náhled|Kulturní dům v Kyjově Kulturní dům (zkratka KD, lidově kulturák) je název kulturně osvětového zařízení, zavedený po únoru 1948. Stavby kulturních domů se staly základnou pro politickou agitaci, osvětovou činnost a v dobovém slovníku nedílnou součástí budování vyspělé socialistické společnosti. Kulturní domy se měly stát součástí kulturní vybavenosti obcí a zároveň jejich dominantou. KSČ plánovala, že osvětová činnost postupně přejde na společenské organizace sdružené v Národní frontě, na národní výbory, orgány ROH či Jednotná zemědělská družstva.
V letech 1959-1989 sloužily kulturní domy k organizování kulturních, uměleckých a společenských akcí (např. hromadné oslavy svátku MDŽ, plesy, taneční zábavy, koncerty, divadelní představení), k propagandě socialistických myšlenek (schůze politických organizací, oslavy státních svátků), kulturně zájmové činnosti (např. folklórní soubory, akce PO SSM), měly reprezentovat obce a nahradit jejich dominanty kostelů, přičemž se staly příjmovou složkou státního rozpočtu.Marie Novotná: Fenomén kulturních domů na Hodonínsku (se zaměřením na obec Čejkovice), sonda do historie kulturních domů v období socialismu, dipl. práce 2011
Historie Se zakládáním celé řady spolků v druhé polovině 19. století vznikla také potřeba společných potkávacích prostor a center k uspokojování kulturních potřeb, které byly v každé obci rozdílné. V únoru 1948, kdy došlo k oficiálnímu převzetí moci komunisty a kdy se započalo s budováním socialismu, došlo také na budování veřejných staveb, sloužících socialistické kultuře. Kulturní dům se měl podle komunistických plánovačů stát společenským a klubovým střediskem pro všechny obyvatele vesnice či města. Základní funkcí KD bylo naplňování osvětové práce, která se stala „součástí budování vyspělé socialistické společnosti”.
Definování osvětové práce a kulturního domu Základním stavebním kamenem se stal zákon č. 52/1959 Sb. O osvětové činnosti, následně pak Usnesení vlády č. 3 z roku 1961, které rozpracovalo zásady rozvoje, úprav a výstavby kulturních zařízení klubového typu (KD). To celé dotvářela československá státní norma č. 73 5252 „Projektování kulturních domů“. Výsledkem normovaných staveb KD mělo dojít k celostátnímu sjednocení a k vytvoření podkladu pro typizaci. Zároveň stanovila kategorie KD.
Podle umístění vestavěné KD přistavěné KD k budově jiného účelu samostatné KD Podle velikosti sálů kategorie I. – do 100 sedadel kategorie II. – od 101 do 400 sedadel kategorie III. – nad 401 sedadel Podle charakteru v sídlištích všeho druhu v rekreačních oblastech
Československá státní norma - projektování kulturních domů Univerzální typ kulturního zařízení - kulturní dům Kulturní zařízení klubového typu, přičemž zahrnuje základní organizační jednotky jako osvětovou besedu, závodní klub ROH, dům kultury ROH, kulturní a společenské středisko, družstevní klub JZD. Víceúčelový typ kulturních zařízení - parky kultury a oddechu
Kulturní zařízení, které svým působením a vybavením stanovuje předpoklady k rozvoj krátkodobé rekreace a ke kulturnímu oddechu obyvatel velkých měst. Soustřeďuje nejrůznější formy kulturních osvětových a uměleckých pořadů, aktivního odpočinku, společenské zábavy a vzdělání. Jednoúčelový typ kulturního zařízení divadla kina
Příklady Nadsklepí v Kroměříži, 1868 Národní resp. Besední dům v Třebíči, 1871 Besední dům v Brně od architekta Theophila von Hansena, 1870-73 Národní dům v Ostravě, 1893 Národní dům v Praze Vinohradech od architekta Antonína Turka, 1893-94 Německý dům v Ostravě, 1895 Měšťanská beseda v Plzni, 1901 Dělnický spolkový dům Peklo v Plzni, 1907 Národní dům v Prostějově od architekta Jana Kotěry, 1907 Obecní dům v Praze architektů A. Balšánka a O. Polívky, 1912 Hornický dům v Sokolově od architekta Rudolfa Welse, 1924 Dělnický kulturní dům v Nitře od architekta Oskara Singera, 1935 Dům kultury pracujících v Ústí nad Labem, 1964http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/192-kulturni-dum Kulturní dům v Ústí nad Labem, 1957-64 Dům kultury Akord v Ostravě z roku 1959 Sborový dům v Neborech od Jana Kidoně, 1997-2001 Komunitní centrum svatého Prokopa od architektů Zdeňka Jirana a Michala Kohouta, 1999-2001
Literatura z období socialismu Beneš, J.: Kulturní dům klubového typu. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze, 1976 Hromádka: Prostory pro kulturní a společenský život v ČSSR Hromádka, M., Studený, A.: Rozbor využívání kulturních domů v podmínkách vesnického osídlení. I. díl, Praha: Osvětový ústav, 1968 Hromádka, M.: Státní řízení kultury. Praha: Orbis, 1975 ČSN 73 5252 Projektování kulturních domů (platnost normy zrušena 1. 1. 1988) Krasický, Antonín; Občanské stavby: stavby pro výchovu, vzdělání a kulturu; VUT, Brno, 1988; str. 138-143 Literatura po roce 1989 Zdeněk Jírový: Osvětou k svobodě. Praha: Nipos, 2005 Knapík, J.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Praha 2011 Knapík, J., Franc, M.: Volný čas v českých zemích 1957-1967. Praha 2013 Knapík, J.: V zajetí moci: Kulturní politika, její systém a aktéři 1948-1956
Odkazy Reference
Související články Národní dům Obecní dům
Externí odkazy
Kulturní dům a socialistický člověk: recenze knihy Osvěta, kultura, zábava. Kulturní domy v Československu
Kategorie:Budovy Kategorie:Kulturní zařízení