Trčkové z Lípy (německy Trčka von Lípa, Trčka von Leipa, či Trczka von Leipa) byli jedním z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů. V druhé polovině 16. století a první polovině 17. století patřili k nejbohatším českým rodům. Patřila jim rozsáhlá území ve středních a východních Čechách. Řada příslušníků rodu patřila ke zdatným obchodníkům, prosadili se ale i v císařských službách. Výrazně se zasloužili o rozvoj a zkrášlení regionu – například nechali vystavět Valdickou bránu v Jičíně. Přestože podporovali husitství a později stavovskou emigraci a hlásili se k protestantství, velkou část majetku nabyli díky pobělohorským konfiskátům. V první polovině 17. století Trčkové přišli po obvinění z proticísařského spiknutí o veškerý svůj majetek a roku 1634 rod vymřel po meči.
Dějiny rodu náhled|Burian Trčka náhled|Medaile 1588 Přídomek odvozovali podle vsi a tvrze Lípa u Hradce Králové (část obce Všestary), odkud pocházely příbuzenské rody Lipských z Lípy a Salavů z Lípy. Jméno Trčka, přesněji Smil Trčka se poprvé objevuje v Pozůstatcích desk zemských k roku 1407. První historicky doložený je Mikuláš Trčka z Lípy. Zprávy o rodě pocházejí z 15. století, zbohatli v éře husitství. Mikuláš Trčka z Lípy († 1453) koupil z konfiskátů hrad Homoli nad Dušniky (v současnosti v Polsku), čímž získal strategickou kontrolu nad obchodní cestou ze Slezska do Čech. Půjčoval peníze králi Zikmundovi. V roce 1428 koupil dům v Kutné Hoře, který si zvolil za své sídlo. Následně získal vesnice u Dolních Kralovic, Světlou nad Sázavou (1429, i s hradem), Lipnici, Vožici a vlašimské panství. Zároveň ale neváhal nabývat majetek loupeží, v roce 1433 společně s Mikulášem Koldou ze Žampachu a Matějem Salavou z Lípy napadli a vyplenili městečko Choceň. Mikuláš se stal zakladatelem budoucích rozsáhlých trčkovských držav, jejichž zisk vyplýval z uznání krále Zikmunda českým králem v roce 1436 a podpora zemského správce Jiřího z Poděbrad.
S Kateřinou ze Smiřic měl 3 syny: Buriana I. na Lipnici (zakladatele tzv. lipnické větve rodu Trčků) a Mikuláše staršího na Vlašimi (zakladatele tzv. vlašimské větve rodu). Třetí syn Zdeněk zemřel bezdětný.
Po smrti Mikuláše Trčky z Lípy roku 1453 musel jeho syn Burian I. Trčka z Lípy tváří v tvář revizím majetků vyvolaných čerstvě korunovaným králem Ladislavem Pohrobkem dokládat legální nabytí všech trčkovských statků. To se mu nepodařilo, a proto rod na nějaký čas ztratil pelhřimovské a řečické panství. Díky přímluvě Jiřího z Poděbrad se Burianovi podařilo získat zpět panství pelhřimovské a menší část panství řečického. Od roku 1454 působil jako přísedící u zemského soudu a od roku 1457 působil jako nejvyšší písař. Podporoval Jiřího z Poděbrad, což mu po jeho korunování králem vyneslo místo velitele vojska v boji proti odbojné Jihlavě. O rozmnožení majetku se ale významně nezasloužil.
Po smrti bratra Zdeňka si zbývající dva bratři, Burian a Mikuláš pravděpodobně v roce 1464 rozdělili rodový majetek. Rod se tak podle získaných území rozdělil na dvě větve: lipnickou a vlašimskou.
Lipnická větev rodu Svého bratra Zdeňka přežil Burian I. Trčka na Lipnici o pět let. Co se týče ekonomických zisků, k rozšíření rodového majetku příliš nepřispěl. Po smrti po něm zůstali 4 nezletilí synové. Majetek, který zdědili byl až do jejich plnoletosti spravován jejich strýcem Mikulášem starším na Vlašimi. Po získání plnoletosti v 80. letech 15. století přešel majetek zpět do jejich rukou. Tento majetek poté spravovali společně.
V roce 1489 jeden z bratrů, Mikuláš mladší Trčka z Lípy získal od krále Vladislava Jagelonského hrad Lichnici, po kterém přijal i jméno. Rodový majetek rozšířil významným způsobem. Řadou nákupů postupně sceloval majetky v okolí Lichnice, což dokončil nákupem města Chotěboře s přilehlými vesnicemi. Další nákupy prováděl v severovýchodních Čechách, zejména na Královéhradecku, kde získal v roce 1495 opočenské panství, následnými nákupy získal vesnice v okolí Opočna včetně panství veselického a šestajovického. O rok později získal Třebechovice pod Orebem s okolními statky a v letech 1497 až 1499 postupně skupoval části panství smiřického, kde Trčkové prováděli od roku 1626 násilnou rekatolizaci.Historie obce Rozběřice Oproti tomu se části majetku zbavoval, prodal panství lipnické a svému bratru Burianovi II. některé vesnice v jihovýchodních Čechách. V roce 1511 koupil panství děčínské, kamenické a benešovské, pravděpodobně se snahou propojit je s majetky na Královéhradecku. To se však nepodařilo, a proto panství v severních Čechách po 5 letech opět (se ziskem) prodal. Oženil se s Kateřinou ze Šelmberka a z Kosti, manželství ale zůstalo bezdětné. Svou manželku přistihl při nevěře a za trest ji nechal zazdít. Díky významným nákupům byl v té době trčkovský majetek dle berních rejstříků k největším v Královéhradeckém kraji. náhled|vlevo|Zřícenina hradu Lichnice Dědictví po Mikulášovi bylo podle závěti po jeho smrti v roce 1619 rozděleno na dvě části: majetky v Královéhradeckém kraji získala vdova po jeho strýci Mikulášovi starším Johana Kroměšinová z Březovic z vlašimské větve rodu a panství v jihovýchodních Čechách odkázal svému bratru Burianovi II. Burian Trčka z Lípy držel až do roku 1587 Rychnov nad Kněžnou. Na Moravě držel Zábřeh a Klášterec. Burian II. Trčka se oženil s Kateřinou s Lichtenburka, se kterou měl 4 děti: Jana staršího, Mikuláše, Zdeňka a Dorotu. Pouze Jan starší, který zdědil část majetku po Zdeňkovi na Vlašimi a Opočně měl potomky. S Markétou ze Šelmberka a z Kosti přivedli na svět 8 dětí: Johanu, Jindřicha, Buriana III., Zdeňka, Mikuláše, Ferdinanda, Jaroslava a Magdalenu. Z těchto 8 dětí pouze Burian III. na Lipnici a na Světlé a Jaroslav na Ledči a Větrném Jeníkově měli potomstvo. Zatímco Jaroslav s Žofií Markétou Meziříčskou a později s Johankou ze Žerotína přivedli na svět 4 děti, Veroniku, Jindřicha, Viléma, Kryštofa Jaroslava a Jana Karla (žádný z nich už ale potomstvo neměl), Burian III. s Kateřinou z Gutštejna a později s Marjánou Vančurovou z Řehnic přivedli na svět 4 děti: Jana Rudolfa, Markétu, Maxmiliána a Buriana Mikuláše. Zatímco Markéta, Maxmilián a Burian Mikuláš zemřeli bezdětní, Jan Rudolf Trčka z Lípy se ujal rodového majetku, který byl spojeným majetkem obou rodových větví. náhled|Opočenský zámek, který si Trčkové vybrali jako rodové sídlo Díky dědictví po zemřelém bratranci Kryštofu Jaroslavovi, posledním mužském potomkovi Trčků z vlašimské větve obhospodařoval Jan Rudolf Trčka z Lípy (1557–1634) scelený trčkovský majetek, čímž se stal na začátku 17. století nejbohatším českým šlechticem. Jeho državy se nacházely především na čáslavsku a (díky zděděným panstvím opočenským a smiřickým) na Královéhradecku. Další majetky potom získal díky pobělohorským konfiskacím. Důležitým činitelem v rozšiřování trčkovského majetku se stala svatba s Marií Magdalénou z Lobkovic, dcerou Ladislava Popela z Lobkovic. Magdaléna pocházela z významného a bohatého rodu a sama se projevila jako zdatná obchodnice. Než ale začala společně s Janem Rudolfem rozšiřovat trčkovské panství, museli bojovat o již držený majetek, neboť se objevila obvinění z podpory protihabsburské opozice. Tu sice Rudolf podporoval (samotní Trčkové byli tradičními protestanty) avšak do samotného stavovského povstání nezasáhl. Díky přímluvě manželky Janu Rudolfovi statky nezkonfiskovali a později si některé směl levně koupit. Z existenčních důvodů byl Jan Rudolf nucen se svým synem Adamem Erdmanem přestoupit ke katolictví, což se stalo 14. listopadu 1628. Marie Magdalena směla zůstat na základě císařova svolení protestantkou. Poté, co se Janu Rudolfovi a Marii Magdaléně podařilo odvrátit hrozbu ztráty majetku, zapojili se, zejména ale Marie Magdaléna do nákupu panství i jednotlivých statků a usedlostí. Při této činnosti se naplno projevil její obchodnický talent, navíc podpořený úzkou obchodní spoluprací s Albrechtem z Valdštejna. Jeho panství se nacházelo v severních Čechách se sídlem v Jičíně. Albrecht a Magdaléna skupovali nemovitosti a obchodovali i mezi sebou, díky čemuž mohli svá panství scelovat a rozšiřovat. Později významným se stal prodej dvou trčkovských domů v Praze, na Malé straně Albrechtovi. Tyto domy se staly základem pro další výstavbu a vznik dnešního Valdštejnského paláce. Na rozdíl od Magdalény, která kromě svého obchodního talentu byla známá svou tvrdostí, až bezcitností vůči podaným (což jí vyneslo přezdívku zlá Manda) což vyvrcholilo selským povstáním na Královéhradecku, které nakonec muselo potlačovat Valdštejnovo vojsko, byl Jan Rudolf mírné povahy a svůj zájem zaměřoval spíše na politiku. Působil ve funkci císařského rady a později i ve funkci komořího císaře Rudolfa II. Začátkem 17. století také vykonával funkce hejtmana hradeckého kraje. Během svého obchodního působení Rudolf a Magdaléna Trčkovi rozšířili trčkovské državy zejména nákupem levných konfiskátů. V letech 1622 až 1632 získali město Čáslav, Větrný Jeníkov, panství Žireč, Adršpach, Nové Město n./M., panství Náchod, statky Rýzmburk a Třebešov. V roce 1630 Magdaléna statky Rýzmburk a Třebešov postoupila svému synovi Adamu Erdmanovi za 200 tisíc kop grošů míšeňských. Z manželství Jana Rudolfa a Marie Magdalény vzešly 4 (podle jiných zdrojů až 6) děti. Dospělosti se dožily 4: Vilém, Alžběta Magdaléna (také Eliška), Johana a Adam Erdman. S Adamem Erdmanem se počítalo jako s dědicem a pokračovatelem na trčkovských panstvích, neboť syn Vilém se otevřeně postavil na stranu proticísařské opozice a žil v emigraci. náhled|vlevo|Zámek Světlá nad Sázavou Adam Erdman (1600–1634) neměl ani obchodní, ani politické ambice, ale věnoval se vojenství. Sňatkem s Marií Maxmillianou z Harrachu se stal švagrem Albrechta z Valdštejna (ten si vzal za ženu Mariinu sestru Isabellu z Harrachu) díky čemuž se dostal nejen do prostředí vysoké šlechty, ale otevřela se mu cesta k vysokým armádním postům, stal se generálem císařské jízdy. V roce 1628 se stal hrabětem a rok na to byl povýšen do stavu říšských hrabat. Krátce na to se stal komorníkem císaře Ferdinanda II. a v roce 1633 místodržícím a zemským soudcem. Přestože Trčkové upevňovali své pozice, udržovali důvěrné styky s protihabsburskou emigrací, kde se nacházel nejen jejich syn Vilém, žijící ve Frankfurtu, ale kde v Drážďanech žila v emigraci se svým mužem Vilémem Kinským i jejich dcera Alžběta Magdaléna. Předpokládá se, Marie Magdaléna sloužila jako prostředník pro Valdštejnovo vyjednávání s protihabsburskou opozicí v zahraničí. Adam Erdman věřil, že se Valdštejn, který sám byl katolík nakonec postaví otevřeně proti Habsburkům, a jeho váhání omlouval Valdštejnovým zájmem o astrologii – tvrdil, že Valdštejn váhá, protože podle postavení hvězd ještě nenastala správná chvíle. Ze sňatku Adama Erdmana s Marií Maxmillianou se narodili 3 děti, dva chlapci (kteří ale zemřeli v dětském věku) a dcera Marie Isabella, která se dožila dospělosti. V roce 1632 zemřel Rudolfův syn Vilém Trčka a rok na to zemřela manželka Marie Magdalena. 25. února 1634 byl v Chebu spolu se švagrem Albrechtem z Valdštejna zavražděn Adam Erdman (zavražděn byli i manžel jeho sestry Alžběty, Vilém Kinský). Z celého rodu Trčků tak přežil jediný muž, Jan Rudolf Trčka z Lípy. Přestože se pokoušel konfiskace všech svých statků, neuspěl a naopak byl obviněn ze spiknutí a zrady. Soudu se ale nedočkal a zemřel 29. září 1634 v tehdejším Německém, dnešním Havlíčkově Brodě, pohřben byl ve Světlé nad Sázavou.
Vlašimská větev rodu náhled|vlevo|Vilém Trčka z Lípy (kopie náhrobního kamene)