Smečno ( v období 1515–1882 nazývané Muncifaj) je město v okrese Kladno ve Středočeském kraji. Leží sedm kilometrů severozápadně od Kladna a šest kilometrů jihozápadně od Slaného. Ve městě žije obyvatel. Roku 1992 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou zónou.
Název Původ názvu Smečno je nejistý, může znamenat místo, kde byl smyk na srázu, nebo souvisí se slovem smejčiti, což znamená mýtiti či odstraňovat lesní porost na jehož místě vznikne dvůr a následně tvrz. Historický název Smečna byl Smečen. V minulosti mělo Smečno dvě části – Horní a Dolní. Horní Smečno bylo tvořeno pouze tvrzí s přilehlým zázemím, kostelem a farou. Dolní Smečno bylo vše ostatní, tedy městečko a později město, které neslo od roku 1515 název Muncifaj – z latinských výrazů (město se všemi právy měst královských krom zasedat na zemském sněmu) nebo (tj. Buková hora). Tvrz s přilehlým okolím (tedy Horní Smečno) nesla stále název Smečno. Obě části, město a zámek se zázemím, se také v minulosti nazývaly latinským slovním spojením (tj. Hrad Smečno s městem Muncifaj).
Protože se název Muncifaj příliš neuchytil, byl na žádost městské rady roku 1882 navrácen název Smečno.
náhled|Mapa z roku 1841 s později upravovaným názvem města
Historie náhled|vlevo|Socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem Nejsvětější Trojice ve Smečně
První pravděpodobná písemná zmínka je již z roku 1125 od kronikáře Kosmase, který se zmínil o jisté obci nedaleko Libušína jménem Ztibeczno. Nejstarší jistá písemná zmínka pochází z roku 1252, kdy se jako majitel zdejší tvrze připomíná vladyka Boleslav ze Smečna (Bolezlav de Zmecen), syn Bořity z Letovic, pocházející z rodu vladyků z Ředhoště. Jeho rod tvrz Smečno prodává roku 1322 Vítkovi ze Smečna. Později se tento rod nazývá Kamenickými ze Smečna.
Roku 1416 zakoupil ves Dolní Smečno Markvart z Martinic a roku 1418 dokoupil Horní Smečno i s tvrzí, a s rodem Martiniců byly dějiny Smečna spojeny po dalších pět století. Martinicové pocházeli z Voticka, ale od koupi Smečna je jejich osud spojen s tímto místem. Markvartův syn Bořita, dvořan králů Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad kolem roku 1460 rozšířil a přestavěl tvrz. Bohatnoucí Martinicové postupně rozšířili své smečenské panství na 17 vesnic a zařadili se mezi panské rody. Na žádost Hynka Bořity z Martinic, pozdějšího nejvyššího zemského sudího, povýšil 26. května 1510 král Vladislav Jagellonský ves Dolní Smečno na městečko.
O pět let později, 28. prosince 1515, bylo městečko králem Vladislavem Jagellonským, na žádost bratří Jindřicha a Volfa z Martinic, učiněno městem, přičemž mu byl polepšen znak, udělený při prvním povýšení. S povýšením na poddanské město bylo povoleno opevnit jej hradbami a získalo právo svobodného provozování řemesel, právo hrdelní (kata město nemělo, ale využívalo kata z Prahy a Slaného), právo trhové (páteční a výroční trhy na svatého Jiří, svatého Havla a v den svátku Nejsvětější Trojice s osmi dny následujícími), právo pečetit červeným voskem, město se nově řídilo právem královského města Slaného. Městské opevnění ve Smečně zřejmě nikdy nevzniklo, byť po polovině 17. století je doložena existence bran nebo jiných vstupů do města.
Roboty nebylo poddanské město zproštěno a jeho obyvatelé museli robotovat u vrchnosti. Město mělo dvanáct konšelů, kteří se po čtyřech týdnech střídali v úřadu purkmistra. Za Jiřího Bořity z Martinic byla v osmdesátých letech 16. století zahájena přestavba pozdně gotické tvrze na mohutný renesanční zámek. Přestavbu zámku dokončil až Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z předních katolických politiků své doby. Jaroslav Bořita z Martinic, když se v roce 1598 ujal smečenského panství, odňal městu všechny majestáty a vrátil je, až když všichni přestoupili ke katolickému náboženství. Dne 1. ledna 1612 bylo již celé jeho panství katolické. Vedle toho dával svým poddaným zdarma obilí, stavební i topné dřevo, založil při zámku seminář na výchovu katolické mládeže a dvakrát uchránil obyvatele od kontribucí a ubytování vojska.
Během třicetileté války bylo Smečno roku 1632 vyrabováno saským vojskem a roku 1639 vypáleno švédským vojskem. Během požáru shořely všechny dokumenty potvrzující městská privilegia, proto je roku 1650 císař Ferdinand III. Habsburský znovu potvrdil. Jaroslav Bořita obratným využitím pobělohorských konfiskací ztrojnásobil svůj majetek a dosáhl hraběcího titulu a titulu vladaře domu smečenského. Ze škod třicetileté války se město brzy vzpamatovalo. V té době mělo město nevalné městské zdi, o kterých se mluví v gruntovních zápisech z roku 1672. Město mělo také tři městské brány: Slánskou bránu s renesanční věží, která byla v roce 1844 zbourána, Kačickou a Ledeckou bránu, které byly zbořeny ještě dříve. Jinudy do města se dostat, kromě dotčených 3 bran, nebylo možné. Roku 1744 se strhla během Sedmileté války u Smečna šarvátka mezi císařskými husary a pruskými vojáky. Skutečnost, že bylo město sídlem jednoho z nejvlivnějších a nejbohatších šlechtických rodů v Čechách, přispívala k jeho rozkvětu. Město mělo pivovar se sladovnou, cihelnu, cukrovar, ke kterému vedla úzkokolejná dráha, od roku 1801 vybudované Lázně Šternberk, školu, poštovní úřad, apod.
Stará radnice (čp. 52) stávala uprostřed náměstí a skrze ní vedl průjezd ke Slánské bráně. Roku 1800 byla stará radnice zbourána a téhož roku je v kontraktních knihách hraběcí kanceláře zapsána smlouva mezi zástupci města Muncifaje na jedné straně a zástupci panství Smečenského na druhé straně, kterou panství bezplatně postupuje dům čp. 12 (současná radnice) na Smečně i se zahradou obci Muncifaji. Za to se zavázala obec uprostřed náměstí stojící radnici i s přistaveným chlévem a masnými krámy do zimy roku 1800 zbořit a místo vyčistit. Tímto byl dovršen současný charakter náměstí. Zrušením roboty v roce 1848 se z panství stal velkostatek. V polovině devatenáctého století bylo v blízkosti Kladna nalezeno černé uhlí, které udělalo z čistě zemědělského kraje rychle se rozvíjející průmyslovou oblast s narůstajícím počtem obyvatel. Význam města však postupně upadal na úkor nových rostoucích průmyslových center jako je Kladno.
náhled|Radnice se znakem města Smečna z roku 1515
náhled|Hranice katastrálního území města Smečno roku 2024 a 35 okolních obcí a jejich části spadající průběžně v období 15.–19. století pod Smečenské panství
Období po vzniku republiky Protože rod Clam-Martiniců byl výrazně politicky činným ve prospěch Rakouska-Uherska po smrti hraběte Richarda Clam-Martinice, a jeho syn hrabě Jindřich Karel Maria Clam-Martinic byl aktivním podporovatelem monarchie, po zániku monarchie a vzniku Československé republiky byl smečenský velkostatek se zámkem Smečno Clam-Martinicům spravován vzniklou Čs. republikou. V roce 1919 se pokusil s povolením československé vlády ve Smečně usadit zchudlý Jindřichův bratr s rodinou. Ovšem havíři a dělníci ve Smečně tomu zabránili. Dne 11. prosince 1920 komunistickou levicí vytvořený revoluční výbor zabral smečenský dvůr i zámek a na věži vztyčil rudý prapor. Ale již 13. prosince byli smečenští revolucionáři pozatýkáni a odvezeni do věznice Praha-Pankrác. Smečenský velkostatek od roku 1920 neúspěšně spravovali dva velkostatkáři. V roce 1922 stát konfiskoval clam-martinický majetek, který převzal správce – bankéř Jarolím Filip. Československý stát následně prodal majetek bankéři, který zámek roku 1926 prodal charitativnímu ústavu Vincentinum. Ústav Vincentinum Praha-Břevnov a řádové sestry Boromejky se na zámku staraly o postižené a nevyléčitelně nemocné děti. Postupný rozprodej pozemků bývalého smečenského panství resp. velkostatku v blízkosti centra města, především v období první republiky, vedl k nové výstavbě a s tím souvisejícímu rozvoji nových živností a obchodů. V okolí centra města vznikaly menší kolonie rodinných dělnických domků především zaměstnanců v dolech v okolí Kladna.
Ve městě Smečno v roce 1932 (3205 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, Společenstvo různých živností, sbor dobrovolných hasičů) byly evidovány tyto živnosti a obchody (výběr): lékař, dvě autodílny, biograf Sokol, dvě brusírny, tři cihelny, hodinář, jedenáct hostinců, hudební škola, tři kapelníci, knihař, lékárna, obchod s obuví Baťa, dvě pily, Schwarzenberský pivovar, pletárna, čtyři sadaři, Občanská záložna, Živnostenská záložna, stavební družstvo, dva stavitelé, tři včelařství, čtyři velkostatky, obchod s vínem, tři zahradnictví, železářství.
náhled|upright|Mapa Smečna a okolí z období první republiky, doplněná o německé názvy obcí během Protektorátu Čechy a Morava, s dnes již neexistující úzkorozchodnou tratí Slaný–Kačice
Za okupace bylo ve Smečně pro ilegální, především komunistickou, činnost zatčeno gestapem a odvlečeno do koncentračních táborů dvanáct osob. Koncem září 1944 se na popud lesního rady V. Káry ze Smečna v jeho bytě ustanovil partyzánský oddíl v okrese slánském. První partyzánská skupina devíti mužů k 1. říjnu 1944 vypracovala plán drobných bojů k získání nejnutnějších zbraní. Pro tuto akci byl zvolen úsek Hvězda – Mšec při státní silnici Slaný-Karlovy Vary. Ve Smečně také existovala během války podzemní komunistická buňka, která měla šest členů, ale přímo partyzánskou činnost nevyvíjela. Po okupaci se ve Smečně ustavily čtyři politické strany: Komunistická, Národně socialistická, Sociálně demokratická a strana Lidová. Po komunistickém státním převratu v Československu, v letech 1950 až 1952, byli na zámku ubytováni horničtí učni. V letech 1952–1955 byl zámek využit pro ubytování 57. pomocného technického praporu, jehož příslušníci nuceně pracovali v dolech v okolí Kladna. V roce 1955 se do zámku vrátila ze Šternberka Charita a sestry Boromejky i s bývalými chovanci. Přes nepříznivý osud smečenského panství resp. velkostatku ve 20. století si Smečno dokázalo dodnes udržet charakter poddanského města a nikdy nekleslo na úroveň vsi. V roce 1992 byl Smečnu vrácen status města.
21. století Ve Smečně je mateřská škola a základní škola, město má také městskou knihovnu a infocentrum. Ve městě se nachází sportovní hala, venkovní hřiště a fotbalové hřiště se zázemím. Jako oblíbená relaxační zóna slouží ve městě zámecký park. Ve Smečně je domov pro seniory a domov pro osoby se zdravotním postižením. Ve městě se nachází několik zdravotnických ordinací a lékárna. V centru na náměstí se nachází také veterinární ordinace. Město má svůj sbor dobrovolných hasičů. Město má kompletní technickou vybavenost – vodovod, kanalizaci s napojením na čistírnu odpadních vod, plynofikaci. Zaměstnanost je řešena dojížďkou do Prahy nebo do spádových sídel Kladna a Slaného.
Přírodní poměry náhled|Vstup do přírodní památky Smečno u vojenského skanzenu a zdi zámeckého parku náhled|Smečenská lípa před farním kostelem Nejsvětější Trojice. V pozadí Hasičská zbrojnice a socha svatého Donáta
Město se rozkládá v nadmořské výšce 340 až 375 metrů na návrší, mírně se sklánějícím k severovýchodu ke Slanému, na jihozápadě přecházejícím do roviny, táhnoucí se ke Kačici. Jeho střed tvoří rozlehlé protáhlé náměstí, jímž po délce probíhá hlavní silnice. V horní (západní) části náměstí stojí radnice, kostel Nejsvětější Trojice, děkanství a v jejich sousedství zámek obehnaný příkopem.
Ochrana přírody Přírodní památka Smečenská rokle – od roku 1987 chráněný geologický profil s bohatou kalcifilní květenou. Je součástí přírodního parku Džbán. Ostře zaříznutý opukový kaňon o hloubce přibližně sedm metrů m a šířce až čtyři metry,dva kilometry jihozápadně od Smečna, který na svém horním toku vyhloubil Svinařovský potok. Strmé stěny kaňonu neumožnily odlesnění za účelem hospodářského využití a díky tomu se na území zachovaly suťové lesy s přirozenou skladbou všech lesních pater. Na jižní straně kaňonu se vyskytují staré duby a lípy jako pozůstatek aleje. Přírodní památka Smečno – od roku 2012 chráněné území s výskytem páchníka hnědého. Na území se nachází lipová a třešňová alej, přírodní divadlo, Muclavský potok, násep po bývalé úzkorozchodné dráze, dvě jezírka.