Vladimír Páral, pseudonym Jan Laban (10. srpna 1932 Praha – 9. srpna 2026 Cheb), byl český spisovatel a chemik, známý zejména pro své románové cykly černá a bílá pentalogie. Jeho tvorba se různí, sahá od nekompromisní pronikavé satiry, přes opatrnou až triviální prózu, kterou tvořil pod vlivem komunistického režimu, až po erotické romány vzniklé po sametové revoluci. Řada jeho děl byla zfilmována.
Životopis
Mládí a vzdělání Narodil se v Praze, mládí od svých dvou let prožil v Brně v rodině armádního důstojníka Aloise Párala (1892–1978) a jeho manželky Ludmily Páralové, rozené Vodičkové (1903–1980). Jeho starším bratrem byl voják, geodet a předseda jednoty Československé obce legionářské v Brně 2 Bohuslav Páral. V Brně absolvoval reálné gymnázium, kde odmaturoval roku 1950. Matkou původně zamýšlené studium na kněze bylo po komunistickém převratu v roce 1948 vyloučeno, otcovo přání studia medicíny či veterinárního lékařství odmítl sám Vladimír poté, co na brněnských vysokých školách navštívil dny otevřených dveří. Rozhodl se proto přihlásit na Právnickou fakultu Masarykovy univerzity. Ta však byla v té době rušena, takže nakonec podal přihlášku na chemickou fakultu Vysoké školy technické Dr. Edvarda Beneše v Brně. Studoval zde jeden rok, poté se rozhodl kvůli nárokům, které mu kladl vyučující praktické fyziky, odejít z Brna a přejít na vznikající Vysokou školu chemickou v Pardubicích (od roku 1953 nesla škola název Vysoká škola chemicko-technologická). Zde v roce 1954 úspěšně dokončil studium chemického inženýrství.
Vystudovanému oboru se po absolvování školy věnoval nejprve jako technolog národního podniku Kolora Liberec. Později se stal vedoucím provozu pobočného závodu Kolory v Jablonci nad Jizerou. Následovalo několikaměsíční působení v Západočeských plynárnách Plzeň, nakonec si našel místo v Ústí nad Labem v podniku Chemopharma. V Chemopharmě působil nejprve v úseku výroby pohlavních hormonů, později náplastí a později v útvaru vědeckých informací.
Kariéra Psát začal v roce 1962, kdy pro krajský deník Průboj napsal na pokračování Šest pekelných nocí pod pseudonymem Jan Laban. Dne 29. července 1963 se mu v Ústí nad Labem narodila dcera Erika, později provdaná Novotná. O rok později si vzal svou manželku Marii. Ještě jako chemik napsal řadu románů a až v roce 1967 se stal spisovatelem z povolání. V letech 1971 až 1974 pracoval v ústeckém Severočeském nakladatelství jako nakladatelský redaktor, poté se však opět vrátil ke spisovatelské kariéře. Po nástupu normalizace se přiklonil k vládnoucímu komunistickému režimu, což se projevuje i v jeho dílech. Roku 1977 podepsal Antichartu. Jistou inspirací v té době mu bylo anglické hnutí rozhněvaných mladých mužů. V roce 1988 zemřela jeho manželka Marie, po její smrti se obrátil k meditaci a józe, kvůli kterým Páral cestoval do Číny a Nepálu.
Podle dokumentů uložených v Archivu bezpečnostních složek jej Státní bezpečnost od roku 1955 postupně vedla jako spolupracovníka, důvěrníka a agenta (krycí jména Rur, Mirek a Pamír). Páralův svazek byl zničen, společně s mnoha dalšími, v průběhu sametové revoluce 2. prosince 1989.
Po sametové revoluci Od roku 1995 žil až do své smrti střídavě v Mariánských Lázních a Praze. S Mariánskými Lázněmi byl také pozdní život spisovatele spjat – stál u zrodu mariánskolázeňské Stezky spisovatelů, jíž v roce 2017 symbolicky podepsal její základní kámen a stal se jejím prvním spisovatelským patronem. Podpořil spolek, který usiluje o vybudování děkovného sloupu Panny Marie v Mariánských Lázních. V roce 2010 obdržel Cenu Ladislava Fukse za celoživotní přínos české literatuře. Ke svému porevolučnímu dílu se nehlásil, jeho poslední dílo Kniha o biči vyšlo v roce 2014, téměř 20 let po předchozím románu Tam za vodou.
Na počátku roku 2026 si přivodil úraz, kvůli kterému se mohl pohybovat pouze s chodítkem. Zemřel v chebské nemocnici v 9. srpna 2026, den před svými 94. narozeninami.
Dílo Jeho literární tvorba má občas rysy „vědeckého pokusu“, v nichž jednotlivé postavy staví do různých situací a jakoby testuje jejich reakce, což lze sledovat už od novely Veletrh splněných přání z roku 1964. Tato novela se stala první částí autorovy tzv. černé pentalogie, cyklu 3 novel a 2 románů kritizujících zmechanizovanost života v moderní konzumně zaměřené společnosti. Celý cyklus bývá pojmenován Pět způsobů ukájení. Tři úvodní novely byly vydány také společně v roce 1977 pod názvem Tři ze ZOO.
Po románu Milenci a vrazi z roku 1969 bylo Páralovi režimem naznačeno, že by nesouhlas s ideologií normalizace měl z jeho románů vymizet. Záhy tudíž změnil styl, jak je například patrné v románu Profesionální žena z roku 1971, který měl být parodií na pokleslou literaturu s jednobarevnými kladnými hrdiny, avšak nechal se jí sám strhnout a román je také do značné míry idealizující a schematický.
V tom byl podobný i román Mladý muž a bílá velryba z roku 1973, který začal tzv. bílou pentalogii.
Když napsal Muka obraznosti, rozhodl se Páral opustit reálná témata a napsal čtyři sci-fi romány: Romeo a Julie 2300 a Pokušení A-ZZ z roku 1982, Válka s mnohozvířetem z roku 1983 a Země žen z roku 1987. Nejedná se však o zcela typické ukázky žánru sci-fi, je na nich znát orientace na masového čtenáře, ostatně jako i na autorových novějších prózách, jako Kniha rozkoší, smíchu a radosti z roku 1993 a Playgirls I a II z roku 1994. V těchto dílech se začala více projevovat i sexuální témata, do té doby potlačovaná kvůli cenzuře.
Prvotina Šest pekelných nocí, knižně 1964 – napsáno pod pseudonymem Jan Laban
Černá pentalogie Veletrh splněných přání, 1964 – novela zpracovávající několik pohledů do života chemického technika v malém městě Soukromá vichřice: Laboratorní zpráva ze života hmyzu, 1966 – román otevřeně se zaměřující na mravní přežitky z minulosti a životní stereotypy; zfilmováno roku 1967 Hynkem Bočanem Katapult: Jízdní řád železničních, lodních a leteckých drah do ráje, 1967 – vyprávění o ženatém inženýrovi, ze kterého náhodné setkání udělá sňatkového podvodníka: naváže známost se sedmi ženami, soužití s nimi střídá podle jízdních řádů; zfilmováno roku 1983 Jaromilem Jirešem Milenci a vrazi: Magazín ukájení před rokem 2000, 1969 – pro kulturní politiku normalizace nepřijatelný román psaný formou životopisů několika osob různého společenského postavení a glos z politického i kulturního dění; popisuje prostředí velkého ústeckého průmyslového závodu a tamní svobodárny; postavy mají symbolická jména a pohybují se v prostoru jednoho domu; modelová próza; protiklady; zfilmováno roku 2004 Viktorem Polesným Profesionální žena: Román pro každého, 1971 – parodie na seriály o nezdolných ženách
Bílá pentalogie Zůstala nedokončená - byly napsány a vyšly jen čtyři části. Mladý muž a bílá velryba: Malý chemický epos, 1973 – příběh čtyř lidí z chemické továrny, zfilmován roku 1979 Jaromilem Jirešem. Román je psán vyloženě socialisticky – smysl života lze najít v práci. Tento román byl dle pozdějších vyjádření autora psán ze strachu, aby nebyl zakázán. Radost až do rána: O křečcích a lidech, 1975 – humorně laděný příběh dvou životních ztroskotanců: neúspěšné studentky a výpravčího, který je nucen střídat různá povolání. Podle knihy byl natočen film. Generální zázrak: Román naděje, 1977 Muka obraznosti: Konfrontace snu a skutečnosti, 1980 – nejautobiografičtější próza z obou pentalogií, hrdinou je mladý inženýr chemie, jenž poprvé nastupuje do práce a propracovává se; zfilmováno roku 1990 Vladimírem Drhou
Sci-fi Pokušení A-ZZ, 1982 – líčí příběh čtyřčlenné skupiny Pražáků 21. století, kteří byli vybráni k setkání s mimozemskou civilizací a dostávají se do pokušení zaprodat zbytek lidstva výměnou za luxusní život Romeo & Julie 2300, 1982 Válka s mnohozvířetem, 1983, tematicky k narušenému životnímu prostředí Země žen, 1987 – spíše politicko-ideologická alegorie s prvky sci-fi než čistokrevná sci-fi
Další díla Dekameron 2000 aneb Láska v Praze, 1990 Kniha rozkoší, smíchu a radosti, 1992 Playgirls 1 a 2, 1994 Profesionální muž, 1995 – vyšlo s podtitulem „V. Páral o sobě a jiných zajímavějších věcech“ Tam za vodou, 1995 Kniha o biči, 2014
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
KARÁSKOVÁ, Ivana. O závistivcích, nabídkách k sňatku a ústecké helmě. Devadesátník Páral vzpomíná. iDnes.cz. 2022-08-11. Dostupné online.
Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští spisovatelé 21. století Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Čeští spisovatelé science fiction Kategorie:Absolventi Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice Kategorie:Agenti Státní bezpečnosti Kategorie:Narození v roce 1932 Kategorie:Narození 10. srpna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Úmrtí 9. srpna Kategorie:Úmrtí v Chebu Kategorie:Muži