náhled|200px|Pamětní deska s bustou Cyrila Macha na budově bývalé školy v Hutisku Za kopcem Cyril Mach (17. února 1888 Staré SmrkoviceSOA Zámrsk, Matrika narozených ve Starých Smrkovicích, sign. 118-6239, ukn 6959, str.172. Dostupné online. – 6. května 1945 Praha) byl český učitel, společenský a sportovní pracovník a protinacistický odbojář. Většinu života žil a působil na Valašsku, jeho jméno je spjato především s Hutiskem, kde působil takřka dvě desítky let jako řídící učitel ve zdejší obecné škole Za kopcem.
Mládí, nástup na dráhu učitele Narodil se ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova jako nemanželský syn panského kočího Václava Macha a Pauliny Kofránkové, dcery zámožného sedláka z nedalekých Volanic. Pozdější sňatek bez rodičovského požehnání proto pro nevěstu znamenal nutnost zřeknout se rodinného dědictví. Většinu dětství strávil doma ve Volanicích, kde v letech 1894–1900 vychodil obecnou školu. Jeho nemanželský původ musel v konzervativním společenském ovzduší malé obce konce 19. století působit pohoršlivě, možná i proto byl později až do konce života bez vyznání.WEISS, Jiří: Životní příběh vesnického učitele Cyrila Macha. Vedoucí práce prof. PhDr. Nina Pavelčíková. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě. Filozofická fakulta. Katedra historie, 2015, s. 9. Dostupné online . [Dále jen Weiss, 2015].
V letech 1900–1905 studoval na gymnáziu v Novém Bydžově a poté na učitelském ústavu v Kutné Hoře, kde dne 14. července 1909 složil zkoušku dospělosti a později, 23. května 1912, i zkoušku učitelské způsobilosti pro obecné školy.Weiss, 2015, s. 9.
V červenci 1909 odešel Mach na Valašsko. Od 1. ledna 1910 byl ustanoven pomocným učitelem v obci Velká Bystřice (dnešní Valašská Bystřice) na tamní obecné škole Na Pasekách. Jako pomocný učitel následně působil i na obecných školách v Horní Bečvě Na Pasekách, v Horní Bečvě v údolí Mečůvky a v Prostřední Bečvě – Kněhyni.Weiss, 2015, s. 10–14.
Na válečné frontě, poválečná mise na Slovensku V červenci 1914 byl mobilizován na frontu propukající 1. světové války. Pro zranění na frontě byl hospitalizován a k 1. březnu 1918 jako zbraně neschopný propuštěn z vojenské služby. Během léčení v Trutnově se seznámil s učitelkou Antonií Michálkovou (* 31.5. 1895), s níž se 23. března 1918 ve Valašském Meziříčí oženilMatriční záznam o sňatku Cyrila Macha s Antonií Michálkovou farnost Valašské Meziříčí.Weiss, 2015, s. 15.
Po válce se krátce vrátil na školu v Prostřední Bečvě – Kněhyni, v lednu 1919 však již působil na Slovensku, kde byl propagačním komisařem při nedávno vzniklém Ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska, patrně vlivem známosti s Vavro Šrobárem, který daný vládní úřad řídil. Zde především vystupoval na veřejných shromážděních, propagoval myšlenky česko-slovenské vzájemnosti a nezbytnost společné existence obou národů v rodícím se jednotném státě. Machovým nejvýznamnějším počinem v roli propagačního komisaře však byla příprava příjezdu Šrobárova vládního vlaku do Bratislavy zkraje února 1919. Ministr pro správu Slovenska totiž sídlil zprvu ve Skalici, následně v Žilině, teprve však jeho přesídlení do dnešní slovenské metropole mohlo znamenat definitivní stvrzení čs. moci na Slovensku. Šlo o značně komplikovanou záležitost, neboť většinově maďarské a německé obyvatelstvo Bratislavy připojení jejich města k Československu odmítalo. Machova práce spočívala zejména v projíždění obcí u tratí a získávání obyvatel k účasti při vjezdu Šrobára do Bratislavy. Bratislavští Němci a zejména Maďaři odpírali spolupráci a hrozili rozsáhlými sabotážemi, jež mohly příjezd ministerské kolony ohrozit. Ve vypjaté situaci dokázal Mach vyjednat příjezd branných sborů z Čech a Moravy (zejména sokolů a námořníků), jimž se podařilo zjednat pořádek a zajistit vládnímu vlaku bezpečný příjezd. Slavnostní příjezd vlaku se uskutečnil 4. února 1919 za přítomnosti řady čs. významných veřejných činitelů, mezi nimiž nechyběli např. Gustav Habrman, František Staněk, František Soukup, František Udržal, Vlastimil Tusar, Milan Hodža či Jan Masaryk. Městu tak byla definitivně vnucena čs. politická moc a Bratislava se i Machovým přičiněním stala natrvalo hlavním městem Slovenska.Weiss, 2015, s. 15–19.LUTHER, Daniel: Z Prešporka do Bratislavy. Bratislava: Marenčin PT. 2009, s. 20–23.
Řídícím učitelem v Hutisku Za kopcem V r. 1920 se Mach vrátil na Valašsko a ujal se úlohy řídícího učitele v jednotřídní obecné škole v Hutisku Za kopcem. Začátek zde pro něj nebyl jednoduchý, jako bezvěrec a pokrokář měl problém s přijetím mezi místním, většinově silně zbožným a hluboce konzervativním obyvatelstvem. Nemenší problém představoval stav samotné školy. Scházely učebnice, sešity a další pomůcky, jež museli učitelští manželé zprvu pořídit na dluh. Tehdy Mach využil svých kontaktů a známostí a začal shánět prostředky, kde se jen dalo. Sepisoval žádosti o podporu, domáhal se pomoci u rozličných institucí a spolků, inzeroval v dobovém tisku. Sestavil přednáškové pásmo o nuzných sociálních poměrech na Valašsku, s nímž objížděl celou republiku. V průběhu času se mu tak podařilo získat přízeň řady institucí i jednotlivců, podporujících jeho školu peněžními i věcnými dary. Kromě klíčového sponzorství Důvěrnického sboru Pražské úvěrní banky, který nad školou převzal ve školním roce 1920–1921 patronát, stojí za zmínku mj. podpora ze strany takových osobností, jako Alice Masaryková či Tomáš Baťa.Weiss, 2015, s. 20–22.
Výuka a výchova dětí ve škole Za kopcem Dary sponzorů tak umožnily zajistit školu v hutiském Zákopčí moderním vybavením a učebními pomůckami a nuzná instituce se tak měnila v moderní vzdělávací ústav. Nevyhovující staré učebnice nahradily moderní knihy, výuce začaly sloužit názorné tabule i mapy. K nejpoutavějším učebním pomůckám patřil v kabinetu umístěný model vlaku a lokomotivy s parním strojem, v němž se skutečně topilo. Přízeň mecenášů umožnila školu zaopatřit i vzorově vybavenými dílnami, v nichž Mach se svými žáky sestavil mj. pozoruhodnou výpravnou expozici v podobě nuzného valašského příbytku – dřevěné jizby. S touto expozicí od roku 1922 na výstavách sociální péče ilustroval životní poměry chudých valašských venkovanů a mohl tak svým přednáškám o životě prostých valašských rodin dodat náležitou názornost a ještě účinněji tak získávat další prostředky pro svou školu.Weiss, 2015, s. 23–25.
Machovo úsilí bylo korunováno rozšířením školy přístavbou nových učeben. V roce 1924 byla k nevelké jednotřídce přistavěna další učebna, v roce 1930 pak proběhla výstavba nové školní budovy, díky níž začala škola v Zákopčí pod novým názvem Škola Charlotty Garrigue Masarykové fungovat jako škola trojtřídní.Weiss, 2015, s. 23.
Tak se Machovi podařilo zajistit podmínky pro na svou dobu moderní způsob výuky a výchovy, na nějž jako pokrokový pedagog kladl důraz. Své žáky vedl k vlastenectví, kladl důraz na praktické školní předměty a aktivity, jako technické práce v dílnách, pěstitelství, vaření a šití. Jako aktivní sportovec, člen (a od r. 1933 náčelník místní jednoty) Sokola a sportovně-turistického klubu Pohorská jednota Radhošť přisuzoval mimořádný význam tělesné výchově a sportovním aktivitám. Zřídil proto při škole hřiště, koupaliště, ale např. i kuželnu. Vedle tradičních sportů provozoval se svými žáky zejména své oblíbené lyžování, v němž patřil k regionálním průkopníkům.Weiss, 2015, s. 25–27.
Dětský hasičský sbor Jednou z nejpozoruhodnějších aktivit byl dětský hasičský sbor, založený počátkem 30. let jako možná první v republice. Hasičské dovednosti pilovaly děti zejména při zalévání školních zahrad. Jako prozíravé a užitečné se založení sboru ukázalo zejména v roce 1933, kdy museli mladí hasiči zasáhnout třikrát v průběhu poměrně krátké doby. V polovině března 1938 vznikl filmový záznam jejich dovedností a v průběhu dvou týdnů se objevili na plátnech biografů v pásmu Československého zvukového týdeníku Aktualita.Poběží malí hasiči v kině? Lidové noviny 98, 24. února 1938 (ranní vydání), s. 5.Aktualita československý zvukový týdeník. Film 12, 25. března 1938, s. 3.Weiss, 2015, s. 27–28.
Machova kulturně-osvětová činnost a sportovní aktivity
Národopisné aktivity Mach se dokázal uplatnit nejen jako pokrokový pedagog, ale i jako zdatný vlastivědný pracovník a nápaditý propagátor Valašska. Své přednášky o nuzných sociálních poměrech na Valašsku postupně rozvinul v soustavnější národopisnou činnost. Kromě výstav sociální péče a různých dobročinných akcí začal o Valašsku přednášet např. i v rozhlase, kam přivedl i své žáky, s nimiž pro posluchače secvičil různá folklorní pásma. Poznatky o valašském kraji a jeho lidové kultuře šířil též prostřednictvím článků, zasílaných do nejrůznějších periodik. Publikoval je např. v Měsíčníku dorostu Československého červeného kříže, organizace, s níž aktivně spolupracoval. Byl aktivní i na poli živého folkloru, snažil se oživit a zachovat lidové zvyky, hudbu a tance i lidový kroj. Nejbližší spolupracovníky našel v Cyrilu Pařenicovi, sousedovi z Hutiska a Františku Maléřovi, kronikáři vedlejší obce Solanec. Tak vznikla v polovině 20. let folklorní skupina Hutiščané, do níž Mach zapojil i své žáky.Weiss, 2015, s. 33–35.
V červenci 1925 se Mach osvědčil jako hlavní aranžér prvního ročníku velké národopisné slavnosti Valašský rok, konaného ve vznikajícím areálu Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Schopnosti aranžéra lidových folklorních slavností uplatnil Mach např. i při slavnosti Svatojánských ohňů v červenci 1928, uspořádané na počest příjezdu prezidenta Masaryka na Valašsko. Jako jeden ze dvou jednatelů výstavního výboru se podílel i na přípravách Krajinské výstavy Valašska a moravskoslezského Pobezkydí, uspořádané v roce 1932.Weiss, s. 35–36.
Výstavba pomníku Charlotty Masarykové náhled|Pomník Charlotty Garrigue-Masarykové v Hutisku Za kopcem, postavený z inciciativy Cyrila Macha
Z Machovy iniciativy byl poblíž jeho školy postaven pomník Charlotty Garrigue-Masarykové, jediný pomník ženy prvního Československého prezidenta na našem území. Dodnes zachovaný monument byl odhalen v roce 1926 a jako cenná místní pamětihodnost představuje jeden z turistických cílů v Hutisku a okolí.Weiss, 2015, s. 31–32.
Organizátor turistiky, turistický průvodce Významnou oblastí Machova působení byla turistika. Jako pracovník Pohorské jednoty Radhošť vytyčoval nové turistické trasy, psal informační články, podílel se na sestavování turistických příruček. Vodil jednotlivé turisty zejména oblastí Radhošťských Beskyd. V létě organizoval pěší túry, v zimě byly na pořadu výšlapy na lyžích, obvykle jako součást jeho lyžařských kurzů pro veřejnost.Weiss, 2015, s. 36.
Ubytování mívali Machovi četní hosté zajištěno na Hutisku. Nejvíce návštěvníků pojaly prostory Machovy školy, jiní se ubytovali v některé z okolních chalup, byla-li volná některá světnice. Machovým přičiněním a agitací množství návštěvníků rok od roku přibývalo. Přijížděli hosté ze všech koutů země, Machovi četní přátelé a spolupracovníci, pedagogové, studenti, kulturní a sportovní činovníci aj. Přes léto fungovaly v Machově škole tzv. prázdninové kolonie Československého červeného kříže, sloužící rekreaci zejména městských dětí.Weiss, 2015, s. 37.
Lyžař – závodník, cvičitel, organizátor