Bitva u Štěrbohol (též bitva u Prahy) se odehrála 6. května 1757. Šlo o druhé velké střetnutí sedmileté války na evropském kontinentu. Na bojišti se utkala pruská armáda pod velením krále Fridricha II. a polního maršála Kurta Christopha von Schwerina s vojskem Habsburské monarchie v čele s princem Karlem Alexandrem Lotrinským a polním maršálem Maximilianem Brownem. Ačkoliv před bitvou měli Rakušané obsazeny výhodnější pozice na výšinách mezi Vítkovem a vesnicí Kyje, podařilo se pruskému panovníkovi tuto obranu zcela rozvrátit a dosáhnout výrazného vítězství. Střetnutí v předpolí české metropole bylo nejkrvavější bitvou 18. století svedenou na území českých zemí, přesto zůstává ve stínu rozhodujícího rakouského triumfu u Kolína.

Prusové střetnutí pojmenovali bitvou u Prahy a tento termín se vžil celosvětově. Naproti tomu v české historiografii se udržel název podle vesnice Štěrboholy, neboť tam rakouské jednotky dosáhly významného taktického úspěchu v počáteční fázi boje.

Předehra Sedmiletá válka vypukla 29. srpna 1756. Boje tohoto roku vyvrcholily obklíčením saské armády u Pirny a bitvou u Lovosic, kde pole opanovaly pruské jednotky. Posléze byly vojenské operace kvůli přicházející zimě přerušeny. Bojové akce roku 1757 zahájil Fridrich II., který nečekal na soustředěný úder koalice evropských panovníků a rozhodl se zničit rakouskou armádu ještě v zimních kvartýrech.Stellner, s. 117. V dubnu vpadl třemi pochodovými proudy na území Čech a překvapené rakouské oddíly tlačil směrem k české metropoli. Pouze při střetnutí u Liberce byl sbor hraběte Königsegga schopen klást spořádaný odpor. Rakušané ustupující od Budyně se u Prahy shromáždili mezi 1. a 2. květnem a z rozhodnutí polního maršála Browna rozložili tábor na bělohorské pláni. Toto místo se však nezdálo dostatečně pevné nově jmenovanému vrchnímu veliteli rakouských ozbrojených sil princi Karlu Lotrinskému, a po dlouhých poradách bylo navrženo kompromisní řešení, vyčkat na nepřítele v pozici východně u Prahy, s levým křídlem opřeným o městské opevnění.

Pruský předvoj dostihl rakouskou armádu s jednodenním zpožděním. Jakmile Rakušané opustili postavení u Bílé Hory, nechal Fridrich II. tyto pozice obsadit. Vojsko svůj tábor rozložilo mezi Libocí a Lysolajemi, králův hlavní stan byl vybudován ve Veleslavíně.Pernes, Fučík, Havel, s. 163. Sám Fridrich II. se ubytoval na Bílé Hoře v letohrádku Hvězda. Dalšího dne dorazily hlavní pruské síly. Třetí pruské koloně pod velením maršála Schwerina se podařilo překročit Labe, mj. po dílčím střetu u Staré Boleslavi, teprve 5. května. Fridrich II. mezitím u Sedlce postavil přes Vltavu pontonový most a chystal se k očekávanému střetnutí. Jeho muži se utábořili na prosecké pláni, kde se k nim celou noc z 5. na 6. května připojovaly Schwerinovy jednotky. Maršál chtěl bitvu o den odložit, aby si jeho unavení vojáci mohli odpočinout, ale úmyslem pruského krále bylo zaútočit co nejdříve. V tu dobu byl patrně dobře informován o pohybech armády generála Dauna, který byl v den bitvy asi 50 kilometrů od Prahy u Sadské, kde naslouchal střelbě z děl.

Armády

Rakušané náhled|Pamětní deska připomínající smrt velitele pruských vojsk maršála Schwerina

Obecně se armáda rakouského císařství dělila na jednotky tzv. německé (verbované v dnešních Česku, Rakousku, Slovinsku, J. Chorvatsku a částech S. Itálie) a uherské (verbované na území uherského království tj. dnešní Maďarsko, Slovensko, Podkarpatská Rus, S. Chorvatsko, S. Srbsko a Transylvánie). Příslušníci řadové pěchoty se v průběhu sedmileté války tradičně oblékali do bílých (perlově šedých) uniforem, jejichž manžety, klopy a podsazení sepnutých šosů byly z látky v barvě pluku. Na hlavě nosili plstěný třírohý klobouk,Bělina, s. 12–13. granátnické jednotky pak vysokou kožešinovou čáku a bílou paruku s cůpkem vyzdobeným černou mašlí.Stellner, s. 29. Zbytek výstroje tvořila polní dřevěná láhev a torna z teletiny se srstí obrácenou navrch. Důstojníci měli na svých uniformách i další doplňky jako krajkové manžety nebo fiží. Lehkou pěchotu tvořily jednotky hraničářů, jejichž vojáci se oblékali do kožešinových čepic válcovitého tvaru a různobarevných uniforem se šňůrováním podle uherského vzoru. Mužstvo řadové pěchoty bylo vyzbrojováno mušketou s křesadlovým zámkem, na jejíž 110 cm dlouhou hlaveň bez vývrtu se nasazoval bodák s tulejí. Vojáci uherských pěších jednotek do boje nastupovali s dlouhými puškami a pistolemi, z chladných zbraní používali nože či kindžály a stejně jako granátnické setniny i krátkou šavli. Pěší pluk (německý tvořilo zpravidla 2300 mužů, uherský 3000) se skládal ze dvou řadových praporů rozčleněných na osm setnin (rot) po 136 mužích a ze dvou až tří setnin granátníků. Jezdectvo se dělilo na kyrysníky, husary a dragouny. Organizačně se jezdecký pluk skládal z pěti, výjimečně ze šesti eskadron a jeho minimální stav měl být 600 mužů.Bělina, s. 15–16. Kyrysníci k ochraně trupu využívali úplný kyrys (v průběhu sedmileté války se zredukoval pouze na přední částBělina, s. 14.) a ke krytí hlavy třírohý plstěný klobouk s kovovou vložkou ve tvaru kříže. Oblékali se do bílého kabátu s výložkami v plukovních barvách a jejich výzbroj se skládala z palaše, dvou pistolí a karabiny. Husaři, jejichž jednotky se doplňovaly převážně v uherských zemích, si oblékali dolman v zelené nebo modré barvě, na hlavu nasazovali vysokou kožešinovou čepici zvanou kalpak a jejich výzbroj tvořila karabina, dvě pistole a šavle. Zbraněmi dragounů byly jako u většiny jezdeckých oddílů dvě pistole, a dále palaš a ručnice s bodákem. Za sedmileté války je velitelé armád převážně využívali pro úkoly těžkého i lehkého jezdectva, jako jízdní pěchota se uplatňovali už jen ve výjimečných případech.Bělina, s. 15. Rakouské dělostřelectvo (jeho příslušníci se oblékali do uniforem hnědé barvy) k přímé podpoře pěchoty používalo především lehká, tříliberní plukovní děla. Šesti- a dvanáctiliberní kusy byly podle potřeby sestavovány do baterií, které zesilovaly obranu nebo zajišťovaly dělostřeleckou přípravu pro útok. Jako munice se používalo 1,37–5,5 kg těžkých litinových koulí, méně častěji pak kartáčů a granátů.Bělina, s. 16.

Prusové Pluky (regimenty) pruské infanterie se dělily na pěší (mušketýrské) a střelecké (fyzilírské). Skládaly se ze dvou praporů (u mušketýrů první mušketýrský, druhý granátnický, u fyzilírů první granátnický, druhý fyzilírský) o pěti setninách a mužstvo i důstojníci byli vystrojovaní do kabátů ze sukna typicky tmavomodré barvy s manžetami, klopami a posazením šosů v barvě jednotky. Vesty, kamaše a kalhoty měly barvu bílou,Bělina, s. 18. stejně tak lemování černých třírohých klobouků.Stellner, s. 39. Výjimku v některých oděvních aspektech tvořily granátnické setniny, jejichž příslušníci na hlavách nosili vysoké homolovité čepice nad čelem doplněné vysokým mosazným štítkem (podobné v nižším provedení nosili i fyzilíři). Na boku nosil pruský pěšák patrontašku s 60 ostrými náboji, tornistru a chlebník s nejméně třemi kilogramy chleba. K jeho výzbroji patřila 155 cm dlouhá mušketa s křesadlovým zámkem, jejíž váha byla zhruba 5 kg. Na hlaveň se v bitvě nasazoval 44 centimetrů dlouhý bodák. Důstojníci byli vyzbrojeni šavlí a spontonem, poddůstojníci halapartnou, šavlí a rákoskou. Pruské jezdectvo se skládalo z kyrysníků, dragounů, husarů, hulánů a jízdních myslivců. Kyrysníci nosili pod světle žlutými plátěnými kabáty pouze přední díl kyrysu a vyzbrojeni byli palašem, párem pistolí a karabinou. Dragouni byli vystrojeni do světle modrých kabátů a jejich zbraněmi byly lehký kord, dvě pistole a puška s bajonetem. Barva uniforem husarů se lišila podle pluku a k jejich výzbroji patřila lehká šavle, dvě pistole a krátká karabina. Zbytek lehké jízdy tvořilo v pruské armádě jen zanedbatelné procento, neboť Fridrich II. nebyl přesvědčen o jeho efektivitě.Stellner, s. 40. Dělostřelectvo využívalo především tří- a šestiliberních kanonů, které se mohly pohybovat s rozvinutou pěchotou. Jejich obsluhy, vystrojené stejně jako pěchota v tmavomodrých kabátcích, byly schopny vystřelit až šestkrát za minutu.Stellner, s. 41.

Rozložení sil Rakouské ležení se rozkládalo mezi horou Vítkov, výšinami u Hrdlořez, Malešic, Olšan a Nuslí. Do bitvy se jednotky šikovaly na Žižkovském vrchu, levým křídlem se opíraly o pražské hradby a čelem směřovaly k Proseku. Pravé křídlo a střed stály na přilehlých svazích Vítkova až k vesnici Kyje. Na vrchu Hlohovci, na nejzazším pravém křídle, Rakušané narychlo zbudovali polní opevnění. Pod žižkovským svahem tekl potok Rokytka, který své okolí místy měnil v močály a tvořil tak pro pruskou pěchotu i jezdectvo přirozenou překážku. Navíc se mezi vesnicemi Kyje a Štěrboholy nacházela řada vypuštěných rybníků. Vojsko Fridricha II. bylo ráno v den bitvy sešikováno od Hostavic k Proseku s centrem sestavy severozápadně od Bohnic.

Obě armády do bitvy nastupovaly s přibližně vyrovnaným početním stavem. Rakouské vojsko disponovalo zhruba 60 tisíci muži (61  praporů pěchoty, 61 granátnických rot, 132 eskadron jezdectva, 60 těžkých a 120 kusů plukovních děl) z čehož asi 13 000 mužů tvořilo pražskou posádku. Pruských vojáků stálo u české metropole na 64 000. Takticky byli rozděleni na dvě operační skupiny. První skupina pod přímým velením pruského panovníka čítala 20 praporů pěchoty a 38 eskadron jízdy, druhá skupina vedená maršálem Schwerinem disponovala 44 prapory a 85 eskadronami. Zbylých 32 000 mužů maršála Keitha blokovalo západní břeh Vltavy, aby zde zamezilo případnému ústupu Rakušanů.

Bitva

Obchvat rakouského pravého křídla náhled|300px|vlevo|První fáze bitvy: pruská formace tzv. fridrichovský šikmý bitevní šik a rakouský manévr pro pokrytí pravého křídla. Vpravo dole zobrazeno místo střetů kavalerie

Když se Fridrich II. 6. května ráno probudil, nebyl ve své kůži. Celou noc zvracel a posléze se ani nemohl dostat do sedla. Přesto se kolem páté hodiny spolu s maršálem Schwerinem a generálem Winterfeldtem vydal na Prosecké výšiny, odkud sledoval, jak se Rakušané ve svých pozicích rozvinují do dvou linií. Původním záměrem pruského krále bylo vést úder čelně, avšak pro jistotu vyslal oba své společníky, aby prozkoumali pravé křídlo protivníkova postavení. Zanedlouho mu referovali, že pláň na východě tvoří pozvolný svah a k útoku je proto mnohem příhodnější. Rozhodl se tedy obejít pravé křídlo Rakušanů v širokém obchvatu a udeřit právě tady.

Jednotky maršála Schwerina opustily ležení kolem půl sedmé. Přibližně o půl hodiny později dal Fridrich II. povel k uspořádání armády do třech pochodových proudů, přičemž ihned po zformování vojáci vyrazili kolem vesnic Hloubětín a Dolní Počernice směrem na Štěrboholy. Před palbou Rakušanů je chránil protilehlý svah. Mezi kyjskými rybníky a Běchovicemi narazili na bažiny, kde pěchota začala zapadat až po kolena. Potahy s dělostřelectvem se proto musely těmto místům obezřetně vyhýbat a jet oklikami po úzkých cestách. Největší problémy měla pěchota při překonávání potoka Rokytky, všechny jednotky se rozpadly a pro Prusy bylo jen velkým štěstím, že Rakušané na ně v tuto chvíli nezaútočili.