náhled|Slavnostní adorace před vystavenou Nejsvětější svátostí Eucharistická adorace nebo též výstav Nejsvětější svátosti je jedním z projevů úcty ke Kristu, přítomnému v proměněné (konsekrované) hostii. Adorace, čili klanění má v katolické církvi východního i západního ritu velkou a dlouhou tradici.
V pravoslavných církvích a protestantských církvích se adorace nepraktikuje.
Eucharistická adorace je spojena s částečnými odpustky, případně s plnomocnými odpustky, pokud trvá alespoň půl hodiny a jsou splněny ostatní obvyklé podmínky.
Průběh adorace náhled|Monstrance určená k vystavení Eucharistie Adorace probíhá zpravidla v kostele či kapli, většinou nějakým způsobem navazuje na slavení mše svaté. Konsekrovaná sv. Hostie je umístěna do monstrance a vystavena do středu oltáře k úctě věřících. Při tom se obvykle zpívá nějaká eucharistická píseň, poté následuje úvodní modlitba kněze.
Další průběh může mít dle místních zvyklostí různou podobu a délku. Rozlišujeme tzv. tichou adoraci, při které se věřící v tichosti modlí sami v duchu, nebo adoraci se společnými modlitbami, při které věřící dle uvážení mohou nahlas říkat své chvály, díky a prosby, a sdílet je s ostatními (tento způsob je praktikován zejména ve společenstvích mládeže). Někdy se také střídají chvíle ticha a bloky společných modliteb, případně mohou být mezi ně vkládány písně.
Adorace je zpravidla zakončena zpěvem písně (tradičně je to Tantum ergo, tedy poslední dvě sloky hymnu Pange Lingua) a závěrečnou modlitbou kněze. Následuje tzv. svátostné požehnání, kdy kněz sv. Hostií v monstranci požehná věřícím. Následně uloží Eucharistii zpět do svatostánku – to může být provázeno dalším zpěvem nebo i předcházeno další modlitbou.
Eucharistickou adoraci může vést případně také jáhen (diákon) nebo v případě potřeby na základě pověření akolyta či jiný mimořádný služebník. Požehnání však udílí pouze kněz či jáhen.
Dny, kdy se obvykle konají adorace Dny, kdy ve většině katolických farností probíhají adorace jsou dny tzv. velikonočního tridua, tedy Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Zde dle direktáře platí pravidlo, že na Zelený čtvrtek může být adorace s doprovodem písní, na Velký pátek a na Bílou sobotu má probíhat v naprosté tichosti. V mnohých farnostech existuje praxe Eucharistické adorace ve čtvrtek večer na připomínku poslední večeře nebo každý první pátek v měsíci. První pátek je totiž v katolické Církvi zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a mnohde je adorace celodenní.
Adorační dny v diecézích Litoměřická diecéze zavedla, v období episkopátu Pavla Posáda, praxi tzv. eucharistických dnů, které měly tu podobu, že farnosti se po dnech střídaly a každý den byla eucharistická adorace v jiné farnosti. Od roku 2008 pro značnou organizační zátěž tato iniciativa již nepokračovala.
Adorační dny farností existují v Arcidiecézi olomoucké a Diecézi brněnské a jsou spojeny se vzájemnými modlitbami farností a kněžského semináře v Olomouci.
V českobudějovické diecézi zavedl celoroční rozpis adoračních dnů (zde zvaných osadní svátek) už roku 1859 biskup Jan Valerián Jirsík. Diecéze se k této iniciativě dosud hlásí, ale není známo, zda a do jaké míry skutečně funguje.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Význam slova adorace na i-encyklopedii Eucharistická adorace - heslo na i-encyklopedii
Kategorie:Katolictví Kategorie:Římskokatolická církev Kategorie:Liturgie