Mehmed Paša Sokolović (, osmanskou turečtinou سوکلو محمد پاشا‎, , Mehmed-paša Sokolović, kolem roku 1505, Sokolovići, dnes Bosna a Hercegovina — 11. října 1579, Konstantinopol, dnes Turecko), rodným jménem Bajica Nedanić, byl velký vezír a janičář v Osmanské říši, a to za vlády celkem tří sultánů. Jeho působení ve funkci velkého vezíra v délce téměř patnácti let se odehrálo v době největší síly a úspěchů Osmanské říše.

Život

Mládí a studium

náhled|vlevo|Most Mehmeda Sokoloviće ve městě Višegrad Mehmed Paša Sokolović se narodil ve vesnici Sokolovići v Bosně, nedaleko od města Rudo. Jeho otec se jmenoval Dimitrije. Jako jeden z mnoha byl odebrán tehdejší srbské pravoslavné rodině, když mu bylo 15 let. O jeho dětství a výchově existuje jen velmi málo zdrojů, často jsou přebírány nebo používány informace fiktivního charakteru, především z různých pozdějších literárních děl a příběhů. Sám Sokolović tvrdil, že se narodil do chudé pastevecké rodiny. Z rodné Bosny byl odveden do Istanbulu, kde byl vychováván nejdříve v Enderun mektebu. Později studoval na vojenské akademii; v tureckých školách strávil celkem třináct let. Naučil se řadu jazyků; kromě turečtiny a srbčiny uměl také persky nebo arabsky.

Po škočení školy se přestěhoval do Bagdádu, kde působil jako hraničář tureckého vojska pod vedením Iskendera Čelebiho. Po Iskanderově smrti se vrátil zpět do Istanbulu.

Vojenská kariéra

Později se účastnil mnohých bitev Osmanské říše, jak bitvy u Moháče, tak i prvního obléhání Vídně. V obou byl blízko tureckému sultánovi Sulejmanovi. Po válce vykonával řadu úkonů v rámci sultánova paláce.

V následujícím desetiletí se pak podílel na bojích mezi Turky a Persií, účastnil se obléhání Bagdádu.

Roku 1546 se stal admirálem osmanské flotily, v rámci čehož značně rozšířil osmanské loďstvo. Účastnil se tripolské kampaně. Získal ale povědomí o námořní dopravě, jejím významu, hlavních obchodních trasách říše apod. O pět let později pak získal post rumelijského správce (bejlerbeje).

Poté, co rakouský císař Ferdinand I. se rozhodl obsadit Maďarsko a vyhnat z něj tureckou okupaci, rozhodl se sultán o vpád do Sedmihradska. Přestože se mu dostalo od Georgeho Martinuzziho nejprve ujištění, že jsou sedmihradská města loajální Turkům, vtrhla tam turecká armáda. Mehmed Paša Sokolović ve dnech od 14. do 28. října 1551 obléhal Temešvár, ale nedobyl ho. Stáhl se do Bělehradu a zahájil mírová jednání s tamním místokrálem. Martinuzzi byl nicméně zavražděn dne 17. prosince 1551 a mírová jednání skončila.

V roce 1551 byl jmenován beylerbeyem (místokrálem) Rumélie (evropské části Turecka) se sídlem v Sredci, dnes Sofii.

Mehmed Sokolović obnovil své vojenské tažení v roce 1552 a zmocnil se Temešváru, Hollókő, Bujáku, Rétságu, Balassagyarmatu, celého Banátu a Szolnoku. Srbští vojáci v Sedmihradsku a Uhrách se přidali na Sokolovićovu stranu. Jeho síly se poté spojily s jednotkami Ahmeda Paši, které postupovaly směrem k Egeru v severním Maďarsku. Mehmedova armáda se shromáždila na kopci Eged, ale nedobyla město samotné.

Turecký sultán zpozoroval, že perský panovník chtěl využít oslabení svého západního souseda kvůli válce v Uhrám a napadnout jej. Mehmet-paša Sokolović dostal za úkol vypravit vojsko z Tokatu v zimě let 1553/1554. Vojsko zde postupovalo proti Peršanům úspěšně a zvítězilo v bitvě na Čaldiránské rovině.

Vezír

Sultán na základě úspěchů v Persii jmenoval Mehmeda Pašu Sokoloviće třetím vezírem. Získal své místo v sultánově radě (Divanu). Úřad beylerbeye Rumélie získal janičářský aga z Hercegoviny, Petrev paša, který se s Mehmedem pašou dobře znal již z jeho působení v Bagdádu pod Iskanderem Čelebim.

Nedlouho po jmenování do funkce měl za úkol potlačení povstání, které se rozhořelo v okolí Soluně pod vedením Mustafy beye, který předstíral, že byl sultánovým potomkem. Vojsko v počtu 4000 jezdců a 3000 janičárů pod vedením Mehmeda paši povstání potlačilo a Mustafa bey byl popraven. Další povstání potlačil Mehmed Paša v dnes tureckém městě Konya proti Bajezídovi, který uprchl od Persie. Jeho vydání zpět do Osmanské říše vyjednával Mehmed paša Sokolović s perským šáhem, po dlouhých jednáních úspěšně. Bajezíd byl následně popraven, stejně jako jeho čtyři synové.

V roce 1561 zemřel velký vezír Rüstem paša, na základě čehož se stal Mehmed paša Sokolović druhým vezírem a Pertev paša třetím vezírem.

Velkovezír

Roku 1565 se stal velkovezírem (v moderní terminologii předsedou vlády), do tohoto úřadu nastoupil po zemřelém Semiz Ali Pašovi. V této funkci získával značné prostředky, které dokázal využít způsobem, který mu umožnil rozšiřovat vlastní vliv a zaplatit si lojalitu níže postavených osob. Sokolović nastoupil do funkce v závěru sultánova života a ten byl již viditělně špatného zdraví.

Koncem roku 1565 a začátkem roku 1566 rostlo napětí mezi císařem Svaté říše římské Maxmiliánem II. a sultánem Sulejmanem. Maxmilián chtěl, aby mu byla vrácena města, která předtím obsadil Telli Hasan Paša. Když jednání selhala, Maxmilián vyhlásil válku a velkovezír nařídil svému synovci Sokollu Mustafu Bejovi Bosenskému, aby postoupil proti Maxmiliánovi. Sokollu Mustafovi se podařilo dobýt města Krupa a Dvor v západní Bosně.

V roce 1566 zvažoval sultán i Mehmed paša možnost podpory muslimského obyvatelstva Sumatry proti Portugalcům.

Nedlouho poté vedl Sokolović výpad osmanských vojsk do Uher, dne 5. listopadu 1566 obsadil opevněný Siget, v téže době však shodou okolností zemřel sultán Sulejman I. Velkovezír Sokolović však jeho smrt zatajil až do okamžiku kapitulace pevnosti. Díky tomu mohl velet vojsku bez pomoci panovníka a efektivněji. V bojích padl Nikola Šubić Zrinski, jehož hlavu nechal Mehmet-paša poslat do Budína, odkud měla být následně odeslána do Vídně jako signál rakouskému císaři.

Nová hlava státu, kterou se stal Selim II., se ukázal rychle jako nepříliš silný a zkušený vůdce, díky čemuž moc Sokoloviće ještě vzrostla. Na jeho příkaz byl ve Višegradu v jihovýchodní Bosně vybudován most, který dodnes nese Sokolovićovo jméno, a který se stal dějištěm díla moderního spisovatele Iva Andriće. Kromě toho vzniklo za Sokolovićovy vlády nesčetné množství architektonicky hodnotných i (ve své době) velmi užitečných staveb na území celé Osmanské říše. Jen v Bosně a Hercegovině nechal zbudovat čtyři kamenné mosty a v Černé Hoře jeden.

Kolem roku 1573 byl Sokolović na vrcholu své moci, jeho bohatství i vliv byly veliké. Obnovil také Srbský patriarchát v Peći a na místo patriarchy postavil svého bratra, Makarije Sokoloviće – zřejmě proto, aby posílil loajalitu srbského obyvatelstva vůči Osmanské říši a z patriarchátu učinil jednu z jejích opor. Obnovení patriarchátu bylo však jednou z nejdůležitějších událostí pro Srby v době osmanské nadvlády. Sultánovi prezentoval tento krok jako gesto smíření s pravoslavným obyvatelstvem Srbska. I jinam dosazoval Mehmed paša členy své rodiny. Sokolluzade Lala Mehmed Paša se tak stal později také velkovezírem, ve funkci nicmémě setrval kratší dobu než Mehmed paša Sokolović.

Ve vysokém věku a později ve funkci se mu rovněž podařilo zabránit portugalským vpádům do Maroka a rovněž zamezit rakouským intrikám přímo na sultánově dvoře.

Smrt

Sultán Selim II. zemřel 12. prosince 1574 a na jeho místo následně usedl jeho syn Murad III. Ten se sice méně zajímal o státní záležitosti, ve schopnosti Mehmeta Paši Sokoloviće jako velkovezíra však neměl na rozdíl od svého otce velkou důvěru. To vedlo k pádu Sokolovićovy moci. Ten sice zůstal v úřadu, jeho vliv a moc však značně poklesly.

Velký vezír Mehmed Paša Sokolović zemřel dne 11. října 1579, poté, co se stal obětí útoku nožem ze strany duševně narušeného derviše, který ho navštívil v jeho domě. V jiných pramenech je uvedeno datum jeho násilné smrti 30. září 1579, která byla osobní mstou jednoho bosenského feudála. Mehmed Paša byl pohřben v Istanbulu v blízkosti mešity Eyüp Sultan Camii.

Rodina

Mehmed paša Sokolović se oženil s dcerou sultána Selima II., Esmehan Sultan. Spolu měli dva syny a jednu dceru.

Odkaz

Některé stavby, které za svého života inicoval nebo vznikly po jeho smrti, nesou jeho jméno. To je příklad mešit ve městech Lüleburgaz nebo Payas v dnešním Turecku. Často nechával obnovovat také studny (česmy), kde bylo uvedeno i jeho jméno. Tak tomu bylo např. v Bělehradě. TUrecký cestovatel Evlija Čelebi považoval celé město Višegrad za fundaci (zadužbinu) právě Mehmeda paši Sokoloviće.

Ve městě Višegrad, kde stojí již zmíněný Mehmed paša Sokolovićův most mu nechal Emir Kusturica také odhalit sochu.

V kultuře

V tureckém historickém seriálu Velkolepé století jej ztvárnil turecký herec Yıldırım Fikret Urag.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Oběti atentátů Kategorie:Úmrtí v Istanbulu Kategorie:Narození v roce 1505 Kategorie:Úmrtí v roce 1579 Kategorie:Muži Kategorie:Zavraždění vojáci Kategorie:Osmanští Bosňané Kategorie:Bosenští Srbové Kategorie:Osmanští velkovezíři v 16. století Kategorie:Velkovezíři Sulejmana I.