náhled|180px| Hrob skladatele Lubomíra Železného, Hřbitov Modřany Lubomír Železný, narozený jako Lubomír Želazný (16. března 1925 Ostrava – 29. září 1979 Praha) byl československý hudební skladatel, rozhlasový hudební režisér a korepetitor.
Studia Během gymnaziálních studií docházel soukromě na hodiny hudební teorie k ostravským skladatelům Josefu Schreibrovi a Janu Šoupalovi. Ve školním roce 1942–43 studoval kompozici ve třetím ročníku na brněnské konzervatoři, ta byla ovšem nacisty uzavřena a po korepetitorském působení v ostravské opeře byl totálně nasazen na práci ve vítkovických železárnách. V době druhé světové války byli vězněni i oba jeho rodiče, jak matka Cecílie, roz. Krygelová (* 1901), tak otec František (1896–1942), který zemřel v koncentračním táboře Mauthausen. Po válce si změnil příjmení na "Železný" a odešel do Prahy, kde v letech 1945–48 studoval v kompoziční třídě Karla Janečka na tamní konzervatoři, krom toho studoval ještě soukromě u Karla Boleslava Jiráka. Ve studiích pokračoval na nově otevřené Akademii múzických umění u Pavla Bořkovce a Karla Janečka. Po studiích pracoval jako korepetitor ostravské opery a hudební režisér československého rozhlasu. Od roku 1951 působil jako skladatel a aranžér v AUSu, od roku 1956 pak jako skladatel ve svobodném povolání. Stál u vzniku Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, jehož byl od roku 1972 až do své předčasné smrti předsedou. Roku 1973 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda, roku 1975 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 1977 podepsal Provolání československých výborů uměleckých svazů, známé jako Anticharta.CD89.cz: Anticharta – seznam podepsaných
Tvorba Jeho hudba vycházela ze symfonické zvukovosti definované Mahlerem či Šostakovičem a z klasicky definovaných melodií. V některých skladbách jsou patrny známky neobarokního cítění. V pozdnějších dílech je znát inklinace k zjednodušení hudebního jazyka. Nejhranější skladbou je jeho Symfonie pro malý orchestr, za kterou obdržel roku 1973 Státní cenu Klementa Gottwalda. Je autorem hudby k televizní pohádce Dařbuján a Pandrhola z roku 1959.Profil Lubomíra Železného na stránkách České televize Výběr z díla Komorní Sonáta pro flétnu a klavír (1943) Čtyři polky pro klavír (1948) Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello (1948) 1. smyčcový kvartet (1960) 2. smyčcový kvartet (1968) Kvintet pro dvoje housle, klarinet, violu a violoncello (1969) Dechový kvintet (1970) Sonáta pro housle a klavír (1971)
Orchestrální Symfonická věta (1947) Dvě gavoty (1955) Koncert pro housle a orchestr (1959); nahrán Českou filharmonií s Bruno Bělčíkem a Václavem Neumannem Symfonie pro velký orchestr (1963) Koncert pro flétnu, smyčce a klavír (1966); nahrán Českou filharmonií s Jiřím Válkem a Václavem Neumannem Koncertantní hudba pro violu, smyčce a klavír (1969); nahrána Musici di Praga a Milošem Konvalinkou Symfonie pro malý orchestr (1971) Koncert č. 2 pro housle a orchestr (1976); nahrán Symfonickým orchestrem Československého rozhlasu v Praze s Petrem Messiereurem a Milošem Konvalinkou v roce 1978
Vokální Písně na texty lidové poezie (1948) Zbojnické písně pro tenor a orchestr (1958) Tři smíšené sbory na texty Rabíndranátha Thákura (1967) Dva mužské sbory na texty Rabíndranátha Thákura (1968)
Odkazy Reference
Literatura Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 1017
Externí odkazy
Seznam ne všech skladeb od L. Železného s odkazy na popisy
Kategorie:Čeští hudební skladatelé Kategorie:Českoslovenští zasloužilí umělci Kategorie:Narození v roce 1925 Kategorie:Úmrtí v roce 1979 Kategorie:Muži Kategorie:Hudební režiséři Kategorie:Absolventi Pražské konzervatoře Kategorie:Pohřbení na Modřanském hřbitově