Alexej Ivanovič Musin-Puškin (; Moskva – Petrohrad) byl ruský šlechtic, vládní činitel, historik a sběratel umění, člen Ruské akademie věd (1789), předseda Akademie umění (1794—99).
Život Absolvoval vojenské učiliště a několik let sloužil v armádě. Věnoval především historii a umění. Sbíral, editoval a vydával především staroruskou literaturu; měl k dispozici nejstarší rukopisy Pověsti dávných let (tzv. Lavrenťjevský rukopis) či Zádonštiny pojednávající o bitvě na Kulikově poli. Získal si přízeň carevny Kateřiny Veliké a stal se známou a váženou osobou. Roku 1800 vydal slavné Slovo o pluku Igorově, staroruský hrdinský epos.
Roku 1797 se Musin-Puškin natrvalo usadil v Moskvě, kam také převezl svoji rozsáhlou knihovnu. Kromě ní shromáždil také sbírku ruských i evropských mincí a západoevropského výtvarného umění. Téměř veškeré jeho sbírky však lehly popelem při požáru Moskvy během napoleonského tažení (1812); zachovalo se jen nemnoho rukopisů, například ty, které měl zrovna zapůjčeny Musinův-Puškinův přítel Nikolaj Michajlovič Karamzin. Proto je pravost Slova o pluku Igorově dodnes nejasná, neboť badatelům zůstal k dispozici pouze novodobý opis.
Alexej Ivanovič ztrátu nesl velmi těžce; kromě sbírky rukopisů shořely také jeho denní záznamy vedené od roku 1772. Po zbývajících pět let života ještě stačil shromáždit 16 staroruských rukopisů.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Ruští historikové Kategorie:Ruští literární historikové Kategorie:Ruští politici Kategorie:Ruští šlechtici Kategorie:Narození v roce 1744 Kategorie:Úmrtí v roce 1817 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Moskvě