Kumáni (turkicky quman, qun – „stepní“; maďarsky kun(ok); latinsky Cuni, Cumana; řecky Koumanoi; v hornoněmčině Valwen, Falben neboli „plaví“; arménsky Xartešk'n, rovněž jako „plaví“), v Uhrách známí také jako Kunové či Kuni, byly kočovné kmeny turkickéhoRobert Lee Wolff: "The 'Second Bulgarian Empire.' Its Origin and History to 1204" Speculum, Volume 24, Issue 2 (April 1949), 179; "Thereafter, the influx of Pechenegs and Cumans turned Bulgaria into a battleground between Byzantium and these Turkish tribes..."Bartusis, Mark C., The Late Byzantine Army: Arms and Society, 1204-1453, (University of Pennsylvania Press, 1992), 26; "Around 1239 a large group of Cumans--a Turkic people of the steppes...." původu příbuzní Pečeněhům. Byli západní větví Kypčaků, nebo si byli přinejmenším příbuzní. Obě skupiny jsou v ruských pramenech shodně nazývani jako „Polovci“ (starorusky, „stepní“), staročesky „Plavci“ (dnes užíváno jen vzácně, zvláště pak pro ty, kteří se usadili v Uhrách).
Kumáni jako pojem se zpravidla vztahuje k západním Kypčakům, kteří jsou známí tím, že se část z nich ve vrcholném středověku dostala do střední Evropy a někteří se trvale usadili v Uhrách. Předtím obývali severní pobřeží Černého moře a břehy řeky Volhy. Oblast obývaná Kumány byla známa jako Kumánie (latinsky Cumania), stejně bylo nazýváno autonomní kumánské teritorium Kunság v Uhrách.
Mnozí autoři považují název Kumáni (Polovci, Plavci) jen za alternativní označení pro všechny Kypčaky, kterého se používalo v západních textech. Jiní autoři prostě konstatují, že vztah názvů Kumáni a Kypčaci je sporný.
Historie Kumánsko-kypčacký svaz
náhled|upright=0.7|vlevo|Kumánsko-kypčacká socha z 12. století v Luhansku Kočovní Kumáni náleželi k západní části Kumánsko-kypčacké konfederace, velkého kmenového svazu (chanátu) s chánem v čele, který se rozprostíral na rozsáhlém území mezi Asií do Evropou a při pobřežích Černého i Kaspického moře.
Na začátku 11. století část Kypčaků/Kumánů pronikla do Černomoří a na severní Kavkaz, později i do střední a jižní Evropy (Bulharsko, Krym), zbytek zůstal v Černomoří. Kumánsko-kypčacké kmeny odsud ovlivňovaly dění na Kavkaze a také Chórezmské říše.István Vásáry, Cumans and Tatars Oriental Military in the Pre-Ottoman Balkans 1185-1365, Cambridge University Press, 2005, p.7. Kypčacké kmeny se významně podílely na etnogenezi Kazachů, Nogajců, Baškirů a Tatarů.
Ve 13. století, tj. po mongolské invazi na Rus (1237), mnoho z nich hledalo útočiště v Uhrách v dnešním Maďarsku a následně v Bulharsku. Kumáni však v Uhrách i Bulharsku sídlili i před mongolskou invazí.István Vásáry (2005) Cumans and Tatars, Cambridge University Press, pg 2The Cambridge History of Early Inner Asia, Volume 1, Denis Sinor, pg 283
Uherská Kumánie
náhled|upright=0.5|Znak uherské Kumánie (Kunság) Tzv. bílí Kumáni uprchli před Mongoly do Uherska, kde je i s vládcem Kötenem (Kotjan, Kuten) přijal Béla IV. a usadil mezi Dunajem a Tisou na území Velké dunajské nížiny, která byla zpustošena a vylidněna během mongolského vpádu do Uher v letech 1241 a 1242. Skrze chána Kuthana, resp. jeho dceru Alžbětu, která se stala uherskou královnou, se kumánská krev dostala do evropských panovnických rodin (Anjouovců, Paleologů, Valois a postupně dalších).
Kumáni bojující ve vojsku uherského krále Ladislava Kumána, který byl po matce sám poloviční Kumán, významnou měrou přispěli k porážce českého krále Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli roku 1278.
náhled|upright=0.8|vlevo|Teritoria Kumánů (žlutá) v Uhrách na počátku 13. století Jako jedna z rozhodujících složek ve vojsku uherského krále Kumáni v letech 1252, 1271, 1278 a 1304 během válek uherských králů s Přemyslovci vtrhli na Moravu, přičemž se dopouštěli krutostí na obyvatelstvu a tisíce lidí odvlekli do zajetí. Na obranu před vpády byla na východní hranici založena města jako Uherské Hradiště nebo Uherský Brod.
Petr Žitavský píše o krutostech Kumánů, které označuje jako pohany, při vpádu v roce 1304:
Pro svoji vizáž – tenké špičaté kníry, vyholenou lebku a hustý cop splývající z temene, která byla doplněna odíváním se do kaftanů a plstěnou čapkou na mongolský způsob, byli v českých zemích zaměňováni za Tatary. K definitivnímu pokřesťanštění pohanských Kumánů usazených v Uhersku na území Malé a Velké Kumánie došlo až v 16. století.
Poslední mluvčí hovořící kumánským jazykem zemřel na území dnešního Maďarska roku 1770. Autonomie uherské Kumánie (Kunság) byla zrušena roku 1876 v rámci komplexní uherské správní reformy. Pozůstatkem jsou místní názvy začínající na Kun- a jména žup, které obsahují historická kumánská území – Bács-Kiskun a Jász-Nagykun-Szolnok.
Galerie obrázků
Seznam kumánských chánů
Torak-chán (Turug, 641–644, † 656), stejné jméno je identifikované v Osmanském rodokmenu Aj Kutluk (644–???, † 685) Čemen Dur (667–671, † 724) Jasak († 768?) Tur Temur (779?) Gazi Neli-chán (833?) Bilge Kül-chán (???) Kara-chán (887?) Sungur († 941?) Bulgaj († 995?) Turadž Ortuk († 1049?) Bulši-chán (???–1050) Šaru († 1060?–1068?), jeho bratr Sakur († 1052?) byl předek osmanských sultánů Kurkulu a Sakal (???–1061), měl dva syny: Sakal-chána a Asep-chána Asep-chán (1070–1082), bratr Sakal-chána Tugor-chán (???–1096) Bonjak-chán Mangy (1096–1111) Otrok-chán (1111–1146), byl v opozici Ajjup-chán (???–1117) Aepak-chán (???–1120), měl tři syny: Sotana, Begluka a Kozela Kobjak-chán (1146–1183), byl v opozici Sotan-chán (???–1140) Begluk-chán (???–1160) Kozel (???–1160), byl Sotanův a Beglukův bratr Gazi-chán (???–1184) Konček-chán (1183–1194) Togli-chán (1190–1192) Kuntuvdi-chán (1192–???) Daniel Kobiakovič (???–1220), syn Kobjakův Juri Končakovič (???–1220), syn Končekův Köten (1194–1223, † 1241), měl dvě děti: syna Bachmu a dceru Alžbětu, manželku krále Štěpána V. z Maďarska. Byla předek evropských a britských králů. Borc-chán (1220–???), vládl ve historickém Valašsku (Munténie a Olténie) neznámý (1223–1236), byl v Mongolské hordě Bachma (1236–1237), byl v opozici identita neznámá (1236–1266), byl v Bílé hordě identita neznámá (1266–1299), byl v Nogajské hordě identita neznámá (1299–1361), byl v Bílé hordě identita neznámá (1361–1381), byl v Mamajské hordě identita neznámá (1381–1390), byl v Modré hordě Pulad-beg (1389–1390) Tímúr Taš (1390–???) Kutluk Tímúr (1394–1398), v Zlaté hordě 1394–1400 identita neznámá (1398–1406), v Bílé hordě Tímúr Pulad (1406–1407,† 1412), v Zlaté hordě 1407–1412 identita neznámá (1407–1427), v Bílé hordě
Reference
Související články Kypčaci Krymští Tataři Pečeněhové Chazaři Dillíský sultanát Igor Svjatoslavič Nomádi Kumykové Kumandynci Komnenovci Turkické národy Turkické jazyky
Externí odkazy
Kategorie:Turkické národy Kategorie:Turkické kmeny Kategorie:Středověké dějiny Ruska Kategorie:Středověké dějiny Ukrajiny Kategorie:Středověké dějiny Rumunska Kategorie:Středověké dějiny Maďarska Kategorie:Středověké dějiny Slovenska Kategorie:Středověké dějiny Makedonie Kategorie:Středověké dějiny Řecka Kategorie:Středověké dějiny Bulharska Kategorie:Kyjevská Rus Kategorie:Národy Evropy Kategorie:Vymřelé etnické skupiny Kategorie:Etnické skupiny v Maďarsku Kategorie:Národy Asie Kategorie:Kočovníci