Franciszek Gajowniczek (15. listopadu 1901 – 13. března 1995David Binder. "Franciszek Gajowniczek Dead; Priest Died for Him at Auschwitz", The New York Times, March 15, 1995.) byl seržant polské armády. Gajowniczek byl zatčen a poslán Němci do koncentračního tábora Auschwitz I, kvůli jeho pomoci židovskému protinacistickému odboji v Polsku. V táboře mu ale zachránil život kněz Maxmilián Kolbe. Maximilián Kolbe byl polský římskokatolický kněz, františkánský minorita, teolog a misionář, který se proslavil svým hrdinským činem lásky v koncentračním táboře Osvětim. Narodil se jako Rajmund Kolbe a byl horlivým mariánským ctitelem, který založil hnutí „Rytířstvo Neposkvrněné“ (Militia Immaculatae) s cílem šířit víru.
Gajowniczek a Kolbe byli oba vězni v Osvětimi (Auschwitz I, blok 14) v roce 1941, kdy se jednomu z ostatních vězňů podařilo uprchnout.Mnoho příběhů vypráví o tom, že tento vězeň se vlastně utopil v latrínách, ale věřilo se, že se mu podařilo utéct. V souladu s politikou tábora bylo deset dalších vězňů za trest odsouzeno k smrti hladem. Franciszek Gajowniczek byl právě jedním z oněch 10 vězňů, kteří byli vybráni k tomuto trestu. Františkánský mnich Kolbe slyšel Gajowniczka vykřikovat "Moje ubohá žena! Moje děti! Co si počnou?" a nabídl se místo něj. Není přesně známo, co Kolbe řekl, ale jedna z verzí zní takto: "Jsem polský katolický kněz. Jsem sám. Rád bych zaujal jeho místo, protože to on má ženu a děti.""Maximilian Kolbe", Jewish Virtual Library
Gajowniczek se domů do obce Rawy (u města Mazowiecky) vrátil poté, co v koncentračním táboře strávil pět let, pět měsíců a devět dní. Ačkoliv jeho manželka Helena († 1977) přežila válku, jeho synové byli ještě před jeho propuštěním zabiti při sovětském bombardování v roce 1945, při osvobozování území Polska ve druhé světové válce. Franciszek Gajowniczek každoročně navštěvoval Auschwitz při příležitostí vzpomínkových ceremoniálů.
Když papež Pavel VI. v roce 1971 Maxmiliána Kolbeho blahořečil, Gajowniczek byl papežovým hostem. Podle časopisu Time v roce 1972 více než 150 000 lidí putovalo do tábora Auschwit I, aby zde uctili Kolbeho památku. Jedním z prvních řečníků byl Gajowniczek, který prohlásil: "Chci vyjádřit své díky za dar života.""Pilgrim in Poland", Time, October 30, 1972 Gajowniczek byl znovu papežovým hostem, když byl Kolbe kanonizován Janem Pavlem II. 10. října 1982.
V roce 1994 Gajowniczek navštívil Kostel sv. Maxmiliána Kolbeho v Houstonu, kde řekl svému překladateli, kaplanovi Thaddeusi Horbowému, že "dokud bude dýchat, bude považovat za svou povinnost říct lidem o hrdinském činu lásky Maxmiliána Kolbeho." Gajowniczek zemřel 13. března 1995, o něco déle než 53 let poté, co mu Kolbe zachránil život, v polském městě Brzeg. Přežila ho jeho druhá manželka Janina . Život Franciszka Gajowniczka je vzpomínán v obci Harmeze, kde se nachází Centrum svatého Maxmiliána (Centrum św. Maksymiliana), místo, které je úzce spjato s památkou na Maxmiliána Kolbeho a příběhem Franciszka Gajowniczka.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Polští válečníci Kategorie:Narození v roce 1901 Kategorie:Úmrtí v roce 1995 Kategorie:Muži Kategorie:Vězni koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau Kategorie:Narození 15. listopadu Kategorie:Úmrtí 13. března