náhled|Robert I. s rodinou Robert I. Parmský (9. července 1848, Florencie – 16. listopadu 1907, Lucca) byl hlava parmské větve Bourbonské dynastie a poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle. Jedním z jeho mnoha potomků byla poslední rakouská císařovna a uherská královna Zita.
Původ Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Jeho otec přišel na svět z manželství etrurského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I.
Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847–1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849–1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851–1905) náležel titul hraběte z Bardi.
Vláda Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Louisa Marie Terezie z Artois, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost.
Roku 1859, při vypuknutí druhé války za nezávislost, byl Robert ve svých jedenácti letech sesazen a jeho matka se raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardska-Benátska, v očekávání, že boje brzo skončí. Následoval smír z Villafranca, po němž Sardinské království, (po plebiscitu z roku 1860), anektovalo Parmské vévodství s městem Parmou i Toskánsko, aby tak vytvořilo větší společný útvar Italské království.
Život bez koruny I přes ztrátu trůnu Robert a jeho rodina disponovali významným dědictvím, například soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, sídlem Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii.
Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907. Necelé čtyři měsíce po jeho smrti v roce 1907, bylo šest dětí z jeho prvního manželství shledáno právně nezpůsobilými, a byli svěřeni jeho vdově vévodkyni Marii Antonii. Přesto se Robertovým dědicem stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), jeho mladší syn z jeho prvního manželství.
Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.
Rodina Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849–1882), dcerou bývalého krále obojí Sicílie Ferdinanda II. Z manželství se narodilo 12 dětí, z nichž však polovina trpěla mentálním postižením, dvě zemřely krátce po narození, a porod posledního nepřežilo dítě ani matka. Následnictví pokračovalo po linii syna Eliáše Roberta.
Robertovou druhou ženou se pak 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem, z nichž se nejvíce proslavila dcera Zita, která se provdala za pozdějšího rakousko-uherského panovníka Karla I.
Děti s Marií Piou Bourbonskou Maria Luisa (1870–1899) ∞ 1893 bulharský car Ferdinand I. Bulharský Ferdinand Maria (5. března 1871 – 14. dubna 1871) Luisa Marie (1872–1943), mentálně postižená Jindřich Maria (1873–1939), mentálně zaostalý, titulární parmský vévoda (1907-39) Marie Imakuláta (1874–1914), mentálně postižená Josef Maria (1875–1950), mentálně zaostalý, titulární parmský vévoda (1939–50) Marie Tereza (1876–1959), mentálně postižená Marie Pia (1877–1915), mentálně postižená Beatrice (1879–1946) ∞ 1906 hrabě Peter Lucchesi Palli Eliáš Robert (1880–1959), titulární parmský vévoda (1950–59), vykonával funkci hlavy rodu i místo svých nemocných starších bratrů, ∞ 1903 arcivévodkyně Marie Anna Rakouská Marie Anastázie (25. srpna 1881 – 7. září 1881) August (*/† 22. září 1882), zemřel při narození společně s matkou
Děti s Marií Antonií z Braganzy Adéla Erika (1885–1959), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes Sixtus Ferdinand (1886–1934) ∞ 1919 Hedvika z La Rochefoucauld František Xaver (1889–1977) ∞ 1927 Magdalena Bourbonsko-Bussetská Františka Josefa (1890–1978), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes Zita Marie (1892–1989) ∞ 1911 pozdější rakouský císař Karel I. Felix Maria (1893–1970) ∞ 1919 lucemburská velkovévodkyně Šarlota Lucemburská Renato (1894–1962) ∞ 1921 dánská princezna Markéta Dánská Marie Antonie (1895–1937), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes Izabela Marie (1898–1984) Ludvík Karel (1899–1967) ∞ 1939 italská princezna Marie Františka Savojská Jindřiška Anna (1903–1987), hluchoněmá Kajetán Maria (1905–1958) ∞ 1931 princezna Markéta Thurn-Taxis (rozvedeno)
Vývod z předků
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození v roce 1848 Kategorie:Úmrtí v roce 1907 Kategorie:Bourbon-Parma Kategorie:Parmští vévodové Kategorie:Rytíři španělského Řádu zlatého rouna Kategorie:Muži Kategorie:Narození 9. července Kategorie:Úmrtí 16. listopadu Kategorie:Narození ve Florencii Kategorie:Bourbonsko-parmští princové Kategorie:Španělští princové