Jiří Brožek (* 11. března 1947, Roudnice nad Labem) je český filmový střihač a držitel devíti Českých lvů za nejlepší střih.
Biografie Během mládí v rodné Roudnici docházel do hodin houslí k Vladimíru Klárovi, jenž ve městě vytvořil ochotnický operní soubor. Přestože se tomuto oboru v budoucnu již nikdy nevěnoval, zůstala pro něj vážná hudba důležitým zdrojem poznání souvislostí.Melounek (2010), s. 74 Své výtvarné cítění tříbil pod vedením tehdejšího ředitele roudnické galerie Miloše Saxla.
Kvůli omezeným možnostem výběru zvolil jako syn geodeta střední zeměměřickou průmyslovou školu.Melounek (1994), s. 46–47 Následně v letech 1967–1973 vystudoval obor filmová a televizní střihová skladba na pražské FAMU (diplomová práce Avantgardní výtvarníci a film, filmy Temná brána noci, Tvrdohlavý Lot a Antinomie). Mezi jeho pedagogy najdeme jména filmového avantgardisty Jana „Fajfky“ Kučery nebo spisovatele Milana Kundery, mezi spolužáky z jiných kateder absolventy Pražské školy jugoslávského filmu Gorana Paskaljeviće a Rajka Grliće, polskou režisérku Agnieszku Holland nebo dokumentaristku Helenu Třeštíkovou.
V roce 1973 nastoupil do Filmového studia Barrandov, kde působil až do roku 1991. Střihačka Jiřina Lukešová, které asistoval na filmech Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi a Na samotě u lesa, jej po odchodu do důchodu doporučila jako svého nástupce režisérům Jiřímu Menzelovi a Jaroslavu Papouškovi.Kuba (2014), s. 160 Od roku 1976 už Brožek působí jako samostatný střihač, kdy jeho prvním celovečerním hraným filmem byla komedie Jaroslava Papouška Konečně si rozumíme.
Za svou kariéru sestříhal Jiří Brožek více než 100 celovečerních filmů, desítky televizních inscenací a řadu televizních seriálů. V barrandovské střižně mu prošly pod rukama filmové pásy s díly starší generace režisérů, jako byli Karel Kachyňa (Lásky mezi kapkami deště, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců), Jiří Menzel (Postřižiny, Slavnosti sněženek, Vesničko má středisková), Věra Chytilová (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kalamita, Vlčí bouda), Ladislav Smoljak (Kulový blesk, Vrchní, prchni, Jára Cimrman ležící, spící) nebo Dušan Klein (Jak svět přichází o básníky, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano), mezi mladší potom patřili Jaroslav Soukup (Záchvěv strachu, Pěsti ve tmě), Karel Smyczek (Sněženky a machři, Krajina s nábytkem) nebo Tomáš Vorel (Pražská 5, Kouř).
V 80. letech bydlel na Malé Straně, kde jej na svých snímcích několikrát zachytili fotografové Stanislav Tůma a Miroslav Machotka. Kvůli kontaktům s režimu nepohodlnými umělci sledovala StB Jiřího Brožka v akci pod krycím názvem ČAS I (arch. č. SL-1087 MV).
Po odchodu z Barrandova navázal od 90. let spolupráci s Vladimírem Michálkem (Je třeba zabít Sekala, Anděl Exit, Babí léto), Petrem Nikolaevem (…a bude hůř) nebo Martinem Šulíkem (Klíč k určování trpaslíků, Sluneční stát, Cigán). Se Šulíkem a historikem Janem Lukešem vytvořil projekt mapující československou kinematografii 60. let Zlatá šedesátá. S Václavem Havlem připravil jeho filmový debut Odcházení.
Ze spolupráce s dalšími tvůrci lze uvést filmy Člověk proti zkáze, Něžný barbar, Svědek umírajícího času nebo Vracenky. Sestříhal seriály Krkonošské pohádky (2. a 3. řada), Lekár umierajúceho času, Sanitka nebo Vlak dětství a naděje. V jeho tvorbě najdeme i experimentální filmy, divadelní záznamy, filmový dabing, reklamy aj. (např. znělka 30. ročníku MFF Karlovy Vary z roku 1995).
Je držitelem devíti (z 13 nominací) ocenění Český lev za nejlepší střih filmů Krvavý román (1993), Je třeba zabít Sekala (1998), Anděl Exit (2000), Nuda v Brně (2003), Sluneční stát (2005), Hezké chvilky bez záruky (2006), …a bude hůř (2007), Odcházení (2011) a Špína (2017), dvakrát (ze 4 nominací) získal slovenskou filmovou cenu Slnko v sieti za Nejlepší střih filmů Sluneční stát (2006) a Cigán (2012) a na 2. ročníku Festivalu české a slovenské filmové veselohry v Novém Městě nad Metují obdržel Cenu Studia mladých Československého rozhlasu za nejpozoruhodnější tvůrčí čin mladého umělce za střih filmu Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1980). Za film Je třeba zabít Sekala byl nominován na Polskou filmovou cenu Orel.
V roce 2025 mu Jiří Bartoška udělil Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos české kinematografii.
Je členem České filmové a televizní akademie (ČFTA) a čestným členem Slovenské filmové a televizní akademie (SFTA).
Má tři děti a dvě vnoučata.
Filmografie
Střihač