Hlavní věta je věta v souvětí, která není závislá na jiné větě a může tedy stát i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá. Každé souvětí musí obsahovat alespoň jednu hlavní větu.
Vztahy hlavní věty k ostatním větám Hlavní věta může být rozvíjena závislou vedlejší větou nebo souřadně spojena s jinou hlavní větou. Pro souřadné spojení hlavních vět rozlišujeme následující vztahy: slučovací (kopulativní): bezespojkový – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem. spojkový – Lekl se a utekl pryč. stupňovací (gradační) – Lekl se, dokonce se pokusil o útěk. odporovací (adverzativní) – Lekl se, ale neutekl. vylučovací (disjunktivní) – Lekl se, nebo to předpokládal? příčinný (kauzální) – Lekl se, neboť se mu zjevil přízrak. důsledkový (konkluzívní) – Lekl se, a proto utekl.
Nepravé věty vedlejší
Jako nepravé věty vedlejší označujeme věty, které jsou formálně vedlejší, ale významově jsou souřadně spojené s větou hlavní a napojovací výraz je zde kvůli ozvláštnění větné konstrukce nebo z nedbalosti mluvčího.
Literatura
Související články Věta (lingvistika) Větný člen Vedlejší věta Souřadnost Podřadnost Souvětí Slovosled
Kategorie:Větná stavba