Front de gauche (FG, česky Levicová fronta), celým názvem Front de gauche pour changer d'Europe (Levicová fronta pro změnu Evropy), byla volební koalice Francouzské komunistické strany (PCF) a Levicové strany (PG) původně pro volby do Evropského parlamentu 2009. Cílem koalice bylo sdružit francouzskou radikální levici v odporu vůči ekonomickému liberalismu Evropské unie a ratifikaci Lisabonské smlouvy.
Volby do Evropského parlamentu 2009 náhled|vpravo|Znázornění zisku hlasů podle územních celků Do volební koalice se odmítla zapojit Nová antikapitalistická strana, vzniklá po dobrovolném rozpuštění trockistické Revoluční komunistické ligy (LCR). Menšinová frakce vzešlá z někdejší LCR, vystupující pod názvem Jednotná levice, se do koalice přesto zapojila. Dále byla vedena neúspěšná jednání se stranou Dělnický boj, která se nakonec rozhodla kandidovat samostatně a s hnutím Alternatifs. Do fronty se zapojily pouze jednotlivé osobnosti z Republikánského a občanského hnutí, které participaci v koalici podmiňovalo účastí Socialistické strany. Zastoupení na kandidátce má také Konvence pro pokrokovou alternativu.
Následující tabulka znázorňuje počet získaných hlasů podle volebních obvodů (přehled zahrnuje i zisk Aliance zámořských stran).
Obvod<center>První kandidát<center>Strana<center>Hlasy<center>v % <center>Mandátů Severozápad <center>Jacky Hénin <center>PCF <center>169 786 <center>6,48 <center>1Západ <center>Jacques Généreux <center>PG <center>114 909 <center>4,58 <center>0Východ <center>Hélène Franco <center>PG <center>84 515 <center>3,89 <center>0Jihozápad <center>Jean-Luc Mélenchon <center>PG <center>213 926 <center>8,15 <center>1 Jihovýchod <center>Marie-Christine Vergiat <center>- <center>173 491 <center>5,90 <center>1 Massif central-Centre <center>Marie-France Beaufils <center>PCF <center>108 311 <center>8,07 <center>0Île-de-France <center>Patrick Le Hyaric <center>PCF <center>176 817 <center>6,32 <center>1Outre-mer <center>Élie Hoarau <center>PCR <center>73 117 <center>21,01 <center>1 Francouzská republika<center>'| style="text-align: left" bgcolor=#FFC0C0|<center>'<center>1 114 872<center>6,47<center> 5
Regionální volby 2010 náhled|vpravo|Znázornění složení regionálních koalic Levicové frontyPro regionální volby 2010 se kandidátky Levicové fronty lišila podle regionů. Kromě PCF a PG, které ve většině regionů tvořily páteř FG, se do fronty regionálně zapojilo hnutí Les Alternatifs, Federace pro sociální a ekologickou alternativu, Komunistická strana dělníků Francie a další.
V některých regionech (např. v Burgundsku) se komunisté oficiálně spojili do koalice se Socialistickou stranou, byť menšinové ("disidentské") frakce nadále participovaly na kandidátce Levicové fronty. Nová antikapitalistická strana, která postupovala ve většině regionů samostatně, se s FG spojila pouze ve třech regionech, právě ve kterých se komunisté spojili se socialisty.
1. kolo Region<center>První kandidát<center>Hlasy<center>v % <center>Postup do 2. kola Alsasko <center>Jean-Yves Causer <center>9 712 <center>1,87 <center>ne Akvitánie <center>Gérard Boulanger <center>64 370 <center>5,95 <center>anoAuvergne <center>André Chassaigne <center>68 146 <center>14,26 <center>anoBurgundsko <center>Sylvie Faye-Pastor <center>22 290 <center>4,32 <center>ne Bretaň <center>Gérard Perron <center>38 556 <center>3,51 <center>ne Centre-Val de Loire <center>Marie-France Beaufils <center>59 034 <center>7,35 <center>anoChampagne-Ardenne <center>Anthony Smith <center>18 448 <center>4,87 <center>neKorsika <center>Dominique Bucchini <center>13 107 <center>10,02 <center>anoFranche-Comté <center>Evelyne Ternant <center>16 172 <center>4,05 <center>neÎle-de-France <center>Pierre Laurent <center>189 193 <center>6,55 <center>anoLanguedoc-Roussillon <center>René Revol <center>76 418 <center>8,60 <center>neLimousin <center>Christian Audouin <center>36 634 <center>13,13 <center>ano Celkem<center>-<center>1 137 250<center>5,84<center>-
2. kolo Region<center>Fúze<center>Hlasy pro koalici<center>v % <center>Mandáty<center>Hlasy pro samostatnou kandidátku<center>v % <center>Mandáty Akvitánie <center>Ano (se socialisty a zelenými) <center>643 763 <center>56,33 <center>58 <center>- <center>- <center>-Auvergne <center>Ano (se socialisty a zelenými) <center>305 828 <center>59,68 <center>33 <center>- <center>- <center>-Limousin <center>Ne <center>- <center>- <center>- <center>56 092 <center>19,10 <center>6Centre-Val de Loire <center>Ano (se socialisty a zelenými) <center>443 323 <center>50,00 <center>49 <center>- <center>- <center>-Korsika <center>Ano (s různými levicovými subjekty) <center>52 663 <center>36,62 <center>24 <center>- <center>- <center>- Celkem<center>(socialisté, zelení, FG & další levicové subjekty)<center>9 834 486<center>46,40<center>1 006<center>56 092<center>0,26<center>6
Prezidentské volby 2012 náhled|vpravo|Předvolební shromáždění v ToulouseKandidátem Levicové fronty na úřad prezidenta se stal Jean-Luc Mélenchon, vedoucí činitel Levicové strany a bývalý člen Socialistické strany. Ještě na začátku roku 2012 se pro něj v průzkumech veřejného mínění vyslovalo zhruba 6% voličů, v dubnu se jeho preference zvýšily až na 16 % dotázaných. Jeho volební kampaň byla provázena radikální rétorikou vůči politické elitě i systému V. republiky. Předvolební mítinky se dočkaly masové návštěvnosti: "pochodu za VI. republiku" se na Place de la Bastille v Paříži účastnilo až 120 000 lidí, desítky tisíc se jich sešly také v Lille, Toulouse a Marseille. Dopisem mu vyjádřil podporu ekvádorský prezident Rafael Correa.
V samotné prvním kole voleb však skončil Mélenchon až na čtvrtém místě, přičemž ho předběhla Marine Le Pen, kandidátka radikálně pravicové Národní fronty. Získal 3 985 298 hlasů, tj. 11,11 %. Před druhým kolem vyzval k volbě socialisty Hollanda.
Volby do Národního shromáždění 2012 Volby do Národního shromáždění nenaplnily očekávání nabytá po prezidentských volbách. V prvním kole získali kandidáti Levicové fronty celkem 1 792 923 hlasů, tedy jen 6,91 % (oproti 13,60 % hlasů pro Národní frontu). Zklamáním byla zejména přímá porážka vůdčího představitele Mélenchona radikálně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou v Pas-de-Calais. Kandidát FG obdržel 21,46 % hlasů a nepostoupil kvůli nízké voličské účasti do druhého kola (Le Penová se kvalifikovala z prvního místa s 42,26 % hlasů).
Do druhého kola postoupilo celkem 19 kandidátů FG. V patnácti případech se jejich soupeřem stal jiný levicový kandidát, ve třech kandidát pravice a v jednom kandidát Národní fronty. V součtu obdrželi 249 525 hlasů (tj. 1,08 %) a uspěli v deseti soubojích. V porovnání s volbami v roce 2007 tak radikální levice v součtu oslabila, prezidentská většina okolo Socialsitické strany není závislá na jejích hlasech, jak se o tom před volbami uvažovalo.
Zástupci Levicové fronty se nestali součástí vlády Jean-Marca Ayraulta.
Související články Volby do Evropského parlamentu ve Francii 2009 Regionální volby ve Francii 2009 Parti communiste français Parti de gauche
Externí odkazy
Oficiální webová prezentace
Kategorie:Koalice politických stran ve Francii