Dolní Jiřetín () je zaniklé město v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházelo se šest kilometrů severozápadním směrem od bývalého města Mostu v nadmořské výšce 235 metrů s katastrální výměrou 776 hektarů. K horní části Dolního Jiřetína přiléhala jeho osada Čtrnáct Dvorců a vytvářely souvislý pás osídlení podél Jiřetínského potoka až k dnešnímu Hornímu Jiřetínu. Obec byla zlikvidována v letech 1980–1983.

Název Německý tvar je odvozen z osobního jména Georg (Jiří) ve významu Jiřího údolí. Název Jiřetín (původně Juřětín) vychází z osobního jména Juřata (Jiřata) ve významu Jiřatův dvůr. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Jorrenthal (1263), in Gyrzietynye (1384), Jorginteyn (1394), Jorntin (1399), in Girzetinie (1492).

Historie Nejstarším písemným dokladem o existenci Jiřetína je listina z roku 1263, kde se však ještě nerozlišuje Dolní a Horní Jiřetín. Tehdejší majitel jménem Protiva upravil jiřetínským obyvatelům vrchnostenské dávky. Další zpráva o obci pochází z roku 1273, kdy král Přemysl Otakar II. udělil mosteckým měšťanům mílové právo, ze kterého vyčlenil Kopisty, Komořany a Jiřetín, kde se směl prodávat chléb, maso a pivo zakoupené v Mostě. Přes Jiřetín vedla ve středověku obchodní cesta z Chomutova a Ervěnic do Saska.

vlevo|náhled|236x236bod|Znak Dolního Jiřetína, zobrazený v roce 1922 v městské kronice

Ze 14. století pocházejí první písemné zmínky o tvrzi v Jiřetíně, na které jsou zaznamenáni v roce 1354 Keruňk z Lomu, roku 1394 Petr z Gablence a 1399 Kašpar z Gablence. V roce 1409 je zmiňována jako držitelka Anna z Koldic a Jiřetín spadal k bílinskému panství tohoto šlechtického rodu. Za držby pánů z Koldic obdržel Jiřetín několik výsad. V roce 1473 byli obyvatelé svými majiteli osvobozeni od roboty a v roce 1485 obdrželi od krále Vladislava II. právo vařit pivo.

Fara v Dolním Jiřetíně se poprvé připomíná již k roku 1352. V roce 1409 Anna z Koldic oddělila horní část Jiřetína a založila zde novou farnost Horní Jiřetín. Tak začal postupný proces oddělování obou vesnic, který byl dokončen kolem roku 1459. V roce 1492 poslední majitel z rodu Koldiců, Těma zastavil oba Jiřetíny Václavovi Vlčkovi z Čenova. Dolní Jiřetín je zde zmiňován jako městečko, zatímco Horní Jiřetín zůstal vsí až do roku 1914, kdy byl povýšen na město.

V 16. století se vystřídalo několik majitelů Dolního Jiřetína. Jáchym z Malcánu a po něm páni z Veitmile. Šebestián z Veitmile se uvádí ještě v roce 1549 jako držitel zdejší tvrze. Kolem roku 1562 koupil ves Václav Popel z Lobkovic a ten přikoupil ještě část vsi, která patřila Zdeňkovi Želenskému ze Sebuzína. V této době se rovněž z Dolního Jiřetína vyčlenila osada Čtrnáct Dvorců. V roce 1583 zdědil Dolní Jiřetín i s tvrzí Jan Václav z Lobkovic. Když přikoupil statek Horní Litvínov, kam přenesl své sídlo, náležel Dolní Jiřetín k hornolitvínovskému panství. V roce 1642 přešel Dolní Jiřetín do majetku Valdštejnů a součástí jejich panství Duchcov-Horní Litvínov zůstal až do roku 1848.

Dne 31. srpna 1571 obdržel Dolní Jiřetín od císaře Maxmiliána II. městský znak a pečeť s právem pečetit zeleným voskem a právo na konání výročních trhů. Toto privilegium v následujících staletích potvrdili a rozšířili o další trhy císař Leopold I. (1682) a Josef II. (1785). V 17. století prošlo městečko obdobím úpadku. V roce 1621 jej postihl rozsáhlý požár. Nepříznivě zasáhla do osudů Dolního Jiřetína také třicetiletá válka a po ní roku 1680 morová epidemie. V témže roce vyhořel poplužní dvůr. Městečko ztratilo většinu předchozích privilegií, včetně práva vařit pivo. Teprve v 18. století Dolnímu Jiřetínu císařové Josef I. Habsburský a Karel VI. vrátili jeho ztracené svobody.

náhled|vlevo|Dolní Jiřetín na počátku 20. století

Obyvatelé se živili především zemědělstvím a rybolovem. Už na počátku 16. století existovaly jižně od městečka rybí sádky. Vedle nich zde byl ještě velký Starý rybník. Během 18. století se zde rozšířilo tkalcovství a punčochářství. Příslušníci všech zdejších řemesel byli členy cechů v Horním Litvínově, který byl střediskem panství. Na počátku 19. století však tato řemesla zaznamenala úpadek následkem zavedení vysokých exportních cel a tedy omezení vývozních možností. Obyvatelstvo se proto vrátilo k převážně zemědělskému způsobu obživy, především pak pěstování zeleniny, neboť to bylo umožněno postupným vysoušením Komořanského jezera.

Po zrušení vrchnostenské správy v roce 1848 obec Dolní Jiřetín zahrnující ještě katastrální obec Čtrnáct Dvorců připadla do obvodu politického a soudního okresu Most. Dne 5. srpna 1862 byl Dolní Jiřetín povýšen z městečka na město.

vlevo|náhled|Pohled na Dolní Jiřetín z věže kostela svatého Mikuláše (rok 1908)

Koncem sedmdesátých let 19. století se začaly v blízkém okolí otevírat hnědouhelné doly. Na katastru města byla těžba v prvním dole Quido I zahájena v roce 1880. V krátké době byly otevřeny doly Quido II (1882), Humboldt I (1887), Centrum (1889), Humboldt II (1891) a Quido III (1904). Tím se naskytla řada nových pracovních příležitostí, které přilákaly do města značné množství lidí, především z vnitrozemí. Během jediného desetiletí zažilo město velký nárůst obyvatelstva, kdy z 958 obyvatel v roce 1880 vzrostl jejich počet na 2 836 v roce 1890. O dalších deset let zde žilo již 3 947 osob. Nárůst počtu obyvatel vedl k vybudování mnoha městských zařízení. Roku 1889 byla postavena nová školní budova. V roce 1894 byl v obci zaveden vodovod, roku 1898 postaven městský chudobinec. Obyvatelstvo, které se do obce koncem 19. století stěhovalo za prací, bylo převážně české národnosti. V roce 1907 byla v obci otevřena česká obecná škola. Po první světové válce byl rovněž založen spolek Sokol, který v roce 1931 otevřel sokolovnu.

náhled|Letecký snímek z roku 1953

V roce 1932 vypukla na dole Humboldt II stávka, která se posléze rozšířila i na další doly, a která získala označení Velká mostecká stávka.

Po okupaci českého pohraničí v roce 1938 a připojení k Německé říši zůstal Dolní Jiřetín několik let samostatným sídelním útvarem, avšak roku 1943 došlo k jeho sloučení a připojení spolu s Mariánským Údolím k Hornímu Jiřetínu. Nicméně městský úřad zůstal umístěn až do konce války na dolnojiřetínské radnici. Po skončení druhé světové války byl úřad nahrazen místním národním výborem a Dolní Jiřetín se opět osamostatnil. V roce 1944 při spojeneckých náletech na chemické závody v Záluží zasáhla řada bomb území obce a došlo ke zničení řady domů a ke ztrátám na životech.

Obec byla zbořena v letech 1980–1983 kvůli stanovení pásma hygienické ochrany chemických závodů a postupu důlní těžby a katastrální území bylo 1. července 1983 připojeno k Hornímu Jiřetínu.

náhled|Území, kde stával Dolní Jiřetín, bylo částečně zaplaveno vodami tzv. Propadliny a dalšími vodními plochami

Obyvatelstvo Při sčítání lidu v roce 1921 ve městě žilo 3 182 obyvatel (z toho 1 597 mužů), z nichž bylo 2 080 Čechoslováků, 1 065 Němců, pět Židů a 32 cizinců. Většina (1 745) jich byla bez vyznání. Druhou nejpočetnější skupinou byli římští katolíci, ale 43 lidí patřilo k evangelíkům, 31 k církvi československé a pět k izraelské. Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 3 485 obyvatel: 2 335 Čechoslováků, 1 109 Němců, deset příslušníků jiné národnosti (převážně Rusů a Židů) a 31 cizinců. Největší skupinou bylo 1 926 osob bez vyznání, římských katolíků bylo 1 448 a ostatní církve měly menší zastoupení: 49 evengelíků, 44 členů církve československé, sedm židů a jedenáct členů nezjišťovaných církví.

+ Vývoj počtu obyvatel a domů 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 789 958 2 836 3 947 3 685 3 552 3 849 3 037 2 486 1 881 780 11 Domy 135 136 168 211 218 224 292 340 303 281 205 1 2

Pamětihodnosti V letech 1718–1724 byl na místě původního gotického kostela vybudován barokní kostel svatého Mikuláše. V roce 1893 byl uzavřen pro narušení statiky vinou důlní činnosti a v roce 1897 byl zbořen a na jeho místě byl v letech 1898–1899 postaven nový kostel. V roce 1925 byl i on narušen těžbou, takže musel být roku 1934 uzavřen. Po zabezpečovacích pracích mohl být opět otevřen až roku 1939. Místo, kde stál kostel, je pod vodou, která zaplavila zdejší důlní propadliny. Kaple se sochou svatého Floriána ze druhé poloviny 18. století Sousoší svatého Jiří z roku 1711 (dnes se nachází v Litvínově) Sousoší svatého Jana Nepomuckého a svatého Antonína z roku 1739 (dnes u kostela v Českých Zlatníkách) V katastrálním území Dolní Jiřetín stojí památkově chráněné budovy Dolu Centrum.

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Dolní Jiřetín na stránkách Zaniklé obce

Kategorie:Zaniklá sídla v okrese Most Kategorie:Zaniklá sídla v Mostecké pánvi Kategorie:Sídla na řece Bílině Kategorie:Zaniklá města v Česku Kategorie:Zatopená sídla v Česku Kategorie:Bývalé obce v Česku Kategorie:Horní Jiřetín