Lincoln J. Beachey (3. března 1887 – 14. března 1915) byl americký průkopník letectví a performer.
Thomas Forston vzpomíná Na podzim roku 1914 se sedmnáctiletý učeň oboru fotograf, který neměl dolar na vstupenku na airshow, protáhl pod plotem do parku Overland v městě Denver (Colorado). Mladý Thomas F. Forston si připravil svůj neohrabaný aparát. S ním vyfotografoval neohrožený závodní tým Lincolna Beacheyho a Barneyho Oldfielda a zaznamenal tak pro budoucí generace éru závodů, kdy letadla a závodní auta byla postavena do role pro veřejnost senzačních soupeřů. Ve svých šedesáti tento muž vzpomínal stále živě na tuto dobu a vypráví: „Beachey a Oldfield dělali turné po Státech. Když se nevyskytovaly žádné překážky, Beachey závodil nad tratí asi ve výšce 100 stop, kopírujíc tvar dráhy. Avšak v Denveru tomu bránily stromy. Oldfieldova role zde byla objet několikrát mílovou trať v závodním voze Fiat, který zvedal v zatáčkách do vzduchu mraky prachu. Beachey, připoután na bidélku svého Curtissova křehkého letadla s tlačnou vrtulí létal nad davy a dělal řadu přemetů ve výšce několika set stop. Curtiss pusher byl poháněn francouzským rotačním sedmiválcem Gnome o 70 koňských silách“, vzpomíná Forston. „Beachey jel osobně do Francie těsně před vypuknutím války mezi Francií a Německem a nějakým způsobem se mu podařilo koupit motor navzdory regulačním opatřením francouzské vlády o prodeji strategického zboží a odvezl ho rovnou na loď, na kterou měl zpáteční lístek do Spojených států. Dále Forston popisuje řízení letadla s poukazem na odlišnosti od dnešního standardu.
„Beachey byl super showman v letadle. Prudce klesal, nakláněl stroj a létal kolama vzhůru. Vymyslel a předváděl strmý pád, holandský výkrut (Dutch roll) a Turkey trot (tzv. krocaní natřásání – kdo ví, co si přesně pod tím představit). Beachey zvládl perfektní přemet, pád po přetažení a naučil se jak vybrat vývrtku, do níž padal po ocase.
„Lincoln Beachey pokračoval v předváděcích letech na západním pobřeží Spojených států a zemřel tragicky o několik měsíců později při předváděcím letu nového jednoplošníku nad San Franciscem, se kterým se zřítil do zátoky. Beachey létal ve dvanácti, stal se slavným ve dvaceti a zahynul ve 27. Národ, šokovaný jeho smrtí, se dožadoval záchranných prostředků pro piloty. Smrt hrdiny přispěla k urychlení vývoje padáku. Barney Oldfield, jehož jméno je spjaté s automobilovým sportem, zemřel v roce 1946.“
Životopis Lincolna Beacheyho Slavný muž, americký průkopník leteckých show a celonárodní král vzduchu, Lincoln Beachey a jeho neméně slavné letadlo. Lincoln Beachey byl jedním z nejznámějších a historicky nejzajímavějších postav počátků exhibičních letů v USA. K obvyklé skladbě tehdejšího repertoáru ostrých zatáček, divokých piké a nízkých průletů, tento muž – ve Spojených státech jako první vůbec – v roce 1913 vyzkoušel a poté pravidelně předváděl se svým letadlem přemety, v angličtině zvané loops.
Pilot na špici letadla „Museum of Aerospace“ v kalifornském San Diegu. Ve vstupní části je expozice věnována počátkům letectví a z mnoha modelů, replik i skutečných letadel. Například křehký dvojplošník na tříkolovém podvozku, bez trupu, s rotačním motorem nesoucím mohutnou tlačnou vrtuli. Je na něm figurína pilota, sedící na samé špici letadla, s nohama opřenýma o prodlouženou osu předního kola s rukama svírajícíma dřevěný „volant“. Skutečný pilot se jmenoval Lincoln Beachey a jeho poslednímu modelu tohoto dvouplošníku se přezdívalo Little Looper – Malý akrobat. Byl to model Curtiss, vylepšený typ D. Křehké letadlo stojí na podstavci v dosahu ruky a preciznost provedení i zřejmá funkčnost spleti drátů a táhel nenechá na pochybách, že stroj byl letuschopný.
Little Looper nevypadá jako dnešní letadlo, je to létající aparát. Nutno říci, že byl spolehlivý a relativně bezpečný, na rozdíl od pozdějšího jednoplošníku, který v kombinaci se stále větším riskováním, stál nakonec mladého pilota život.
Mládí Lincoln Beachey se narodil v San Franciscu v Kalifornii 3. března 1887. Tamtéž absolvoval základní školu. Beachey, později všeobecně považovaný za nejproslulejšího exhibičního letce své doby v USA, se začal zajímat o letectví již od mládí. Poprvé letěl ve věku 17 let, v únoru 1905 v Oaklandu v Kalifornii, když pilotoval Heatonyho řiditelný balón. V roce 1906 předvedl svůj prvý let na veřejnosti na východě Států, když jako lehčí než vzduch obletěl kopuli Capitolu ve Washingtonu. Dne 25. června 1907 pilotoval doutníkovou vzducholoď nad městem New York. Přeletěl zátoku, obkroužil Brooklyn, prosmýkl se nad East River a přistál na Battery Park na Manhattanu. O několik minut později odstartoval znovu, přeletěl jižní cíp poloostrova Manhattan, kde narazil do vysoké budovy o níž svůj létající stroj poškodil, takže vynuceně přistál v East River, odkud byl nezraněný zachráněn.
Performer Mezi roky 1905 a 1909 se Beachey stal známým pro své smělé exhibice po celých Spojených státech právě v Baldwinových řiditelných vzducholodích poháněných Curtissovými motocyklovými motory. Avšak v roce 1910, na prvém předvádění létacích strojů v Los Angeles, letecký závod vzducholodí Beacheyho s Royem Knabenshuem vzbudil již menší zájem. Místo toho se davy shlukovaly vedle, aby viděly závod Glena Curtisse a Louise Paulhana na strojích s pevnými křídly. Baldwinovy řiditelné prostředky typu lehčí než vzduch byly příliš krotké a mírumilovné pro tohoto odvážného pilota. Beachey brzy ukončil svá vystoupení a ve svých třiadvaceti se rychle přidal ke Curtissovi a učil se létat na strojích těžších než vzduch.
V roce 1911 se přestěhoval do Hammondsportu, stát New York, kde absolvoval pilotní lekce od Glenna H. Curtisse a údajně po určitých obtížích získal pilotní oprávnění jako pilot – amatér. 17. ledna 1911 vyhrál cenu jeden tisíc dolarů nabídnutou amatérskému pilotu, který dokáže absolvovat let dlouhý půl míle. Vzdálenost prolétl v čase dvě minuty a osm sekund. Hned potom se připojil ke Curtissovým předváděcím pilotům. 23. ledna 1911 způsobil senzaci v leteckých kruzích, když předvedl strmý sestup o 400 stop po sérii „smrtelných“ krátkých piké. Diváci, neuvyklí takovým činům byli přesvědčeni, že se zřítil, ale on přistál bezpečně za kopcem, ukryt před zraky diváků. Byl prvý, který obletěl Capitol v letadle v květnu 1911 a sklízel národní publicitu a slávu. Nezapomeňme, že v té době se na prvé piloty vzhlíželo jako na dobrodruhy a hrdiny. A oni jimi také byli. Auta byla taková, jaká známe z prvých filmových grotesek a např. slavný Titanic vyplul na svoji panenskou plavbu až následující rok.
Začátkem roku 1911 již tedy Beachey předváděl letecké produkce a 20. srpna 1911 získal uznání jako nejlepší pilot na velkém leteckém setkání v Chicagu. Proti smetánce světových pilotů z Francie, Anglie a Spojených států demonstroval mistrovské umění pilotáže a odvahu, které se nikdo jiný nemohl rovnat. Letěl na jednom z prvých Curtissových modelů letadel s tlačnou vrtulí v jediném stoupavém motorovém letu, dokud nevyprázdnil nádrž. Pak klouzal dolů k předváděcí ploše na břehu jezera Michigan s dosaženým světovým výškovým rekordem 11 642 stop (3 550 m). Toto letadlo, poháněné vidlicovým, vodou chlazeným osmiválcem, mělo pravděpodobně ještě přední výškové kormidlo. V roce 1912 Beachey létal na shows v Bostonu, Los Angeles a v Chicagu. Zkoušel Curtissova letadla a plně se věnoval exhibicím. Jeho pilotní licence byla dvakrát suspendována. Jednou za let nad bulvárem Michigan v Chicagu a jednou pro formální náležitosti. Na konci roku nečekaně oznámil konec létání a věnoval se obchodování s nemovitostmi. Měl však srdce pilota. V roce 1913 spolupracoval s Curtissem na vývoji prvého modelu s tažnou vrtulí – předchůdce později hromadně vyráběné Curtiss Jenny.
Staré fotografie mluví za své. Pro současnou generaci leteckých fanoušků, kteří možná vědí méně o počátcích letectví, je třeba se zmínit, že Beachey byl v Americe té doby nesmírně populární. Byl tím, který prvý udělal svíčku, spirálu a vyzkoušel řízený pád stroje po poklesu rychlosti. A byl prvním Američanem, který letěl v obrácené poloze a prvním, kdo předvedl loop. Byl zároveň showmanem i akrobatem, využíval různých efektů a davové psychózy. Prováděl a současně i uváděl svá vystoupení, takže vždy dosáhl kýženého výsledku. Vychutnával si svoji pověstnou přesnost v ovládání stroje, s níž se spouštěl nízko nad jedoucí automobily, budovy i stromy, míjejíce je údajně o „zlomky palců“.
Prolétával míle nahoru a dolů Chicagskými bulváry, s předním kolem jen těsně nad střechami automobilů, létal skrze budovy, startoval i přistával na nich a předváděl jiné kousky, kde odhad vzdáleností a rychlosti byly hlavními faktory. Byl exhibičním letcem, který si držel a udržel pozornost diváků od začátku vystoupení do konce. Že to byl hazard se smrtí, o tom není pochyb, ale v té době ještě nebylo letectví svázáno předpisy a pojmy jako letecká nekázeň. Však také většina tehdejších pilotů zaplatila daň nejkrutější. náhled|Lincoln Beachey u Niagarských vodopádů Beachey byl pilot showman a miloval slávu. Mnoho nedbal na to, jak mohou být jeho kousky nebezpečné. Fotografie jeho postavy, sedící na samé špici letadla v primitivní sedačce, svírající „volant“ kterým ovládal směrovku a s předním kolem pod nohama, budí pozornost i dnes. Některé z jeho fotografií se masově prodávaly jako pohlednice ve statisícových nákladech. S proslulou kšiltovkou otočenou štítkem dozadu, v tmavě modrém proužkovaném obleku s kravatou a v polobotkách, létal zpočátku dlouhou dobu nepřipoután. Snad skutečnost, že seděl zcela nechráněn na samé špici letadla, rozrážel svým tělem vzduch a slyšel svist vzduchu mezi dráty svého stroje, jehož tak byl nedílnou částí, naučil se vnímat a podvědomě vyhodnocovat podmínky letu. Beachey končil svá vystoupení tak, že zůstával ve vzduchu dokud mu zbývala v nádrži poslední kapka benzínu. Pak přistával klouzavým letem. Byl to takřka pevný bod jeho vystoupení. 27. června 1911 letěl přes Niagarské vodopády. Při tomto letu se vrhl střemhlav do hlubiny podél padající vody a vybral pád až těsně nad hladinou, vzápětí podlétl velký oblouk ocelového mostu, aby později přistál, zcela promáčen.
Po tom, co nějaký čas létal s ostatními piloty pro Curtisse, založil se pro sebe a jeden čas vytvořil závodní tým s populárním automobilovým závodníkem Barney Oldfieldem. Závody mezi vozem Fiat a dvojplošníkem Curtiss se odehrávaly před publikem například na oválném stadionu, kde Beachey letěl jen několik málo metrů nad zemí, kopírujíc ovál. Filmový záznam takového závodu můžete spatřit na videu právě v Museum of Aerospace v San Diegu. Je to představení, kdy dnešnímu pilotovi tuhne krev v žilách. Rychlosti vozu i letounu jsou dost vyrovnané, Beachey letí v úrovni zvýšených tribun a let není zrovna plynulý. Tento závod vyhrálo letadlo, pilot a jistě i několik diváků.
V září 1913 francouzský pilot Adolphe Pégoud prvý na světě konečně dokázal opravdový přemet v letadle Bleriot a Beachey pod dojmem této události překypoval novou aktivitou a rozhodnutím opět si získat svoji mystickou korunu krále vzduchu. Okamžitě objednal nové zpevněné letadlo schopné přemetu, na jehož vývoji se podílel. Oznámil, že zamýšlí předvést, že dvojplošník dokáže to samé, či dokonce více, než Pegoud předvedl v zahraničí na jednoplošném Blériotu. Beachey plánoval, že předvede tento manévr dříve, než Pegoud přijede do Ameriky.
Těžká havárie