik metod ve své knize Naturalis historia: „vlčí játra ponořená v řídkém víně, sádlo prasete krmeného trávou nebo kůže oslice ponořená ve vývaru“.Pliny the Elder, Natural History, citováno v Avicenna psal o tuberkulóze ve své knize Kánon medicíny z počátku 11. století. Po Řecích převzal myšlenku, že onemocnění způsobuje znečištění vzduchu (teorie miasmat).
I když v roce 1689 Richard Morton objevil, že plicní tuberkulóza je spojena s nádory („tuberkly“), nebyla tuberkulóza až do 20. let 19. století kvůli rozmanitosti symptomů označena za jedno onemocnění. Jako „tuberkulózu“ ji pojmenoval v roce 1839 Johann Lukas Schönlein. Mezi lety 1838–1845 se John Croghan, majitel Mamutí jeskyně, snažil vyléčit několik pacientů stálou teplotou a čistotou vzduchu v této jeskyni; všichni nemocní do roka zemřeli. První sanatorium pro pacienty nakažené tuberkulózou otevřel v roce 1854 Hermann Brehmer v Görbersdorfu v Německu (dnešní Sokołowsko v Polsku).
Bacil způsobující tuberkulózu, Mycobacterium tuberculosis, objevil a popsal 24. března 1882 Robert Koch, který za tento objev v roce 1905 získal Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Koch nevěřil, že dobytčí a lidská tuberkulóza jsou podobné, což opozdilo objev, že zdrojem infekce je mléko. Tento zdroj byl později odstraněn pasterizací. Koch v roce 1890 prohlásil, že lékem proti tuberkulóze je glycerolový extrakt bacilu tuberkulózy, a nazval ho „tuberkulin“. Léčba touto látkou byla neúspěšná, ale později se ujala při diagnóze tuberkulózy.
Prvního úspěchu s očkováním proti tuberkulóze dosáhli Albert Calmette a Camille Guérin, když v roce 1906 vynalezli bacil Calmettův-Guérinův (BCG). Vakcína BCG byla na lidech poprvé použita v roce 1921 ve Francii, ale v USA, Spojeném království a Německu byla přijata až po druhé světové válce.
náhled|upright|Veřejné kampaně se snažily o zastavení TBC. Překlad anglického nápisu: „Zabraňte onemocnění. Bezohledné plivání, kašlání a kýchání šíří chřipku a tuberkulózu.“ Tuberkulóza byla v 19. a 20. století známa jako endemické onemocnění chudých venkovanů. V roce 1815 zapříčinila jedno ze čtyř úmrtí v Anglii; v roce 1918 byla příčinou jednoho ze šesti úmrtí ve Francii. Ve 20. století způsobila celkově zhruba 100 milionů úmrtí lidí. Poté, co se v 80. letech 19. století zjistilo, že je nakažlivá, byla tuberkulóza v Británii prohlášena za onemocnění podléhající hlášení; existovaly snahy o zákaz plivání na veřejných místech a infikovaní chudí lidé byli nuceni ke vstupu do sanatorií, která připomínala vězení; sanatoria pro střední a vyšší třídy poskytovala nepřetržitou lékařskou pomoc. I v nejlepších sanatoriích umíralo 50 % nemocných do pěti let po vstupu (údaj z roku 1916).
V Evropě úmrtí v následku tuberkulózy klesla z 500/100 000 obyvatel v roce 1850 na 50/100 000 obyvatel v roce 1950. Zlepšování zdravotnictví zapříčinilo úbytek tuberkulózy ještě před příchodem antibiotik. Tuberkulóza zůstala tak závažným onemocněním, že když byl v roce 1913 ve Spojeném království založen Medical Research Council, jeho počátečním zaměřením byl výzkum tuberkulózy.
Účinná léčba tuberkulózy přišla až s vývojem streptomycinu. Ten 19. října 1943 poprvé izoloval Albert Schatz, student Selmana Abrahama Waksmana na Rutgers University. Waksman poté v roce 1952 za objev získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Do té doby byly jediným způsobem léčby sanatoria a chirurgické zákroky, jako např. bronchoskopie nebo iatrogenní pneumotorax. Chirurgické zákroky se ale ukázaly neefektivními. Do procesu léčby byly znovu zahrnuty až s příchodem multirezistentní tuberkulózy. Při její léčbě se chirurgicky odstraňují infikované tkáně a snižuje se tak počet bakterií v plicích a zbývající bakterie jsou více vystaveny lékům kolujícím v krevním oběhu. Předpokládá se tedy, že se tím zvyšuje účinnost chemoterapie.
Naděje na úplné vymýcení tuberkulózy byla napadena příchodem rezistentních typů v 80. letech 20. století. Např. ve Spojeném království se počet případů snížil ze 117 000 v roce 1913 na zhruba 5 000 v roce 1987, ale pak zase vzrostl na 6300 v roce 2000 a 7600 v roce 2005.
Návrat tuberkulózy vyústil v oznámení Světové zdravotnické organizace (WHO) v roce 1993 o nouzovém stavu ohrožení tímto onemocněním. Odhaduje se, že každým rokem celosvětově přibývá půl milionu nových případů onemocnění multirezistentní tuberkulózou (MDR-TB). V roce 2010 byl po dvaceti letech objeven nový druh bakterie řadící se do Mycobacterium tuberculosis komplexu, M. mungi.
Oběti tuberkulózy Na tuberkulózu zemřeli například Franz Kafka, Karel Havlíček Borovský, Václav II., George Orwell, Adina Mandlová, Jiří Wolker, Jane Austenová, Fryderyk Chopin, Anton Pavlovič Čechov, Gavrilo Princip, Charlotte Brontëová, Armand-Jean du Plessis de Richelieu, Ludvík XVII., Kateřina I. Ruská a Niccolò Paganini.
Původce náhled|Elektronová mikrofotografie bakterie Mycobacterium tuberculosis
Hlavním původcem tuberkulózy, Mycobacterium tuberculosis (MTB), je malá aerobní tyčinkovitá bakterie. Vysoký obsah lipidů způsobuje mnoho z jejích výjimečných vlastností. Dělí se každých 16–20 hodin, což je v porovnání s ostatními bakteriemi, které se většinou dělí za méně než hodinu, extrémně pomalé. Protože MTB má buněčnou stěnu, ale ne dvojici vnější a vnitřní plazmatické membrány, je klasifikována jako grampozitivní bakterie. Během Gramova barvení se ale kvůli vysokému obsahu lipidů v buněčné stěně barví buď velmi málo nebo vůbec. MTB je schopna odolat slabé dezinfekci a dokáže přežít několik týdnů v suchém stavu. V přírodě může růst pouze v buňkách hostitele, ale lze ji pěstovat in vitro.
náhled|vlevo|Fylogenetický strom rodu Mycobacterium Pomocí barvících mikrobiologických metod lze M. tuberculosis detekovat ve sputu. Nejčastěji používanou metodou je Ziehlovo–Neelsenovo barvení, při kterém se M. tuberculosis zbarví červeně. K vizualizaci MTB lze využít i směs auramin-rhodamin a fluorescenční mikroskopii.
Do komplexu M. tuberculosis, což je skupina geneticky blízkých mykobakterií, které způsobují tuberkulózu, patří ještě M. bovis, M. africanum, M. canetti a M. microti. M. africanum není hojně rozšířená, ale v některých částech Afriky patří mezi důležité původce tuberkulózy. M. bovis byla v minulosti běžnou příčinou tuberkulózy lidí, ale zavedením metody pasterizace mléka se infekce tímto druhem téměř eliminovala. M. canetti je výjimečná a vyskytuje se téměř výhradně v Africe, i když bylo zaznamenáno několik případů výskytu této bakterie u afrických emigrantů. M. microti je nejčastěji pozorována u lidí s poškozenou imunitou, i když je možné, že prevalence tohoto patogenu byla podceněna.