Svatý Petr (rozený Šimon bar Jona; asi 1 př. n. l. – 64/68 n. l.), známý také jako apoštol Petr, Šimon Petr nebo Kefas, byl jedním z Dvanácti apoštolů Ježíše Krista a jedním z prvních vůdců prvotní křesťanské církve. Opakovaně a výrazně se objevuje ve všech čtyřech kanonických evandeliích Nového zákona a také v Skutcích apoštolů. Katolická a pravoslavná tradice považuje Petra za prvního římského biskupa – nebo papeže – a také za prvního biskupa v Antiochii. Podle křesťanské tradice byl Petr v Římě ukřižován za císaře Nera.

Starobylé křesťanské církve uctívají Petra jako významného svatého a zakladatele Antiochijské církve a Římské církve, liší se však v postojích k autoritě jeho nástupců (papežský primát). Podle katolického učení Ježíš přislíbil Petrovi zvláštní postavení v církvi. V Novém zákoně se jméno „Šimon Petr“ vyskytuje 19krát. Je bratrem apoštola Ondřeje a oba byli rybáři. Zejména o Evangeliu podle Marka se tradičně předpokládá, že odráží vliv Petrova kázání a očitých svědectví. Petr je zmíněn také jako Petr nebo Kefas v Pavlově Prvním listu Korintským a v List Galatským. Nový zákon obsahuje také dva všeobecné listy, První list Petrův a Druhý list Petrův, které mu bývají tradičně připisovány, avšak moderní biblistika autorství obou těchto listů Petrovi obecně odmítá.Dale Martin 2009 (přednáška). . Yaleova univerzita. Přístup 22. července 2013. Lecture 24 (transcript) .

Mimo Nový zákon mu bylo později připsáno několik apokryfních knih, zejména Petrovy skutky, Petrovo evangelium, Petrovo kázání, Petrova apokalypsa a Petrův soud, ačkoli vědci považují tato díla za pseudepigrafy.Thomas Patrick Halton, On Illustrious Men , v. 100, CUA Press, 1999, pp. 5–7 ."The Early Church Fathers" , Chapter 1, New Advent.

Ačkoli Nový zákon výslovně neoznačuje Petra za prvního římského biskupa ani nepodává podrobnosti o jeho cestě do Říma, ranní církevní otcové a historikové, včetně Ireneje, Tertulliana, Hegesippa, Klementa Alexandrijského, Lactantia a Eusebia, dosvědčují, že Petr strávil své poslední roky v Římě, spolu s Pavlem založil církev v Římě a biskupský úřad předal Linovi. Tyto zprávy také tvrdí, že Petr v Římě podstoupil mučednickou smrt, tradičně na Vatikánském pahorku za vlády Nera. Spisovatel Gaius ze konce 2. století dále dosvědčil, že Petrovy památníky (trofeje) se nacházely ve Vatikánu.

Jména a etymologie náhled|254x254px|Svatý Petr, portrét od Rembrandta (1632) Nový zákon uvádí jako Petrovo původní jméno Šimon (v řečtině Simōn). Pouze na dvou místech, je jeho jméno zapsáno jako „Simeon“ (v řečtině ). Tato varianta pravděpodobně odráží „tehdejší běžný zvyk mezi Židy dávat chlapci jméno slavného patriarchy nebo osobnosti ze Starého zákona [tj. Simeon] spolu s podobně znějícím řeckým/římským jménem [v tomto případě Šimon]“.

Později mu Ježíš dal jméno Kefas, z aramejského Kepha (skalní útes / kámen). V překladech Bible z původní řečtiny koiné je jeho jméno jako Kefas zachováno v devíti případech v Novém zákoně, zatímco v drtivé většině zmínek (156 výskytů v Novém zákoně) je nazýván (Petros), což je maskulinizovaná forma odvozená do kořene slova (petra, skála), přizpůsobená tak, aby sloužila jako mužské vlastní jméno.

Přesný význam aramejského slova je předmětem sporů; některé názory uvádějí, že běžný význam je „skála“ nebo „útes“, jiné tvrdí, že znamená spíše „kámen“ a zejména při Ježíšově použití na Šimona se podobá „drahokamu“. Většina odborníků se však shoduje na tom, že jako vlastní jméno označuje drsný nebo tvrdý charakter. Oba významy, „kámen“ (drahokam nebo opracovaný kámen) i „skála“, jsou uváděny ve slovnících aramejštiny a syrštiny.

Katolický teolog Rudolf Pesch tvrdí, že aramejské slovo znamenalo „drahokam“, což mělo označovat výjimečnou osobnost.Rudolf Pesch: Simon Petrus. Geschichte und geschichtliche Bedeutung des ersten Jüngers Jesu Christi. Hiersemann, Stuttgart 1980, S. 25–34. To však nelze z aramejštiny dostatečně dokázat, protože použití aramejského kořene kp jako osobního jména není doloženo a téměř neexistují známé příklady použití tohoto slova ve významu „drahý kámen“.John P. Meier - Petrine Ministry in the New Testament and in the Early Patristic Traditions. In: James F. Puglisi et al.: How Can the Petrine Ministry be a Service to the Unity of the Universal Church? Cambridge 2010, S. 17 f.

Složené jméno (Símon Pétros, Šimon Petr) se v Novém zákoně objevuje 19krát. V některých syrských dokumentech je v překladu nazýván Šimon Kefas.The Teaching of Simon Cephas in the City of Rome; The Diatessaron

Biografické informace náhled|Povolání svatého Petra a Ondřeje, 1603–1606, Caravaggio

Prameny Prameny používané k rekonstrukci Petrova života lze rozdělit do tří skupin:

novozákonní spisy, jako jsou Pavlovy listy (kde ho apoštol Pavel nazývá „Kefas“ a „Petr“), Petrovy listy (tradičně připisované jemu, ale jejich autorství je sporné), kanonická evangelia a Skutky apoštolů; Novozákonní apokryfy přisuzované Petrovi, jako je Petrovo evangelium, Petrovo kázání, Petrovy skutky, Skutky Petra a Ondřeje, Skutky Petra a Dvanácti, Skutky Petra a Pavla, Petrův list Filipovi, Petrův list Jakubovi, Petrova apokalypsa a Koptická Petrova apokalypsa. Odborníci se shodují, že se jedná o pozdní pseudepigrafy s malou historickou hodnotou, ačkoli mohou obsahovat určité historické jádro; spisy Apoštolských otců a Církevních otců, jako byli Papias, Klement I., Polykarp, Ignác z Antiochie a Irenej.

V Novém zákoně patří k prvním z učedníků povolaných během Ježíšova působení. Petr se stal prvním uvedeným apoštolem ustanoveným Ježíšem v prvotní církvi."Peter, St" by F. L. Cross, The Oxford Dictionary of the Christian Church, Oxford University Press, 2005.

Zprávy náhled|Kostel sv. Petra na severní straně Genezaretského jezera. Františkánský kostel je postaven na tradičním místě domu apoštola Petra.

Petr byl židovský rybář narozený v Betsaidě. Jmenoval se Šimon, byl synem muže jménem Jona nebo Jan. Tři synoptická evangelia vyprávějí, jak Ježíš v jejich domě v Kafarnaum uzdravil Petrovu tchyni; tyto pasáže zobrazují Petra jako ženatého nebo ovdovělého. První list Korintským 9:5 bývá rovněž chápán tak, že byl ženatý.

V synoptických evandeliích byl Petr (tehdy Šimon) rybářem spolu se svým bratrem Ondřejem a syny Zebedovými, Jakubem a Janem. Evangelium podle Jana zobrazuje Petra při rybolovu i po Ježíšově zmrtvýchvstání, v příběhu o zázračném rybolovu 153 ryb. V Matoušovi a Markovi Ježíš povolal Šimona a jeho bratra Ondřeje, aby byli „rybáři lidí“.

náhled|vlevo|1.1upright|Povolání apoštolů Petra a Ondřeje (z oltáře Maestà), autor Duccio, cca 1308-1311

Při Petrově vyznání prohlašuje Ježíše za Krista (židovského Mesiáše), jak popisují tři synoptická evangelia. Právě tam, v oblasti Kaisareie Filipovy, dostává od Ježíše jméno Kefas (aramejsky Kepha) nebo Petr (řecky Petros).

V Lukášově evangeliu vlastní Šimon Petr loď, kterou Ježíš používá k kázání zástupům tísnícím se na břehu Genezaretského jezera. Ježíš pak Šimona a jeho společníky Jakuba a Jana (Ondřej není zmíněn) ohromí tím, že jim řekne, aby spustili sítě, načež uloví obrovské množství ryb. Ihned poté ho následovaly.

Evangelium podle Jana podává srovnatelnou zprávu o „prvních učednících“. V Janovi se čtenáři dozvídají, že to byli dva učedníci Jana Křtitele (Ondřej a nejmenovaný učedník), kteří slyšeli Jana Křtitele označit Ježíše za „Beránka Božího“ a poté následovali Ježíše. Ondřej pak jde za svým bratrem Šimonem, říká: „Našli jsme Mesiáše“, a přivádí Šimona k Ježíšovi, který ho ihned pojmenuje „Kefas“.

Tři ze čtyř evandelií – Matouš, Marek a Jan – vyprávějí příběh o Ježíšově chůzi po vodě. Matouš navíc popisuje, jak Petr na okamžik kráčí po vodě, ale začne se potápět, když jeho víra zakolísá.

Na začátku Poslední večeře Ježíš umyl svým učedníkům nohy. Petr nejprve odmítl nechat Ježíše umýt mu nohy, ale když mu Ježíš řekl: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl“, Petr odpověděl: „Pane, nejen mé nohy, ale i ruce a hlavu“. Mytí nohou se v některých křesťanských církvích často opakuje při bohoslužbě na Zelený čtvrtek.

náhled|Apoštol Petr seká mečem sluhu velekněze Malchuse v Getsemanské zahradě, autor Giuseppe Cesari, cca 1597

Všichni tři synoptikové se zmiňují o tom, že když byl Ježíš zatčen, jeden z jeho společníků odsekl ucho sluhovi velekněze. Janovo evangelium tuto událost rovněž obsahuje a označuje Petra za šermíře a Malchuse za oběť. Lukáš dodává, že Ježíš se ucha dotkl a zázračně ho uzdravil. Toto uzdravení sluhova ucha je posledním z 37 zázraků přisuzovaných Ježíšovi v Bibli.

Šimon Petr byl spolu s Janem dvakrát předvolán před Sinedrion (Sanhedrin) a přímo se jim vzepřel. Petr podnikl misijní cestu do Lyddy, Joppy a Kaisareie Maritimy. V Joppě měl Petr vidění od Boha, které povolilo jíst dříve nečistá zvířata, což vedlo ranní věřící k rozhodnutí evangelizovat pology. Šimon Petr uplatnil poselství vidění o čistých zvířatech na pohany a po svém setkání se setníkem Kornéliem prohlásil, že „Bůh nikoho neupřednostňuje“.

Podle Skutků apoštolů byli Petr a Jan vysláni z Jeruzaléma do Samarie. Petr/Kefas je krátce zmíněn v úvodní kapitole jednoho z Pavlových listů, v List Galatským, kde se píše o cestě apoštola Pavla do Jeruzaléma, kde se setkává s Petrem. Petr se v Galatským objevuje znovu o čtrnáct let později, když se Pavel (nyní s Barnabášem a Titem) vrátil do Jeruzaléma. Když Petr přišel do Antiochie, Pavel se Petrovi postavil do očí, „protože byl v právu zasluhujícím výtku“.

náhled|vlevo|Vysvobození svatého Petra z vězení, Jacopo di Cione, 1370–1371 (Philadelphia Museum of Art)

Skutky 12 vyprávějí o tom, jak byl Petr, který byl v Jeruzalémě, uvězněn Herodem Agrippou (vládl 42–44 n. l.), ale byl vysvobozen andělem. Po svém vysvobození Petr opustil Jeruzalém a odešel na „jiné místo“. O Petrovy následné činnosti se z dochovaných pramenů nenacházejí žádné další souvislé informace, ačkoli existují krátké zprávy o určitých jednotlivých epizodách z jeho pozdějšího života.

Petrova manželka

Synoptická evangelia se zmiňují o tom, že Petr měl v době, kdy se připojil k Ježíšovi, tchyni a že Ježíš Petrovu tchyni uzdravil.Lukáš 4:38-40 Evangelia však nepodávají žádné informace o jeho manželce. Klement Alexandrijský tvrdil, že Petrova manželka byla popravena za svou víru římskými úřady, nespecifikoval však žádné datum ani místo.Stromata, book 7, ch. 11. Alexander Roberts and James Donaldson (eds.), Ante-Nicene Christian Library - Translations of the Writings of the Fathers down to AD 325, vol. 12, p. 451 Jiný názor uvádí, že Petrova manželka již v době, kdy se setkal s Ježíšem, nežila, takže byl vdovcem.

První vůdce prvotní církve

Evangelia a Skutky zobrazují Petra jako nejvýznamnějšího apoštola, přestože během událostí ukřižování Ježíše třikrát zapřel. Podle křesťanské tradice byl Petr prvním učedníkem, kterému se Ježíš zjevil, čímž vyvážil Petrovo zapření a obnovil jeho postavení. Petr je považován za prvního vůdce ranné církve, ačkoli ho v tomto vedení brzy zastiňoval Jakub Spravedlivý, „Pánův bratr“. Protože byl Petr prvním, komu se Ježíš zjevil, tvoří Petrovo vedení základ Apoštolské posloupnosti a institucionální moci ortodoxie jako Petrových dědiců, a je popisován jako „skála“, na níž bude postavena církev.

Postavení mezi apoštoly náhled|1.2upright|Sv. Petr káže evangelium v katakombách od Jana Styky

Petr je v evandeliích, , a v Knihu Skutků vždy uváděn na prvním místě mezi Dvanácti apoštoly. Spolu s Jakubem Starším a Janem tvořil v rámci Dvanácti apoštolů neformální triumvirát. Ježíš jim jako jediným apoštolům umožnil být přítomni při třech zvláštních příležitostech během svého veřejného působení: při Vzkříšení Jairovy dcery, při Proměnění Páně a při agónii v Getsemanské zahradě. Petr často vyznává svou víru v Ježíše jako Mesiáše.