Josef Ferdinand Toskánský (: Joseph Ferdinand Salvator Maria Franz Leopold Anton Albert Johann Baptist Karl Ludwig Rupert Maria Auxilatrix von Österreich-Toskana 24. května 1872, Salcburk – 28. února nebo 28. srpna 1942, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a následník trůnu zaniklého toskánského velkovévodství. Od mládí sloužil v c. k. armádě, za první světové války byl velitelem armádního sboru a nakonec samostatným vrchním velitelem 4. armády. V roce 1916 dosáhl hodnosti generálplukovníka, z východní fronty byl ale ještě téhož roku odvolán. Před zánikem Rakouska-Uherska zastával funkci generálního inspektora vojenského letectva (1917–1918), po roce 1918 žil v soukromí.
Život Byl druhým synem posledního toskánského velkovévody Ferdinanda IV. a jeho druhé manželky Alice Bourbonsko-Parmské. Rodičům se narodil v rakouském exilu, kam se uchýlili po zániku velkovévodství. Od roku 1902, kdy Josefův starší bratr Leopold opustil Habsburský dům, se stal otcovým následníkem a dědicem titulu. Po otcově smrti však titul toskánského velkovévody nepřijal a soustředil se na vojenskou kariéru.
Po zrušení monarchie podepsal dokument, ve kterém se zřekl svých nároků na trůn a zůstal v Rakousku. Roku 1938 se dostal do koncentračního tábora Dachau, ze kterého byl za pomocí rodiny Hermanna Göringa po týdnu propuštěn.Hamannová, str. 189.
Vojenská kariéra náhled|vlevo|Arcivévoda Josef Ferdinand (1918) První vojenskou průpravu získal na jezdecké kadetní škole v Hranicích, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, proslul svým jezdeckým uměním a také jako šermíř. V hodnosti poručíka nastoupil v roce 1892 k tyrolským myslivcům v Bregenzu. V roce 1894 získal hodnost nadporučíka a několik let sloužil u 93. pěšího pluku v Olomouci. Po dosažení plnoletosti se jako arcivévoda stal automaticky členem rakouské Panské sněmovny (1894).Arcivévoda Josef Ferdinand na webu rakouského parlamentudostupné online V letech 1895–1897 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, kterou dokončil v hodnosti kapitána a poté sloužil u 59. pěšího pluku v Salzburgu. V Salzburgu zůstal i v hodnosti majora (1897), ale vrátil se k jednotkám tyrolských myslivců. V roce 1903 byl povýšen na podplukovníka a stal se zástupcem velitele pěšího pluku č. 27 v Lublani. Jako plukovník (1905) převzal velení 93. pěšího pluku v Olomouci.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1906; Vídeň, 1905; s. 18 dostupné online Od roku 1905 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 45 dislokovaného v Přemyšlu.Pěší pluk č. 45 na webu valka.cz dostupné online
V roce 1908 získal hodnost generálmajora a stal se velitelem 5. pěší brigády v Linzi, kde byl od roku 1911 velitelem 3. pěší divize.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1912; Vídeň, 1911; s. 19 dostupné online Mezitím byl povýšen na polního podmaršála (1911). Na začátku první světové války převzal velení 14. armádního sboruPřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a k datu 1. srpna 1914 získal hodnost generála pěchoty.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Se svým sborem byl zařazen do 3. armády generála Brudermanna a zúčastnil se bojů na východní frontě. Po značných početních ztrátách v prvních bojích o Halič byl 1. října 1914 povolán do vrchního velení 4. armády.Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 2 dostupné online V únoru 1916 byl povýšen do hodnosti generálplukovníka,Generálplukovníci rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online krátce nato utrpěla 4. armáda obrovské ztráty během Brusilovovy ofenzívy. Arcivévoda Josef Ferdinand byl na nátlak vrchního velení spojeneckého Německa odvolán v červnu 1916 a odešel do ústraní. Po nástupu Karla I. mu byla nabídnuta nově zřízená funkce generálního inspektora vojenského letectva (Generalinspekteur der Luftstreitkräfte). I když se o letectví zajímal od mládí, v technických záležitostech se příliš neorientoval a jeho nominace narazila na odpor armádního velení. Do funkce byl nakonec jmenován v červenci 1917 a zastával ji až do zániku monarchie. K datu 1. prosince 1918 byl v armádě penzionován.Služební postup arcivévody Josefa Ferdinanda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918, Vídeň, 2007; s. 131 dostupné online
Řády a vyznamenání náhled|vpravo|Arcivévoda Josef Ferdinand Již v roce 1891 se stal rytířem prestižního Řád zlatého rouna,Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online během vojenské služby obdržel řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, ale i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 6 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání arcivévody Josefa Ferdinanda in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 11 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1891) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1905) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Vojenská záslužná medaile (1911) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915)
Zahraničí 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko, 1892) 60x60pixelů Řád routové koruny (Sasko, 1893) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie, 1904) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Ferdinanda (Itálie, 1905) alt=|60x60pixelů Řád svatého Huberta (Bavorsko, 1908) alt=|60x60pixelů Řád černé orlice (Německo, 1910) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (Německo, 1915) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (Německo, 1915) 60x60pixelů Královský hohenzollernský domácí řád (Německo, 1915)
Rodina Josef Ferdinand byl dvakrát ženatý. Oba jeho sňatky byly morganatické. V roce 1921 se Rosou Kaltenbrunnerovou (1878–1929). Rozvedli se v roce 1928.
S druhou manželkou Getrudou (1902–1997), vnučkou politika Jana Tománka, měl dvě děti.
Klaudie (1930–2017), svobodná a bezdětná Maxmilián (1932–2024)
Zájmy Jako velký milovník lovů se roku 1903 vydal na loveckou výpravu do Egypta pod pseudonymem hrabě Buriano. Vlastnil balon, kterým roku 1909 uskutečnil let z Lince do francouzského Dieppe. Cestu zdolal za 16 hodin.
Vývod z předků
Odkazy Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 167–168 (heslo Joseph Ferdinand Salvator Erzherzog von Österreich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy
Arcivévoda Josef Ferdinand na webu austro-hungarian army Arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský na webu Muzea města Hranice http://genealogy.euweb.cz/habsburg/habsburg8.html Genealogics-Leo van de Pas
Josef Ferdinand Josef Ferdinand Toskánský Josef Ferdinand Josef Ferdinand Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Generálplukovníci Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Královského hohenzollernského domácího řádu Kategorie:Narození 24. května Kategorie:Narození v roce 1872 Kategorie:Úmrtí 28. února Kategorie:Úmrtí v roce 1942 Kategorie:Muži Kategorie:Úmrtí 28. srpna Kategorie:Narození v Salcburku Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Habsbursko-lotrinští v 19. století Kategorie:Habsbursko-lotrinští v 20. století