Virtus (lat. vir, muž) původně znamená statečnost, mužnost. Později se význam rozšířil dvojím směrem a může znamenat:
jakoukoli ctnost (franc. vertu, angl. virtue atd.) sílu, působivost; v tomto smyslu se slovo užívalo zejména ve starším lékařství a v alchymii Virtus je římská bohyně, personifikace ctnosti
Téhož původu je i slovo virtuální (myšlený, zdánlivý), jež původně znamenalo „působivý“.