náhled|360x360pixelů|Globální hospodářské ztráty způsobené přírodními katastrofami, jako jsou cyklony, sucha, zemětřesení, záplavy, sesuvy půdy a sopky. Přírodní katastrofa (živelní pohroma) je přírodní jev, který má vysoce škodlivý dopad na společnost nebo komunitu v důsledku přírodního nebezpečí. Mezi příklady přírodních katastrof patří: záplavy, sucho, zemětřesení, tropická cyklóna, blesk, tsunami, sopečná činnost, přírodní požár. Přírodní katastrofa může způsobit ztráty na životech nebo škody na majetku a obvykle po sobě zanechává ekonomické škody. Závažnost škod závisí na odolnosti postiženého obyvatelstva a na dostupné infrastruktuře. Vědci hovoří o tom, že termín přírodní katastrofa je nevhodný a měl by být opuštěn. Místo toho by se mohl používat jednodušší termín katastrofa a zároveň by se měla upřesnit kategorie (nebo typ) nebezpečí. Katastrofa je důsledkem přírodního nebo člověkem způsobeného nebezpečí, které dopadá na zranitelnou komunitu. Právě kombinace nebezpečí spolu s vystavením zranitelné společnosti má za následek katastrofu.
V moderní době je poměrně obtížné rozdělit katastrofy na přírodní, člověkem způsobené a člověkem urychlené, přičemž lidská rozhodnutí a činnosti, jako je architektura požáry, hospodaření se zdroji a změna klimatu, potenciálně hrají roli při vzniku přírodních katastrof. Ve skutečnosti byl termín přírodní katastrofa již v roce 1976 označen za nesprávné pojmenování.
Přírodní katastrofy mohou být zhoršeny nevhodnými stavebními normami, marginalizací lidí, nerovnostmi, nadměrným využíváním zdrojů, extrémním rozrůstáním měst a změnou klimatu. Rychlý růst světové populace a její zvýšená koncentrace často v nebezpečném prostředí vystupňovaly četnost i závažnost katastrof. Extrémní klimatické podmínky (např. v tropech) a nestabilní reliéf spolu s odlesňováním, neplánovaným šířením růstu a neinženýrskými stavbami vytvářejí zranitelnější rozhraní obydlených oblastí s přírodními prostory náchylnými ke katastrofám. Rozvojové země, které trpí chronickými přírodními katastrofami, mají často neúčinné komunikační systémy v kombinaci s nedostatečnou podporou prevence a řízení katastrof.
Nepříznivá událost nedosáhne úrovně katastrofy, pokud k ní dojde v oblasti bez zranitelného obyvatelstva. Jakmile zranitelné obyvatelstvo zažije katastrofu, může trvat mnoho let, než se komunita napraví, a toto období nápravy může vést k další zranitelnosti. Katastrofální následky přírodní katastrofy mají vliv také na duševní zdraví postižených komunit, což často vede k posttraumatickým symptomům. Tyto zvýšené emoční prožitky lze podpořit kolektivním zpracováním, což vede k odolnosti a většímu zapojení komunity. náhled|Ruiny po zemětřesení v sousedství Post a Grant Avenue. Pohled severovýchodním směrem
Terminologie Přírodní katastrofa je vysoce škodlivý dopad na společnost nebo komunitu v důsledku přírodního nebezpečí. Samotný pojem „katastrofa“ je definován následovně: „Katastrofa je vážné narušení fungování společenství, které přesahuje jeho schopnost vyrovnat se s ním pomocí vlastních zdrojů. Katastrofy mohou být způsobeny přírodními, člověkem způsobenými a technologickými riziky, jakož i různými faktory, které ovlivňují vystavení a zranitelnost komunity“.
Americká Federální agentura pro krizové řízení (FEMA) vysvětluje vztah mezi přírodními katastrofami a přírodními riziky následovně: „Přírodní nebezpečí a přírodní katastrofy spolu souvisejí, ale nejsou totéž. Přírodní nebezpečí je hrozba události, která bude mít pravděpodobně negativní dopad. Přírodní katastrofa je negativní dopad po skutečném výskytu přírodního nebezpečí v případě, že významně poškodí společnost.“ Příkladem rozdílu mezi přírodním nebezpečím a katastrofou je zemětřesení, které způsobilo katastrofu v San Francisku v roce 1906.
Přírodní nebezpečí je přírodní jev, který může mít negativní vliv na lidi a jiné živočichy nebo na životní prostředí. Přírodní nebezpečí lze rozdělit do dvou širokých kategorií: geofyzikální a biologické. Přírodní nebezpečí mohou být vyvolána nebo ovlivněna antropogenními procesy, např. změnou využití půdy, odvodněním a výstavbou.
V národním indexu rizik FEMA je zahrnuto 18 přírodních nebezpečí: lavina, pobřežní záplavy, vlna chladu, sucho, zemětřesení, krupobití, vlna veder, tropická cyklóna, ledová bouře, sesuv půdy, blesk, říční záplavy, silný vítr, tornádo, tsunami, sopečná činnost, požár, zimní počasí.
Kritika Termín přírodní katastrofa byl již v roce 1976 označen za nesprávný. Katastrofa je důsledkem přírodního nebezpečí, které zasáhne zranitelnou komunitu. Katastrofám však lze předcházet. Zemětřesení, sucha, záplavy, bouře a další události vedou ke katastrofám kvůli lidské činnosti a nečinnosti. Špatné územní a politické plánování a deregulace mohou vytvořit horší podmínky. Často zahrnují rozvojové aktivity, které ignorují nebo nesnižují rizika katastrof. Za katastrofy je obviňována pouze příroda, a to i v případech, kdy jsou katastrofy důsledkem selhání v oblasti rozvoje. Katastrofy jsou také důsledkem selhání společnosti při přípravě. Příklady takových selhání zahrnují nevhodné stavební normy, marginalizaci lidí, nerovnosti, nadměrné využívání zdrojů, extrémní rozrůstání měst a změnu klimatu.
Definování katastrof jako výhradně přírodních událostí má závažné důsledky, pokud jde o pochopení příčin katastrof a rozdělení politické a finanční odpovědnosti v oblasti snižování rizika katastrof, řízení katastrof, odškodňování, pojištění a prevence katastrof. Používání přírodních jevů pro popis katastrof zavádí lidi k myšlence, že ničivé následky jsou nevyhnutelné, mimo naši kontrolu a jsou prostě součástí přírodního procesu. Nebezpečí (zemětřesení, hurikány, pandemie, sucho atd.) jsou nevyhnutelná, ale jejich dopad na společnost nikoliv.
Odborníci říkají, že termín přírodní katastrofa je tedy nevhodný a měl by být opuštěn ve prospěch jednoduššího termínu katastrofa, přičemž by se měla upřesnit i kategorie (nebo druh) nebezpečí.
Rozsah náhled|Počet zaznamenaných přírodních katastrof (1900–2022) U některých z 18 přírodních nebezpečí zahrnutých do národního indexu rizik agentury FEMA je nyní pravděpodobnost výskytu vyšší a jejich intenzita vyšší v důsledku změny klimatu. To se týká vln veder, sucha, požárů a pobřežních záplav.
Podle regionu a země Od roku 2019 jsou zeměmi s nejvyšším podílem ztracených let života s postižením v důsledku přírodních katastrof (DALY) Bahamy, Haiti, Zimbabwe a Arménie (pravděpodobně hlavně kvůli zemětřesení ve Spitaku). Asijsko-pacifický region je světově nejnáchylnějším regionem ke katastrofám. Člověk v asijsko-pacifickém regionu má pětkrát vyšší pravděpodobnost, že bude zasažen přírodní katastrofou, než člověk žijící v jiných regionech.
V letech 1995–2015 se nejvíce přírodních katastrof odehrálo v Americe, Číně a Indii. V roce 2012 došlo na celém světě k 905 přírodním katastrofám, z nichž 93 % tvořily katastrofy související s počasím. Celkové náklady činily 170 miliard USD a pojištěné ztráty 70 miliard USD. Rok 2012 byl mírný. Z 45 % se jednalo o meteorologické (bouře), z 36 % o hydrologické (povodně), z 12 % o klimatologické (vlny veder, vlny mrazů, sucha, požáry) a ze 7 % o geofyzikální události (zemětřesení a sopečné erupce). V letech 1980–2011 se geofyzikální události podílely na 14 % všech přírodních katastrof.
Pomalý a rychlý nástup událostí Přírodní nebezpečí se vyskytují v různých časových měřítkách i měřítkách území. Tornáda a bleskové povodně jsou události s rychlým nástupem, což znamená, že se objevují s krátkou výstražnou dobou a mají krátké trvání. Velmi ničivé mohou být i události s pomalým nástupem, například sucho je přírodní nebezpečí, které se vyvíjí pomalu, někdy i několik let.
Dopady náhled|Celosvětová úmrtnost na přírodní katastrofy (1900–2022) náhled|Celosvětové náklady na škody způsobené přírodními katastrofami (1980–2022) Přírodní katastrofa může způsobit ztráty na životech, zranění nebo jiné zdravotní dopady, škody na majetku, ztrátu zdrojů obživy a služeb, sociální a ekonomické narušení nebo poškození životního prostředí.
Různé jevy, jako jsou zemětřesení, sesuvy půdy, sopečné erupce, záplavy, hurikány, tornáda, sněhové bouře, tsunami, cyklony, lesní požáry a pandemie, jsou přírodními riziky, která každoročně usmrtí tisíce lidí a zničí životní prostředí a majetek za miliardy dolarů. Rychlý růst světové populace a její zvýšená koncentrace často v nebezpečných prostředích však zvýšily četnost i závažnost katastrof. Díky tropickému klimatu a nestabilnímu reliéfu spolu s odlesňováním, neplánovaným šířením růstu, neinženýrským stavbám jsou oblasti náchylné ke katastrofám zranitelnější.
Úmrtnost na přírodní katastrofy je nejvyšší v málo rozvinutých zemích kvůli nižší kvalitě stavebních konstrukcí, infrastruktury a zdravotnických zařízení. V celosvětovém měřítku se celkový počet úmrtí na přírodní katastrofy za posledních 100 let snížil o 75 %, a to díky většímu rozvoji zemí, vyšší připravenosti, lepšímu vzdělání, lepším metodám a pomoci mezinárodních organizací. Vzhledem k tomu, že za stejnou dobu vzrostla světová populace, je pokles počtu úmrtí na obyvatele větší a klesl na 6 % původního množství.
Dopady na životní prostředí Během mimořádných událostí, jako jsou přírodní katastrofy a ozbrojené konflikty, může vznikat více odpadu, zatímco nakládání s odpady má ve srovnání s jinými službami nízkou prioritu. Stávající služby a infrastruktura pro nakládání s odpady mohou být narušeny, což způsobí, že komunity zůstanou bez odpadu a zvýší se množství odpadků. Za těchto okolností je často negativně ovlivněno lidské zdraví a životní prostředí.
Přírodní katastrofy (např. zemětřesení, tsunami, hurikány) mají potenciál vyprodukovat během krátké doby značné množství odpadu. Systémy nakládání s odpady mohou být vyřazeny z provozu nebo omezeny, přičemž jejich obnova často vyžaduje značný čas a finanční prostředky. Například tsunami v Japonsku v roce 2011 vyprodukovala obrovské množství odpadu: japonské ministerstvo životního prostředí odhaduje množství odpadu na 5 milionů tun. Část tohoto odpadu, převážně plastu a polystyrenu, byla koncem roku 2011 vyplavena na pobřeží Kanady a Spojených států. Podél západního pobřeží Spojených států se tak množství odpadu zvýšilo desetinásobně a mohlo dojít k přenosu cizích druhů. Důležitým zdrojem plastového odpadu jsou také bouře. Studie Lo et al. (2020) uvádí 100% nárůst množství mikroplastů na plážích zkoumaných po tajfunu v Hongkongu v roce 2018.
Významné množství plastového odpadu může vzniknout během operací na pomoc při katastrofách. Po zemětřesení na Haiti v roce 2010 byl vznik odpadu z humanitárních operací označován jako „druhá katastrofa“. Armáda Spojených států oznámila, že byly distribuovány miliony lahví od vody a polystyrenových obalů od potravin, ačkoli neexistoval žádný funkční systém nakládání s odpady. Pro nouzové přístřešky bylo zapotřebí více než 700 000 plastových plachet a 100 000 stanů. Nárůst plastového odpadu spolu se špatnými postupy při jeho likvidaci vedl k ucpání otevřených odvodňovacích kanálů, což zvýšilo riziko nákazy.
Konflikty mohou vést k rozsáhlému vysídlení komunit. Lidé žijící v těchto podmínkách mají často k dispozici jen minimální zařízení pro nakládání s odpady. K likvidaci směsného odpadu, včetně plastů, se hojně využívají spalovací jámy. Znečištění ovzduší může vést k respiračním a jiným onemocněním. Například saharští uprchlíci žijí v pěti táborech poblíž alžírského Tindúfu již téměř 45 let. Vzhledem k tomu, že služby sběru odpadu jsou podfinancované a neexistuje zde žádné recyklační zařízení, plasty zaplavily ulice a okolí táborů. Naproti tomu v jordánském táboře Azraq pro uprchlíky ze Sýrie jsou služby odpadového hospodářství zavedeny; z 20,7 tuny odpadu vyprodukovaného denně je 15 % recyklovatelných.
Dopady na zranitelné skupiny
Dopady na ženy