náhled|Průčelí baziliky v Tismicích
náhled|Interiér baziliky sv. Jiří na Pražském hradě
Románská architektura v Česku tvoří první fázi vývoje architektury na českém území s dochovanými stavbami. Z předchozí, velkomoravské fáze, se dochovaly pouze archeologické nálezy. V období románského slohu vznikají v Česku první kamenné stavby, a to především kostely a budovy klášterů, ke konci období také první hrady a městské stavby (opevnění, domy). Stavby románské architektury vznikaly na českém území od sklonku 9. století do poloviny 13. století, kdy se začal zvolna prosazovat sloh gotický.
První stavby (10. století)
náhled|vlevo|Kostel sv. Petra a Pavla v Budči Na sklonku 9. století a v 10. století byly v Česku budovány první kamenné stavby, z nichž se až na několik výjimek dochovaly jen zbytky, často ukryté pod pozdějšími přestavbami.
Po pokřtění přemyslovského knížete Bořivoje (†889) na Moravě budovali Přemyslovci na svých sídlech první kamenné kostely. Rozvíjeli přitom nadále architektonickou tradici velkomoravských staveb – běžnou formou tak byla rotunda s apsidou. Nejstarší kamennou stavbou v Čechách byl kostel sv. Klimenta na Levém Hradci, po přenesení sídla Přemyslovců na Pražský hrad pak kostel Panny Marie. Na Pražském hradě pak vznikly ještě další dvě stavby kostelů. náhled|Rotunda ve Starém Plzenci První byla bazilika sv. Jiří, dokončená v roce 921, založená knížetem Vratislavem, první větší kamenná stavba na hradě. Za Václava pak byla vybudována rotunda sv. Víta se čtyřmi apsidami na půdorysu kříže.
Mimo Pražský hrad pak vznikly první kostely na hradištích na Vyšehradě (nedochované – rotunda sv. Jana Evangelisty,SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009: s. 179. . kostel sv. Klimenta, bazilika sv. Vavřince), ve Starém Plzenci (rotunda sv. Petra, dosud stojící) a Staré Boleslavi (nedochovaný kostel sv. Kosmy a Damiána). Z tohoto období pochází také rotunda sv. Petra a Pavla na hradišti v Budči, nejstarší dochovaná stavba na českém území (s později přistavěnou věží); v blízkosti této rotundy se nachází odkryté základy další stavby z téhož období, kostela Panny Marie.
K významným rodům 10. století patřili i Slavníkovci (do vyvraždění Přemyslovci roku 995). Také na jejich sídle v Libici vznikl první kostel někdy v letech 962–995; na rozdíl od přemyslovských území nepřevzali velkomoravské vlivy, z jejich území není známá žádná rotunda.
V letech 973–976 bylo v Praze založeno biskupství. Prvním biskupem byl Sas Dětmar I., díky němuž přišly do českého prostředí první německé architektonické vlivy. Projevily se při úpravě kostela sv. Víta na Pražském hradě, který byl povýšen na biskupský a také při přestavbě baziliky sv. Jiří, při níž byl zřízen dům benediktinských paní pro neprovdané knížecí dcery.
Zdomácnění slohu (11. století) náhled|vlevo|Základy prvního kostela sázavského kláštera V průběhu 11. století došlo v Česku ke zdomácnění románského slohu. Významným krokem je příchod benediktinů, prvního mnišského řádu na českém území. Vznikají především monumentální stavby (baziliky, kláštery), u nichž se objevují architektonické novinky, jako je krypta, dvouchórová dispozice nebo příčná loď. Koncem 11. století dochází k postupnému rozvoji domácí architektonické tradice, navíc se osamostatňuje nová skupina velmožů, kteří na propůjčených územích budují vlastní kostely.
První kláštery – benediktini Již na sklonku 10. století do českého knížectví přišli zástupci prvního mnišského řádu, benediktini. Ti budovali – často na místech opuštěných slovanských hradišť – nové kláštery, obvykle s monumentálním klášterním kostelem ve formě trojlodní baziliky. Prvním klášterem na českém území je ženský klášter svatého Jiří na Pražském hradě, nejstarší mužský klášter v Břevnově (založen roku 993), z jehož stavby se dochovala románská krypta baziliky (před 1045); jako druhý klášter byl v roce 999 založen Ostrov u Davle (dnes jen pozůstatky základů). V roce 1032 založil Oldřich benediktinský klášter v Sázavě (skupina mnichů usazených od roku 1009 kolem poustevníka, budoucího sv. Prokopa), z jehož první stavby se dochoval půdorys (tetrakoncha, čtvercový se čtyřmi apsidami). Další benediktinské kláštery vznikly v Opatovicích nad Labem (na opatství povýšen v roce 1086) atd.
Kláštery benediktinů vznikaly také na Moravě; prvním byl v roce 1048 klášter v Rajhradě, dalšími pak v roce 1078 založený klášter na Hradisku u Olomouce a v roce 1101 založený klášter v Třebíči. Z prvotních jednoduchých klášterních bazilik tohoto období se však nedochovaly žádné zbytky. náhled|Pozůstatky románského biskupského paláce na budově Starého proboštství na Pražském hradě
Stavby Přemyslovců Významné, zčásti dosud dochované stavby, vznikly činností Přemyslovců. Na Pražském hradě probíhala za Břetislava I. (1034–1055) přestavba svatovítské rotundy, dokončena roku 1039, rovněž byl hrad opevňován. Nejvýznamnější stavbou však byla novostavba biskupské baziliky sv. Víta, Václava a Vojtěcha (předchůdce dnešní katedrály). Její stavba byla zahájena v roce 1060, svěcena byla za vlády knížete Vratislava II. v roce 1096. Jednalo se o monumentální trojlodní baziliku, opatřenou dvěma chóry (po vzoru německých staveb, jako je bazilika v Augsburgu) a východní příčnou lodí. Na stavbě se poprvé v Česku objevily ornamentální motivy severoitalského původu. Současně se stavbou baziliky probíhala přestavba biskupského paláce, jehož části se v sousedství katedrály zachovaly dodnes. náhled|vlevo|Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě
Kníže Vratislav II. přesídlil pro časté neshody s bratrem, biskupem Jaromírem, na Vyšehrad. Díky tomu se zde rozvinula významná stavební činnost – došlo k vybudování opevnění, mostu a přestavbě knížecího paláce. Rovněž byly vystavěny dvě románské baziliky; bazilika sv. Petra a Pavla ustoupila pozdějším přestavbám, z trojlodní baziliky sv. Vavřince (postavené podle alsaských vzorů) se dochovalo malé torzo.
Mimo Prahu založil Břetislav I. kapitulu v Boleslavi, při níž byla vystavěna trojlodní bazilika sv. Václava (svěcena roku 1046). Kostel byl později přestavěn, mimo původního půdorysu se zachovala románská krypta (z 11. století je její starší část, sklenutá na čtyři řady čtyř sloupů s krychlovými hlavicemi). Kníže Spytihněv II. (1055–1061) založil v roce 1057 kapitulu v Litoměřicích, kde byla vystavěna bazilika sv. Štěpána (zbořená při barokní přestavbě v 17. století).
K nejstarším památkám na Moravě patří rotunda sv. Kateřiny (původně Zvěstování Panny Marie), vybudovaná na přemyslovském údělném hradě ve Znojmě; pravděpodobně ještě na konci 11. století byla obohacena unikátní malířskou výzdobou. náhled|Rotunda u věže hradu v Týnci nad Sázavou
První panské kostely Od druhé poloviny 11. století se ze skupiny velmožů kolem knížete začíná formovat jádro budoucí šlechty. Jednotliví velmoži získávají od krále do pronájmu území, na němž budují své dvorce. Mezi jinak většinou dřevěnými stavbami se zde vyjímají nové kamenné kostely. Na některých dvorcích vznikly velké baziliky (Litomyšl, Prosek, Sázava – nedochované), většinou však šlo o drobné stavby, které se nijak výrazně nelišily od starších kostelíků; jediným novým prvkem je výzdoba románských portálů. Již od 11. století se v západní části často objevuje tribuna (dle německých vzorů, ve věži), na níž se účastnila bohoslužeb rodina velmože.
Většina kostelíků vznikla v té době v okolí Prahy a ve středních Čechách. K příkladům patří rotunda sv. Longina na Rybníčku (dnes Novém Městě), rotunda v Krušině (dnes Pankrác), rotunda v Týnci nad Sázavou (u dochované věže hradu), kostely v Hostivaři, Dobřichově (sakristie dnešního kostela), Čáslavi (kostel sv. Michala, dochován jako sakristie děkanského kostela) atd.
Vrcholná fáze (12. století) náhled|vlevo|Sdružená okna paláce v Olomouci Dvanácté století je vrcholným obdobím románského slohu v českých zemích. Vznikají především kostely, jejichž síť dále výrazně houstne (zvláště ve středních Čechách). Dále roste počet velmožů, kteří v závěru 12. století přebírají za knížete Konráda (1092) propůjčené pozemky do vlastnictví – vzniká tak skutečná šlechta. Na jejich dvorcích vyrůstají mnohdy monumentální stavby. Rozmach stavební činnosti nastal za krále Vladislava II. (1140–1172) a jeho současníků, pražského biskupa Daniela a olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Do českých zemí byly povolány nové mnišské i rytířské řády – premonstráti, johanité a především cisterciáci, jejichž kláštery dále obohatily naši architekturu a rovněž přinesly nové vzory a podněty.
Stavby Přemyslovců (Soběslav, Vladislav II.) a biskupů náhled|Apsida v závěru baziliky sv. Jiří Přestavba Pražského hradu začala za Soběslava (kamenná hradba s věžemi, hradní palác), k největší aktivitě však došlo za krále Vladislava II. Hradní palác byl přestavěn podle vzoru německých falcí, do dnešní podoby byla přestavěna bazilika sv. Jiří. Významné stavby vznikly i mimo Pražský hrad, především první kamenný most v Praze, zvaný dle Vladislavovy manželky Juditin most, s dochovanou Malostranskou mosteckou věží (s monumentálním románským reliéfem).
Na Moravě vznikala v té době výstavná biskupská sídla. V Olomouci vystavěl Jindřich Zdík novou trojlodní baziliku sv. Václava (1100–1131), k níž přenesl sídlo od (dnes zaniklého) kostela sv. Petra. Zdivo baziliky tvoří základ dnešního dómu; do dnešního dne se dochovaly části biskupského paláce s nádherně profilovanými sdruženými okny (porýnský vliv). Podobný dóm na brněnském hradě (dnes Petrov) později zanikl.
Kláštery, nové mnišské řády Na začátku 12. století pokračuje stavební činnost řádu benediktinů. V roce 1115 zakládá kníže Vladislav I. klášter v Kladrubech; stavba monumentální trojlodní baziliky Panny Marie s příčnou lodí se protáhla až do roku 1233 (dochovala se dodnes v citlivé barokní úpravě J. Santiniho). V Ostrově u Davle probíhá po požáru v roce 1137 stavba klášterní baziliky, dostavěné po roce 1180 (dnes jen základy). Baziliky dalších benediktinských klášterů v Teplicích (ženský, založen 1158), Louňovicích pod Blaníkem (založen 1159), Postoloprtech a ve Vilémově (Havlíčkobrodsko, založen 1120) byly zcela zničeny za husitských válek. náhled|vlevo|Závěr klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie na Strahově Za vlády Vladislava II. k nám byly povolány nové mnišské řády. V roce 1140 byl na pražském Strahově založen klášter premonstrátů. Byla zde vybudována monumentální trojlodní bazilika s dvouvěžovým průčelím, příčnou lodí na východě a třemi apsidami. Stavba byla vysvěcena v roce 1182, řada prvků se v barokní přestavbě dochovala dodnes. Kostel, stavěný po vzoru německých premonstrátských bazilik, se stal vzorem pro řadu staveb mladších. Ve stejném roce (1140) byl založen klášter premonstrátek v Doksanech. Na stavbě místní trojlodní baziliky se projevily poprvé italské vzory (apsidy po stranách boční lodi, věž nebo kupole nad křížením, slepé arkády jako členění zdi), výrazně se uplatnila architektonická plastika. Doksanská stavební huť měla velký význam v severozápadních Čechách, kde pod jejím vlivem vznikla tzv. doksanská skupina kostelů (viz dále). V roce 1148 vystřídali premonstráti benediktini (od 1139) v klášteře v Želivi, kde vystavěli velkolepou trojlodní baziliku (dnes gotická stavba, upravená v baroku J. Santinim).
U Juditina mostu byla založena komenda johanitů, u níž byla v letech 1165–1182 vybudována trojlodní bazilika s příčnou lodí a třemi apsidami.
V roce 1142 byl založen cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory. Románská bazilika tohoto kláštera byla později zničena (současná stavba je gotická, s barokní přestavbou). V roce 1144 byl založen další cisterciácký klášter v Plasech, kde byla vystavěna trojlodní bazilika v letech 1154–1204 (dnes zachována dispozice a zdivo v barokní přestavbě). Jen zlomky stavby se zachovaly z cisterciáckého kláštera v Nepomuku (1142–1153).